Argo a spol.

V poslední víkendové dny v listopadu jsme vyjeli s Darem na naši poslední letošní výstavu, resp. dvě výstavy DUOCACIB na Slovensko do Nitry.

Výstavy jsem přihlásila až v půlce října a docela jsem s přihláškou váhala. Na sobotu byl nominován srbský pan rozhodčí, na neděli paní rozhodčí z Polska a já žádného z nich ještě neznala. Zatím jsem měla zkušenost, že rozhodčím z bývalé Jugoslávie se líbí hlavně velcí a silní psi, ovšem polským paním rozhodčím se naopak Dar doposud líbil… a to rozhodlo. I když mne asi mohlo varovat, že jsem právě v té nejnevhodnější době někde ztratila OP a pas měla propadlý, takže jsem doklady pro vycestování vyřizovala doslova na poslední chvíli a s pořádným příplatkem…

Stejně, jako již na jaře, jsme odjížděli v pátek odpoledne a ubytování měli zajištěno spolu s manžely Zálešákovými, kteří jeli sice s oběma fenkami, ale na výstavu byla tentokrát přihlášena jen Arwen.

Ubytování jsme měli zamluveno 20km od Nitry v ubytovně Amsterdam ve Vrablích. I když se jednalo „jen“ o ubytovnu, tak dle fotografií i recenzí na webu byly ubytovací podmínky velice dobré a vzhledem k velmi sympatické ceně až nečekaně. Uvádělo se, že nejen můžeme přijet se psy, ale že zvířata jsou dokonce vítána – po domluvě a za případný příplatek. Pro nás byly vyčleněny dva pokoje, 1 dvojlůžkový (ten jsme měli my) a 1 třílůžkový se společnou chodbičkou a sociálním zařízením (sprchový kout byl dokonce s funkčním hydromasážním panelem). Pěkně zařízené i dobře izolované a odhlučněné pokoje byly vybaveny i televizí s nabídkou nejen slovenských, ale i českých programů. Při ceně 48 Eur za pobyt pro 2 osoby a 2 noci to byla skutečně skvělá cena. Hned naproti byl stejnojmenný penzion, kde jsme si (za příplatek) objednali po oba dny vcelku vydatnou snídani. S platbou pobytu jsme byli odkázáni až na dobu, kdy budeme odjíždět. Když jsme zmínili, že máme s sebou psa, říkal p. majitel, že se psem je tu teď každý host, všichni jedou na výstavu do Nitry… kterážto poznámka nás asi měla varovat před „podpásovkou“ ohledně poplatku za psa – ten totiž byl stanoven na (zejména pro ubytovnu!!) neuvěřitelnou částku 10 Eur za psa a noc, tedy skoro tolik, kolik platil za pobyt psův pán… Prý kvůli náročnému úklidu. Po pravdě nechápu, jak náročný může být úklid po psu na podlahách z lamina popř. dlažbě v koupelně, které jsme měli před odjezdem zametené během pár minut tak, že tam nezůstal ani chlup!! Celková cena za pobyt i tak byla velmi přijatelná, nicméně zde šlo o princip a ošklivou kaňku v jinak velmi vstřícném jednání. Vypadalo to, jako by se všichni ubytovatelé vůči hostům, jedoucím se psy na výstavu, na vskutku horentních sumách (někde 12 Euro za psa a noc) prostě domluvili …

Po ranním venčení na nedalekém nábřeží jsme v sobotu odjeli do Nitry a v necelé půlhodince byli na výstavišti. Já s Evou jsme zašly pro startovní čísla a katalogy, pánové zatím zaparkovali a pak se židličkami a našimi psy zamířili přímo do pavilonu. Na výstavě bylo letos hned několik novinek – byl jen jediný katalog na oba dva dny, stejně tak i startovní číslo a na kruzích, kde se sešlo více, než 80 účastníků, se nepsaly posudky. Jak jsme během výstavy zjistili, posudky se nejen nepsaly, ale stejně, jako na evropské výstavě, ani nevyřkly, chyběla i čísla pořadí či cedulka s titulem, takže málokdo stačil vůbec sledovat, jak je který pes hodnocen a známku se dovídal majitel až z posudku … prázdného, jen se zaškrtnutím políčka známky a podpisem rozhodčího. Nemohu si pomoci – výstava by měla být „show“, majitel by se měl na ní dozvědět o přednostech i nedostatcích svého psa (vždyť hlavně proto na výstavu vůbec jde, především s mladým psem!!!) a odnést si z ní kromě ocenění i pěkný zážitek, divák se z hodnocení rozhodčího dozvědět spoustu cenných informací k exteriéru, ale třeba i povaze předváděných psů, ale to, jak probíhaly tyhle výstavy (i před měsícem výstava evropská) nic z toho nesplňovaly. A tak hodně z nás bylo z takového průběhu zklamaných a měli jsme pocit, že za vstupní poplatky (a ne právě malé!) jsme zde nedostali … vůbec nic.

V sobotu posuzoval srbský rozhodčí, p. Nebojša Savičič. Naši hovíci byli na kruhu jako 2. plemeno (po 3 psech) v nezvykle vysokém počtu 38 zvířat (19 psů, 19 fen). Nejpočetněji byla zastoupena právě naše třída otevřená – 6 psů, v otevřené třídě fenek, kde se představí Arwen, bylo účastnic 5, stejně jako v šampiónkách. U kruhu jsme se potkali s pár dobrými známými či kamarády – především Lenkou (Aik soutěžil v mezitřídě, Keny v šampiónech), Renatou, Aničkou či pí Babíkovou.

