Argo a spol.

Z letních veder jsme skočili v 1. týdnu září 2015 rovnou do podzimu a tak je Dar zase plný energie i chuti k práci.

V první sobotu září jsme si konečně po pár týdnech zajeli na Rybníček, pocvičit si poslušnost. Jako obvykle jsme začali revírem, ale tentokrát velice netypicky – s Darem jsem poslala manžela a sama si stoupla do zástěny, abych si pohlídala vyštěkání, se kterým máme jisté problémy (Dar moc nechápe praktický smysl nepřetržitého vyštěkávání, tak tento cvik dělá jen „aby se neřeklo“). Ale aspoň pěkně oběhl revír na 2 zástěny bez jakéhokoliv čichání cestou, což je také výrazný pokrok (jen aby mu to tak vydrželo i na zkoušky!!) Skupinová poslušnost pak také vypadala skoro celou půlhodinu velice dobře, než začal být Dar „společensky unavený“ a víc koukal, jak si pohrát s cvičícími kamarádkami.

V neděli dopoledne jsme pak po více, než 2 měsících, zamířili na obrany do Líšně. Cestou mi kousek před cvičákem manžel našlápl stopu pro Dara na tamní louce - tráva sice velmi příjemné výšky (asi 10 až 15cm) a bez rosy, ale samé trsy ostřice, tak musela být Darovi docela nepříjemná. Plánek se stopou jsem zapomněla doma, manžel si samozřejmě nepamatoval, jak jsem chtěla, aby šel, tak z toho byla trochu lidová tvořivost... Ještě že měl na lomech aspoň orientační tyčky, i když na poslední lom mu už chyběla. Myslím to mohlo být tak kolem 450m, 6 předmětů, asi 8 lomů, 3 víceméně ostré.

Na cvičáku nejprve trošku nemilé překvapení - Ivan byl ještě někde na táboře, s obranami se mělo začít až asi o hodinu později s mladým figurantem, kterého ale cestou postihl problém s autem… Obrany nakonec figuroval (a výborně) hlavní výcvikář. Počkala jsem si, stejně jsem chtěla jít jen na 1 kolo, nebyla jsem si jistá, zda bude Dar vůbec ochotný kousat. Kupodivu, Dar byl natěšený, na rozkousnutí se mi pořádně opíral do šňůry, přestože jsme byli jen na řetízkovém obojku, pak dal (na podruhé, poprvé mi zdrhnul hned k 2. zástěně) docela pěkně i revír na 2 zástěny (opět bez mezičichání!), hezky provedl i útěk figuranta (IPO1). Vyštěkání na zástěně bylo docela legrační a rozhodně originální - Dar při něm vystřídal všechny polohy včetně lehu - prostě zkoušel, co zabere, aby se už ten "darebák" hnul a pokračovala akce. To dopoledne jsem zapomněla doma všechny odměny, tak jsem mohla jen pochválit, ale Dara to bavilo. Jenže pak nastal problém - jak na Dara figurant trošku zatlačil při přepadu psa (kolmo do psa), Dar nevěděl, co s tím, hned rukáv pouštěl a bral si distanc. Takže tuhle fázi budeme muset nějak nacvičit - a zřejmě sami doma. Aby prostě Dar věděl, že pokud se rukáv hýbe "kamkoliv", má ho držet a bojovat o něj. Vymyslet, jak to udělat, asi bude trošku oříšek... ale bez toho nemůžeme na žádné IPO zkoušky.

Sotva po 10 minutách už jsme pracovali stopu. Po zkušenostech s manželovým "pamatovákem" jsem se raději spolehla na Dara, tyčky a trošku i svoji paměť, jak manžel šel. Stopa byla 2 hodiny odležená, občas silně fouklo, ale vypracování celkem ušlo. Dva lomy byly přešlé asi o metr (tradičně hned ten první), občas trochu nepřesnost, ale bez většího hledání stopy či její ztráty. Dar dokonce zvládl i labradora ke konci stopy, který běžel přímo proti němu a dostal se až na několik kroků od něj - Dar na stopě v klidu lehl a počkal, až s paničkou přejdou. Byl pak jen ještě pár vteřin trošku roztržitý (co kdyby se ten pes vrátil?), ale jak se zase dostal na stopu (tady už nevěděl nikdo z nás, kudy přesně vede), dopracoval ji pěkně - trefil se přesně na závěrečný předmět. Dar našel ostatně všechny předměty, označení asi 2 by na zkouškách bylo na dílčí ztráty bodů (1x sednutím šikmo, 1x šikmo lehnutí díky hození zadku do strany). Pracovali jsme stopu 20 minut, tak myslím, že to nebylo tak špatné, delších úseků, hlavně bez přerušení, tam moc nebylo a manžel šel občas navíc i s korekcí směru v jakémsi oblouku. Takže jsem Dara pochválila a ty zapomenuté odměny dostal dle slibu na cvičáku i louce doma

