Výlet na Slovensko
Veĺká Ida 6. – 7.7.2013
O prodlouženém svátečním víkendu jsme absolvovali obě mezinárodní výstavy. Nezklamali jsme a ostudu jsme našim psům určitě neudělali, i když na nejvyšší metu jsme žel opět nedosáhli. Získali jsme 2xCAC a 1x res. CACIB.
V pátek ráno jsme vyrazili na celodenní cestu a opravdu jsme si ji užívali. Jeli jsme „horní“ cestou podtatranskou magistrálou, po cestě si udělali tři zastávky s občerstvením a pro Dara procházkou. Nejhezčí zastavení bylo na Štrbském plese, kde si manžel s Darem obešel obě Štrbská jezera (Dar se v nich s požitkem několikrát ocákal a přemýšlel, zda se blíže podívat na divoké kačeny, plavající jen pár kroků od břehu), já zatím, než došli, se kochala výhledem na jezero a hory nad ním. S večerem jsme dorazili do obce Čaňa, kde jsme měli v místním penzionu zajištěno ubytování. Jak jsme později zjistili, většina hostů penzionu přijela stejně jako my se psy na výstavu.
V budově penzionu byla i restaurace, žel ale otvírala až v 10 hod., tak jsme museli využít pro snídani vlastních zásob a pak rychle vyrazit do 7km vzdálené Veĺké Idy.
Výstava byla pořádána v místním zámeckém parku. Když jsme k němu dojížděli, museli jsme kvůli dlouhé řadě aut skoro zastavit a posledních asi 200m dojíždět po krocích – pořadatelé trochu nezvládli nápor na parkování. Bylo za pár minut půl desáté a posuzování mělo co nevidět začít, tak jsem vzala raději Dara z auta a dobíhali jsme poklusem… Startovní číslo nám s katalogem předali hned za bránou a pak chvilka hledání výstavního kruhu – nebyl totiž přesně tam, kde měl dle mapky být. Manžel zatím zaparkoval auto a ke kruhu jsme nakonec dorazili současně. Zahájení posuzování mělo trochu zpoždění, ale i tak by to nevadilo – před námi bylo několik jiných plemen a přímo na kruhu se vydávaly až po ukončení posuzování jen posudky. Našli jsme si pěkné stinné místo přímo u kruhu (v parku se starými stromy bylo naštěstí stinných míst dost) a pak už jen se dívali, fotili a čekali, až přijdeme na řadu. Měl posuzovat chorvatský pan rozhodčí, ale několik dní před výstavou byla změna a posuzovala nás polská paní rozhodčí Anna Kochan. Kolem kruhu seděli další majitelé plemen na našem kruhu a hned vedle nás němečtí manželé s krásnou statnou 4letou lanseerkou. Posbírala jsem z paměti ty trosky němčiny z mládí a dala se s nimi do řeči. Bylo vidět, že fenka je jejich miláček. Byli s ní na výstavách již v několika zemích, ve 4 již měla titul šampionky, získala 10x titul CACIB a teď s nadějí čekali, zda bude mít po nakrytí před 3 týdny štěňátka. Táta štěňátek byl z Nového Bydžova.
Jak jsme věděli již před výstavou z obsazení kruhů, soutěžilo celkem jen 11 hovawartů, z toho 3 psi – 1 junior, jeden v mezitřídě (na Slovensku ve stredné triede) a Dar v třídě otevřené. Paní rozhodčí to brala celkem rychle a náš posudek nebyl „nic moc“, zase jsme měli kratší krk a také menší živost (je pravda, že Dar byl po páteční dlouhé cestě dost unavený a moc se mu běhat nechtělo). Trochu jsem se obávala o známku, ale přece z toho byla výborná s titulem CAC a tak jsme se hned vzápětí proběhli o titul CACIB s „mlaďochem“ z mezitřídy, který rovněž dostal výbornou a CAC. Oběhli jsme sotva menší kolečko a bylo rozhodnuto – titul získal náš (mnohem živější) soupeř, který si pak oproti juniorovi vyběhal i titul BOS, nám byl udělen titul res. CACIB. Vítězný titul plemene BOB si odnesla nádherná plavá šampiónka Chiara Královská stráž.. I když předvedených hovi bylo málo, přece byly tituly skutečně zasloužené, protože konkurence byla velmi kvalitní. Z 11 soutěžících dostala jen jedna fena (kupodivu ze třídy šampionek) VD, jinak byly zadány pouze výborné!!
Odpoledne po výstavě jsme nechali Dara v pokoji penzionu odpočívat a vydali se na výlet do Košic, podívat se hlavně na tamní náměstí s katedrálou. Výlet nás rozhodně nezklamal, náměstí v historickém centru bylo velmi hezké s parčíky a fontánami, jedna z fontán tryskala dle hudby a na náměstí se právě odehrávaly nějaké slavnosti s lidovými tanci na vybudovaném pódiu. Chvilku jsme si sedli k odpočinku do parčíku u „hrající“ fontány a potkali se tam s našimi německými sousedy u kruhu a jejich landseerkou. To setkání nás potěšilo, nastupovali na kruh až po nás, kdy my již nečekali, tak jsem byla zvědavá, jak dopadli. Přiznávám, že i pro mne byl jejich výsledek docela šok – fenka totiž dostala jen „dobrou“ a páníčci se dozvěděli, že vlastně nemají landseerku, ale spíš novofundlanďanku…! No … i takové věci se mohou stát. Přáli jsme si na další den vzájemně štěstí, tak doufám, že jim neděle tenhle výsledek bohatě vynahradila – oni i jejich fenka byli velice příjemní. Na kruhu už ale byli v neděli jinde.
