Nedělní obrany a stopa v Líšni 13.9.2015
Do zkoušek a závodů v říjnu nám už moc času nezbývá, tak po sobotní poslušnosti na Rybníčku jsme v nedělní dopoledne opět zajeli do Líšně – na cvičák už za Ivanem a cestou domů pak (jako obvykle) na stopu.
Pro Dara bylo už zase docela nepříjemné teplo, tak jsem obrany zkrátila na jediné kolo a při něm „pilovala“ hlavně naše nedostatky. Revír řešíme postupně střídáním zástěn, kde je figurant ukryt, a teď jsem zkusila udělat něco s tím neuspokojivým vyštěkáváním. Hlavní Darův problém (obvyklý pro „správné“ hovíky) je ten, že jako hlídací pes si hlídá kromě „darebáka“ v zástěně i okolí. Jakmile na Darovo štěkání se ozve jiný pes, Dar přestává štěkat a zaposlouchá se … což je samozřejmě naprosto špatně. Vyštěkání na pamlsek sice funguje, ale také ne vždy, a rukáv je odměnou jen někdy, což tak chytrý (resp. doslova vykutálený) pes už moc dobře ví. Jak tedy Dara přimět, aby štěkal na zástěně, dokud k němu nepřijdu…? Odpověď a řešení bylo nakonec úplně jednoduché: dokud psovod nepřijde, má pes štěkat. Takže to musí platit i naopak – dokud pes štěká, psovod jde k zástěně za ním, jakmile štěkat přestane, tak se psovod prostě zastaví a opět se rozejde až s obnoveným štěkáním. A tohle jsem tedy po domluvě s Ivanem vyzkoušela. Aby Dar pochopil, proč stojím (vždycky stojí či sedí u zástěny tak, aby na mne viděl), dali jsme mu (já i Ivan) povel „Štěkej!“ a jakmile to Dar udělal, na dálku jsem pochválila a zase se rozešla. Můj psí dareba to zjevně pochopil okamžitě a štěkal moc pěkně. Teď už to jen budeme muset pořádně upevnit i na dalších lekcích a jiných cvičácích.
I přes to teplo byla i zbylá obrana vcelku slušná. Dar ovšemže nebyl žádná raketa, ale zákusy měl velmi pěkné, tahání se o rukáv i zadržení si užíval a předváděl i vcelku pěkný doprovod. Tak jsem byla s obranami velmi spokojená.
Stopu jsme začali pracovat o pár minut později před polednem, jen asi hodinu a půl po nášlapu. Opět ji kladl manžel, tentokrát dle plánku (naše 2. stopa s cca 800 kroky a 6 lomy, 7 předmětů) a trvala mu docela dlouho – skoro 11 minut. Tentokrát vedla z ostřice na druhou stranu, kde celá část stopy s „M“ byla na jiném terénu, který ze silnice vypadal jako louka s lepší trávou. Darovi se moc nechtělo, problém asi bylo hlavně slunce na kožich, musela jsem se docela obrnit trpělivostí a během stopy na Dara i pořádně „dupnout“. Všechny lomy, přestože byly označené, totiž byly aspoň trochu přejité, občas šel Dar i vedle stopy a na předposledním nejdelším úseku se mne dokonce pokusil ošidit, když využil dobře viditelného přešlapu přes stopu (možná od koně), aby si stopu zkrátil a odvedl mne směrem k nášlapu… Po mé vskutku nevlídné reakci konečně zapnul a stopu došel bezchybně i s pěkným posledním lomem (ten byl dnes dobře vypracovaný jako jediný). Čas práce byl opět hrozivý (pokud měla stopa do půl kilometru) … 25 minut… Ale i přes tu vlastně hodně špatnou stopu jsem byla ve výsledku paradoxně spokojená. Ta stopa totiž vedla po druhém nejhorším terénu, jaký jsem kdy viděla – ta střední část stopy s „M“ nebyla na louce, ale terénem bylo strniště, prorostlé plevelem a řídkou ostřicí… Dar tam měl problém, musel si najít vhodnou techniku sledování stopy s mírně vyšším nosem, než je zvyklý, aby mu konce stébel nebodaly do čenichu, a vyřešit i jak označit předmět – tady jsem mu lehnutí na kýtu nemohla vytýkat. Přechod na strniště a zpět na ostřici byl plynulý a bezchybný. Dar také označil všech 7 předmětů. Tady musím zmínit, že je (hlavně pro psa) velmi nemilé, když si kladeč nepamatuje, kde dal či nedal předmět. Manžel mi tvrdil, že předmět je (navíc proti plánku) i na 2. traverzu a že ho Dar musel přejít. Zase jsem uvěřila manželovi, přestože ani já, byť jsem se přepečlivě dívala, přešlý předmět neviděla. Dara jsem vrátila přes půl úseku, aby předmět dohledal, ale žádný tam nebyl a Dara to (aspoň pro nejbližší chvíli) asi docela rozladilo. Mne také a trochu jsem si vyčítala, že jsem Dara vracela – důvěře psa v psovoda takové věci rozhodně neprospívají. Možná pak i proto se mne Dar pokusil podfouknout… Ale i proto jsem nakonec Dara pochválila a odměnila i za tuhle stopu.
