Argo a spol.

Po šesti letech od poslední účasti ještě s Adarem (tehdy v kat. C) jsme se opět zúčastnili stopařského závodu, pořádaného ZKO Nový Malín s Policií ČR, tentokrát s Darem. Stejně, jako s Adarem poprvé (tehdy na jubilejním 20. ročníku závodu v r. 2016) jsme se přihlásili do středně obtížné dvoudenní kategorie B. .A spolu s námi se účastnila i kamarádka Eva s Dareho tátou Kartem.

Pro samotný závod jsme věnovali tréninku maximum. Dvě závodní stopy ve 2 dnech, jedna na hlíně se třemi polovičními předměty oproti řádu IGP, délka 700 kroků se dvěma pravoúhlými lomy, jedním ostrým a obloukem stáří 2 hod., druhá na louce stará 3 hod s jedním pravoúhlým a jedním ostrým lomem se 2 předměty "praktického charakteru". A tak náš trénink byl směřován na různé terény a hlavně netypické předměty, které jsou specifické pro tento závod. Poloviční předměty jsem měla ještě z minulých ročníků, ohledně praktických předmětů jsem použila různé malé předměty, které mne jen napadly... třeba plastové i kovové lžičky, klíče, kolíčky na prádlo, kolo izolepy, mašličku, kovovou nábojnici, gumu, sirky, zapalovač, škrabku na brambory, lékovku, textilní sponky do vlasů... Měla jsem těch předmětů na prostřídání pořádný pytlík. Jednou jsme si zkusili i df. záchranářskou stopu s většími předměty, kladenou kamarádem rozhodčím - bylo zajímavé, že zatímco malé předměty Dare bez zaváhání označoval, s většími předměty (třeba složenou stopovačkou nebo gumovým talířem apod. měl problémy, nějak mu nešlo do hlavy, že něco tak velkého by skutečně měl být předmět, který má označit. Připadalo mi, že u těchto předmětů má Dare dojem, že je musím vidět i já a tak, pokud je skutečně chci, si je prostě seberu... No jo, koumák hovík...

V rámci ostré přípravy na závod jsem Dareho přihlásila i na dvě již složené zkoušky. Dare už je na stopách skutečný "mazák" s jedinečným nosem a velkými zkušenostmi s různými terény, záludnostmi i skutečnými "špeky", ale naprosto úděsnou disciplínou. Právě ta disciplína (resp. její absence) nám sráží výsledky posledních už dvou let neskutečně dolu. Dare v jednoduchých podmínkách si prostě chce stopu co nejvíce užít, tak kromě jejího sledování si práci "zpestřuje" i čicháním kolem stopy po "všem zajímavém". Z jeho pohledu věc vypadá asi takto: "na stopu se vracím, klidně si ji dojdu až do konce, i pár předmětů cestou označím, hlavně ty, co nejsou moc vidět, ale když je to tak lehké, tak proč bych si při tom neudělal radost počicháním si?" A já s tím jako psovod nemohu na zkoušce či závodě nic moc dělat, když nesmím psa ani ostřeji upozornit, aby koukal pořádně pracovat... Proto jsem celou zimu i jaro zaměřila tréninky především na upevnění Dareho disciplíny.a na obou jarních zkouškách si ověřovala výsledek mého snažení. Zkoušky nebyly s nijak exkluzivními body, ale alespoň se podařilo stopy dojít a ve zkouškových bodech, takže aspoň že tak. Poslední tréninkové stopy před závodem již začínaly vypadat docela slibně, tak jsme na závod odjížděli s nadějí, že snad to aspoň nebude totální ostuda a neskončíme v kategorii poslední.

Jako v předchozích letech jsme vyjeli již v pátek odpoledne a ubytovali se na našem oblíbeném místě v miniapartmánu Skiparku v Hraběšicích. Spolu s námi v druhém apartmánu i Eva s Kartem. Společné ubytování jsme využili k pěknému večeru ve chvíli posezení a k večerní procházce se psy při venčení. V sobotu ráno jsme společně vyjeli na cvičák do Nového Malína. Při prezentaci jsme si vylosovali startovní čísla pro nadcházející závod. Eva si moc přála, abychom byli společně v jedné skupině, což se i k mé radosti povedlo - Eva si totiž vytáhla číslo 1 a já číslo 4, což znamenalo hned 1. čtyřčlennou skupinu pro stopy prvního dne. V osm hodin byl závod zahájen nástupem účastníků a rozhodčích. Letos byl počet účastníků rekordní, v naší skupině B se nakonec sešlo 25 (!) týmů, ve skupině A týmů 10 a v "královské" C skupině osm.Zde musím vyjádřit obrovskou poklonu pořadatelům, kteří dokázali zajistit i přes obrovské nesnáze (jak ze strany ne vždy ochotných majitelů pozemků, tak velmi nevlídného počasí s lijáky v předchozích dnech) krásné terény pro všechny stopy! Poklona, obdiv a vřelé díky!!!

