VV Hadinka 16.-19,9.2021
Na tento prodloužený výcvikový víkend od Hovawart klubu ČR jsme se chystali již letos na jaře, ale díky omezením z titulu covidu byl uskutečněn až teď v září. Byl zaměřen jako socializační, takže určený spíše pro mladší psy a štěňata, ale přesto tam bylo i pro nás pár užitečných věcí.
Začínali jsme poslušností s Vlaďkou, když jsme ve čtvrtek ráno dojeli do Hadinky, Poslušnost byla jen skupinová a vyloženě socializační. Potřebovala jsem hlavně procvičit na zkoušku BH, tak jsem poprosila další den Vlaďku, abych mohla aspoň vyzkoušet odložení během cvičení. Vlaďka nás dala pro tu lekci raději s mladými fenkami, tak jsme s nimi chvilkama cvičili a Dareho odložení jsem udělala opakovaně. Dare jej provedl k mé naprosté spokojenosti. Sami jsme si na place zkusili část poslušnosti na BH s chůzemi a odpoledne si mohli s dobrovolníky projít i skupinku. Na první pokus to nebylo nic moc, na podruhé už dare věděl, co po něm budu chtít, tak i tenhle cvik jsme spolu zvládli celkem solidně.
Stopy: kupodivu – nepřišli jsme ani o tu čtvrteční – díky dopoledním poslušnostem jsme na stopy vyjeli až v podvečer. 1. stopu dělali ve vysoké trávě, krátkou, nic moc, Kristýna, která řídila stopy, šla s námi Zcela oprávněně nám vytkla, že Dare sbírá pach většinou až z vršku tedy z konců listů trávy a ne ze země, aby si trávu rozhrnoval čumákem (já byla v domnění, že stále platí, že pes má jít s nosem bezprostředně nad terénem, tedy porostem, který by neměl přesáhnout výšky 20cm, ale to prý bylo ... kdysi, teď by měl čichat do každé šlápoty). Ale byla to Dareho první zkušenost s takovou trávou, tak jsem tolerovala i jisté nepřesnosti. Další stopu jsme si zajeli sami následující podvečer, zase nová zkušenost, terénem sice byla posekaná louka, ale s nesklizeným suchým senem, ležícím v širokých řádkách, takže i tato stopa byla také jen pro zkušenost.
Úplně neplánovaně, protože na tomto výcviku se s obranami nepočítalo, nám Kristýna domluvila figurantku a dala "povinné" obrany, aby si každý mohl vyzkoušet, jak by se jeho psímu kamarádovi líbily obrany. Většinou se s nimi pejsci ještě nesetkali. Dare už měl pár lekcí obran za sebou, miluje je a je v tom velice dobrý, nicméně jsem se trochu obávala, že Dare na ženu vůbec nezabere a řízneme si ostudu. Dare je jaksi "sexista" - s ženami si hraje a lísá se k nim, u chlapů, jak vidí rukáv, je k neudržení. No ... paní vypadala opravdu jako figurant, ale u psa ženu prozradil pach a také hlas, tak z toho byl Dare hodně nesvůj. K naší smůle vzala figurantka klín, který Dare nechce, pak peška - toho už vůbec, Dare nakonec zabral až na podušku. Tím jsme skončili. Ale mohli jsme pak jít ještě 2. kolo, požádala jsem o rukáv (paní měla zcela stejný, na který koušeme doma), a hned to bylo o něčem zcela jiném! Při tom 2. kole s rukávem už Dare ženu neřešil a zas pro něj existoval jen ten báječný boj o rukáv. Takže to zase byla další užitečná a zajímavá zkušenost.
V sobotu už nám stopy odpadly, po dopolední poslušnosti se odpoledne věnovala nácviku na svod a seznámením se s pár prvky pro bonitaci. Rušivé předměty v rukou skupinky Dare nijak neřešil a při bonitaci by v těchto stresových situacích bez problémů obstál. Měla jsem z něj pochopitelně velkou radost.
Tu poslední stopu jsme si nakonec přece jen udělali. V neděli po ránu, již na cestě domů - pěkná louka s nízkou trávou hned u silnice, louka přecházela do asi 10cm vysoké jeteliny. Jetelinu jsme také viděli poprvé. Tak jsem udělala stopu přes oba terény, první úsek končil v jetelině, pak lom a půlka 2. úseku jetelem, pak zpět na louku. Šli jsme stopu se 7 úseky, jen rovné, 2 ostré lomy na "Z", 5 předmětů, asi 750 kroků, všechny 3 stopy v podstatě čerstvé (ta 1. ve vysoké trávě asi po 45 minutách, ostatní hned). Byla jsem mile překvapená, Dare šel velmi pěkně s nízkým nosem, nebyl vůbec poznatelný přechod na jiný a neznámy terén a pak zpět. Jediná „vada na kráse“ je stále tatáž: nedaří se nám spolehlivé označování předmětů. Doma s tím budeme muset něco udělat. Zkusím se vrátit k předmětům na nízkých krabičkách s pamlsky, to by mohlo pomoci.
Na závěr děkujeme oběma paním výcvikářkám za jejich odborné vedení a všem účastníkům za milou společnost během tábora. Rádi si jej zopakujeme a zase se uvidíme.