Argo a spol.

BONITACE

V sobotu 1.6.2013 jsme v Bochovicích u Třebíče úspěšně absolvovali Darovu bonitaci. Bonitačním místem byl areál Uni Dog Centrum HST Bochovice v bývalém JZD.

K bonitaci bylo tento den přihlášeno 9 psů a stejný počet fen, které na klubu rozdělili do dvou skupin – dopoledne nastupovali psi, odpoledne feny.  Dar měl číslo 1 a tak jsme bonitaci začínali. Naše kamarádka Lenka, která spolu s námi bonitovala Heinekena, měla číslo 7.

Při zahájení a představení rozhodčích a členů bonitačních komisí byly vylosovány tříčlenné komise na hodnocení exteriéru, poté již jsme byli seznámeni názorným předvedením s průběhem bonitačního testu, kterým se začínalo. Předváděcím psem byl nám dobře známý CH. Darcius Gasko Prim (s nímž si Dar neopomněl vzájemně zavrčet) a pak již jsme na pokyn rozhodčího z výkonu p. J. Čákory nastoupili na bonitační trávník.k 1. disciplíně z deseti povahového testu – měření. Dara se mi žel nepodařilo postavit optimálně, naměřili mu pouze 64cm, tak jsem požádala ještě o přeměření, při něž již Dar stál lépe a výsledkem bylo 65cm. To přeměřování ale Dara trochu vyvedlo z míry, při měření délky těla se mi všelijak kroutil a chtěl si sedat, takže se naměřilo pouhých 70cm, které by znamenaly o maličko „kratší rámec“ oproti požadavkům standardu (délka těla je 110 až 115% výšky). Zato obvod hrudníku byl vcelku úctyhodný – 87cm, což myslím žádný další pes neměl. Tak jsme, i když s mírnými komplikacemi, prošli 1. disciplínou a mohli pokračovat na vlastním testu.

Opět na pokyn rozhodčího jsme se vydali na dlouhém vodítku pořadatele, které jsem dle instrukcí držela jen za konec, přes bonitační „kruh“ – Dar měl jít se mnou zcela bez povelu, jak to kdosi z přítomných hezky vyjádřil – „jaksi vlastním životem“, aby nebyl mými povely nijak ovlivńován. Kupodivu ochotně šel resp. radostně běžel a dvakrát na mne rozverně skočil – tak byl rád, že měl to měření za sebou. Dva výstřely, které jej testovaly za naší chůze, jej nechaly zcela v klidu, vždy jen po nich krátce otočil hlavu, takže jsme získali našich prvních 10 bodů. Následovala hra s psovodem a Dar ji předvedl naprosto ukázkovou. Na provazovou kouli hned začal skákat, aby se o ni se mnou tahal, po krátkém potahání se jsem mu ji vzala a hodila kus dál a Dar za ní vypálil a s očividnou radostí mi ji po chvilce pohazování si s ní přinesl na další hru. Odměnou mu bylo další krátké přetahování se o ni. Pan rozhodčí byl moc spokojený a já samozřejmě ještě víc… Dalších 10 bodů. Zatím to šlo s testem báječně.

