Dareho první stopařské zkoušky
Zkouška FPr1 - 17.10.2021 Blansko
Pokusit se o složení Dareho první stopařské zkoušky jsme si zajeli do Blanska. Zkouška FPr1 je stopa, kterou si klade sám psovod, se 3 předměty a v délce 300 kroků. Posuzovala nám ji paní rozhodčí Klementová.
Stopu jsme položili na pěkné louce s nízkou trávou v menších trsech. Bylo brzy po rozednění a na trávě spousta rosy, což na jedné straně zesilovalo pach stopy, na druhé pes při práci nasával s pachem i rosu, což nebylo moc příjemné. Zabodla jsem trasírku na nášlapu a pak dle instrukcí paní rozhodčí položila stopu. Druhý úsek se mi („klasicky“ s mým obvyklým „štěstím“) povedlo vést přímo přes pelech srny… Viděla jsem ho příliš pozdě na to, abych se mu mohla nějak bezpečně vyhnout. Byl jen pár kroků za 2. předmětem. Po ukončení kladení stopy položením závěrečného 3. předmětu jsem si došla pro Dareho, kterého manžel zatím krátce vyvenčil, a po chvilce již s rozvinutou stopovačkou jsem podávala hlášení paní rozhodčí. Dare byl velmi natěšený, ke stopě mně pořádně táhl a zklidnil se až u nášlapu. První úsek stopy pak byl naprosto dokonalý, 1. předmět označený ve stoje, ale rovně a přesvědčivě, stejně precizní byl i 1. lom stopy a následný 2. úsek až po 2. položený předmět, označený rovněž ve stoje. Jenže pak přišlo to obávané místo – a Dare se začuchal v tom srnčím pelechu. Raději jsem ho (dost důrazně) upozornila na naši práci povelem „stopa“, který, jak jsem vyčetla v řádu, je občas při práci bez sankcí na těchto nízkých zkouškách povolen. Opravdu se mi ulevilo, když Dare vzápětí pokračoval na mojí stopě. Ale ta nádherná koncentrace na práci byla pryč, nejprve trošku podejitý 2. lom, pak malý kroužek při přesném hledání stopy závěrečného úseku a (z mého pohledu) trošku lajdácká práce. Závěrečný předmět byl sice označen, ale z boku, což nás stálo pár bodů. Ale věděla jsem, že jsme prošli. Podali jsme hlášení o ukončení zkoušky a vyslechli si hodnocení paní rozhodčí. To hlavní, co vytkla, byla malá intenzita nasávání stopy požadovaná MZŘ (ovšem vzhledem k podmínkách přes své mládí již velmi zkušený a vyčuchaný Dare neměl důvod natahovat si vodu z rosy do nosu) a pak ty chyby na 2. lomu a menší soustředění na závěrečném úseku. Ovšem výsledných 89 bodů ještě ve známce „dobrá“ na její horní hranici bylo docela slušných a já byla spokojená. Zkoušku máme složenou a zřejmě již ji s Darem nikdy nepůjdeme (jedině snad někdy v budoucnu, pokud bychom chtěli zkusit složit IPG1), tak se můžeme soustředit na další zkoušku … FPr2.
Moc děkujeme členům KK Blansko, že jsme u nich mohli zkoušku složit, i paní rozhodčí za její posouzení
Zkouška FPr2 - 24.10.2021 Rajhrad
O naši 2. stopařskou zkoušku dle MZŘ jsme se s Darem pokusili hned o týden později v Rajhradě.
Na stopy se nás tentokrát sešlo nebývale mnoho, z devíti účastníků zkoušek zvedalo stopu hned šest a o naši zkoušku FPr2 se vedle nás pokusily hned další tři dvojice. Stopy byly kladeny na pěkném ozimu a rozhodčím byl p. Robert Klepáč.
