Dare složil svoji 1. zkoušku … BH-VT
Tak máme s Darem za sebou naši první a zároveň klíčovou zkoušku, vstupní zkoušku MZŘ. Skládali jsme ji na cvičáku Svitava Bílovice 2.10.2021. Rozhodčím byl p. Milan Oliva.
Jistě nemusím psát, jak moc mi složením právě této zkoušky odlehlo. Byla "s odřenýma ušima" (a možná i něčím dalším), ale máme ji složenou a to je to hlavní Při těch podmínkách, jaké jsme pro zkoušku měli, je to skoro zázrak a já to stále ještě trošku „rozdýchávám“. Na našem cvičáku, kam od loňského léta chodíme, se cvičí pouze dle NZŘ, navíc ten strašně dlouhý čas úplně zavřených cvičáků, na BH jsme cvičili sami na ulici, první skupinku pro zkoušku jsme si udělali z ochotných kopáčů na naší ulici, VV v Hadince, kam jsme jeli hlavně kvůli „pilování“ poslušnosti, byl jen socializační, k tomu pro zkoušku zcela neznámý cvičák, přísný (ale velmi férový a pohodový) p. rozhodčí … a rozverný mladý hovík s duší štěněte...
Se cvičákem jsme se nakonec seznámili až v sobotu, hodinu před zkouškami. Přijeli jsme zároveň s paní, která zkoušky chystala, a už měla zkoušku za sebou (vyhledávání), p. rozhodčí s dalšími zkouškaři byl ještě na stopách. Tak jsem mohla nechat Dareho trochu seznámit se cvičákem. Zkusili jsme si hlášení ve dvojici, to jsme ještě nikdy nedělali, bylo naprosto v pohodě. A pak jsme si zkusili projít poslušnost. Dare při ní strašně zlobil, zvedal se z odložení, utekl mi od nohy pro balonek hozený jinému psu a došel ke mně až snad na 5. volání. Hrůza! Už jsem měla chuť zkoušku „odpískat“, vypadalo to na katastrofu. Ale prý ať to zkusíme. Tak jsme šli. Naše BH zkoušky začínalo, nastupovali jsme ve dvojici s pánem s mladým erdlem. Při úvodním hlášení ve dvojici rozhodčímu jsem doslova "zaperlila". Hlásím: "Dobrý den, pane rozhodčí, pes Bellus Dare, psovod Duo custodes..." V tu chvíli mi došlo, co jsem řekla, tak jsem se lapla za pusu a opravila se správně. Panu rozhodčímu muselo být jasné, v jakém asi jsem rozpoložení, tak mi velmi laskavě popřál štěstí. Poslušnost jsem poté začínala já, erdl šel nejprve na odložení. První, co bylo, když jsme vyšli z výchozího bodu, že Dare strčil čumák na zem - zjevně považoval cedulku výchozího bodu za trasírku nášlapu a hledal stopu. Nezbylo mi, než jej asi 2x trošku poškubnout (p. rozhodčí mne upozornil, že máme jít na volném vodítku) a pak už to šlo. Na naše poměry byla úvodní chůze velmi solidní, už ani jediné napnutí vodítka, Dare se dokonce ani neopožďoval, nepředbéhal, šel vedle nohy jak měl, jen při obratu čelem vzad se mi vzdálil trošičku dál od nohy - tady nám chyběly ty povely na obratech z NZŘ. Změna rytmu chůze byla velmi pěkná, solidně vyšlo i závěrečné "L" (na netypickou stranu vlevo) a pak skupinka. S drobným Dareho vybočením při obcházení osoby, ale jinak v pořádku. Při 2. chůzi (bez vodítka) mi Dare nejprve rozverně drbal čumákem do ruky („no kde je ta odměna...???“), pak šel trošku dál od nohy, ale ještě v toleranci, obrat čelem vzad byl s ještě větším obloučkem (Dare mne obchází), ale změny rytmu už zase pěkné. Ovšem po vyjití na 3. cvik se Dare nejprve maličko opozdil, těsně před odložením vsedě vybočil skoro na metr, ale na povel ihned rovně sedl a cvik již proběhl v pořádku. Jenže hned po něm, jen jsem pochválila, Dare zjevně ze stresu (cvičí přece tak pěkně a odměna pořád nikde!!) se začal drbat, tak jsem musela počkat, než se dodrbe a my můžeme jít na závěrečný cvik - odložení vleže s přivoláním. Dare na povel lehl na své poměry docela rychle, rovně, bez vyvalení na kýtu, a když jsem jej zavolala nadšeným "ke mně", tak vypálil jako o život ... a odventiloval si zbytek stresu, minul mne a zarazil se o 3m dál u překážek, kde si to rychle v pár vteřinách pročichal. Naštěstí na 2. povel "ke mně!" hned přiběhl a krásně předsedl s následným zařazením se k mé noze. V tu chvíli jsem si říkala, že pokud mi Dare zůstane na odložení, mohli bychom zkoušku mít. Došli jsme k místu odložení a Dare potřeboval povel k sednutí u nohy, strašně jej totiž zajímal pach po tom erdlovi. Lehal pak trochu pomaleji a já poté celou dobu odložení na něj vysílala myšlenky, aby mi zůstal ležet. Spadl mi pořádný kámen ze srdce, když jsem se na pokyn p. rozhodčího mohla otočit k Daremu a viděla, že leží na místě, kde měl. Šli jsme ohlásit ukončení zkoušky a vyslechli si "ortel". P. rozhodčí konstatoval, že je asi dnes "moc hodný", ale těch 42 bodů nám dává. Po 10 bodech (z 15) za chůze, srážky jsme měli za malý kontakt psa na psovoda, málo radostný a kontaktní projev při chůzích a pomalejší provádění cviků, hlavně při dosedání k noze po zastaveních, že právě na tohle MZŘ strašně moc dává důraz. To nás také stálo většinu stržených bodů zkoušky. No a také to Dareho několikeré drbnutí do ruky při chůzi bez vodítka a ono podrbání se mezi cviky Ale přesto si myslím, že jsme nechali docela dobrý dojem, skutečných chyb a nepřesností jsme měli při zkoušce jen velmi málo. V mých očích byl Dareho výkon jeden z jeho nejlepších a já ho za něj moc a moc chválila. Když jsme pak dokončovali zkoušku oddílem "D" na parkovišti, Dare neměl s ničím nejmenší problém a dokonale přesvědčil, že je přátelský a bezproblémový doprovodný pes.
Velice tímto děkuji členům cvičáku Svitava, že jsme u nich mohli tuto klíčovou zkoušku složit, i za milé a přátelské setkání. Jistě nebylo poslední. Děkujeme i p. rozhodčímu. Určitě se mu budeme chtít v budoucnu ukázat na některé stopařské zkoušce. Právě díky němu jsem totiž před lety začala s Darem naši stopařskou kariéru.