Argo a spol.

Tak máme za sebou Dareho 1. MR stop. Zkoušku IGP-FH se složit nepovedlo, ale nejsme zklamaní, ten hlavní cíl, s nímž jsme na tohle mistrovství jeli, byl splněn - totiž seznámit Dareho s atmosférou dvoudenních závodů a také dojít aspoň 1 ze 2 stop.

Výsledek MR byl tak nějak pokračováním (a snad i vyvrcholením) naprosto propadákové zimy i části letošního jara.  Letos se nepovedlo naprosto nic… Začalo to už v lednu první letošní výstavou – koncem měsíce na DUO CACIB u nás v Brně. Pár dní před ní jsem se vrátila z nemocnice a našla překrmeného psa (to laskavá tchýně, která byla u nás na návštěvě přes vánoce a čas, kdy já byla na operaci a pak rehabilitaci) Daremu dopřávala (chudák pes, je pořád hladový…)  Sice se mi povedlo Dareho váhu trochu zredukovat, ovšem za cenu volného hřbetu – výsledkem pak bylo pouze VD. Poté pokračující deštivé počasí, které neumožňovalo začít trénovat stopy na poli – manžel, který si Dareho zatím převzal, by se s ním na poli utopil v blátě. Trénink jsme tak mohli u nás začít až skoro o měsíc později – manžel kladl stopy a já chodila po úvodních pár stopách manžela jako psovoda s Darem o berli. Když už to s mojí chůzí bylo lepší, přidali jsme i tréninky na loukách v okolí Brna. Ovšem Dare mezitím dospěl (31.ledna měl 3. narozeniny) a opět „to zkoušel“ – při trénincích si občas čuchal, po čem chtěl on, a já byla z něj „na ručník“… Jako ostrou přípravu na MR jsem nahlásila 3 lehčí stopařské zkoušky, tak nějak „na rozjezd“. Koncem března jako 1. jsme zkusili FPr3 na Kývalce. Děs a hrůza: dare si to opravdu vybral, došel ve větru vedle stopy po 1. předmět a naznal, že tím už udělal dost a šel si čuchat!! Až do další zkoušky, tentokrát v Rajhradě ZPS1, jsem ty dva týdny doslova „stavěla psa do latě“ a děsila se, co mi provede tentokrát. Zkoušku jsem vybrala jak kvůli 2 hod staré stopě bez přešlapu, tak i kvůli poslušnosti. Stopa byla tentokrát solidní, dostali jsme za ni 90 bodů, jenže pro změnu buchli poslušnost. Malér přišel právě na cviku, který Dare zvládá naprosto perfektně – štěkání. Dare místo štěkání opakovaně frkal (myslím měl nos plný rosy) a pak už nic. Zřejmě ho to tak rozhodilo, že následný aport sice donesl (ovšem po pěkném uchopení už to donést opravdu pomaleji nešlo) a pak mi místo na metrovku vyběhl na áčko. Dvě nuly už byly moc a tak ani tahle zkouška přes plné body na kladině a za odložení „nedopadla“.  O 2 týdny později opět v Rajhradě jsme šli poslední přípravnou zkoušku – IFH1. Dare pěkně pracoval, vypadalo to velice nadějně, jenže pak si odešel po 2. přešlapu (toho 1. si vůbec nevšímal!) za páníčkem pro odměny… No, raději to nechám bez komentáře. Další den jsme udělali ještě poslední pokus o získání CAC na MVP – tentokrát v Českých Budějovicích. Dare byl z dlouhé cesty a zřejmě i neznámého prostředí trochu nesvůj a s Blankou, která jej předváděla, nechtěl při dodatečném běhu příliš spolupracovat, tak jsme odešli s tím nejhorším výsledkem, jaký nás mohl vůbec potkat – výbornou, ale nic víc. Poslední 2 týdny jsme pak před MR věnovali opět tréninkům a jezdili na ně jak na louky, pokud možno ještě pro Dareho neznámé, tak chodili u nás na pole s výškou osení už doslova „na hraně“. Ale začínalo to být aspoň nadějné – Dare se zklidnil a na stopách začal konečně pracovat k mé aspoň jakž-takž spokojenosti. Ovšem musela jsem se vrátit k osvědčené metodě u Dara (Adara) v mladším věku – místo pár dní odpočinku před zkouškou a závodem (to jsem si vyzkoušela před 1. zkouškou na Kývalce a Dare byl pak „na zabití“) naopak trénovat až do posledního dne. U obou mých stopařů totiž platí, že musejí mít před zkouškou odčerpánu přebytečnou energii, aby pak nedělali při zkouškové stopě blbosti… Osvědčil se mi trénink v sekvencích či blocích stop, během 5 dní dělat 4 stopy (popř. i 5 stop) různé délky a stáří, občas i na různých místech a terénech, mezi těmi bloky stop pak jen 2 max. 3 dny klidu. 1. stopa v sekvenci nebývala „nic moc“, psi měli spoustu energie (a dojem, že kromě práce toho stihnou mnohem víc – také si bokem počichat po tom, co je zajímalo), 2. stopa už byla mnohem lepší a tou nejlepší pak většinou byla 3. stopa (ve 3 dnech), někdy pak i ta 4. po dni odpočinku. Tak jsme v týdnu MR začínali další blok stop ve čtvrtek, 2. stopa vycházela na pátek před odjezdem na MR a závodní stopy pak byly součástí celého bloku. Byli jsme připravení nejlépe, jak to v dané situaci šlo, a já měla jen jedinou starost – aby v sobotu nebylo až příliš slunce. Předpověď totiž po pár chladných dnech právě na sobotu slibovala krásně a teplo, což pro práci neměl rád ani Dar, ani teď jeho vnuk Dar. Na slunci se oba příliš přehřívají a jejich výkon není ani čtvrtinový…

