Dareho první dny a týdny doma
Po trochu hektickém příjezdu domů Dare celkem bez problémů vklouzl do nalajnovaného režimu prvních dní v novém prostředí. To znamenalo hlavně jíst, spát, hrát si a venčit se … a růst. A také se samozřejmě seznámit s domácími pravidly i s dalšími obyvateli naší domácnosti – koťaty Lucíškem a Matyldou i synovým Jack russelem Dastym.
Ale pěkně po pořádku… Stále neodbytněji mi to připadá jako vystřižené z večerníčku o Maxipsu Fíkovi. "Ten pes zase vyrost!" říkal tatínek. Dare roste doslova před očima, když přišel domů v neděli, tak podlézal spojnici nohou konferenčního stolku, v úterý ráno už ji nějak přelezl a večer přeskočil! Prodlužují se mu nohy a formát se přibližuje čtverci! Neuvěřitelný skok v růstu. To krásné chlupaté batole je po dvou dnech už nohaté štěně s plyšovým kožíškem. Dare je úžasný a naplňuje i to své první. jméno ... Bellus (hezký, roztomilý). Už je pěkný rošťák, zamiloval se do mých stařičkých vlněných zimních kalhot, které mám je i s bundou stále nachystané na křesle, abych je mohla hlavně v noci okamžitě natáhnout a letět s Darem ven čurat. Přitom vidím obrovský rozdíl v chápání mezi Darem a druhdy Argem ... dělají to ale naprosto jistě ty 3 dny věku, o něž jsme si brali Dareho dřív (Dare 52. den, Argo 55. den). V čem?, Máme Dareho v bytě, jako ostatně i ty dva hovíky před ním, takže stále oči na stopkách ohledně loužiček. Užila jsem svojí osvědčenou originál metodou s pomocí „loužičkové“ hadry, do níž nechám nasáknout loužičku, znechuceně ji ukáži štěněti ("Fuj loužička), pak vyhodím hadr dveřmi z kuchyně přes terasu na trávník, přivedu tam štěně a tvářím se velice spokojeně, že tam je ta loužička naprosto na místě. Argo (a pak i Dar) to pochopili velice rychle, u obou jsem uklízela snad jen po dvou loužičkách! První lekce Dareho byla hned v pondělí ráno, šlo to dobře, nechytli jsme "to" v kuchyni na dlažbě. Vše probíhalo tak, jak jsem popsala, zvykám Dareho na 2 nová slova - loužička a čurat. Vlastně čtyři – také „fuj“ a "ven". Pár hodin nato si Dare trošku ucvrnknul na koberec v obýváku, nepopadla jsem ho včas. Ale bylo toho málo, hadra moc nenasákla, takže Dareho spíš zajímala na hraní... A odpoledne se Dare poprvé projevil jako pořádný filuta a rošťák! Byl po vyspání, věděla jsem, že musí hned ven, tak jsem si ho zavolala do kuchyně, otevřela dveře ven a čekala, že vyjde na terasu (to už dělal automaticky). Jenže venku ostře fouklo a milý Darísek se otočil, úprkem do obýváku a doprostřed koberce okamžitě pořádnou louži! Manžel to k němu už nestihl včas. Než jsem doběhla s hadrou, louže se vsákla a zase v hadře moc "fuj loužičky" nezůstalo. Když jsem Daremu tu hadru pod schody z terasy ukázala, bral to jako úžasnou srandu, popadl ji a casnoval mi ji z ruky!! Ovšem pak během odpoledne a večera velmi disciplinovaně konal potřeby venku. V noci byl moc hodný, měla jsem sice nastavený budík, ale Dare mne vzbudil už v 1 hodinu ráno, jak šel kolem mne, tak hned ven, okamžitě loužička a domů. Sám! Totéž v 5 hodin, ale to už jsme si museli doma pořádně hrát (po předčasné snídani). No a v půlce dopoledne pak mne pořádně rozesmál. Byli jsme v obýváku, říkám, že musíme jít ven čurat ... v tu ránu Dare přičapl na koberec, asi že je to čurání bezva nápad! Měla jsem právě v ruce přetahovací uzel, tak jsem ho s ním klepla z boku přes prcinu "Honem ven, čurat!" a Dare, věřte nevěřte, běžel ke dveřím, sotva jsem je otevřela, tak vypálil na terasu a během dolů z těch 3 schodů (opravdu je zdolall v běhu!!), pod nimi hned přičapl na místě, kam jsem házela ten loužičkový hadr a pořádně se vyčural! To bylo naprosto neskutečné!! Pak se na mne díval a vrtěl radostně ocáskem a já se smála a chválila. Velice mne mrzelo, že se ta scénka nezachytla na video... Sice se snažím z těch schodů Dara nosit, ale když se spěchá, dokáže je zvládnout krásně sám.
