Argo a spol.

Jako loni (a předtím tradičně s Adarem) jsme se opět zúčastnili výstavy našeho HWK na Knížecím rybníku u Tábora.  Tentokrát byla účast naprosto rekordní, již po 1. uzávěrce bylo nutné ke dvěma zahraničním paním rozhodčím, paní Duška Bučer a Sabine Kerschner přizvat na pomoc ještě jednu paní rozhodčí, jíž byla paní Jana  Halbrštátová Svobodova.  Nakonec bylo na výstavu přihlášeno celkem 230 (!!!) psů a fen…

Před zahájením výstavy byly vyhlášeny výsledky soutěže o Pracovního hovawarta za loňský rok. Účast v soutěži byla velmi pěkná, přihlásilo se 22 účastníků. Můj velký sen, abychom se s Darem dostali do 1. pětky, se mi nakonec splnil – byli jsme s 215 body (za 3 zkoušky a závod) pátí. První tři místa obsadily fenky, stopařky, na čtvrtém, žel už „in memoriam“ Ford naší kamarádky Tei, takže mezi psy jsme byli v neoficiálním redukovaném pořadí dokonce druzí! Podobné umístění se mi povedlo s Adarem jen jednou.

Dare byl přihlášen (jaksi již tradičně) do pracovní třídy, která byla (naštěstí) takřka nejméně obsazenou třídou dospělých psů, účastníci byli tentokrát jen čtyři. Jenže tu byl pro nás jiný malér: díky přeskupení tříd na kruzích musel totiž Dareho místo domluvené kamarádky Terky (byla na 3. kruhu s juniorem a pak veteránem) předvést manžel… S manželovým běháním to také není nejlepší, s vystavováním nemá moc vlastních zkušeností (před lety musel místo mne zaskočit jen 2x ještě s Adarem), tak i přes několik lekcí vystavení Dareho, které jsem s nimi dělala před výstavou před domem na ulici, jsem si nedělala o nějakém významném výsledku žádné iluze. Na řadu přišla naše třída po nejvíce obsazené třídě otevřené se 40 psy (!! A fen bylo v otevřené třídě na sousedním kruhu ještě o 10 víc!) přes opravdu svižné posuzování naší paní rozhodčí Dušce Bučer, až hodinu po poledni. Naštěstí nám přálo počasí, po slunečném ránu a části dopoledne bylo pod mrakem a ochladilo se na příjemnou teplotu jak pro naše psy, tak i pro nás. Dare nastupoval na kruh jako 2. v pořadí, pes před ním dostal VD, tak jsem jen trnula, aby to manželovi vyšlo hlavně jsem mu kladla důraz na radostný slovní kontakt se psem, hlavně při předvedení v pohybu, aby mu Dare neběžel z nudy mimochodem. Ale Dare byl tak nadšený, že se předvádí s páníčkem, že byl naprosto vzorný, krásně se předváděl, trpělivě si nechal zkontrolovat jak zuby, tak i ocas (ten brala paní rozhodčí zvlášť pozorně obratel po obratli) a výsledkem byl nejlepší posudek, co jsme zatím dostali, a známka výborná. První cíl byl tedy splněn.  Do rozběhu o pořadí, který byl odložen až na odpoledne po soutěžích, jsme šli všichni čtyři účastníci, kromě nás s výbornou i oba naši soupeři s čísly po nás. Nejhůře jsme tedy mohli skončit jako Výborný 3, ale Dare se opravdu líbil a tak jsme mohli doufat i v něco ještě lepšího. Jenže… při běhu o pořadí, když po kolečku klusem a pak krokem následoval další klus, byl už Dare tak znuděný (manžel žel zapomněl jak na moje výzvy ke komunikaci za pohybu, tak na varování o nebezpečí mimochodu), že se rozběhl mimochodem, manžel si toho nevšiml, zato paní rozhodčí to uniknout nemohlo … s konstatováním, že pes je asi unavený, nás musela zařadit až na 3. místo… Což byla samozřejmě velká škoda. Tak nás může těšit alespoň další výborná, pěkný posudek i Dareho prezentace. Snad se nám konečně více zadaří příště. Byl to opět příjemně strávený den uprostřed krásných psů a kamarádů.