Zkušenost s nezvykle náročným terénem byla zvláště pro Dara velice cenná.
Stopa následující ráno...
Po včerejším dopoledni v Líšni a hlavně té velmi náročné stopě jsem na dnešní ráno zařadila pořádný „zátěžák“ a nachystala Darovi opět stopu na FH2. Jako obvykle 1950 kroků a 10 předmětů. Nášlap jsem provedla o půl sedmé ráno, vypracovat stopu jsme šli po necelých 3 hodinách (i když chybělo jen pár minut). Pole bylo napodiv (a to i ráno!!) naprosto suché a zeleň bez rosy, dalším ztížením podmínek byl docela silný vítr a polojasná obloha.
Dara ten včerejšek zřejmě vůbec nevyčerpal a nebo se stačil dobře zregenerovat, třeba si i považoval našeho pole po té docela hrůze v Líšni … a nebo ho možná i pobídly štědré odměny, které jsem mu ještě doma ukázala… Buď jak buď – stopa byla dnes (s přihlédnutím k podmínkám) výborná. Darovi se pracovat chtělo, po dlouhé době neotálel ani na nášlapu a šel drtivou většinu stopy bezchybně, přesně a s nosem bezprostředně nad terénem. Přesné byly i lomy, pravda, měla jsem je označeny tyčkami, ale Dar vypadal, že si tyček skutečně nevšímá a „vystřihl“ perfektně i ten 1. lom, který byl jako jediný neoznačený. Jediná „vada na kráse“ byla pár metrů před 1. ostrým lomem, kdy mu na hodně kostrbaté hlíně poryv větru odvál na okamžik pach a Dar musel vzápětí stopu chvilku hledat. Jinak jen jedna otočka s okamžitým pokračováním na stopě. Přeběhy zvěří, přešlapy lidmi, jdoucími na zastávku, rejdiště myší i v blízkosti položeného předmětu … to vše Dar přecházel absolutně bez nejmenšího povšimnutí. Z 10 předmětů označil 9, tím přejitým bylo tentokrát dřevo, které kupodivu neoznačil ani na podruhé po vrácení zpět, když šel takřka nad ním (předmět jsem, pravda, měla pár dní vytažený z kapsy a tvrdé dřevo z rozřezaného ramínka se možná nestačilo v kapse zase napachovat). Část byla označena mírně šikmo (resp. si Dar opět uložil zadek mírně do strany), asi nejvíce našikmo bylo jedno ze dvou označení sednutím. Čas práce byl vcelku obvyklý – 35 minut (já dnes kladla stopu 21 minut) … na ty poryvy větru myslím, že byl také dobrý. Samozřejmě ode mne veliké pochvaly a první část odměny s potvrzením zbytku doma (což Dar komentoval natěšeným olíznutím se). Než jsem svinula stopovačku a zašla si pro trasírku s košíkem, Dar si ještě odběhl užívat stop v blízkém poli, kterým se před prací a během ní nesměl věnovat. Vyplašil při tom zajíce, tak se na závěr volna za ním trošku proběhl… k mé radosti se vrátil na první přivolání. Tak doufám, že Darovi tahle pracovní morálka (a konec konců i poslušnost) aspoň pár týdnů vydrží…
