Bonitace Dare
Téměř přesně o deset let později, kdy jsme zbonitovali Adara (1.6.2013) jsme absolvovali bonitaci i s jeho vnukem. Čekal nás od letoška opět upravený povahový test, pak v jeho rámci měření základních rozměrů psa, podrobné posouzení exteriéru a nakonec odběr bukální sliznice pro test DNA.
Bonitace byla v PT oproti dosavadní zase ještě o trochu víc „očesaná“ a musím napsat: málem jsme neprošli! Ale popořádku. Bonitace začínala představením tříčlenné bomitační komise v 9.00 hodin. Komisi tvořil p. Slezák, Kristýna Banertová a pí Štěrbová.
My měli č. 4, na řadu jsme přišli kolem 10. hod. ranní. Bonitace začala povahovým testem (PT) o 7 "disciplínách". Hned při nástupu na trávník zkušebního prostoru v areálu KK Vlkoš jsme místo našeho vodítka dostali cca 3m dlouhé vodítko pořadatele, na němž probíhal celý PT. Nejprve kontrola čipu p. Slezákem, který byl jak posuzovatelem na exteriér, tak jeden ze členů komise - to proběhlo naprosto bezvadně a do hodnocení nám bylo zapsáno 1. S (splnil). Pak jsme byli posláni dál po trávníku a za našimi zády se zatím vytvořila čtyřčlenná řada, v níž měli 3 členové (resp. v našem případě byly vše dámy) rušivé předměty - zleva začínal deštník, držený roztažený nad hlavou, vedle šla paní s rachotícím kanystrem s kamínky a pak docela na pravé straně paní s autíčkem na setrvačník. Vyšli jsme po trávníku, v podstatě bez povelu (pes měl dle pokynů jít „dle svého uvážení“, ale Dare si po svém zvyku hned zabořil čumák do trávy a čuchal po psech, kteří tam byli před námi, tak jsem dostala povel od naší klubové referentky Kristýny, která řídila PT, abych Dareho korigovala a přiměla k chůzi. Po asi 20 krocích zazněl výstřel, po pár vteřinách druhý. Dare nehnul ani uchem, jako by byl snad hluchý - jak předtím čekal nedaleko placu u auta, až přijdeme na řadu, tak střelbu při bonitaci předchůdců slyšel, takže jej nijak nepřekvapila. Sotva 3 vteřiny po doznění 2. výstřelu jsme dostali pokyn ke hře (3. disciplína PT) - vytáhla jsem balonek a Dare se ho hned snažil zmocnit. Dle pokynu jsem balonek odhodila k řadě rušičů (ti zatím stáli zcela v klidu). Balonek dopadl kousek před nimi, Dare si pro něj hned vyběhl, když byl u něj, tak si jen rychlým pohledem zkontroloval, že paní stojí zcela v klidu, pak popadl balonek a běžel zpátky ke mně. Jenže nejprve si jej chtěl užít, tak mne minul, pak se s ním proběhl pár kroků na opačnou stranu a pak konečně se nechal přivolat a balonek mi dal. Bylo vidět, že by si s velkou chutí hrál mnohem déle. Ale musela jsem hračku schovat, zase vzít šňůru pořadatele za konec a šli jsme dle pokynu k řadě rušičů, kteří teď štěrchali kanystrem a vrčeli s autíčkem, deštník nad hlavou. Toho autíčka jsem se dost bála, ten zvuk včetně třeba elektrického pilníku je totiž doma jediný, který Dareho skutečně rozčiluje, ale měli jsme projít mezi deštníkem a kanystrem, což bylo naprosto v pohodě, a tak jsme měli i 4. disciplínu úspěšně splněnou.
Po průchodu řadou s rušivými vlivy jsme byli po pár krocích zastaveni. Já jen zůstala stát a nesměla jsem Dareho nijak ovlivňovat či usměrňovat. Takže když jsem se zastavila, zůstal stát také asi 1,5m ode mne a ty tři paní chodily těsně kolem nás, až vytvořily těsně nás svírající skupinku. Dare ji zvládl také zcela v pohodě, jen k paní, která byla bezprostředně vedle něj, si natáhl nos a nasál pach (což je zvláště u hlídače naprosto v pořádku). Pak jsme byli posláni k té paní s deštníkem... Ta mezitím poodešla asi 30m dál a tam zůstala stát zády k nám a my měli dojít k ní a obejít ji, tak, aby Dare byl mezi ní a mnou. I to bylo naprosto bez problému. Následovalo měření na desce. Nástup byl v pořádku, ale při měření se Dare hrbil, až na 2. pokus mu bylo naměřeno aspoň 65cm výšky (doma měříme o 1 až 1,5cm víc). Problém poté nastal při měření délky - Dare se tak sbaloval, že se naměřil krátký formát - pouze 70cm, což všichni z komise konstatovali, že není pravda, proporce výška s délkou jsou ve skutečnosti v pořádku. Obvod hrudníku 80cm už byl změřen naprosto v pohodě - nicméně jsme za to kroucení se a uhýbání před měřidlem dostali jediné mínus k jinak k také splněné disciplíně.