Stopy nám připravily ještě za jinovatky dvě kladečky a odvedly skvělou práci. Protože byly stopy FPr2 hned čtyři, nejprve jsme losovali o pořadí a tím i konkrétní stopu u p. rozhodčího. Samozřejmě jsem si vytáhla (prvním losem) úplně poslední stopu, takže jsme si vyzkoušeli i kus cesty ke stopě a také delší chvíli čekání. Ale Dare to v pohodě zvládl a na stopu se očividně těšil. Co jsme čekali, jinovatka roztála a začínalo příjemně hřát sluníčko. Když přišla řada na naši práci, dovedla jsem Dareho k nášlapu a poslala jej do stopy. Dare čichl na nášlap, trošku lajdácky, jak byl zvyklý, podmínky byly pro něj velmi jednoduché, ale okamžitě zjistil, že stopa není moje a pach je neznámý (resp. se s paní kladečkou letmo seznámil po cestě ke stopě). Hned zpozorněl, čichl na nášlap ještě jednou, pak si očichal i trasírku a vydal se do stopy. 1. úsek byl kladen mírně šikmo na řádky, pro psa v docela těžkém úhlu, ale Dare měl z tréninků s podobným „špekem“ dost zkušeností, tak zvedal stopu naprosto přesně i poměrně rychle, stále jsme postupovali na napjaté šňůře a musela jsem ho celou stopu brzdit. První předmět byl označen ve stoje bezchybně, pak následoval pěkně vypracovaný 1. lom a opět trošku náročnější 2. úsek jen těsně vedle koleje traktoru. Asi v jeho půlce se Dare zastavil, začal čuchat po zemi, již jsem položila stopovačku, že má 2. předmět, ale Dare se zase rozešel, tak jsem musela chytit šňůru a pokračovat za ním. Velká škoda, ten předmět tam skutečně byl, ale tím, že Dare u něj nezůstal stát, abych ho mohla zvednout a ukázat, byl nám anulován. Na 2. lomu přišla chyba, spíš myslím, že si Dare trošku zazlobil – nejprve šel několik kroků na opačnou stranu, než se zase bez mého zásahu vrátil a došel 3. úsek zcela bezvadně. Závěrečný 3, předmět označil zastavením vedle něj, což nás ovšem stálo další body. Ale celkově to nebyla špatná stopa a věděla jsem, že zkoušku budeme mít. Pan rozhodčí, byť velice pozorný i přísný, byl stejného názoru a ohodnotil naši práci 86 body ve známce dobrá. Samozřejmě o většinu stržených bodů jsme přišli za předměty, dostali jsme za ně pouze 11 bodů z 21, stopa se naopak líbila, byla pracována přesně a s nízkým nosem, a tak nám byly jediné 4 body strženy na tu chybu na 2. lomu.
Stopy jsme zvládli všichni a p. rozhodčí byl i při svém přísně nasazeném metru s předvedenými výkony velmi spokojený. Při dalších oddílech třístupňových zkoušek či poslušnosti BH na cvičáku byly výkony účastníků podobně přesvědčivé, často s vysokými body, tak jsme u zkoušek uspěli všichni.
Musím poděkovat pořadatelům za hladký a bezvadně organizovaný průběh zkoušek s přátelským prostředím. Dík patří i panu rozhodčímu. Uspět s pěknými body i při přísném posuzování výkonů o to víc potěší a povzbudí k další práci. Do Rajhradu jezdíváme opravdu rádi. Děkujeme!
Zkouška FPr3 - 5.11.2021 Kývalka
Další stopařskou zkoušku dle MZŘ, již 3. stupně, jsme skládali na Kývalce. Stopy byly položeny na pěkném osení třemi kladečkami. Naše stopa byla kladena až poslední a před jejím zvednutím (hodinu po položení) jsme mohli sledovat na trávě v areálu KK dvě zkoušky s vyhledáváním předmětů. Zkoušky jako rozhodčí posuzoval p. Boleslav
Dare se jako obvykle hrnul k nášlapu, rychle si na něm natáhl pach a pak už velmi přesně pracoval 1. úsek. Stopa jej zaujala natolik, že přešel bez povšimnutí 1. předmět a pak na 2. úseku, kde stopa přecházela přes pár metrů široký kruh pole rozrytý divočáky, si s chutí počichal dosud neznámý pach. Ale přesto, byť pomaličku, složitý úsek prošel a označil 2. předmět, byť také ne úplně předpisově (to znamenalo další podstatnou ztrátu bodů). Další lomy byly většinou s lehkým přejitím v toleranci, až poslední lom nás stál zase nějaké ty body – Dare totiž neodolal trsu trávy těsně za lomem a „musel“ si jej zajít pročichat. Závěrečný úsek byl opět velmi slušný, čichnutí na závěrečný předmět … a odejití od něj. Takže i poslední předmět byl bez zisku bodů. Velká škoda! Zkoušku jsme sice složili, ale dostali jsme za ni jen 74 bodů, a tak bodový výsledek a hlavně Dareho dnešní zlobivost hodně mrzely…
Po skončení zkoušek jsme měli možnost si „kousnout“ s přítomným figurantem. Velmi rádi jsme to využili. Daremu se figurant moc líbil, měla jsem ho co držet (a chvilkama ho ani neudržela), jak byl natěšený se tahat o rukáv. Tak jsme nakonec měli radost všichni. Ze srdce děkujeme všem zúčastněným, že jsme zde mohli složit tuto další zkoušku.
