Argo a spol.

V uplynulém víkendu jsme opět vyrazili s manželem a Darem na výstavu na Slovensko. Tentokrát do Bratislavy, kde jsme loni získali náš 3. (a zatím poslední) CAC SK. Do Bratislavy to máme z Brna kousek, dálnice nám vede až k výstavišti, tak jsme mohli jet na obě výstavy ráno z domu. Přes krátké zdržení na pumpě, kde jsme ještě kupovali zapomenutou dálniční známku, jsme byli na výstavišti již po necelé půl druhé hodině.

V sobotu jsme měli kruh v pavilonu, na kruhu jsme byli jako poslední plemeno (hovawarti začínali až po více než 50 psech jiných plemen), posuzoval chorvatský rozhodčí p. B. Matakovič. Naše třída otevřená byla kupodivu docela hodně obsazená, z celkem 5 psů (doplňovalo je 11 fen) byli v naší třídě hned 4. Bylo již dost po poledni, Dar se, jako často touto dobou, oddal blažené relaxaci a na kruhu byl pak (stejně jako na jaře v Nitře) doslova jako leklá ryba. Přesto se p. rozhodčímu musel líbit, v posudku, byť dost obsáhlém, jsme neměli nic vytčeno, ale na lepší výsledek, než V3, to nestačilo. CAC si odnesl elegantní, krásně nasrstěný plavý pes, Atila Alisante, V2 a res. CAC jeho černoznakatý bratr Argo. Titul BOB získal rovněž plavý pes ze třídy šampiónů Bris Asaguarda.

V neděli jsme byli venku, na travnatých plochách parkoviště, ale kruhy byly stejně malé, jako včera v pavilonech. V naší třídě otevřené jsme byli jen tři, ve včerejším složení bez Atily, Dar byl jako proměněný, docela nažhavený (musela jsem si ho pořádně hlídat), ale zato já skoro nemohla běhat a bolel mne každý krok. Na kruhu byla před námi sice 3 plemena, ale celkem jen 13 psů, našich hovawartů bylo jako včera 16, pět psů a 11 fen, ale v jiném rozložení tříd – po jednom psu v dorostu a mezitřídě, třída pracovní a šampiónů tentokrát neměla vůbec žádného zástupce (na rozdíl od hned čtyř šampiónek). Posuzoval slovenský rozhodčí p. J. Matyáš – a to velice svižně, takže jsme se sotva stačili pozdravit a prohodit pár slov s přáteli a již jsme byli voláni na kruh. Já po kruhu, hodně hrbatém, sotva tahala nohy, tak jsem byla moc ráda, že p. rozhodčímu stačilo jedno kolečko… Postavila jsem Dara na statické posouzení … a Dar po kontrole zubů vymyslel další novinku, kterou mne totálně zaskočil - nechtěl si totiž nechat sáhnout p. rozhodčím na své psí náležitosti, pořád si sedal a svinoval se do klubíčka, že vypadal jako totálně ustrašený pes!! A to Dar vždycky stojí při posuzování jako socha, rozhodčí může sáhnout, kde chce, chválí klidného a přátelského psa - a teď tohle!! Musela jsem nakonec Dara podržet pod břichem. Byla jsem fakticky "na mrtvici". Závěrečné kolečko a pak „ortel“. Nebyl vůbec špatný, Dar dostal opět výbornou a byli jsme zařazeni na 2. místo, jako největší vadu zmínil p. rozhodčí sraženou záď (K1, kterou máme i v bonitačním kódu). Vůbec celý posudek, byť stručný, byl nanejvýš korektní. V1 s titulem CAC bylo dnes zadáno černému Baggsovi z Kraje bílé pěny, který včera skončil za námi. Čekala jsem, že budeme muset ještě běhat o titul CACIB, ale místo toho nám donesli naše vyplněné složky. Zarazilo mne to, ale pak jsem nahlédla do složky a k velkému překvapení v ní našla kromě kartičky res.CAC i další s res.CACIB! Uniklo mi totiž, že pes z mezitřídy šel bez titulu, tak jsme vlastně o titul ani neměli s kým běhat…

Bratislava byla pro Dara úspěšná, opět získal výborné od obou rozhodčích, navíc i dva „rezervní“ tituly, které zvláště od p. Matyáše velice těší. Je škoda, že se nám ale, přece jen, nezadařilo ještě o maličko lépe a neudělali jsme ten poslední krůček k zisku slovenského šampióna. Tak snad (konečně) příště.