Víkend v Orlických horách
Na letošním česko-slovenském závodě hovawartů v Bochovicích jsme kromě dalších velkorysých cen obdrželi za Darovo vítězství v kategorii stopařů i poukaz na víkendový pobyt v Orlických horách. Penzion p. Malého v příhraniční vsi s Polskem Mladkov –Petrovičky. Krásná příroda, horské louky pro zatrénování si stop (jedna hned vedle našeho penzionu), možnost přijet na Mikuláše…
Přijeli jsme v pátek již se tmou a přivítal nás sympatický, malý penziónek a jeho velice příjemný, vstřícný majitel. Dostali jsme dvoulůžkový pokoj se sedačkou, sociálním zařízením a vybavenou kuchyňku. Pod námi byla k dispozici velká společenská místnost s televizí. Dar si hned dům, kde jen bylo otevřeno, celý proběhl a k majiteli se choval jako ke starému známému, což je vždy velmi dobrým znamením. Mohli jsme se tu cítit opravdu „jako doma“.
Na první plánovanou stopu jsme vyšli v sobotu ráno před snídaní. Vlastně hned na dvě – první nachystal Darovi manžel (jen „R“, kombinaci stop IPO3 a ZPS1 se 3 předměty), druhou hned vedle (neuzavřený obdélník se 2 předměty) já. Louka, kde jsme našlápli stopy, byla, jak jsme viděli již doma na leteckém snímku, skutečně hned vedle hotelu – resp. nad ním: ohrazená louka, kde se sporadicky pouštěly pást krávy (po louce staré kravěnce), na slušném svahu, sekala se jen 2x do roka na seno, takže se seschlými zbytky květin a nějakou tou stařinou - asi to byl docela těžký terén (já do toho svahu pořádně oddechovala a musel pak vyčerpávat i Dara). Pracovat jsme šli v půli dopoledne, nejprve manželovu stopu, pak, po pár minutách, tu moji. No … nic moc, hlavně u té manželovy stopy. Dar zjevně přiběhl na louku s docela jinými plány na pachové práce, než jsme mu připravili… a tvářil se (žel i choval), jakoby věděl, že tuhle naši dovolenou vlastně zařídil on a tak si ji chtěl rovněž užít… Stopy sice (bez odbočování či ztráty stopy) prošel, předměty jsme také našli všechny (i když ten 1. na manželově stopě až dodatečně při opakovaném vypracování 1. úseku), ale Dar si při tom stihl místy počichat i po ledasčem jiném (na louku se chodívala pást vysoká). Stopa paničky a hlavně páníčka určitě zdaleka tak zajímavá nebyla. Na oběd jsme si zajeli do restaurace u hranic, kde výborně vařili a Dar mohl do restaurace s námi, potom si udělali příjemnou procházku na Zemské bráně kolem divoké Orlice k pašeráckému mostu. Nádherná příroda a výlet v ní si snad ještě víc než my užíval Dar - lítal kolem nás a pořád a pořád po nějakých stopách - nejspíš jelení zvěř, nemohl se nabažit.
Stopu jsme Darovi připravili i v nedělní ráno – tentokrát jen manželovu, tvarově na FH2 s přidaným úsekem a jen 6 předměty, ve zhruba poloviční délce. Pracovat jsme šli po 2 a půl hodině. Bylo nádherně, svítilo sluníčko (skoro 11 hodin) a opíralo se kolmo na svah (bylo to, ač začátkem prosince, tak na tričko), takže Darovi se pracovat zrovna moc nechtělo. Zvláště ke konci stopy si koukal hlavně užít, co doma neměl, tak jsem se s ním nemálo nazlobila, než jsme stopu aspoň nějak došli. Dareba – přesně si odhadl, jak ji asi ke konci manžel položil, vedl mne loukou po něčem docela jiném (aspoň manžel mi tvrdil, že tak určitě nešel) a když pak narazil na poslední úsek manželovy stopy, napojil se na něj a přesně jej došel s radostným plácnutím sebou u závěrečného předmětu a v očekávání velké pochvaly a odměny…!! Zřejmě budu muset poopravit svůj dosavadní názor na poctivého psa.
Domů jsme to vzali přes Králíky - manžel se chtěl podívat na pevnost s muzeem, já na kostel s klášterem. K pevnosti jsme dojeli právě mezi prohlídkami, tak jsme si zajeli nejprve ke klášteru. Již cestou z Petroviček, jen pár kilometrů od nich, jsme vjeli do mlhy a počasí v Králíkách bylo opravdu nevlídné - mokro, zima, mlha, ostrý studený vítr, neskutečně "vlezlo", že jsem se šla podívat jen do kostela (je opravdu velmi pěkný), pak do restaurace na oběd a domů.
I když jsme toho moc nestihli, ze stop zůstal rozpačitý pocit (a to jsem ještě hodně mírná), určitě tenhle víkend stál za to. Musím za něj ze srdce poděkovat našemu hw klubu a (sponzorovi) p. Malému s paní, že jsme jej mohli strávit v Petrovičkách. Budeme na něj rádi vzpomínat.
Na stránky: http://dariva.rajce.idnes.cz- vloženy fotografie z víkendu