Touto zkouškou jsme ukončili stopy IGP a před námi jsou další výzvy – stopařských speciálů dle MZŘ - FH. O první z nich, předzkoušku, se chceme pokusit ještě letos a uzavřít jí náš velmi úspěšný první zkouškový rok.
Zkouška IFH-V - 21.11.2021 Velká Bíteš
Poslední letošní zkoušku jsme s Darem skládali ve Velké Bíteši. Cvičák už jsme znali z dřívějška, složili jsme na něm před pár lety s Adarem dvě zkoušky, velmi příjemní lidé, pěkné zázemí, na stopy velmi sympatické počasí a ideální terény, tak jsme se těšili. Rozhodčí byla paní ing. Renata Hejčová. Paní rozhodčí jsem ještě neznala … tedy aspoň jsem si to myslela, než jsem ji uviděla. Potkali jsme se s ní totiž v minulosti na několika zkouškách jako s účastnicí, a tak mne i tahle okolnost zkoušek velice potěšila. Paní rozhodčí patří k těm lidem a profíkům, které mám osobně ráda – milé, příjemné vystupování, ale vševidící oko a odpovídající přesné (až přísné) posouzení výkonu. Nejsem „sběratel zkoušek“, připravuji Dareho na budoucí dráhu výtečného a snad i úspěšného stopaře, tak je mi milejší zkouška s méně body, posouzená takřka soutěžním okem závodníka, než zkouška „skoro darovaná“ se „zavřením obou očí“.
Na stopy jsme jeli pár km dál, na skutečně pěkné osení. Kladla jsem stopu jako první, díky časové prodlevě po nášlapu jsme ji zvedali po 90 minutách jako poslední, mezi tím udělali své stopy další účastníci. Byla to poslední zkouška a já ji chtěla mít opravdu poctivou, tak jsem nešetřila nějakým tím krokem a min. 600 kroků z regulí zkoušky jsem protáhla o trošku každý úsek, takže v součtu, jak jsem pak s lehkým překvapením zjistila, těch kroků bylo bezmála 700… Daremu jsem maličko pomohla jen položením předmětu kolmo na stopu (o směru předmětu vzhledem ke stopě řády nehovoří, takže tohle kladení je sice neobvyklé, ale zcela v pořádku). Byla jsem zvědavá, jak Dare stopu půjde, pole totiž bylo místy hodně hrudovaté, hlavně na 4. úseku, tam jsem několikrát málem spadla a šlapalo se mi hodně těžko… S takovým terénem Dare zkušenost zatím neměl.
