Argo a spol.

Jeli jsme v úterý ráno z domu a jako loni zastavili už před vsí Stará Myjava u rozlehlé louky, kde se vždy stopuje. Pomalu se končily krátké stopy začátečníků, tak nám Jaro Bacigál, který vede výcvik, vyhradil prostor na naši úvodní stopu. Udělala jsem ji jen (na naše poměry) krátkou, myslím tak sotva přes 500 kroků, trošku členitější se 6 předměty a Dare po krátké procházce s manželem šel pracovat. Bylo to velmi pěkné, byla jsem spokojená. Odpoledne jsme měli krátký individuální výcvik v poslušnosti (ten byl dost tragický, bylo horko a Dare měl zájem si hlavně pročichat plac a jeho okolí, např. "volno" se ukončilo přiřazením k noze asi na 8. přivolání... Opakované přivolání už bylo lepší, přišel aspoň na 3. povel. No prostě děsné. Ale bylo dost horko a to se našemu darebovi zrovna moc pracovat nechce. Přihlásila jsem i obrany, ty jsme měli jako poslední (od 16.40, to už bylo jakž takž). Jdeme na plac, Dare si mezi skupinkou diváků pod pártystanem okamžitě vyhledal našeho figuranta Šaňa a že hned jdeme na věc! Pamatoval si jej z minule a předminule. Šaňo ještě neměl rukáv, Dare už byl natěšený a připravený na zákus, jenže jak zjistil, že Šaňo má holou ruku, jen naznačil zákus a cvakl zuby těsně u ruky naprázdno... Byla jsem hodně překvapená, celý rok resp. i počátkem léta v Rajhradu si někdy nechtěl s tamním figurantem ani hrát, chvíli to vždy trvalo, než se začal tahat o kůži (na rukáv se muselo zapomenout) a teď tohle! Nicméně jsem Šaňa poprosila jen o chvíli hry, aby Dareho zase třeba začaly obrany bavit, jako před 3 lety, kdy si je se Šaněm zkusil poprvé, a "pro pořádek" jsme začali revírem na 4 zástěny. 1. nádherně, pak rovnou na poslední. Šaňo z ní vystoupil a Dare musel oběhnout všechny. Vůbec si nepamatuji, kdy běžel tak rychle, jako při tomhle revíru. Šaňa si vyštěkal a chtěl ho přimět, aby mu ze zástěny vyběhl! Prostě plný elánu a radosti z obran. 3 pěkné zákusy za sebou na klínový rukáv, Šaňa si doslova lovil. Tak se v nejlepším skončilo. Další den jsme ráno začali opět stopami - manžel našlápl zkrácenou zkouškovou stopu (jen necelých 1500 kroků) a pracovali jsme po 3 a čtvrt hodině. Pěkná, poctivá práce, i když s lehce vyšším nosem - na louce je tráva ostřice ve velkých trsem a Dare po dvojím říznutí se (nebo možná popíchání se o bodlák?) si raději zvedl nos těsně nad porost - přesto šel naprosto přesně a poprvé označil všechny předměty naprosto předpisově. Dokonce ustál i přeběh kočky asi 30m před námi, podíval se, kam běží, pak si čichl do její stopy a v klidu pracoval dál. Přes louku těsně před kladením stopy šla paní s labradorem, takže jsme měli jejich stopu přes tu naši, ale ani to nebyl problém. Jediná chyba byla až v přejití posledního lomu, kdy ho Dare čekal až na úrovni trasírky a manžel ho dal o 20m výš... Po opravě krásné dojití. Pro zkoušku v pátek to vypadalo velice nadějně, jen jsme ještě stále nevěděli, zda si ji budeme moci (pro trénink) jít. Odpoledne jsme si udělali jen krátkou poslušnost a jeli na návštěvu jen asi 25km dál k manželově sestřenici. Dare se jí velice líbil, znala už našeho Arga (a vzpomínala, jak ji pustil u tchýně do domu, ale ven už ne). Další den jsme vynechali stopu, po té pěkné práci už neměla další stopa žádný smysl, a absolvovali jen kratičkou poslušnost a pak zase obrany. Říkala jsem si, že se na obranách Dare aspoň psychicky uvolní a odreaguje. Revír (s velkým zlobením, jak byl Dare natěšený na Šaňa v poslední zástěně, velmi pěkné vyštěkání (stejně, jako Adar, stojí Dare u tyčky zástěny z boku) a pak naprosto nekompromisní zákusy na zkouškový rukáv. Netuším, co se s Darem stalo, ale pokud by mu zůstala tahle radost a elán (tedy s lepší poslušností) mohli bychom ty obrany zase zkusit. Aspoň na ZM. Uvidím. To jsme se konečně dozvěděli, že naše stopa se na louku vejde a tak můžeme zkoušku jít.