Následovaly dva průchody řadou pomocníků se 4 rušivými předměty. První průchod byl zcela „bez vady na kráse“, na druhém už Dar trošku zaváhal a prošel řadou z druhé strany „rušiče“ s igelitem, než měl (a než jsem šla já), takže jsme ztratili první dva body. Jenže to byl žel jen začátek… Následovala disciplína „přivolání do skupiny“, kterou Dar při nácviku bez problémů zvládal – tedy když na zavolání ke mně konečně přišel. No … a právě tady si zase vybral jeden ze svých „úletů“… Dle regulí jsem odevzdala Dara s vodítkem pomocníkovi, aby jej podržel, a sama jsem šla do skupinky. Dar, když nedostal ode mne žádný povel, chtěl nejprve jít hned za mnou, ale když jej vodítko zadrželo, usoudil, že si na chvíli jaksi může dělat co chce a otočil se ode mne bokem. Na pokyn rozhodčího jsem začala volat, pak i pískat, tleskat, jenže Dar se na cosi zakoukal (to "cosi" byl zřejmě Darcius, jdoucí jen kousek opodál) a dělal, že mne vůbec neslyší. Rozhodčímu nezbylo, než po chvilce moje marné snažení ukončit a poslat mne pro Dara bez provedení cviku – takže jsme ztratili všech 10 bodů… V té chvíli bych Dara nejraději snad "přetrhla"... Další cvik – sevření skupinkou – Dar zvládl, i když i zde nám p. rozhodčí vzal 1 bod za mírnou nejistotu. Znovu nás poslali projít se trávníkem a míjející běžec byl opět bez problémů. Dar si na té skupince už „svoje“ toho dne vybral, tak nejen za běžce, ale i za další tři disciplíny jsme už dostali plný počet bodů. Dvě z nich jsem sice, dle regulí ukrytá za zástěnou z Darova dohledu, kdy Dar byl uvázán ke kolíku a testován na kolem jdoucí lidi a pak psovoda se psem, neviděla, ale Lenka, která při tom stála jen pár kroků od mne, mi hlásila, že je to v pořádku – a stejný názor měl i pan rozhodčí.  Dar se vždy jen po lidech a pak i psu krátce podíval a klidně stál. Závěrečný průchod těsnou uličkou pomocníků byl také naprosto bez závad a nejmenšího zaváhání, takže jsme povahový test bezpečně splnili. Pan rozhodčí mi na závěr řekl svůj komentář k jednotlivým disciplínám i bodům a zdálo se mi, že když mi oznamoval tu „nulu“ za přivolání do skupinky, kde „neměl co hodnotit“, bylo mu to docela líto – z celého průběhu testu dobře viděl, že by s tím Dar určitě neměl problémy.  Nakonec jsme získali 87 bodů, což s ohledem na tu obrovskou ztrátu za skupinku bylo velice slušné.

Po skončení testu jsme se po ukončení testu 2. psa v pořadí odebrali do haly, která se pro bonitaci změnila na výstavní. Lichá čísla účastníků měla kruh č. 1. sudá kruh č. 2. Nám byl při zahájení vylosován jako rozhodčí z exteriéru p. V. Adlt, naši tříčlennou bonitační komisi doplňovala hlavní poradkyně chovu p. H. Jemelková a paní Š. Slezáková.

