Adar – dar (od) života
Koncem jara r. 2010 jsme se rozhodli pro Argova následníka. Chtěla jsem si splnit někdejší sen o černém hovíkovi jako hlídači našeho domu a novém členu naší rodiny. Vzhledem k smutným zkušenostem s Argovým zdravotním stavem bylo kromě černé barvy budoucího štěňátka na prvním místě jeho zdraví…
Tehdy se u nás ještě příliš čistě černých štěňat nerodilo, tak jsem to zkusila u našich přátel v CHS Šédedab … kvalitní štěňátka, černá babička a plánovaný vrh na počátek září. Budoucí máma sice byla černozakatá fenka, ale vybraný táta byl blonďák, tak jsem měla dost reálnou naději, že se toho svého vysněného černého pejska .brzy dočkám. Cítila jsem sice, že by se měl jmenovat Cid nebo Dar a čekaný vrh nabízel jména od „H“, ale to už byla maličkost. V souladu s pravidly jmen CHS jsme si již dokonce vybrali i jméno. Počátkem července bylo nakryto, jenže – místo vybraného blonďáka se stal otcem budoucích štěňat jeho černoznakatý syn. Tohle spojení geneticky vylučovalo celočerné štěně. Začala jsem tedy hledat po aktuálních vrzích černého pejska, když jsem narazila na volného, tehdy již tříměsíčního pejska v CHS Šenovský dvůr. Když jsem si přečetla jeho jméno, naskočila mi „husí kůže“ – byl to Adar … pro mne „a Dar“. Dar od života, pejsek, který mi byl souzen. Srdce se mi k němu hned rozletělo, jen mi bylo líto, že už je štěně tak staré, a pak – měla jsem dohodnuté štěně již u přátel. Oželela jsem i to, že nebude černé, ale doufala jsem aspoň v plavého pejska. Pokud je přece jen souzen Adar - Dar, těch několik týdnů do narození štěňat u přátel na mne počká…
Počátkem září se štěňata narodila … hned dvanáct kuliček, ale všechny černoznakaté! To jsem jaksi „nemohla rozdýchat“ – chtěla jsem čistě jednobarevné štěně. Tak jsem se podívala na toho „svého“ černouška – byl stále volný … pro nás. Dva dny nato v sobotu jsme se na něj jeli s manželem podívat. Spolu s ním byli tehdy doma ještě další tři sourozenci. Chovatelé se nám velice líbili, se dvěma dcerkami si podělili štěňátka na výchovu a byť je odchovávali ve venkovním kotci s mámou, všemožně se snažili, aby štěňátkům zajistili nejlepší možnou socializaci i výchovu. Přivedli nám Adárka na zahradu, abychom se s ním mohli nerušeně seznámit. Vidím i po letech jako by to bylo dnes, jak se Dar zastavil, když mne viděl, pár kroků ode mne, koukal mi do očí a pak na mne štěkl s lehkým uskočením. Měl respekt, který překonal až po pár chvílích mazlení mého manžela – k němu naopak přišel bez ostychu a s rošťáckým výrazem v očích se od něj nechal drbat. Získal si ho.
Přátelé věděli, jak moc jsem toužila po černém pejskovi, tak nás chápali a štěňátko pro nás šlo jinam. S manželem jsme si jeli hned další sobotu pro Dara. Bylo 18. 9.2010 – Darovi byly tehdy rovné 4 měsíce.
Článek je rozepsán