Argo a spol.

Letos jsme se opět zúčastnili letního výcvikového tábora SHK na Staré Myjavě – trošku netypicky až v polovině září.  A tentokrát jsme si k táborovému výcviku a pobytu přidali nejen klubovou výstavu slovenského hovawarklubu,, ale využili jsme i možnosti přihlásit se na zkoušky.  Zkoušky byly naplánovány doprostřed výcviku, na čtvrtek 15.9. Pro nás to byla jedinečná šance pokusit se o složení zkoušky IHF2.

Dare, podobně, jako Dar, potřebuje pro trénink před zkouškou naprosto jiný přístup, než je obvyklé, žádný až několikadenní klid,  a tak jsme na zkoušku šli z plného všestranného tréninku.  Na tábor jsme vyrazili v úterý ráno z domu a prvním zastavením, ještě než jsme se vůbec nahlásili v hotelu k pobytu, byla velká louka před Starou Myjavou, kde právě končil 1. stopařský trénink. Hlavní výcvikář Jaro Bacigál nám řekl, že si můžeme jít trošku potrénovat, tak jsem Daremu vzápětí našlápla stopu cca 1000 kroků a po dojití jsme ji hned šli vypracovat. Dare jako obvykle zlobil… nový terén, moje stopa a bylo to pro něj moc lehké, možná sehrála roli i ta 1,5 hod předtím cesty autem. Tak ve středu další stopa – tentokrát manželova, asi 800 kroků Ta už byla mnohem lepší, hlavně Dare už se víc soustředil a pracoval celkem slušně, dobré bylo i označení předmětů. A pak ve čtvrtek byla zkouška. Už ráno trošku sprchlo, ale horší bylo, že nám docela dost napršelo na stopu sotva půl hodiny před vypracováním. Stopu slíbil šlapat Jaro, ale byl zároveň i účastník zkoušek, tak p. rozhodčí rozhodl. že nám stopu naklade Jarova paní, určil tvar i místo. Paní Janka ztratila při kladení stopy pero, tak ho využila jako předmět a na stopě bylo 6 IGP předmětů. Přešlap stopy se dělal přes stopu vlastně až na konci deště, takže byl oproti trochu vymyté stopě ještě více zvýrazněný. Byli jsme na louce, kde jsme trénovali, ale na opačné straně, kam nás předtím Jaro na obhlídku nepustil, takže vlastně pro Dareho zase nové místo.  Počasí jinak ideální, pod mrakem, Dare jako obvykle si na 1. úseku trošku zazlobil počicháním si vždy pár kroků po něčem zajímavém přes stopu, předmět na 1. úseku jsme nenašli (ani paní Janka, přestože jsme šli po stopě přesně), 1. lom po vypracování s vrácením se a pár kroky na 2. stranu, pak správně, pěkný 2. lom i následný oblouk, na něm označen předmět s drobnou chybou (předmět byl až těsně za předními tlapkami).  Trošku problém ke konci oblouku, stopa šla bezprostředně kolem konce úzkého rygolu, Daremu se to nezdálo, tak raději víc ověřoval, pak krásný ostrý lom, ale po nečekaně krátkém úseku, tak jsem si myslela, že jdeme špatně a Dare si to namířil po nějakém přeběhu - ne, měl pravdu a p. rozhodčí mi pak říkal, že Daremu musím víc věřit.  Další předmět byl označen naprosto přesně, u následujícího předmětu Dare sice zůstal stát,  ale čichal si ve stoje u něj napravo-nalevo, tak jsem žel nereagovala a předmět viděla, až jsme šli nad ním dál. Škoda. Pak přišlo křížení (to jsem nevěděla, až pak dodatečně při rekapitulaci stopy), ověření asi po 3 krocích na obě strany a pak pokračování po stopě. Jenže už jsme byli na dlouhém předposledním úseku (také šikmo po úhlu jen něco přes 60°) a přes stopu dost viditelná stopa skoro kolmo na ni. Dare se po ní vydal nejprve na 1 stranu, pak na 2. a chvíli po ní pendloval sem a tam, přes mou snahu, dostat ho povelem ("Stopa"! pak "hledej stopičku"), už se mi k pracované stopě prostě nevrátil. Bylo to prý jen asi 10m před posledním lomem a kratším závěrečným úsekem... Netušila jsem, co to bylo za křížící stopu, Dare nemá problém se vrátit k práci ani ze stopy zajíce či srnky, nevadí myši, trošku třeba rozptýlí náhle proletící pták... Manžel pak říkal, že tam během naší práce viděl běžet z blízké zahrady kočku - a té žel Dare nikdy neodolá. Ta kočka ke všemu byl ten nejčerstvější pach na stopě...  Byla to obrovská smůla, při obdržených 60 bodech bychom určitě zkoušku složili, byť „na odřené uši“, lomy jsme měli pěkné a sledování stopy přesné, poslední předmět bych poznala. P. rozhodčí (sám závodník) říkal, že Dare má velký potenciál, zvláště v jeho věku. No, co dodat...? Mám v tréninku zásadu, že stopa se musí vždy dojít, tak jsme si udělali stopu ještě i v pátek - na totéž místo, stopa stejného tvaru "na opravu" a šlapal manžel. Chtěla jsem, aby stopu dal hodně podobnou, ale udělal to po svém a pořádně ji natáhl, šlapal bezmála 25 minut(!!!), muselo to být přinejmenším 2000 kroků (a možná ještě o trošku víc). Šli jsme pracovat bez 5 minut po 3 hodinách. Podmínky byly (aspoň pro nás) lepší, než předchozí den, tráva byla suchá, trošku vykouklo sluníčko, ale jen maličko hřálo, což Daremu signalizovalo, že stopa nebude "brnkačka" a tak se nesmí rozptylovat blbostmi.  Byla to snad nejlepší stopa, co jsme kdy pracovali - přesné sledování, bezvadné lomy, jedno vybočení trochu stranou s jitím pár kroků asi 2m od stopy, ale jak jsem zahučela, kde má stopu, Dare se hned na stopu vrátil a šel přesně. Označených 6 předmětů, ten 3. (kobereček) jsme vůbec nenašli, ani manžel, přestože si přesně pamatoval, kam ho dal, Dare si po čas stopy kýval ocasem naprosto v pohodě a úžasnou práci lehce "pohnojil" až naprosto nakonec sotva 10m před závěrečným předmětem, kdy si to „střihl“ po jiné stopě (byli jsme u té zahrady, tak možná zase ta kočka). Nebyl tam sice přešlap, ale jen co víme, stopu přeběhla srna a zajíc. Pracovali jsme stejně dlouho, jako to manžel kladl - asi 25 minut. Od Dareho to byl krásný výkon.