Na řadě bylo posouzení exteriéru. Využila jsem možnosti výstavního vodítka - na něm Dare spolupracuje při vystavení vlastně s kýmkoliv naprosto úžasně. Začalo se zápisem barvy a kontrolou chrupu a pak vše další dle bodů bonitační karty. Až do bodu "K" (popis zádi) jsme byli ve všem standard, ale tady začaly problémy. Díky nerovnostem trávníku i na zadku navlněné srsti působila Dareho záď jako přestavěná, tak jsem několikrát popocházela se psem a otáčela jej oběma stranami k posuzovateli, než konečně byla záď shledána výškově sice v pořádku, ale jako kratší – první vada „K5“. Pak mírně vytočené přední tlapky (tzv. francouzský postoj, který Dare zdědil už po prapradědovi Chesterovi Barte Prim) byly vyhodnoceny jako „L6“ - ze strany měkčí nadprstí, maličká vada, ale „úplně v pořádku to není, tak se to jako vada musí napsat“, a ocas jako „N3“ tj. háčkující - u něj bylo konstatováno, že vada je sice velmi drobná, ale není to úplně v pořádku. Tady si neodpustím poznámku, že p. rozhodčí je jediným, kdo na Dareho ocase shledává závadu – na výstavách, včetně nedávné klubové na Knížecím rybníku, kde paní rozhodčí ocas kontrolovala skutečně přepečlivě, obratel po obratli, a shledala jej „korektním“, žádný rozhodčí na ocase vadu neshledal. .. U srsti si p. rozhodčí a v podstatě ani celá komise nebyli jistí, co napsat - takové označení Dareho srsti na zadku totiž v popise není. Nakonec se ojediněle nahoru otočené kratší chlupy na dvou vlnkách zádi vyhodnotily jako otevřená srst „O3“ (také dědictví po Chesterovi, u nějž se ale ve starším věku tohle silné zvlnění srsti s pár otočenými chlupy zcela spravilo). Byli jsme posláni se předvést v pohybu - nejprve kroužek, pak od rozhodčího a zpět. I když jsem zrovna moc běhat nemohla, Dare byl zjevně šťastný, že běžíme spolu, krásně se pohyboval, koukal po mně s rozzářenýma očima a pak i v kroku šel moc pěkně, žádné "pádlování" předními a hlavu nahoře, přesto jsme dostali zapsánu poslední vadu – „S5“ úzký chod pánevních končetin (po prabábě Elišce). Výsledný kód s 5 vadami tedy dost děsivý, o některých vadách jsme věděli, ale nejvíce mrzelo, že se zapsaly i vady, které nekonstatoval dosud žádný rozhodčí na výstavách, nakolik byla odchylka od standardu drobná... Škoda. Posouzení jsme tedy měli také za sebou, chování na kruhu při posuzování exteriéru se počítalo jako jedna z disciplín - pro psa zvyklého na výstavy naprostá "brnkačka“.
Na závěr nás čekal odběr bukální sliznice pro test DNA. Asi jsem udělala chybu, že jsem předtím zase vyměnila Daremu obojek z výstavního vodítka na běžný kovový. Každopádně když Kristýna, která odběr prováděla, naprosto samozřejmě zajela se štětečkem Daremu do huby, nastal nečekaný problém. Dare, byť do té doby naprosto úžasný, klidný a trpělivý (tedy až na to kroucení se na desce při měření) začal uhýbat, nějak se odebral stěr z jedné strany, ale při odběru i z druhé strany tlamy už prosebně podával tlapku a poté, co ani to nepomohlo, abychom s tou zjevně nepříjemnou činností skončili, začal vrčet. Pořádně mne v té chvíli polilo horko, pokud by se nedokončil odběr, tak jsme ukončeni a vyloučení z bonitace bez možnosti dalšího pokusu. Naštěstí paní z komise se uvolila to zkusit místo Kristýny. V té chvíli mne doslova "osvítilo" - poprosila jsem paní, aby Dareho pohladila, udělala to a já Daremu řekla, že paní mu "vyčistí zoubky" - Dare je doma naučený na čištění zubů kartáčkem. A najednou bylo vše naprosto bez problému. Žádné vrčení, žádné uhýbání, prostě paráda. Členové komise nad tím jen vrtěli hlavou, ale důležité bylo, že jsme to měli za sebou a prošli jsme. Takže Dare je chovný.
Bonitační kód: 5/K5, L6, N3, O3, S5/S
Na závěrečnou fotku pro potřeby klubu jsem zase trochu zazmatkovala, nejen že jsem nechala Daremu kovový obojek, ale zůstala jsem navíc stát u něj, takže na bonitační fotce jsou mimo pěkného psa i moje nohy...
