Argo a spol.

Speciální výstava Hw, Knížecí rybník 18.5.2013

Včera (18.5.2013), právě v den Darových 3. narozenin, jsme se zúčastnili speciální výstavy Hovawart klubu na Knížecím rybníce u Tábora ve třídě otevřené. Výstavy na tomto krásném místě jsme se účastnili letos již potřetí (jako vždy na Knížecí rybník jel se mnou syn) a počasí nám (na rozdíl od loňska, kdy bylo velmi nevlídně, zima a déšť) vyšlo skoro ideálně. Hodinu před zahájením výstavy přestalo pršet, bylo většinou pod mrakem, chvílemi vysvitlo sluníčko, takže se na třech velkých travnatých kruzích psům krásně běhalo - nu a nám páníčkům bylo také příjemně. Podmáčený trávník místy s loužemi se dal při troše pozornosti docela dobře zvládnout.

Jediná nepříjemná komplikace nás čekala hned při přejímce psů a kontrole očkovacích průkazů. Od března, kdy jsme Dara nechali opatřit čipem, jsme sice měli vystaven europas, který bude nahrazovat očkovací průkaz, jenže jsem jej ještě neměla vyplněný a tak jsem ho nechala doma a jela se starým očkovákem. Žel jsem si neuvědomila, že nálepku od vakcíny proti vzteklině (a dalším infekčním chorobám psů) mi naše paní veterinářka přelepila do europasu… a byl problém. Neměla jsem totiž jak prokázat, že platné očkování loni v srpnu jsem s Darem skutečně absolvovala. Jediným štěstím bylo, že použitá vakcína má účinnost 2 roky, takže nám to ještě vyšlo na staré očkování. Jinak by nás na  výstavu  vůbec nepustili.... Se synem jsme se nakonec dohodli, že Dara budu na úvodní posuzování předvádět já a „kdyby to dopadlo“ a šli jsme s výbornou do rozběhu o pořadí, tak roli „běhače“ převezme on.

S naší kamarádkou Lenkou jsme se k naší radosti potkali jako s vedoucí právě na našem kruhu Posuzovala nás paní rozhodčí Beatrix Feix z Německa s vynikajícím tlumočením, takže posudek máme tentokrát psán v češtině.

Na našem kruhu č. 1 soutěžili psi v třídách od 15 měsíců, začínalo se mezitřídou, v níž byli překvapivě jen 3 účastníci. Pak přišla už na řadu naše třída otevřená, která byla s 22 nastoupenými účastníky nejsilněji obsazenou třídou z celé výstavy (původně bylo přihlášených ještě o 2 více).. My jsme (tradičně) třídu začínali. Při cestě do výstavního kruhu si Dar párkrát zavrčel na psy, které jsme míjeli, s jedním se dokonce krátce chytil, že jsem ho musela strhnout a okřiknout, a pak na kruhu, když se mu pes za námi dostal příliš blízko, si zavrčeli spolu, ale jen jsme se trošku rozestoupili, podařilo se mi jej zase rychle uklidnit. Pro velký počet účastníků jsme byli rozděleni na 4 skupiny. Dar měl ještě tendenci vrčet, ale když se se začátkem posuzování otočil k paní rozhodčí, byl zase jako beránek a jako jindy se nechal bezproblémově prohlédnout a prohmatat, kde paní rozhodčí chtěla. Při běhání mi pěkně zvedl hlavu (za pamlskem v ruce, ale podstatný byl výsledek), výstavní postoj zaujímal víceméně sám a tak se jeho předvedení docela povedlo. Můj pomalý rytmus běhu mu zcela vyhovuje a při mojí “rychlosti“ vypadá jeho běh velice dobře.

Posudek pak byl zřejmě nejlepší, jaký jsme kdy dostali. Paní rozhodčí ocenila černou barvu s (výbornou) délkou srsti, pěknou, silnou hlavu, harmonickou k celkové stavbě těla, k mému velkému překvapení tmavé (!!) oko (i když v podmínkách pod mrakem vypadá Darovo oko opravdu dost tmavé), rovný hřbet, velmi pěkný pohyb a velmi přátelskou povahu (přes to vrčení bezprostředně před posouzením se psem za námi). Jediná výtka byla za širší postoj předních končetin, který byl ale spíše zcela náhodný.

Než bylo dokončeno posouzení celé třídy, měli jsme skoro dvě hodiny čas, tak syn vyrazil s Darem nejprve na procházku do přilehlého lesa a pak  ve stínu pod stromy čekali na rozběhy o čtveřici na pořadí. Já se zatím šla podívat na ostatní kruhy i další účastníky naší třídy. Opravdu se bylo na co dívat. Na výstavě byla snad většina psů, kteří v posledních letech sbírali na výstavách u nás (ale nezřídka i v zahraničí) tituly a ocenění, tak nás nijak nepřekvapilo, že s výbornou postoupilo v naší třídě do rozběhu na 15 psů… Přelepila  jsem Honzovi svoje účastnické číslo a Honza šel s Darem do kruhu. Pamlsek si vzít žel zapomněl a místo očekávaného běhání nejprve jen chodili v kroku (tuto činnost jsme s Darem nenacvičovali a Dar krok žel dost „lajdá“a navíc při něm obvykle vypadá dost „otráveně“), tak jsme skončili po dvou obejitých kolečcích ještě před zrychlením do běhu… Byla to asi pro nás trochu škoda, když jsem tady měla konečně k Darovi „běhače“… Ale v tak „nabité“ konkurenci rozhodovala již opravdu každá maličkost. Závěrečné běhy o pořadí a tituly měly začít až po obědě nejdříve za dvě hodiny, tak jsme po ukončení základního posuzování třídy čestné již na ně nečekali.  Z výstavy jsme odjeli „jen“ s výbornou, ale z tak významné akce a od německé rozhodčí nás i tak velice těší.

Doma jsem raději hned vyplnila europas a starý očkovák uklidila, aby se mi snad problém z mého lajdáctví neopakoval za dva týdny na bonitaci…