V sobotu se uskutečnila výstava. Dare byl hlášen do pracovní třídy a já do poslední chvíle nemohla sehnat dobrou duši, která by mi Dareho předvedla - až paní, kterou většina přítomných znala, cvičící s belgičákem, se uvolila. Měla trošku obavu, s hovíkem to na výstavě ještě nezkoušela, tak prý jí nesmím nadávat, když se to moc nezadaří…  Ale s Darem si vzájemně porozuměli, tak jsem byla šťastná a neměla nejmenší obavy z nějakého maléru. V pracovce jsme byli 4, posuzoval p. Slezák, byl hodně pečlivý i přísný, ale Dare se předváděl úžasně, výsledkem byl bezvadný posudek s jedinou chybkou - více vlnitá srst. Všichni jsme šli ve třídě s výbornou, tak bylo finále třídy o pořadí v plném počtu. Mimochodem – o kvalitě pracovní třídy svědčil fakt, že v šampionech ze 7 psů byly jen 3 výborné! Pak přišlo finále. V naší třídě bylo V4 uděleno poměrně rychle, pak trocha běhání pro V3 a následný dlouhý a velmi tuhý boj mezi Darem a maďarským psem o CAC. Opakovaně vždy několik koleček během, pak chůze, společný běh tam a zpět, postoj, další běh... Paní, co mi předváděla Dareho,  přes výbornou kondici pak přiznala, že jí už začal docházet dech. Ale byla velice spokojená, udělala si fotku s Darem a pohárem za r. CAC. Velice jí za laskavost a obětavý výkon děkuji. I když je to ovšem škoda, tentokrát nám chyběl k zisku titulu zase jen ten pověstný chloupek. No jo, jsme prostě sběratelé r. CAC...