Naše sobotní stopa byla na hlíně a k poli jsme to měli ze cvičáku jen pár set metrů, tak jsme mohli dojít poklidnou procházkou. 1. stopa měla nášlap v 7.00 hod., vypracování v 9.00 hod a další stopy pak po čtvrt hodině. Při losování stopy se Evě splnilo i její druhé přání (byť tohle vyslovila trošku úsměvně) - vytáhla si totiž opět č.1 a naše stopy tak začínala. Kart se na práci těšil, šel jistě a označil všechny 3 předměty, výsledkem bylo 80 bodů. Srážky bodů byly za práci po předmětech a lomech se zvednutou hlavou a také označení předmětů lehnutím se p. rozhodčímu jevilo jaksi pomalé... Ale Eva byla s Kartovou prací velmi spokojená a my mohli ze srdce gratulovat. Dalším dvěma účastníkům v naší skupině se žel nevedlo a stopu docházeli již jen tréninkově. V 9.45 byla řada na nás. Podmínky byly lehké, v suché, kypré hlíně byly stopy kladeče vidět, což na jedné straně bylo pro mne (a hlavně můj klid) dobře, ale na druhé to znamenalo, že Dare občas půjde spíše zrakem než že by nějak zvlášť čichal... Podali jsme hlášení a pak přešli k nášlapu. Zastavila jsem Dareho jako obvykle metr před ním a začali podvlékat stopovačku, když se Dare již natěšený na stopu rozešel - samozřejmě ještě před mým povelem stopa, což nás stálo první body a také v konečném hodnocení první výtku p. rozhodčího... Nicméně první úsek začal velmi nadějně -- šel šikmo k řádkům, neznámý kladeč, tak Dare pozorně a přesně čichal -- ovšem dokud nepřešel 1. předmět. Uvědomil si, že by ho měl označit, až příliš pozdě, když byl již dobře metr za ním - sice jsem předmět zvedla, ale bez bodů. To již byl pach kladeče bezpečně "načten", tak si Dare začal práci ulehčovat lehkým zvednutím nosu a na 1. lomu si již "udělal radost" záměrným přejitím a kolečkem čichání na 2. stranu. Lom (ostrý) jsem sice neviděla, ale tušila, že je tam (i podle Dareho chování), nicméně mi nezbylo, než trošku ostřejším povelem "stopa" připomenout Daremu, že má práci ... samozřejmě za cenu důrazného varování ze strany p. rozhodčího. Naštěstí má reakce Daremu stačila, dočichal se k dalšímu lomu, pak oblouk s lehce korigovanou první částí ... a 2. předmět zase skoro přejitý - Dare na něm zůstal stát zadní tlapkou, ale předmět byl přece jen aspoň pod tělem před druhou zadní.tlapkou, takže aspoň 2 body. Druhá část oblouku byla naprosto přesná a poslední lom stopy (pravoúhlý) nejprve podejitý (Dare metr před lomem již vykročil na stranu stopy, ale hned se vrátil, zkorigoval a lom "vystřihl" zcela přesně), jenže poslední úsek kolmo na řádky byl "jako dálnice" - a Dare si zvedl hlavu a v podstatě mne po stopě odtáhl i přes závěrečný předmět. ... No, co dodat? Spousta sražených bodů na příliš zvednutou hlavu, nášlap bez povelu, přejitý 1. lom s mým nepovoleným povelem, nepřesnost na oblouku, předměty celkem jen za 2 body, takže naše celkové skóre bylo pouhých 64 bodů. Škoda. Ale i tak, jak jsme zjistili později při obědě kouknutím na průběžné výsledky, jsme na hlíně byli asi uprostřed a druhým skupinám na trávě se dařilo lépe, tak jsme se mohli těšit na druhý den - čekaly nás krásné louky a také naděje na lepší bodové výsledky.

Po obědě jsme se vrátili do Hraběšic, trošku si odpočinuli k poobědové siestě a pak spolu s Evou a Kartem vyrazili na společnou procházku. Na louce jsme udělali oběma psům kratičké stopy s pár předměty praktického charakteru, Eva aby mohla Karta odměnit při označení předmětu pamlskem a motivovat jej tak na zítřek, já abych Daremu připomněla, že stopa se má sledovat pečlivě a předměty na ní označovat přesně - což se povedlo. Psi si pak mohli během procházky volně poběhat a trošku si spolu pohrát. Byla radost sledovat, jak Dare vybízí tátu Karta ke hře na honěnou, žádné vrčení či jiná agrese, jen radost a hra. Krásně si tak vybili veškerý dnešní stres ze závodu a nám bylo s nimi moc dobře.

