Argo a spol.

Letošní mistrovství republiky stopařů HWK ČR bylo, stejně jako loni, opět v Defurových Lažanech. Účastnili jsme se v hlavní kategorii IGP-FH. Ani letos jsme na ně neodjížděli s nějakými velkými ambicemi či očekáváními. - vzhledem letnímu tréninku jsme totiž jeli spíš jen tak na výlet… Na začátku prázdnin jsme se zúčastnili výcvikového tábora, udělali si tam 3  krátké stopy na trávě a pak na zkoušku jen FPr3 – ta se celkem povedla, výsledkem bylo 81 bodů. Po návratu z tábora už jsme pak jen čekali na zorání polí, na kterých již posledních deset let trénujeme. Počátkem srpna jsme mohli vyrazit na podmítnutá pole, jenže: celé léto i první půle září byla obrovská vedra, pole sálalo již v 8 hodin ráno, že i já byla během pár minut jako bych vylezla z vody, Dare musel být doslova uvařený, tak jsem mohla chodit jen kratší a většinou i jen čerstvé stopy. Navíc u nás celý srpen a první část září ani nekáplo, podmítnuté prašné pole bylo zoufale přeschlé. Na nachození nějakých objemů jsem musela zapomenout, delší stopa se dala udělat jen na trávě, na niž se muselo zajet. A pak přišly ty několikadenní deště, které způsobily v částech republiky rozsáhlé záplavy a u nás během nich napršelo přes 20cm vody, tak byla pole pár dní rozbahněná. A poté dalších několik tropických dní s nocemi, blížícími se teplotou těm tropickým… Když se počasí konečně umoudřilo, zbýval do MR pouhý týden. V něm jsme pak stihli jedinou stopu, na podmáčené louce s vodou místy až po kotníky. Ve výsledku tak připomínal náš letošní trénink na MR stop spíše kanadský vtip…

Jako loni jsme byli ubytováni v Kadově v Hospodě na statku, kde se nám líbilo, a sešli jsme se tu s dalšími dvěma stálými účastníky MR, s nimiž jsme strávili dva velice milé večery. A v sobotu ránu jsme společně odjeli na cvičák v Def. Lažanech.

