Dar hledá nábojnice
Je to pro nás zase nová, zajímavá „čichací“ disciplína. Setkali jsme se s ní poprvé letos na stopařském přeboru v Novém Malíně, kde byla jednou ze součástí vrcholné kategorie C. Do čtverce 10x10m se vhodí 5 nábojnic, aniž by se do čtverce vstoupilo, a úkolem soutěžících je najít jich co nejvíce (samozřejmě optimálně všechny) během 10 minut. Jak jsem vyrozuměla, je lhostejné, jak je při tom pes veden, zda pracuje na volno sám a psovod zůstává mimo prohledávaný prostor, nebo zda postupně prochází čtvercem těsně vedle psa a motivuje jej povely… podstatné je, kolik nalezených nábojnic pak předá rozhodčímu. Může se ovšem při tom stát to, co jednomu z účastníků: pes našel tři z nábojnic, ale jednu při podávání psovodovi nešťastně spolkl a další ztratil psovod, než je předal rozhodčímu, takže jim byla počítána pouze ta jediná odevzdaná…
Nábojnice jsem dostala již před pár týdny (no, spíš měsíci) a zkoušela jsem je jako předmět na stopu. O vyhledávání ve čtverci jsem již tehdy slyšela, ale nějak nám nešlo, tak zůstaly nábojnice pečlivě uzavřené v lahvičce, aby neztratily charakteristický pach střelného prachu. Z N. Malína jsem si dovezla dvě čerstvé, které jsem pro jistotu nechala ještě navíc v plastovém sáčku. Na stopy nemáme momentálně terény, tak jsme začali cvičit doma na čerstvě posekaném trávníku na zahradě. Prostor byl nejprve samozřejmě jen velmi malý, asi 2m2, aby Dar pochopil, co se od něj očekává. Povel, či označení předmětu „náboj“ znal již z dřívějška, tak jsme si jej pouze osvěžili … samozřejmě se současným čichnutím do skleničky s přebytečnými náboji a ukázáním náboje. Náboje se ovšemže snažím brát tak, aby na nich můj pach ulpíval co nejméně.
Na poprvé při novém nácviku jsem teď vhodila Darovi do toho malého obdélníčku jen jediný náboj a hodně mu pomáhala (opakovaným povelem „hledej náboj“ i ukazováním rukou na zem, kde má čichat a systematicky hledat). Samozřejmě, když Dar náboj našel a označil zalehnutím, tak jsem nadšeně chválila. Náboj brát a podávat jsem mu raději nedovolila (již s ohledem na předměty pak na stopě při „klasické“ stopařině), jen aby jej ukázal čumákem popř. vyhrábnutím z trávy packou. Po denní pauze jsme cvičení opakovali, ale již s o trošku větším obdélníčkem a 3 náboji. Dar sice po najití prvního náboje už chtěl svoji velkou odměnu, čekající na něj hned vedle prohledávaného prostoru, pak i po dalším náboji, ale musel se naučit, že najitím jednoho náboje práce nekončí…
Činnost se Darovi velmi zalíbila, nevadí mu při ní ani slunce (už ví, že se brzy končí a to velkou odměnou a spokojenou paničkou) a tak jsme brzy museli přejít na jinou část zahrady s větším prostorem ke hledání. Ten také každým dnem zvětšujeme a za pár dní již budeme skoro na velikosti soutěžního čtverce … větší trávník doma žel nemáme. Dar se už naučil hledat systematicky podle pokynů a práce jej velmi baví. Že nábojnici hledá skutečně čichem, je velmi dobře viditelné z náhlého intenzivního Darova čenichání již třeba 30 až 40cm od nábojnice, zapadlé do trsu trávy. Dar už ani nečeká na drobnou odměnu po každé nalezené nábojnici a hned na povel k hledání další pracuje ochotně dál. Tak mu zřejmě budu muset brzy vymyslet další pracovní činnost, aby mu tahle nezevšedněla, než se budeme moci vrátit opět na pole ke stopám.
