Argo a spol.

Poslední sobotní cvičák letošního roku jsme si opět dali sraz s Evou krátce po osmé hodině ke společným stopám. Kolem cvičáku bylo bílo, malý poprašek sněhu, ale teplota jen maličko pod nulou a stopa ideálně vidět. S Evou jsme se nějak nestihly napevno domluvit, zda opravdu dojede už na stopu, tak, když jsem ji nikde neviděla, začala jsem tvořit stopu pro Dara. Vybrala jsem si stopu s ozn. 7p s delším 1. úsekem, tak abych Dara trochu zbrzdila, přidala jsem na něj ještě "výsmyčku" a na koncový úsek naopak dva oblouky. Eva nakonec jen měla zpoždění, nemohla se vymotat městem, a došla s Arwen až když jsem stopu došlapávala. Tak mi po chvilce šlápla stopu pro Dara, prakticky stejnou, jakou jsem já šla předtím, jen úvodní "výsmyčka" byla nahrazena vloženými kratšími kolmými úseky (cca po 30 krocích) a než trochu „vyvane“, měla jsem čas, abych mohla jít s Evou podívat se na práci Arwen. Dar zatím zůstal čekat uvázaný u stromu, ale byl už tak velice natěšený a nedočkavý, že odmítl tiše ležet jako jindy, snažil se vyprostit a přitom pořádně nahlas kvílel…

Arwen vypracovala nášlap i úvodní úsek krásně, ale nestihli jsme dojít ani k prvnímu lomu, když se Darovi podařilo vyvléknout z obojku a utíkal za námi. Aspoň že ke mně přišel na přivolání, když jsem mu šla naproti, a neběžel dál za Arwen! Nezbylo mi, než ho odvést k našim věcem, vzít stopovačku a vyrazit na naši stopu. Stačila vychladnout jen něco přes čtvrt hodiny, ale před hodinou poslušnosti to stačilo. Nechtěla jsem, aby byl Dar po stopě příliš unavený.

Dar byl pěkně podivočený a tak úvodní úsek stopy byl podle toho. Úprk po stopě, přejitý lom, pak dokonce mne zavedl někam úplně jinam po stopě někoho jiného, kdo tam musel jít předtím (+ zajíc). Pořádně jsem Darovi vynadala, co to čichá,  ať se trochu soustředí, a vrátili jsme se zpět, dokud jsme se nenapojili na opuštěnou správnou stopu. Dar našel první předmět, pak ještě chvilku „blbnul“, než se po 3. lomu konečně zklidnil a šel naprosto ukázkově. Vypracoval zcela přesně i první ostrý lom, na druhém (ten byl ostřejší a navíc v nějaké starší stopě) měl chvilku problém, ale zvládl to a jak zase našel stopu, už po ní šel bez chybičky až na konec. Našli jsme (resp. Dar) všechny předměty a díky mým pochvalám za ně mi moc pamlsků na vlastní cvičák nezbylo…

Eva samozřejmě skončila dříve, tak se při čekání na nás dívala, jak nám stopa jde. Byla moc a moc spokojená. Arwen šla krásně (to jsem viděla i já už na začátku), přesně kopírovala lomy a označovala předměty. Pamlsky pro Dara, pro kterého jsem šlapala stopu původně, že jí velice chutnaly a usilovně je lovila ze sněhu. Kdo ví, třeba právě proto se tak snažila.

S Darem si samozřejmě trošku poběhali a vyhráli, takže při cvičení byli pak oba velice dobří a poslušní. Dar mi dokonce poprvé skočil bariéru tam a zpět s pěkným přesednutím přede mne, takže poslední cvik z poslušnosti na ZVV1 jsme tím zvládli, aport byl trošku slabší (činku se mi nepovedlo dobře hodit, hod byl krátký a Dar ji donesl jen pomalejším klusem), dvakrát mi zcela na závěr pěkně udělal i jednu zástěnu revíru.

Když pro nás došel manžel, poslala jsem jej do zástěny, aby pomohl Evě s Arwen. Pak jsem se nestačila divit: Arwen krásně oběhla za sebou v jednom tahu dvě zástěny (vůbec jsem nevěděla, že už to umí!!) a pak přiběhla jako k poslední k té s manželem. Skoro se ho lekla, byla překvapená, že tam někdo je, ale manžel ji rozštěkal na naše pamlsky, takže i konec cviku byl parádní. Eva musela být moc a moc spokojená.

Takže tím skončil nás poslední letošní cvičák. Nezbývá, než si přát, aby v příštím roce bylo naše cvičení stále lepší a lepší..