Před zahájením MR byly nejprve pod bedlivým dohledem p. rozhodčího kontrolovány délky stopovacích šňůr. Měla jsem naši „historickou“, s níž jsme absolvovali všechny závody i tréninky s Adarem – tuhle stopovačku jsme museli v průběhu let nastavit o půl metru, jak se při používání zkrátila. Měřením jsme prošli s rezervou 10cm, tak v pořádku. V hlavní kategorii IGP-FH nás bylo přihlášených celkem 9 týmů, jedna z účastnic nakonec nepřijela, tak se nás zbylých 8 rozlosovalo do 2 skupin po 4 týmech. Já si vylosovala č. 7 (resp. 37),, byla jsem tedy ve 2. skupině.  Terén byl v Def. Lažanech tentokrát oba dva dny stejný, v týdnu před MR žel zemědělci postříkali k závodu vybraná pole, tak se muselo jít pouze na „zeleném“. Vyšla na nás pěkná jetelina prorostlá osením, výška byla asi 10 až 15cm, i když v sobotu po obědě a večer pršelo, nebylo bláto. Pole ovšem byla lemovaní ze 3 stran lesíkem a ostrůvky mlátí byly porůznu i přímo na poli. Zvěře tam muselo být docela hodně, včetně četných stop po divokých prasatech. Na MR nás bylo v hlavní kategorii nakonec jen 8, jedna účastnice nepřijela, tak jsme byli na 2 skupiny po 4 týmech. Jak v sobotu, tak v neděli jsem si vytáhla 3. stopu, od 10.50 hod (stopy byly kladeny v odstupech po půl hodině, se zvedáním 1. stopy se začínalo v 9.50).  Posuzovala  pí rozhodčí Renata Machová Angelovová. Dare se těšil a začátek stopy vypadal velmi slibně. První velmi dlouhý úsek byl se 2 předměty, oba dva Dare označil parádně, pak přesný pravoúhlý lom a 2. bezvadný úsek. Jenže pak první drobné nepřesnosti na oblouku, jetelina tu měla holá místa se sporadickou trávou a občas i stopy po rytí prasat, tak ten oblouk byl trošku "capratý".  Na jednom místě se Dare zastavil, zdálo se mi, že nasává pach kolem stopy, a tak jsem raději dala povel "stopa",  to pomohlo a sledovali jsme stopu dál. Další předmět (3.) už byl označen v poloze pod hrudí, těsně za předními tlapkami - a každý další předmět byl stále blíže zadním tlapkám.  Dostali jsme se na 4. úsek mezi dva ostrůvky s křovíčky, když se mezi námi a silnicí nad polem objevil přes stopu přebíhající jelen. Ano, skutečně jelen, asi 60m od nás - nevěřícně jsem se dívala, jelena jsem takto ve volné přírodě viděla poprvé. Dare ho také zahlédl a doslova ztuhl, koukal na něj a ještě když nám jelen zmizel z očí za ostrůvkem s křovím, Dare stál a hleděl do míst, kde nám zmizel. Musela dát další 2 povely "stopa", než se zase rozešel k práci. Hodně nesoustředěně se Dare dočichal na úroveň konce ostrůvků, zjevně hledal místo, kde předtím křížil stopu ten jelen - když ho našel, intenzivně zkoumal jelení stopu na křížení, aby si ten pach spojil s tím nově poznaným zvířetem. To jsem mu nemohla vyčítat - Dare je prostě klasický hovík a jako pozorný hlídací pes potřebuje mít o všem přehled. Pak zase strčil čumák do trávy a já doufala, že už stopu v klidu dojdeme, jenže přímo proti nám na silnici, sotva tak 70m od nás, stáli u světlého auta dva lidé - korpulentní stará paní o francouzských holích a Dare, jen ji uviděl, se najednou "sprčil", zapomněl na stopu a vypálil vstříc těm lidem - doslova jako by běžel pozdravit dobré známé. Pak mi došlo, že si zřejmě spletl tu paní s mou tchýní (kterou má rád a dlouho už ji neviděl) a pána s manželem. Omyl sice Dare poznal asi o 20m dál, zastavil se, ale to už bylo pozdě, zatím nás přetáhl přes poslední lom a my byli odpískáni. Byla to obrovská škoda, paní rozhodčí říkala, že stopu dojít, akorát by nám to vyšlo na limit... Kladeč mi ukázal lom a Dare okamžitě sám strčil nos do stopy a došel těch sotva 30m posledního úseku k předmětu, který označil - naprosto perfektně... Co naplat, měli jsme 62 bodů s tím, že první 2 úseky včetně lomu mezi nimi a oba předměty byly naprosto bez bodových ztrát. No jo...