V úterý navečer jsme museli s Darem poprvé zajet k naší pí veterinářce - pro vstupní prohlídku, Paní veterináčka byla s Darem velmi spokojená, shledala vše naprosto v pořádku a váha ukázala Daremu 8,2kg..
A co ostatní chlupatí členové naší rodiny…? Dare se už seznámil s Lucíškem, ale na přátelství to moc nevypadá (oba mají respekt, Lucíšek zatím syčí), Matyldou, která si dělá z dareho šprťouchlata, a také s Dastym. S Dastym jsou zatím podobné váhové kategorie, ale jako by se v Darem vybavoval Dastymu Dar - Dasty se Dareho strašně bojí, Dare si po prvním okoukání chtěl hrát, ale Dasty to odmítá ... snad se dá časem přesvědčit, že ho nový Dar nesežere...
Dare načíná 9. týden svého života… Každý den s ním je úplně jiný!! Jen to štěně rychle roste a vyspívá a je stále rozvernější. Každé moje oblékání bundy a kalhot je přetahováním se o moje oblečení (teď už ostatně chytá za rukáv bundy při oblékání i Járu, k němuž měl dosud respekt a byl před ním věčně na zádech). Dare mi s oblibou krade zahradní plastové boty, teď už i Járovy, a včera zašel "v důvěrnostech" tak daleko, že mi naskočil na nohu, chytil se předními tlapkami nad kolenem a snažil se mi ukazovat svoji dominanci!!! Za což si okamžitě vysloužil vytřepání za kožich na krku a otočení na záda. Začíná to miláček hodně brzy "zkoušet". Na zahradě zatím chce být jen s námi, ale pak si to užívá, divoce běhá, obíhá už i zahradní chatu, ukazuje si zdatnost běháním do nejprudšího svahu skalky... Miluje kousat staré listy z podzimu, které najde na zemi. A strašně rád se přetahuje - má k tomu poděděný uzel, který dostal Dar ke 2. narozeninám. Občas se mu podaří dokonce plný zákus na zadní zoubky a pak s ním můžeme třepat, jak chceme, a Dare drží! Zkrátka se učí na budoucího obranáře už teď Vždycky si při tom vzpomenu na jeho mámu Eni, jak měla k dispozici celý malý areál s přetahovadly a udivovala svojí dravostí.
Nikdy jsme neviděli naše mladé a hlavně starší vnučku Ellu tak často jako teď. Chodí si hrát za Darem a po prvním nesmělém kontaktu z Dareho strany v neděli už o dva dny později spolu docela divočili. Příděly do misky už začínám zvyšovat, miska je docela velká, ale hned je jako vymetená. Však také při všem tom skotačení venku i přetahování se doma Dare potřebuje spoustu energie! Žádné špeky - jen hustý heboučký kožíšek na tenké kůži, kosti a šlachy... dokonce už i ty boky začínají být znatelně projmuté. V pátek (27.3.) jsem ráno Dareho zvážila v náručí na osobní váze … 9,2kg. Také jsem poprvé zkusila změřit výšku. Dara jsem vždy měřila ve dveřích do kuchyně ocelovým příložníkem, na futrech jsem měla čárky po 5cm, tak jsem je obnovila od 30cm. Musel mi pomoci manžel, ale nakonec jsme Dareho aspoň přibližně změřili – výška v kohoutku kolem 32,5cm.
Tak to byl náš společný 1. týden…
...
Desýtý týden – už třetí s Darem . Darísek mi nedá pokoj. Je strašně živý, doufala jsem v něco podstatně klidnějšího. ... Teda to je pacholek!!! Zase mi vytáhl z police u francouzského okna (kde zimuji některé své subtropické rostliny) malý citrus a tahal mi jej i s květináčem po obýváku! Naposledy mi to udělal jen před pouhou čtvrthodinkou! Už ho budu muset za to pořádně vytřást za kožich, když slovní domluva nepomáhá.. A rychle uklidit rozsypanou hlínu!