Stáří stopy i terén, jak se ukázalo, bylo pro Dareho naprosto ideální. Nádherně pročichával šlápoty a 1. úsek byl v úvodní části zcela bez chybičky, jen jsem musela hodně brzdit rychlost stopovačkoi, Dare pracoval přece jen vyšší rychlostí, než jsem ho dokázala já na tom hrbatém terénu následovat. První předmět byl s popojitím, takže následovala malá ztráta, další drobná ztráta byla o kousek dál, kde sotva metr vedle stopy ležel malý kámen, který Dare vybočil prozkoumat, zda snad také nejde o předmět. Konec 1. úseku, následný lom a pak půlka 2. úseku po 2. předmět nádherná, předmět konečně bezvadně označený ve stoje, jenže už o pár kroků dál rejdiště myší, které si Dare nenechal ujít! Tak přísný povel „stopa“, po němž naštěstí v pár vteřinách následoval návrat k pěkné a přesné práci. Bezchybný 2. lom a většina 3. úseku – dokud na 3. lomu zase neobjevil další rejdiště myší vedle stopy a konce 3. úseku! Byla jsem „na mrtvici“! Stálo mne to další 2 povely „stopa“ (ten 2. prý bylo slyšet až k silnici, kde se dívali a drželi palce ostatní účastníci zkoušek a manžel) … Dare si doslova „piánko“ v pár vteřinách dočichal, vrátil se na lom a naprosto přesně vyrazil na 4. úsek s největšími hroudami, kterého jsem se při kladení stopy obávala nejvíc. Ale Dare ho pracoval úžasně, táhl mne za sebou na stopovačce, takže jsem to „nějak“ překlopýtala, dokonalý, jako nosem orýsovaný závěrečný ostrý lom, a stejně dokonale vypracovaný závěrečný úsek traverzu. Označený poslední předmět, jenže v momentu, kdy jsem došla, si od něj poodešel na pár kroků … zase si čichat!!! Nejraději bych ho přetrhla! Krásná práce, a tak hozená skoro vniveč totální Dareho nedisciplinovaností… Paní rozhodčí nám to také řádně „spočítala“, velké bodové srážky za 1. a hlavně poslední předmět, a ještě bolestnější za tu nedisciplinovanost a moje povely „navíc“. Výsledkem bylo 79 bodů a zase jen známka uspokojivě. Mohlo mne těšit jen jediné – Dare neměl s prací na stopě nejmenší problém, za ni jsme ztratili jediný bodík za to vybočení ke kameni na 1. úseku, právě proto si dovolil ty čichací eskapády.
Vrátili jsme se na cvičák a zkoušky pokračovaly poslušností a pak obranami. Po jejich skončení, co jsme u skvělého občerstvení (toho jsme si mohli užívat již během zkoušek) čekali na zapsání výsledků a oběd, jsme si mohli na uvolněném place trochu pocvičit. Využili jsme rozestavených zástěn. Tady jsou skutečně daleko od sebe, tak jsem téhle možnosti využila velice ráda. Poprvé jsem zkusila revír na 4 zástěny a málem mi úžasem spadla brada: Dare to na cvičáku neznal, ale zorientoval se strašně rychle a revír byl prostě nádherný! Běh mezi zástěnami v plné rychlosti, oběhnutí zástěn s nahlédnutím do nich (co kdyby tam byl nějaký zapomenutý pamlsek?) a pak vyštěkání na mne v poslední zástěně. Obrany jsme už 2 týdny neměli, tak jsem požádala o možnost „kousnout“ si na zkouškového pana figuranta. Ten žel spěchal, ale tu velkou laskavost nám udělal místní pan výcvikář, který se Daremu velice líbil. Dare už byl „na hraní si“ neskutečně natěšený, a to viděl pána poprvé, vůbec nic neřešil a v úvodní seznamce na vodítku jsem ho měla plné ruce. Pak i pěkné vyštěkání v zástěně. Diváci jen uznale koukali, ejhle, hovík a takhle krásně kouše na rukáv. Dare začal rukáv pouštět a trošku váhat až po hodné chvíli, kdy mu docházel dech a začínal být unavený ... chybí lepší fyzička, ale zkoušku ZM by už s jistotou dal. V každém případě byl naprosto spokojený a my také.
Touto zkouškou jsme zakončili náš veleúspěšný první zkouškový podzim, v němž jsme za pouhých 8 týdnů zvládli složit všech 5 nahlášených zkoušek. Ze srdce děkujeme klubu Velká Bíteš, jeho členům, že jsme mohli u nich zkoušku složit, a také si pocvičit i obrany, a rovněž paní rozhodčí za její posouzení. Zase nás to posune dál. Pokud to bude možné, rádi se na cvičák vrátíme s dalšími zkouškami, především se stopařskými. I s kladením náročných stop tu mají potřebné zkušenosti a vhodné terény.
Teď nás čeká zbytek podzimu a zima, které chci využít nejprve k upevnění disciplíny a spolehlivému označování předmětů v jakékoliv poloze vůči stopě, a s postupem zimy k prodlužujícím se stopám s vyšší náročností směrem ke stopám FH2. Snad vydrží zdraví a počasí k nám bude milosrdné.