V týdnu jsme se s Darem vrátili také na pole k dalším stopám. Pole, kde stopujeme, nám zatím rychle zarůstá – pruhy se samovolně vysetým osením houstnou, v hlíně mezi nimi vyrůstají sporadické trsy řepky, která tu byla již loni, do toho zbytky strniště i slámové drti … terén je určitě zajímavý a jistě ne lehký. Pracujeme teď střídavě dva typy stop – krátkou stopu (2 pravoúhlé lomy, pak "M" a po 200 krocích poslední pravoúhlý lom zpátky k trasírce) – cca 800 kroků, 7 předmětů a dlouhou FH2 – 1850 až 1950 kroků s 9 až 10 předměty.

Právě tu krátkou stopu jsem Darovi vybrala na úterní dopoledne. Kladla jsem ji kolem 10. hodiny, pracovali jsme o půl druhé (3,5 hod po nášlapu. Bylo polojasno a foukal chvílemi strašně nepříjemný vítr, až se hlína prášila. Stopa zase nebyla vypracována nic moc, čas práce úděsný ... 25 minut (přitom stopu o víc, než 1000 kroků delší, jsme chodili minulý týden jen o 5 minut déle), předměty mimo káblu těsně před koncem (kábl mi zapadl skoro celý pod osení) byly označené. Dar párkrát dost dlouho hledal na lomu, hlavně na obou ostrých, první lom dost přešel a na 2. traverzu toho "M" mi provedl opět novinku - měla jsem předmět jen asi 10 kroků za 2. ostrým lomem, ale asi jak foukl vítr, tak ho Dar ucítil a odstřihl si to těch 5m stop před lomem přímo k předmětu... Samozřejmě jsem Dara vrátila, musel to dopracovat včetně toho lomu a předmět označit ještě jednou. Ale stopa zřejmě byla pro Dara dost náročná, hned 2 předměty totiž označil sednutím a párkrát na stopě odfrkl (nejspíš nasátý prach z nosu). A po stopě ani neměl chuť dál šmejdit po poli ... a to je u něj hodně překvapivé.

Ve středu jsem připravila stopu na FH2 s 1950 kroky již těsně po 7. hodině ráno a opět ji nechala vychladnout 3,5 hodiny. Pole bylo po dešti vlhké, podstatnou část stopy jsem vedla po pruzích s osením, navíc bylo skoro zataženo, tak stopa byla mnohem lepší, než ta předchozího dne. I když také s nějakými chybami, menším přejitím 2 pravoúhlých lomů a pár vteřinami hledání na obou ostrých lomech. 9 předmětů označených (přešlá krabička sirek na posledním úseku), i když zase některé označené šikmou polohou, jeden dokonce kolmo. Přestože mi to připadalo, že Dar pracuje hodně „langsam“, čas byl napodiv velmi slušný … 35 minut. Šli jsme na volno a já se snažila držet většinou na předepsaných 10m od Dara, i když na posledním úseku se mi vzdálil jistě o pár metrů víc. Po stopě byl Dar „vysmátý“, vesele si šmejdil po poli, házel si s trasírkou, kterou mi měl donést, a vůbec nevypadal, že by měl za sebou přes půl hodiny práce na více než kilometrové stopě…

Při cestě domů jsem si s Darem zkusila na poli ještě něco z poslušnosti a vysílačku. Poslušnost (přivolání, polohy, obraty, štěkání) velmi pěkná, ale vysílačka se Darovi stále moc nedaří. Právě ji budeme muset více trénovat… a hlavně vymyslet, proč by ji měl dělat. Dar zjevně nechápe, jaký má pro něj smysl rychle utíkat směrem, kterým mu ukáži, a to tak dlouho, dokud mu nedám povel k lehnutí  Po pravdě se mu ani moc nedivím – pokud je tam něco k přinesení, tak běží, ale tehdy musí aport dobře vidět. A běží pro něj jen proto, aby mi ho přinesl. Žádné osvědčené metody učení kvalitní vysílačky u Dara (aspoň dosud) nezabírají.

Zítra se chystáme odpoledne zase na obrany – po půl roce na Kývalku a s Ivanem. V pátek zřejmě další stopa a o víkendu… to se uvidí.