Musím přiznat, že tohoto pana rozhodčího jsem se trochu obávala, měla jsem informace, že má rád jiný typ psů než je Dar s bezchybným pohybem, ale nakonec jsem byla velmi mile překvapená.  Myslím, že si jej Dar naklonil svojí naprostou bezproblémovostí při zevrubné prohlídce, pan rozhodčí mu osobně prohlédl zuby s mojí mírnou asistencí při kontrole zadních M3, když pak Dar klidně stál a bez „fixace“ hlavy si nechal sáhnout i na své „psí náležitosti“, tak p. rozhodčí konstatoval, že je Dar opravdu hodný, a pak už se hodnotilo a zapisovalo do bonitační karty. Drobné Darovy vady, zmiňované občas na výstavách, nebyly zdaleka přehlédnuty, ale byly shledány natolik mírnými, že zdaleka nenaplňovaly obsah hodnocení „vada“ jako odchylka od standardu. Na část z nich upozornila hlavní poradkyně chovu, ale při lepším pohledu docházelo zpravidla k jednomyslnému souhlasu celé komise, že z hlediska požadavku standardu je vše v pořádku. Např. „římský nos“ – klabonos (u Dara je od ideální roviny max. 2mm), (údajně) krátký krk i krátký celkový rámec (naměřená kratší délka těla) – ve výstavním postoji po obou „vadách“ nebylo ani památky, údajně užší hrudník (to jsem se opravdu podivila, protože Darových 87cm bylo snad nejvíc ze všech psů!!) – zde p. rozhodčí pravil, že hrudník je možná plošší, ale dostatečně prostorný, mírně měkčí nadprstí a pak při postoji občas něco (co, to jsem zapomněla) a při běhu občas mírně volnější lokty… ale  vše v rámci standardu. Jen sráznější záď (K1), kterou má Dar po mámě, viděli svorně všichni.  A tak jediné, na čem se bonitační komise hodnou chvíli nemohla domluvit, byla druhá (resp. první) „uznaná“ vada – D2, znamenající světlejší oko. Již dříve jsem uváděla, že barva Darova oka je „na hraně“, ale na žádné z 15 výstav, kterých jsme se zúčastnili, nebylo označeno za světlejší, někteří rozhodčí naopak ocenili, že zejména s ohledem na černého psa je barva oka poměrně tmavá. I pro bonitačního p.rozhodčího bylo Darovo oko standardní a v mírném příšeří haly vypadalo opravdu dost tmavé. Na žádost poradkyně chovu jsem musela s Darem k oknu, venku právě dost svítilo slunce a v silném světle, navíc u ostře černého psa, vypadá oko skutečně světlejší. Tak i p. rozhodčí nakonec souhlasil se zápisem vady D2, i když s výhradou, že tím právě nastavili velmi přísný standard i ostatním. Možná jsem měla trochu protestovat a „zabojovat“, ale paní poradkyně pravila, že „oko je sice jen mírně světlejší, ale pro chovatele je lepší, když se barva "na hraně" napíše jako vada. Ona to prý vlastně ani vada není, jen informace pro majitele fen, kdyby chtěli krýt a měli stejnou vadu, aby Darem nekryli"… Doufám, že skutečně šlo jen a jen o blaho chovu.

Výsledkem bonitace je „chovný“, Dar byl zařazen do třídy chovnosti 1 s celkem pěkným bonitačním kódem

5/1a/D2, K1/S

Na závěr bonitace byl Darovi udělán stěr z pysku pro profil DNA. I při něm byl naprosto vzorný.

A jak dopadli ostatní? Nejmladší pes naší skupiny, který sotva dovršil dva roky, povinné pro bonitaci psa, povahový test nezvládl (naprosto jej „vykolejila“ střelba a pak příliš kazil), takže si bonitaci bude muset po čase zopakovat, jediný plavý pes mezi námi byl také jediným se zcela „čistým“ bonitačním kódem a  tedy bez vady a Heinekenovi naší kamarádky Lenky se také bonitace dobře podařila. S 97 body na povahový test jím prošel nejlépe a „čistý“ kód mu pokazila jen jediná vada L1, když se jeho postoj zdál komisi zepředu užší… Stejně jako Dar byl zařazen do chovu v 1. třídě chovnosti.

Lenka dala pár fotek  z bonitace (Dar jako jediný černý pes je dobře identifikovatelný) na rajčenet: http://lesterka.rajce.idnes.cz/Bonitace_1.6.2013/.

 Z výsledku bonitace je zřejmé, že se spojení Darových rodičů chovatelsky povedlo. Dar má sice o 1 trochu spornou vadu (D2) více, než jeho máma (Angie měla v kódu pouze K1), ale po tátovi Koudym zdědil jen to diskutované světlejší oko (Koudy měl navíc oko zařazeno dokonce jako D3 – světlé), jinak žádnou z jeho 4 odchylek od standardu. Myslím je velká škoda, že do chovu Dar jde jako jediný – jeho sourozenci jsou „jen pro radost“, přestože byli všichni jako junioři velmi nadějní.

Až nám skončí nahlášené výstavy a vrátíme se z tábora ve Švábově, musíme ještě poslat „papíry“ na plemennou knihu a pak už jen vyhlížet nějakou pěknou nevěstu…