Argo a spol.

Dnes jsme byli s Darem na naší druhé letošní výstavě, opět v Brně, tentokrát šlo o výstavu mezinárodní DUO CACIB. Nedávala jsem nám žádné velké ambice, šla jsem vlastně hlavně pro posudek od p. Adlta, který nám ještě chyběl jako jeden z mála od renomovaných rozhodčích. P. Adlt má pověst férového rozhodčího, který se nedívá ani na výšku psa (samozřejmě, pokud je v rozsahu standardu), ani na jeho barvu, ale hodnotí jen jeho kvality s důrazem na pohyb. Po tom, jak p. Adlt za Dara doslova bojoval při naší bonitaci, kdy byl bonitačním rozhodčím na exteriér, jsem byla na jeho výstavní posouzení skutečně hodně zvědavá…

U kruhu, pořádně „obleženého“ množstvím účastníků, jsem se pozdravila s přáteli a známými z výstav a pak se dívala, jak kamarádka Lenka předvádí v juniorech svého plavého krasavce Aika. Dostali známku VD2, p. Adlt objevil na hrudi ještě nikým jiným nezjištěné bílé skvrny, kterým se Lenka pořádně divila (venku na světle jsou krémové, což je zcela v pořádku). Na poslední chvíli nás přišla podpořit i Eva, tentokrát bez „svých holek“ – kromě nás soutěžila fenka Angie z jejich prvního odchovu.

Ve třídě otevřené, kde jsme soutěžili, bylo celkem 5 psů (včetně Dara), dva z nich jsme již dobře znali z předchozích výstav, zbylí dva byli mladší. Velmi jsem si přála dostat pro Dara výbornou a tiše doufala i v pořadí.

Jako vždy jsme třídu začínali. Na úvod, po rychlé kontrole zubů a „psích náležitostí“,  jsme si všichni pořádně zaběhali. Další individuální posouzení bylo poměrně rychlé, ale přece bylo při něm zkontrolováno vše, co bylo třeba – p. Adlt zjevně neměl s Darem žádný problém. Dar se krásně, doslova "profesorsky" předváděl a p. Adltovi se líbil. Při posuzování vytkl jen svázanější pohyb zadních nohou a již mimo posudek ocenil harmonického psa. Už se obrátil na následujícího psa, když se najednou vrátil ke stolu a pak přispěchal s mírou (měřil již i v juniorech – kupodivu největšího psa a shledal ho OK). Tentokrát ale nechtěl přeměřit nás, leč dalšího velkého psa – zjevně se mu zdál až příliš vysoký. K některému psu se občas vrátil, aby jej ještě důkladněji prohlédl, když se mu něco nezdálo, jak diktoval posudek. Na závěr nás nechal si opět slušně zaběhat.

Teprve pak jsme se dozvěděli známky. Dopadli jsme nad všechna očekávání i přání. Dostali jsme známku V1 a náš již pátý titul CAC.

V boji o CACIB jsme pak opět prohráli (Dar byl vyřazen pro lehčí kostru), titul dostal pes z mezitřídy, res. CACIB pes ze třídy pracovní. Ale i tak máme skutečně velkou radost. Myslím, že tenhle CAC od p. Adlta je pro nás zatím naším největším výstavním úspěchem.