Klubová výstava HW klubu 2013, Bochovice u Třebíče
Klubová výstava Hw, Bochovice 28.9.2013
V sobotu (28.9.2013) jsme se zúčastnili klubové výstavy Hovawart klubu, tentokrát spojené i se svodem plemeníků, na nějž jsme byli s Darem rovněž přihlášeni. Výstava se konala v areálu bývalého JZD v Bochovicích u Třebíče, kde jsme byli počátkem léta na bonitaci.
Celkem 117 účastníků (z toho 46 psů) bylo rozděleno do dvou výstavních kruhů a jako rozhodčí byli nominováni paní. Jana Svobodová a p. Kukla. Naše ambice nebyly na téhle výstavě vzhledem k tradičně vysoké a kvalitní konkurenci nijak velké. Dara jsem vlastně přihlásila hlavně kvůli paní rozhodčí Svobodové a posudku od ní. Dara již jednou posuzovala, ještě v mezitřídě loni počátkem února (v Brně na Duo CACIB, Dar byl tehdy ještě s nedorostlými chlupy po vyholení boku v důsledku srážky s autem měsíc předtím) a tehdy mu zadala známku VD, že musí teprve výstavně dospět. Tak jsem byla opravdu zvědavá, co na něj řekne teď…
Počasí vyšlo krásně, svítilo sluníčko a bylo na něm velmi příjemně. Psy k mé radosti opravdu dostala k posuzování pí Svobodová (měla „k ruce“ p. Slezáka, z jehož CHS Royal Safe pochází Darův otec Korby). A stejně jako jindy vzala posuzování velmi pečlivě. Protože jsme měli do našeho čísla (měli jsme č. 28 a jako vždy jsme opět začínali třídu otevřenou) dobře 2 hodiny čas, vydal se manžel s Darem na procházku okolím vesnice, aby mi Dar během čekání docela „nezvadl“.
Přišla na nás řada až kolem poledne a 13 účastníků naší třídy bylo rozděleno na dvě skupiny. I když se Dar prošel a snažila jsem se ho držet ve stínu, tak se mu při předvádění se na kruhu na plném slunci zrovna moc běhat nechtělo a navíc stále cosi čichal na trávníku, takže při běhání jsem jej musela stále upomínat, aby aspoň trochu spolupracoval… Protože právě dolínal, vypadal sice krásně harmonicky a hezky se leskl, ale také celkem malý, takže i pí Svobodová vytáhla míru na přeměření výšky. Dar změření naprosto zbojkotoval, takže se sotva vešel do míry s pouhými 63cm(!!), ale paní rozhodčí i tuto těsnou standardní výšku brala jako zcela v pořádku. Do posudku nám napsala: „3 a čtvrt roku, středně silný pes na spodní hranici kohoutkové výšky, správně utvářená hlava, správně nesené uši, nůžkový skus, světlejší oči, plynulý pohyb, v pohybu mírně přestavěná záď, což zvýrazňuje otevřená srst (na zádi), standardní srst, pes klidný, přátelský, výborně předvedený“. Ta pochvala za předvedení mne také velice potěšila, tím více, že jsme získali „výbornou“. S námi pak i dalších 7 psů, takže jsme museli nastoupit do rozběhů o pořadí. Snažili jsme se (tedy hlavně já, Darovi se opravdu nechtělo radostně běhat), ale dále již jsme se nedostali. Přesto jsem byla s výsledkem velice spokojená.
Posudky jsme tentokrát všichni (s výjimkou tříd štěňat a dorostu) dostali až po skončení výstavy, tak většina účastníků musela chtě nechtě zůstat až do samého závěru. Po rozdělení pořadí a titulů v jednotlivých třídách pak byli na úvod soutěží předvedeni přihlášení plemeníci – a Dar jako první. Myslím se předvedl velmi pěkně a nijak se mezi ostatními neztratil. Po skončení soutěží a vyhlášení vítěze plemene, jímž se stal vítěz pracovní třídy plavý tříletý Falkon Gora Monte před černoznakatou desetiletou veteránkou Eifer Hayaklause z Finska, jsme obdrželi posudky a pak již se s výstavou rozloučili.
Měli jsme ještě několik hodin světla, tak jsme si zajeli pár kilometrů dál na chatu mých rodičů, podívat se aspoň chvíli do lesa na houby. U lesa je velmi příhodné, pěkně zatravněné pole, kde jsem hned po příjezdu našlápla Darovi stopu. Asi 250m dlouhou, čtyři pravoúhlé lomy (+1 otevřený), pět předmětů a hrst pamlsků. Zatímco stopa stárla a rodiče si v chatě užívali Dara, proběhli jsme s manželem kousek lesa a výsledkem byl košík plný podzimních hub. Na stopu jsem Dara navedla až po dvou a půl hodinách po nášlapu. Stopa byla navíc hodně ztížená četným křížením zvěří, která se sem chodila ráno a v podvečer pást. Dar ji šel velice ochotně, pomlsků sice moc nesebral, ale jen minimálně jsem jej musela upozorňovat, aby se věnoval mojí stopě a ne jiné (jistě zajímavější
). Na první předmět, který ještě neměl moc zažitý (koupila jsem jej teprve pár dní předtím a na stopě jej měl podruhé), jsem jej musela upozornit, aby jej označil, ale další dva po přesném stopování mi ukázal při zalehnutí zcela sám a „předpisově“. Jenže po dalším lomu bylo vidět, že už toho má právě dost a je unavený. Zbylé dva předměty jsme nakonec přece jen až po chvíli pobízení bezpečně dohledali…
Cestu domů Dar prospal a doma si pak po příjezdu zaslouženě vychutnal celý den slibovanou pěknou pečenou kost.
Letos nás čeká ještě poslední výstava, resp. dva dny výstav na Danube duoCACIB v Bratislavě. Držte nám prosím palce, ať dobře reprezentujeme… !