MR stop bylo vypsáno ve 2 kategoriích, ale pro malý zájem o účast v nižší kategorii FPr3 byla tato kategorie zrušena. V naší kategorii IGP-FH se nakonec sešlo jen 5 závodících, ale byli jsme šťastní, že alespoň naše kategorie se mohla uskutečnit. Čekaly nás krásné terény a pěkně nakladené stopy. 1. den, v sobotu, jsme měli stopy položené na loukách. Při zahájení jsme si vylosovali č. 4, naše stopa tedy byla až 4, v pořadí, pracovali jsme ji od 11.30 hod, na dost silném a (pro psy) nepříjemném slunci, Dare vypadal dost unaveně, slunce je pro práci u černých psů prostě špatně. Ale jako by to slunce nestačilo - měli jsme smůlu i na srnu, která těsně po vyjití z nášlapu na stopu přeběhla přes naši stopu jen asi 50m před námi -  Dare ji viděl a povel k práci poté, co koukal po srně, nás stál 8 bodů. Pak po asi 30m po začátku pár metrů mokřinou, voda mně po kotníky, dál opět suchá tráva, takže úplně jiné podmínky pro čichání... Oba předměty hned na 1. úseku sice Dare označil, ale ne přesně a p. rozhodčí byl skutečně velmi přísný, takže místo 6 bodů byly dohromady jen za 1,5. Na 1. lomu jsme skončili - Dare ho přešel, snažil se sice hledat, ale nevypadal, že by nějak moc chtěl dál stopovat, tak nás p. rozhodčí „odpískal“. Po sečtení a odečtení bodů jsme skončili v sobotu jen se 3 body... Nedařilo se ale ani dalším závodníkům, svoji stopu (a v krásných bodech) dokončila jen jediná fenka, nejstarší, která šla hned 1. stopu od 10.00 hod, jinak jsme všichni byli pod limitem zkoušky. Ale naši psí parťáci byli většinou na elitní stopaře velmi mladí, 2 fenky ve věku 4 let nebo těsně pod, Dare 3 roky a čtvrt a nejmladší pes ještě o 5 měsíců mladší, než Dare. Myslím, že na vině bylo hlavně to slunko, nebylo sice nějak moc horko, ale byli jsme za to dopoledne opálení lehce do červena, tak se asi psům zrovna moc dobře nečichalo... V neděli to pak bylo mnohem lepší. V noci trošku sprchlo, stopa byla na písčité hlíně, takže žádné bláto jako u nás, velmi řídké nízké osení. Stopu jsme prošli až do konce všichni. Dare mi udělal velkou radost, jen si trošku zalumpačil na 1. lomu, který trochu přešel, ale stopu si našel na 2. úsek sám, a pak hned strčil nos do krtince u tohoto lomu - takže spousta bodů pryč. Ovšem dál byla stopa přesná, pěkné lomy, občas zvednutý nos (opět body dolu), všech 7 předmětů označených, i když některé nebyly v úplně přesné poloze - místo před psem byly až pod tělem (Dare označuje předměty výhradně ve stoje). Nicméně za předměty jsme dostali 14 bodů z 21, to je na nás velmi slušné, sledování stopy 66 bodů (ze 79), takže celkově 80 bodů a známka „dobrá“. Měli jsme 3. nejlepší stopu dne a p. rozhodčí zmínil výborný nos - Dare totiž i v úsecích (max. 3 až 4m) stopu perfektně cítil a tak z ní neuhnul ani o fous. Pak už si jen trošku usekl 1. ostrý lom  a po obloučku se napojil na další úsek, který už zase pěkně a přesně čichal. Měla jsem pak pár výtek na svoji práci, vlastně všechny za chválení na předmětech, kdy jsem Dareho občas objala pro povzbuzení a ujištění, jak jsem s ním spokojená - a to bych neměla, ale pro mne bylo důležité, aby pes věděl, že jde pěkně, že mám z něj radost, a došel stopu. Tím dojitím se přesvědčil, že to není nic tak obtížného a naše radost se spoustou odměn mu za to stojí.

Závod jsme si užili, i celý pobyt (většina z nás byla ubytována v Hospodě na Statku v Kadově) byl skutečně prima, oba večery jsme poseděli s ostatními účastníky, sobotu přijela za námi večer i výcviková referentka našeho klubu Kristýna Banertová, jíž tímto velice děkuji za skvěle zorganizované MR. Prostě to byl opravdu velmi příjemný víkend. Jediné, co si můžeme pro příště přát, aby se nám na dalším MR všech zadařilo výsledkově mnohem lépe. Na shledanou příště!

Teď, než nám odrostou poslední terény luk, ještě trošku potrénujeme a pak už jen cvičák a poslušnost (s Darem cvičí manžel a Dareho poslušnost je o poznání lepší). A pak až do srpna, než zase budou k dispozici pole, od stop dlouuuuhé prázdniny.