Po pravdě: takové lumpárny bych u desetikilového pořízka (váha ve 2 měsících a 1 dni předešlý večer u veterinářky) opravdu nečekala. Nezbedného Dara je v tomhle jeho vnukovi opravdu pořádný kus! Takže při všem pozitivním přístupu už musím občas sahat i k "ruční" domluvě. Představte si: ocásek pořád nahoře a už to zkusil na mne (hned asi 3. den doma!!) s dominantním nakrýváním, o pár dní později i na synovi. Následovalo pochopitelně okamžité otočení „nemistrovaného“ výtržníka na záda a přidržení na zemi, ale ne, že by to nějak moc pomohla (5as od času to dare v nestřežených chvílích zkouší stále). Co je ale ještě nepříjemnější, začíná také být stále větší "kousadlo", je výbojný s hraním zoubky, už jsem si musela párkrát lepit na ruku náplast, takže součástí výchovy je pochopitelně i mírnější hra rukama (mimo přetahování se o uzel) bez kousání do krve. Nejlépe se zatím osvědčuje, když hned uškubnu a začnu velice okatě naříkat ... občas mi Dare začne soucitně olizovat tvář nebo ruku, pokud mu ji dám zpátky. Ale přece jen se to pomalu lepší, jen to chce svůj čas.
Na pořadu dní je stále ještě hlavně výchova a výcvik jako takový zatím jen minimální, Dare se toho musí naučit k pohodovému soužití opravdu moc. Co spolu budeme cvičit, jak se překulíme přes tyhle náročné týdny, ukáže čas, podle toho, pro co bude mít Dare vlohy (a chuť). Ale tiše si do budoucna sním, že bude po Darovi skvělý a vytrvalý stopař a dotáhneme spolu to, co se s dědou Darem nepovedlo. Zatím ale u Dareho ten nos na zemi tolik není, i když po stopách kočiček už se zájmem aspoň pár metrů chodí - a velice přesně. Spíše to zatím vypadá na vášeň pro obranu – Dare je neskutečný kořistník (jako máma), krásně drží uzel na přetahování, někdy se mu dokonce podaří i plný zákus ... a nepustí ani při smýkání po zemi a hlazení druhou rukou po nose, drbání pod bradou nebo lehkém plácání po prcině.
...
Další páteční vážení načíná 11. týden ...Dare měl dnes 12,2kg, míra v kohoutku zaručených 40cm, reálně zřejmě i o maličko víc. Je to nezbeda, stále rozzářené uličnické oči (prostě správný hovík!), ještě občas se „zadaří“ loužička doma, ale už zcela výjimečně a jen na dlažbě. Včera Dare ukázal, jaký je filuta a praktik: bylo mu horko, však aby ne,venku jasno a +21°C. Chudák Dare se na slunci za poledne sotva ploužil s „jazykem na vestě". Pak mi došel domů s mokrýma předníma nohama a hrudníkem - venku našel v plastovém kyblíku nalitou vodu, tak si tam vlezl a zchladil se. Takhle pěkně mokrý mi zaběhl do obýváku, stáhl mi deku z pohovky, zchumlal si ji na zemi a slastně se na ni rozložil! No jo, byla jsem "zlá", deku mu sebrala a dala sušit. Odpoledne, když se doma vyspal, si vylil vodu z misky na terase po okolní dlažbě s v louži se válel... zjevně přišel na to, že se tak ochladí. Tak mu musíme najít nějaký velký lavor a napustit do něj za domem ve stínu vodu, ať má pejsánek trošku komfortu… a hlavně mi nevylévá vodu z misek!