Ještě než jsme nastupovali na kruh, trochu mne překvapilo nebývalé množství plavých psů, vesměs velkých a hustě nasrstěných, takže vypadali ještě impozantněji. Hned 4 z nich byli našimi soupeři ve třídě otevřené. Pochopitelně mne vůbec nepotěšilo, když jsem se dozvěděla od „zasvěcených“ vystavovatelů, že tento p. rozhodčí  má obzvláště rád plavé a mohutné psy. Dar v pracovní kondici, s dosud letní srstí, vedle všech těch velkých „blonďáků“ vypadal ještě drobnější a spíš jako junior. Proběhli jsme kolečko, pak kontrola zubů a samostatné posouzení v pohybu a další pes na shlédnutí … skoro jako na běžícím pásu. Dar byl velmi hodný, pěkně se vystavoval a vcelku slušně běhal (i když jsem jej slovně povzbuzovala, nemusela jsem jej tentokrát popotahovat k rychlejšímu běhu vodítkem). Toho běhání jsme si tentokrát užili až dost. A po každém proběhnutí všech chvilička klidového postoje a výměna pořadí … až jsme nakonec byli odsunuti až na 4. místo za trojici bloďáků. Žel, jen se známkou VD … aniž bych věděla, co se p. rozhodčímu u Dara nelíbilo. P. rozhodčí příliš neocenil ani naše fešné černé fenky – Evě navíc provedl nepěkný „žert“, když ji nechal stát na 2. místě a Eva, radující se ze zisku r.CAC, se až z posudku dozvěděla, že Arwen byla sice oceněna jako výborná, ale až 3. v pořadí ..  Z našich kamarádů se mohl radovat z úspěchu (a naprosto zaslouženého) jen plavý Aik, oceněný CAC a r. CACIB.

Sotva půl druhé hodiny po zahájení posuzování již byli všichni hovawarti „odbavení“, tak jsme mohli odjet z výstaviště zpět do Vráblí. Těsně před městem jsme zabočili na oběd do známé hospody, kde skutečně výborně vařili (obědvali jsme tu již posledně) a zbývající čas do poledne, kdy otvírali, jsme vyplnili procházkou po polní cestě s vyběháním a vyvenčením psů. Oběd pak opět „nezklamal“ a navečer jsme si společně se Zálešákovými ještě zašli do cukrárny, která byla hned vedle vchodu do naší ubytovny, a pak strávili v povídání velice příjemný večer.

V neděli bylo přihlášených hovawartů podstatně méně (28) a na kruhu v podstatě začínali po jediném psu jiného plemene. Dnes posuzovala polská rozhodčí pí Margorzata Halas. O ní jsem se již předchozí den dozvěděla trochu se vzájemně různící informace od známých, kteří již s ní měli osobní zkušenost. Paní rozhodčí prý má také ráda mohutné psy silných koster,  dle jednoho názoru hlavně plavé, dle jiného jí na barvě ani velikosti nezáleží, pokud je pes patřičně mohutný. No, uvidíme…Lenčin Aik byl v mezitřídě tentokrát sám a tak již po chvilce odešel s dalším titulem CAC. V naší třídě otevřené byli dnes jen 4 psi, ale dva z nich plaví, umístivší se včera před námi, a velký, také hustě nasrstěný čistě černý pes … vedle Dara vypadali všichni impozantně jako medvědi. Paní rozhodčí zkontrolovala zuby a samčí náležitosti, shlédla každého jedince v běhu a prohmátla i některé partie těl, ale stejně jako včera neřekla ani jediné slovo posudku či komentáře. Dar se předváděl velmi pěkně, ochotně běhal, ale přesto jej pí rozhodčí zařadila na poslední místo s VD4, ale nijak zvlášť štědrá nebyla ani k ostatním – výbornou a CAC si odnesl pouze plavý vítěz, již 2. pes v pořadí, černý Charon, odešel také jen s VD… Co jsme pak viděli (a hlavně se doptali), z černých psů a zřejmě i fen odešel s výbornou pouze polský pes, který byl později v zápolení o r. CACIB diskvalifikován pro napadení jiného psa. CACIB získal Aik, r. CACIB úžasně osrstěný Keny - k titulům obou jejích kluků Lence srdečně gratuluji.

Z výstavy jsme odjížděli s rozpaky, rozmrzelostí a snad i trochou deprese. Nejen z výsledků, ze kterých jsme rozhodně nemohli mít radost, ale, jak jsem již psala výše, i z celého průběhu „posuzování“. Nechci podezřívat rozhodčí z podjatosti, ale nemohu se ubránit konstatování, že je mnohem snadnější zadat známku a pořadí, když svoji volbu nemusíte nijak zdůvodnit … ani nahlas natož pak na papíře. Bez posudků je to přece jen jaksi „o něčem jiném“. A pokud by měl být takovýto trend všech příštích výstav, tak budu opravdu hodně zvažovat, zda se ještě na nějakou vůbec přihlásit … a jistě nebudu ve svém názoru sama.