V neděli jsme jako skupina měli poslední čtveřici stop, jejich vypracovávání bylo na programu až kolem poledne a po něm,tak jsme si mohli přispat a na cvičák dojeli až po půl desáté. V klidu jsme posnídali a pak jeli s paní Morávkovou, která jednotlivé skupiny zavážena ke stopám, pár km za Šumperk na tamní louky. Naštěstí nebylo vedro, které slibovala předpověď počasí, jen chvílemi svítilo slunce, ale foukal docela silný, nárazový a občas se pořádně točící vítr. Provedli jsme losování stop naší skupiny - já si tentokrát vytáhla hned 1. stopu, Eva naopak tu poslední. Naše stopa měla začátek práce v 11.45. Podali jsme hlášení paní rozhodčí a pak již šli k nášlapu. Tentokrát jsem si dala pozor, aby mi Dare zase neprovedl něco podobného, jako včera, a Dareho raději zastavila již 2m před trasírkou nášlapu.  Příprava s podvlečením stopovačky proběhla naprosto v pořádku, Dare na povel "stopa" hned sklonil nos do trávy, se zájmem se dočichal ten kousek k trasírce, tam nezvykle pečlivě nasál pach a pak naprosto přesně s nosem těsně nad terénem sledoval stopu. Hodně k té přesnosti pomáhal i ten silný vítr - v něm si Dare nedovolil na stopě neznámého kladeče sebemenší zalajdání... První maličké polevení koncentrace přišlo až kousek od konce louky u stromořadí s křovím - stopa těsně míjela hluboké díry po divočácích. Dare zvedl hlavu, jen krátce koukl vpravo na ty díry a bez zpomalení pokračoval dál ve stopě. Já byla velice spokojená a žel tím ukolébána v ostražitosti. Jen pár kroků dál totiž najednou Dare zastavil, začichal se kolem stopy bez toho, že by ze stopy sešel, a já se tak dopustila osudné chyby: nechala ho několik sekund čichat po tom pro něj zajímavém. V okamžiku, kdy už jsem chtěla dát povel "stopa" a upozornit tak Dareho, aby dál pracoval, se Dare sám ke stopě vrátil - jenže, což jsem si v té chvíli neuvědomila, s přesvědčením, že když na čichání "po zajímavějším" panička mlčí, tak s tím souhlasí ... a "bylo vymalováno". Jen o pár metrů dál přišel lom, jenže kolem něj zřejmě i spousta stop, které se přece "musely prozkoumat". Povel "stopa" už přišel příliš pozdě a my byli odpísknuti. Paní rozhodčí viděla, že ta ztráta stopy a naoko její hledání byla výsledkem jen Dareho nedisciplinovanosti, tak nás nechala cvičně stopu dojít - "aby pes věděl, že musí". Po chvilce jsme našli 1. předmět - patronu do brokovnice, tu si Dare zase trošku přešel, než ji označil, ještě si zkusil znovu počichat "po tom svém", ale když jsem mu to nedovolila, vrátil se k práci a stopu bezchybně došel i s ukázkovým označením 2., závěrečného předmětu - stočené ponožky. ... Jak jsem druhdy říkávala v prvních letech ještě s Adarem: byla jsem "na ručník"... Stopa nám vynesla 21 bodů a strmý pád dolů výsledky a pořadím. Žel se na poslední stopě dne nepovedl pěkný výsledek ani Evě. Silný poryv větru a chvilková ztráta koncentrace na lomu ukončily i Kartovu práci - Kart se snažil, ale v neustále se točícím větru se mu ztracenou stopu nepodařilo najít.

Poslední jsme sice nebyli, ale to bylo asi tak jediné, co nás mohlo na výsledku těšit. Obsadili jsme s Darem 21. místo, Eva s Kartem byli o pár míst výše na místě 18. Výsledek se nepovedl, ale závod jsme si skutečně užili a za možnost si zazávodit pořadatelům velice děkujeme. Pokud to bude možné, zase se příští rok vrátíme a pokusíme se v dalším ročníku o lepší výsledky. Já s Darem, (doufám a věřím, že konečně disciplinovaným!) to zkusíme zřejmě již v kat. "C" Některé z disciplín této kategorie jsme začali trénovat již letos v zímě.

Ještě jednou poděkování a obdiv pořadatelům, odvedli neskutečnou práci a bezvadnou organizaci bez sebemenších zádrhelů. Náš dík i všem dalším zúčastněným, kladečům, rozhodčím i ostatním závodníkům. Bez nich by ta úžasná, pohodová atmosféra prostě nebyla. Díky!!!

A na závěr poučení pro mne ze závodu. Vlastně - nic nového, jen další potvrzení jak Dareho stopařských schopností, tak absolutní nezbytnosti 100% pracovní disciplíny.  Na našich posledních trénincích před závodem se již disciplínu dařilo držet, povel "stopa" při prvním náznaku čichání si "po zajímavějším" působil na Dareho okamžitě jako "poslední varování" před něčím krajně nepříjemným, a Dareho ubezpečil, že na pracované stopě se zkrátka lajdat nebude. Stejné to bylo v prvních letech i s Adarem - a já se k této bezpodmínečné důslednosti musím zase vrátit. Už jsem skoro zapomněla, že i Adar potřeboval občas až do svých skoro 7 let na 1. úseku stopy podobné "ujištění" povelem "stopa" navíc, když čichl vedle a tříštil tak koncentraci na práci, že "to nesmí dělat". A výsledkem byl skvělý, nanejvýš spolehlivý stopař. O tutéž spolehlivost a pracovní morálku se teď musím pokusit i s Darem. Na trénink teď máme celé jaro a léto, co a jak se nám podařilo, ukáže na podzim MR stop. Pevně doufám, že na ně již pojedu s pravým psím profíkem.