LVT a Klubová výstava Duchonka 23.-26.6.2021
Po mnohaměsíčním zavření cvičáků od půli loňského října jsme s radostí využili možnost účastnit se výcvikového tábora od slovenského hovawart klubu a klubové výstavy SHK v Duchonce.
Ty tři dny výcviku i celého pobytu v Duchonce byly prostě paráda. Výcvik byl po všech stránkách nesmírně přínosný. Začínali jsme jen dvě hodiny po dopoledním příjezdu ve středu 23.6. obranami Obrany jsme dělali opět na téhož figuranta, Alexandra (Šaňa) Drozda, jako loni v září ve Staré Myjavě, ale tentokrát jsem na obrany vzala náš rukáv ("po dědečkovi" - dala jsem si ho ušít, když jsme před pár lety cvičili Dara na ZM, je vhodný pro štěňata a mladé psy, měkký, příjemný povrch). Obrany jsme doma nedělali, ale aspoň jsem jen těsně před odjezdem do Duchonky Dareho s rukávem seznámila doma ve dvou asi pětiminutových lekcích. Dare okamžitě pochopil, co má dělat, „figurovala“ jsem ho sama na sebe, ale povedlo se, tak jsem byla jistá, že můžeme jít hned na náš rukáv i se Šaněm A také že ano!!! Šaňo zapráskal bičem, Dare mi jen v prvním okamžiku, jak se Šaňo těsně přiblížil, couvl pod nohy, ale pak už to byla paráda. Večer jsem vzala Dareho k seznámení se se zástěnou - na oblíbenou hračku (pletenou kouli s provázkem, o kterou se tak báječně přetahuje) na 2 ukázání Dare pochopil, jak má zástěnu oběhnout, a pak si i vyštěkal jak mne (s hračkou), tak manžela v zástěně.
Na dalších obranách ve čtvrtek jsme sice zástěnu nedělali, ale : došli jsme na plac, Šaňo jednou práskl bičem a já málem udělala holubičku na trávník, jak Dare vypálil proti němu! Nádherné, razantní starty na rukáv při výzvě k chycení rukávu s následnými dokonalými plnými zákusy. Prostě to „nemělo chybu“. Šaňo úsměvně konstatoval, že už mu u Dareho chybí jen ty "uši nahoru". No jo, moc hezké, ale přece jsem z toho byla i trošku nešťastná - chci mít stopaře, ne lítat po cvičáku a dělat obrany... které Dareho naprosto zřejmě neskutečně baví… Poslední den v pátek jsme šli na kruhovku. No: Šaňo se vynořil se zapráskáním bičem ze zástěny (my byli na opačné straně) a byť jsem si myslela, že stojím pevně, vzápětí mne Dare přetočil do vývrtky a já buchla zády na trávu. Dare se naštěstí hned zastavil... Manžel mi musel pomoci Dareho držet za konec vodítka, jak byl Dare chtivý jak po hadru pro většinu ostatních psů v kruhu, tak po našem rukávu. Ale jen jsme po 2. získání rukávu kruhovku opustili, byl Dare okamžitě v klidu. Je to náš rozverný hračička.
Poslušnost byla tentokrát věnována hlavně cvikům socializace ve skupině, aby se především samci (bylo tam pár silně dominantních) naučili tolerovat jiného psa těsně vedle sebe. Za to jsme byli velice vděční. Ve výsledku jsme se dokázali sejít všichni v těsném kroužku, Dare si i chvíli lehnul a jen se díval, žádné vrčení nebo stres, tohle jsme moc potřebovali. Při závěrečném průchodu uličkou, kde byli lidé se psy a postavil se tam i Šaňo v civilu, si Šaňa žádný ze psů nijak nevšiml - včetně Dareho. Hodně nám spadl kámen ze srdce - hlavně manžel se bál, aby po těch obranách pak třeba Dare nevyrazil při procházce na někoho, Šaňovi podobného. Ale tohle jasně dokázalo, že to "agresivní" chování na obranách má Dare spojeno s prásknutím biče (pro Dareho zjevně výzva ke hře) a "nepřátelským" hecujícím projevem figuranta.
První stopu jsme dělali až ve čtvrtek brzy ráno (odjezd na stopu již v 5.30 byl pro většinu psovodů „brutální“), ale dny byly tropické, tak jsme rádi obětovali trochu spánku pro naše stopaře. S terénem pro stopy byl trochu problém, místní myslivci nechtěli o stopách ani slyšet, tak nám náš instruktor Jaro Bacigál domluvil dvě louky na nedaleké salaši. Byla tam pro nás typově nová, ne úplně lehká tráva (místy ještě dokosená se schnoucím senem) a po pár týdnech v podstatě bez stop (doma jsem udělala jen několik kratičkých předmětových mezi záhony na zahradě), byla první stopa doslova katastrofa ... v pravdě se o stopě ani moc nedalo mluvit. Druhá (a poslední) stopa byla v pátek. Nejprve jsem udělala kratinkou stopu do "L" s 1 předmětem jako seznamovací s terénem (měla jsem ji udělat již včera), pak našlápla skutečnou stopu. Šli jsme ji zvednout již asi po třičtvrtě hodině. Ještě nebylo ani sedm hodin ráno a už nepříjemně pálilo slunce. Nicméně tahle stopa už byla velmi slušná, jen u předmětů jsem raději připomněla označení jemným zatáhnutím za šňůru. Jistě, nebylo to dokonalé, ale byla jsem i tak moc spokojená.
V sobotu byla výstava SHK – jako rozhodčí přijel ing Luděk Novák,kvůli němuž jsem Dareho na výstavu přihlásila. Tento p. rozhodčí je jedním z těch několika málo specialistů na plemeno, u nějž mi spíše záleží na jeho odborném posouzení Dareho, než na vlastním výsledku. Problém byl, že jsem po obranách nemohla běhat ani náhodou, tak jsem musela hledat dobrou duši, která by Dareho předvedla místo mne. Měla jsem štěstí - Evka, naše skvělá paní cvičitelka poslušnosti, se uvolila mi Dareho předvést. Zkusili to spolu v pátek podvečer při nácviku na výstavu, a Dare, když jsem ho s ní opakovaně poslala, to akceptoval a vcelku ochotně s ní běhal. Při výstavě to pak bylo ještě lepší. Při základním posuzování jsme dostali VD, ze tří psů mezitřídy (Dare výrazně nejmladší) byla udělena jen jedna výborná, my měli VD hlavně za zvlněnou a sem tam otevřenou srst na zadku, s tím se nic moc dělat nedá (dozvěděla jsem se, že je to genetické dědictví po Dareho prapradědovi ze strany otce Chesterovi Barte Prim a podobná srst se objevila i z matčiny strany u Fuji KS). Při postoji měl Dare maličko víc vytočenou jednu přední tlapku, poslední výtkou bylo méně výrazné předhrudí. Vše ostatní bylo shledáno jako standardní. Při finále o pořadí třídy překvapil Dare nádherným předvedení se v běhu, takže díky Evce to bylo nakonec aspoň VD2
Musím poděkovat SHK za plně prožité dny. Příští rok, pokud to situace i zdraví dovolí, se s přáteli sejdeme na výcviku a snad i výstavě moc rádi znovu,