Počátek 11. týdne byl zároveň i začátkem velikonoc. V jejich konci stáli při Darem i nás všichni strážní andělé, Co se stalo...? Dare nám v neděli nepozorovaně zmizel ze zahrady kočičí dírou k sousedům a já ho přichytla ve chvíli, kdy se pod plotem protahoval zase zpátky. U díry na sousední zahradě předtím nechal ukradenou sousedovu botu. Samozřejmě jsme hned i tuhle na pohled malou díru lépe zajistili (Dare je zjevně odborník na průlezy malými děrami jako byl Dar). Odpoledne pak Dare nejprve vyzvracel a pak znovu v noci zřejmě kus filce (velikosti myšky, poprvé na zahradě jsem nebyla dost rychlá a Dare si to stačil sežrat zpátky), pak po menším zvracení v pondělí byl bez chuti k jídlu a večer už jsem si začala dělat vážné starosti. Místo venčení se Dare jen polehával a nechtěl jít domů. Nachystala jsem mu aspoň silný hovězí vývar a na pití slabý heřmánkový čaj, aby si zklidnil žaludek.Následovala přetěžká půlka noci plná strachu. O půl druhé ráno, když dare znovu zvracel, již jen jakýsi zelený šlem, jsem vypustila Dareho ven na terasu a v minutě uklidila. Jenže když jsem vyběhla ven, Dare nikde! V zoufalství jsem za něj prosila nahoru "nejvyšší instanci", abych Dareho našla a aby nám zůstal. Strašná hodina hledání štěněte jak po naší, tak sousední zahradě – marně. Nakonec jsem musela v půl třetí ráno vzbudit manžela, aby mi pomohl hledat. Jen o pár minut později našel Jára Dareho schovaného u stěny domu pod nájezdovými prahy na auto, kam jsem pro tmu neviděla. Když Dareho zavolal, Dare vylezl a .pomalu k manželovi přiběhl! Bylo zřejmé, že je mu už přece jen lépe. Vzali jsme ho domů a Dare konečně nejprve hluboce usnul, pak jsem slyšela, jak pije … a to jsem věděla, že to bude dobré!!! Dare vypil čistý vývar i trochu heřmánkového čaje a nad ránem, když jsme vyrazili venčit, vykadil 3 kočičí obojky!! Byly spolu spojené vlascem v jednom silnějším svazku, bez kroužků s plastovými přezkami. Dare je musel sebrat na svém výletě u sousedů našich sousedů, nemají mezi sebou plot, jen pár drátů, majitelé chodí na zanedbanou zahradu jen zřídka. Jak mi bylo při tom zjištění, co to vlastně Dare sežral, jistě nemusím psát, byla jsem dodatečně v šoku a z celé duše děkovala Bohu, že nad naším vytouženým štěnětem držel ruku. Dare to velké nebezpečí nakonec přežil naprosto bez následků, hned (skutečně již v následující minutě poté, co byly ty obojky venku) začal lumpačit s velkou chutí k jídlu, samozřejmě nejprve dostal kašovitou dietu a heřmánkový čaj, ale zjevně bylo vše v pořádku a nedošlo k žádnému poškození... což je opravdu malý zázrak.
Ve čtvrtek, poslední den 11. týdne, byla opět u nás na návštěvě Eva, tentokrát i s Dareho tátou Kartem, a Dare se jí moc líbil. Potvrdila můj poznatek, že za těch 9 dní od minulé návštěvy se Dare hodně vytáhl v nohách. Ostříhala mu příliš dlouhé a ostré drápky a pochválila i pěkná ouška. Kart musel občas vrčením a pak i pár štulci nezbedu synka usměrnit, drzý kluk i na tátu bez ostychu zkoušel dominantní chování, které ale hned po povalení přešlo ve "vzdávám se" na zádech. Dare je stále ohledně cizích lidí naprosto kontaktní a kamarádský, musí se pevně držet na vodítku, aby na ně sám ze své vůle neskákal (tady se učí nejprve sednout, trošku se zklidnit a pak teprve na dovolení se jít seznamovat, jinak by nám brzy "přerůstal přes hlavu"). Zkrátka se už musí pěstovat základní poslušnost a disciplína s respektem pána a paní.
Končíme 1. měsíc s Darem doma. Opravdu to strašně moc uteklo a Dare už je velký pes ... takové nohaté hříbě. Teď přibírá astronomickým tempem (ale bez toho, že by se mu dělaly jakékoliv tukové zásoby natož polštářky!!
...
V páteční ráno, 1. den 12. týdne, jsem Dareho opět vážila se mnou na osobní váze ... váha po odečtu mé hmotnosti ukázala 13,4kg a v pondělí pak dokonce 14,3kg! Už jsem měla docela problém, zvednout si Dareho do náruče (tedy hlavně s ohledem na nutnou opatrnost k mým ploténkám v kříži) . Tělo Daremu drží stále stejný klíč mohutnosti: veliké, silné tlapy, mohutný hrudník a krásná hlavička - abych chytila příliš kousající čumák, už mi nestačí jen jedna dlaň...
V pátek bylo u nás zase hodně teplo a Dare začal vylévat vodu z misek a chladit se, tak manžel koupil v sobotu dětské pískoviště (plastová mušle) a z jedné části se Daremu udělal mělký bazének ve stínu za domem. Dare brzy zjistil, na co to tam je, a namáčel si nohy i včera, když teplo rozhodně nebylo. Tím skončilo to vylívání misek, které nás dohánělo k šílenství (voda v misce nevydržela po nalití ani 2 minuty!!). A večer Dare dostal také proutěný košík na lehnutí. Dala jsem mu tam většinu jeho domácích hraček. Dare ovšem naznal, že jde o "hrací koutek", v košíku sice nespí (už ho zkoušel okusovat, to jsem mu musela zatrhnout), ale když si chce hrát, tak si tam vleze a žvýká vybrané hračky. Spí s oblibou v soukromí mé zimní minizahrady, za závěsem, kde zimuji některé své subtropické rostliny a loni jsem odchovala koťata Maurii, dlažba tam stále ještě pro Dareho příjemně chladí. Druhé oblíbené místo na pořádné schrupnutí má již od počátku života u nás pod převisem gauče v obýváku, pod který se nasouká do naprostého soukromí.