V neděli nám mělo začínat posuzování až ve 2. skupině od 11.30 hod. Přijeli jsme skoro přesně a k našemu údivu zjistili, že polská paní rozhodčí Anna Rusinovska je teprve v půlce posuzování první skupiny a do našeho plemene jí chybí posoudit přes 15 zvířat několika plemen!! Posuzovala velice podrobně a pečlivě, opravdu si to užívala, ale žel při tom nabrala pořádný časový skluz… Dnes jsme měli v soutěži celkem 13 hovi, přibyl 1 dorostenec a 1 pes z pracovní třídy a včerejšího vítězného psa z mezitřídy nahradil v mezitřídě jiný fešný mladík. Dorostenec byl ohodnocen VN, junior výborný, CAJC a když paní rozhodčí viděla psa z mezitřídy, tak se ptala, odkud jsme vzali tolik krásných psů… I on dostal výbornou a CAC. Pak už přišel na řadu Dar. Tentokrát mi chtěl zřejmě udělat radost, tak se předváděl přímo ukázkově, krásně běhal a výsledkem byl úžasný posudek. Paní rozhodčí se nad Darem při velmi zevrubné prohlídce doslova rozplývala nadšením a ocenila nás další výbornou s CAC. Byl to skvělý příslib pro závěrečné běhání o CACIB. Pes v pracovní třídě pak dostal také výbornou, ale bez titulu, tak jsme o CACIB běhali opět jen dva. Titul nám byl ale nakonec oběma odepřen – náš soupeř měl víc drobných vad, než mohla paní rozhodčí na tento titul tolerovat, a Dar už měl žel předvádění se dost - bylo horko, i když jsme byli v parku pod stromy, tak byl Dar hodně unavený, o CACIB už to „totálně zabalil“, běhal otráveně, takový "připuclý", stejně i stál a když se pěkně nepostaví s protažením krku a hrdým vypnutím v hrudi a nohou, není to ono - paní rozhodčí se na udělení tohoto titulu (přece jen je to nominace na mezinárodního šampióna) nezdál tudíž dost elegantní... Velká škoda, měli jsme to skutečně na dosah... Ale jinak se Dar moc líbil i ostatním účastníkům a i povahově se předvedl velice příznivě. Já byla pochválena za předvedení.
Ve výsledcích plemene, ač je to neuvěřitelné, dopadla nedělní výstava ještě lépe, než ta sobotní. V neděli totiž byly zadány už jen výborné (a v dorostu VN)!! Psi i feny byli krásní, celkem v srsti, nebyl tam žádný horší jedinec. Jen z CHS Královská stráž tam byli 3 psi (resp. junior + 2 feny), junior získal (při absenci soupeře s CACIB) BOS, jeho sestra Jena Královská stráž v juniorkách dokonce po CAJC i BOB.
Na výstavách jsem se seznámila s majitelkou CHS Královská stráž pí Babíkovou, je to velice milá dáma, pěkně jsme si popovídaly. Po nedělní výstavě jsem ji poprosila, aby mi na Dara koukla "odborným okem", co by se dalo ještě na exteriéru nějak zlepšit. Po „zkouknutí“ pravila, že jednotlivé partie jsou v pořádku, ale potřebuje hlavně hodně vyčesat i učesat (byl trochu rozcuchaný), aby tělo nebylo tak mohutné vůči relativně (či pohledově) slabším nohám (na nich asi nějak načechrat chlupy) a tak 2kg dolů a bude to hned lepší (s tou srstí měla pravdu – doma jsme Dara pořádně vyčesali, půl odpadkového koše chlupů resp. staré podsady a Dar byl div ne poloviční, ale náhle krásně proporcionální a zbylá srst byla stále ještě dostatečně kvalitní a krásná … ale kdo to mohl vědět, před výstavou jsem nechtěla riskovat případné VD, že je „bez srsti“).
Zapsali jsme výsledek do PP a s výstavou se rozloučili. Když jsme došli k autu, bylo zřejmé, jak moc toho má Dar „plné tlapky“ - okamžitě totiž nám vlezl pod auto a nechtěl ven, jen aby snad se ještě nemusel do kruhu vrátit…
Domů jsme se vraceli jinudy – nejprve dolů přes Rožňavu a pak napříč Slovenskem přes Trenčín domů. Když jsme těsně před Brnem najeli na naši dálnici, připomínající spíš tankodrom, konstatovali jsme, že po tak strašné silnici jsme nikde na Slovensku (byť o slovenských silnicích se toho moc dobrého nepovídá) nemuseli jet…
Naše první zahraniční dvojí výstava tedy pro nás dopadla výborně a 2x CAC je splněním poloviny podmínek na zisk titulu slovenského šampióna. Příští rok nás čeká pokus o tu těžší část.
Všem, co jste na nás mysleli a drželi nám palce, moc děkujeme!