V neděli jsme měli na cvičáku při zahájení dne nejprve přivítali další účastníky MR stop – v přidružené kategorii FPr3. Účast byla velice pěkná, 10 týmů, stejně jako v naší kategorii byla většina psích členů týmů fenky, psi pouze dva. Rozhodčím byl p. Bc. Stanislav Beníšek. Účastníci FPr3 pak odjeli ke svým stopám a my hodinu po nich na náš závod. Dnes stopy naší skupiny posuzoval p. rozhodčí Miroslav Ryneš. Naši stopu jsme měli na jiném poli, také jsme šli jako třetí a stopa byla shodou okolností v podstatě zrcadlová k té sobotní. Jen 1. úsek byl kratší a pouze s jedním předmětem. Ke stopě jsme museli nejprve pár set metrů dojít. Dare byl zjevně odpočatý, dnes doslova "vysmátý" a plný energie. První úsek vypadal velice dobře, ale ještě jsme nedošli ani po 1. předmět, když se Dare zastavil a strčil nos do nějakého (pro něj) velmi zajímavého místa na stopě. Vytáhl si nos na délku krku ze stopy, natočil se trošku ke mně a při tom čenichání po mně loupl očima. Raději jsem okamžitě zareagovala povelem "stopa" - v příštím okamžiku Dare všeho nechal a pokračoval v práci. O pár kroků dál krásně označil 1. předmět. O kousek dál vystřihl velmi pěkný, přesný lom, jenže po něm sledoval stopu s polovysokým nosem, až se zastavil, zvedl hlavu a nasával vzduch směrem ke křovinám. Takže mne to stálo další povel "stopa" navíc. Předmět po dalších pár metrech stopy sice označil, ale až dobrého půl metru za zadními tlapami - a naprosto stejně (tedy za nula bodů) pak označil i všechny další předměty stopy. Na zabití… Lom na konci 2. úseku byl trošku přejitý, nejprve se mi moc nezdálo, kam mne pes vede, ale brzy se začal stáčet na pravidelný oblouk, který zakončil pěkným lomem na 4. úsek. Ovšem tam další problém - u kraje lesíka v poli snad 80m dál stál křížič a byl hodně vidět. Dare se zastavil a koukal na něj - vteřinu, dvě, tři ... musela jsem použít další povel "stopa", aby pokračoval.  Předmět (3.) na tomto úseku byl úsměvný - Dare ho měl za patami, jak jsem došla, trošku jsem naštvaně zavrčela a Dare okamžitě udělal kolečko a předmět opravil na zcela správnou polohu.. P. rozhodčí měl jakousi poznámku, ale já na to, že jsem psu nic neřekla, že si to tak udělal sám ... ale k bodům za tento předmět nám to ovšemže nepomohlo. Dare tím ovšem ukázal, že naprosto přesně ví, jak má označení předmětu vypadat... Dočichal se k ostrému lomu na konci 4. úseku - čichl vpravo, pak velký oblouk doleva s pročicháním pole, kde ho zase něco zaujalo, a konec oblouku dotáhl v rychlém klusu k lomu, který vystřihl naprosto přesně. S dalšími úseky, tentokrát krátkými, jsme se dostali zase mezi 2 křovinaté ostrůvky, zřejmě tam byla spousta zajímavým stop, tak se mi opravdu velice ulevilo, když jsme došli k 6. předmětu, který Dare zase nechal až za patami... Jak jsem byla zvyklá z těžkého tréninku, přesto jsem Dareho trošku pochválila, řekla mu, že když bude šikovný, budou od páníčka dobrůtky, a že už bude konec. V tréninku to funguje, ale tady si to Dare zjevně vyhodnotil tak, že teď už si může konec stopy pořádně užít i s čucháním navíc po dalších stopách, a tak si z posledního úseku odešel po jakési stopě směr křovíčka. Zase jsme byli "písknuti", opět s 62 body a sotva nějakých 40m před koncem stopy. Škoda, ten konec jsem si zřejmě "zmastila" já... Když jsme pak došli k divákům, říkali, že máme na zvěř smůlu, že nám stopu přeběhla srnka - zřejmě tam, kde se Dare před obloukem zastavil a čenichal do vzduchu.  Stopa byla určitě lepší, než v sobotu, při stejném výsledku bodů byly v neděli pouhé 3 body za 1. předmět. Přitom Dare je jindy na předmětech spolehlivý i přesný, tady na závodě byl v sobotu zjevně trochu ve stresu (totéž se stávalo i Adarovi, když bylo na stopě něco, co ho stresovalo), v neděli už to bylo výsledkem "jiných psích zájmů", Dare sice předmět označil, abych ho k němu nevracela, ale na přesnost označení se doslova "vyignoroval".

Takže se letos nepovedla „v bodech“ na rozdíl od loňska ani jedna stopa, na druhou stranu oba dva dny zase tak moc nechybělo. Byla to o to větší škoda, že oba dva dny byly ideální podmínky, krásné terény, chladno, pod mrakem… většině ostatních úřastníků se podařilo tyto podmínky dokonale využít a nejen že šest z nich úspěšně splnilo limit zkoušky, ale navíc i v bodech, které opravňují k přihlášení se na výběrové závody na MR stopařů všech plemen příští rok. A veleúspěšní byli i účastníci kategorie FPr3 – limit zkoušky splnili všichni a vítězný tým dokonce na výbornou. Srdečně gratuluji!!! A velké poděkování i kladečům za  jejich profesionální práci při kladení stop – hodně napomohli všem těm krásným výkonům závodících týmů.

Letos se nám tedy závod nevydařil, ale věřím, že ten další již to konečně do třetice klapne, Dare se zklidňuje a je na stopě soustředěnější i disciplinovanější. Myslím, že cvičení poslušnosti na place cvičáků dělají dobrou službu, i tam začíná Dareho výkon vypadat stále lépe. Uvidíme…