S loužičkami jsme doma zřejmě skončili už minulý týden, bobky dokonce týden předtím. Sice stále ještě mám nastavený budík uprostřed noci, ale už stačí otevřít dveře na terasu a poslat Dareho ven, udělat loužičku (máme na to pokyn:“ ukaž mi, kde uděláš loužičku!“) ... obvykle jen seběhne schodky a třeba hned u terasy si vykoná potřebu, pak zaběhne zpátky, dostane pochvalu a odměnu a jde ještě dál spát, takže se konečně v noci vyspím. Rráno (v 6 hodin) mne Dare sám vzbudil chrochtáním s plastovým prasetem, které dostal od Evy - ležel ve svém košíku a mačkal si prase. Když jsem se vzbudila, vstala a drobně jsme se pozdravili, hned šel ke dveřím a venku si sám udělal obě potřeby. Já mohla mezitím nachystat brzkou snídani (tvaroh + jogurt, kukuřičné lupínky + troška glukopuru na oslazení, navrch asi 1dcl plnotučného mléka). Mimochodem, sotva by kdo uhádl, jaký je pro Dareho "top" pamlsek - lískový oříšek. Dostane i mandli, tu raději jen 1 za den, vlašské ořechy mu ale potvůrce nejedou. Škoda, těch máme dost.
Ještě drobná „jídelní“ zajímavost: na oběd jsme měli cizrnu a Dare chtěl ochutnat, tak jsem mu pár hrášků dala. Okamžitě byly pryč a Dare sežral i kousíček nakládané cibule a pak i kyselé okurky, kterou jsem se ho chtěla zbavit... Jako kdysi v mém dětství náš kokršpaněl, ten od otce sežral nejen tu kyselou okurku, ale i francouzskou hořčici!!
Končí 12. týden a s ním i období socializace. Náš méďa roste … a kouše. Toho hravého kousání ho nejde zbavit, když ho chytne hrací rapl, tak mám ruce samou ránu. Ne, že bych si s ním tak chtěla hrát, ale Dare skáče kolem mne a chytá mne za kůži. Nepomůže sevřít čumák, otočit na záda s přidržením na zemi ani kousnout oplátkou do ucha. Musím jedině hned všeho nechat a hrát si s ním přijatelnějším způsobem - třeba házet kouli na provaze a pak se o ni tahat, dokud toho nemá Dare dost ... a výdrž už má docela slušnou. To ale kvůli své autoritě nedělám, Dare se musí naučit, že čas hraní je až já řeknu (nebo páníček), právě tak procházka či jídlo..Chce to jen svůj čas, Dare se nejpozději po přezubení zase zklidní. Honí kočky (tedy jak kdy) a když ho to chytne, tak okázale neposlouchá. Občas i „odmlouvá“ a s nesouhlasným štěkáním na nás doráží. Je to skutečně enormně rozverné štěně. Když se na něj rozzlobím,,hlavně kvůli tomu kousání, tak je okamžitě na zádech, ale jen mu odpustím, hned skočí a znovu chytí za ruku nebo nohu, prostě co je tlamce nejblíže. . Jinak už je docela hodný, loužičky a bobky venku, ráno už mne dokonce kvůli venčení budil.. I když uprostřed noci stále ještě vstávám.
Ve středu, den před koncem 12. týdne, jsem zase se sebou vážila, Dare měl po odpočtu 14,9kg ... je na váze dle tabulek odpovídající 3 měsícům věku.
...
1.5. Dare načíná svůj 14. týden a zároveň i 4. měsíc života. Při ranním vážení měl 17,4kg a předchozí den jsme naměřili výšku 45cm a fous. Průměrné tabulkové hodnoty hovíka ve 3 měsících (s výslednou výškou 68cm) je 14,9kg a výška 44cm. Z Dareho nás stále ještě roste pořádný maxipes.
Fotografie průběžně vkládány na Rajče. http://dariva.rajce.idnes.cz