Pro páteční zkoušku nebyla pro nás jaksi ta vhodná konstelace... Jaro dělal se svojí mladou fenkou IFH1 a my IFH2 se zvednutím stop až po obědě, kdy bylo na louce příšerné vedro, a  právě to se podepsalo na neblahém výsledku obou našich zkoušek, My začali zvedat naši stopu ve 12.50 a k nášlapu jsme se nejprve docela prošli. Dare šel sice ochotně a soustředěně, jenže nestrkal čumák do stop, jak teď řády požadují, ale sbíral pach z koridoru na vršku trávy, takže šel sice naprosto přesně, ale rozhodčímu se takový výkon hrubě nelíbil. 1. předmět byl označený přesně, pak si Dare začal hodně ulevovat a další 2 předměty už měl pod tělem. Ten 3. předmět byl až na 6. úseku (myslela jsem, že jsme museli nějaké přejít, byť jsme šli absolutně přesně, ale ty zbylé 4 byly skutečně až na posledních 2 úsecích, na tom posledním úseku dokonce byly předměty 3!). Brzy po tom 3. předmětu byl 1. přešlap - Dare si čichl do něj, koukl se, kam vede (žel šel přímo směrem k nášlapu) a tak si Dare takhle stopu (aspoň si to myslel) takhle zkrátil. A "bylo vymalováno".  P. rozhodčí pravil, že i kdybychom došli, musel by hodnotit práci na stopě sotva v uspokojivé, že se jedná o "stopování", nikoliv o sbírání pachu z koridoru. Když nás propustil, vrátila jsem Dareho zpět na stopu - a najednou to šlo i s lehkým pohupován si ocasem. Předměty už si zatím Jaro (šlapal nám stopu) sebral, ale Dare se vždy zastavil na místě, kde předtím ležely, a chviličku tam čichal. Prošel stopu až na konec a označil poslední předmět, který tam Jaro nechal, když viděl, že pes jde po stopě dál. ...Pak jsem si večer uvědomila, že tohle mi Dare na zkoušce udělal už víckrát, vždycky, když byl unavený většinou z vedra, tím, že jsme pak mohli stopu dojít, si ověřil, že přešlap o kus dál (vždy blíže k nášlapu) stopu zase křižuje, a tak se na ni napojí. Neuvěřitelně všímavý a chytrý pes, jenže zrovna tam, kde je to na škodu... Ale nejsem zklamaná, i když to trochu mrzí. Přesto aspoň další zkušenost.

Odpoledne po ukončení zkoušek jsme měli přednášku o fyzioterapii a relaxaci psů. Psy jsme si měli vzít sebou. Paní přednášející se ptala, zda to někdo nechce ukázat na svém psu, tak, když se nikdo nehlásil, šla jsem s Darem. Předvedl se jako parádní "model" a ochotně spolupracoval (samozřejmě za odměnu pamlsky). Však jsem nejednou psala, jaké je Dare hodné zlatíčko.

V sobotu jsme tradičně končili výstavou, přihlášených bylo celkem jen 61 psů a fen, psi končili č. 21. Posuzovala pí rozhodčí S. Kerschner (byla u nás letos na Klubovce u fen). Brala to hodně důkladně a také přísně, v juniorech a také ve tř. otevřené, kde nastoupilo 7 psů, zadala jen po jediné výborné, v mezitřídě měl výb. jediný pes, co nastoupil, a u nás v pracovce jsme dostali výbornou oba. S námi byl Hogar z Julinčina údolí, krásný celočerný už skoro 8miletý pes, jeho paní běhala mnohem lépe, než já, což nakonec rozhodlo o CAC. Ale Dare nadchl nebývale radostným projevem a přátelským vystupováním. No, tak mohu jen doufat, že se zadaří někdy příště. Titul slovenského šampióna by sice potěšil, ale českého už máme a tenhle, jak trefně říká manžel, "k životu nepotřebujeme".

Samozřejmě teď budu muset řešit to Dareho občasné odcházení si ze stopy po přešlapu a také jak tomu případně na zkoušce či závodě "dovoleně" zabránit. Máme na čem pracovat.