Stopařský trénink na sněhu
Po třech týdnech nicnedělání (od Nového roku), kdy nám silný mráz a pak také napadlý sníh nedovolily trénovat pachové práce, jsme se zase konečně vypravili s Darem na pole udělat stopu. Tentokrát na bližší pole k rozvodně, kde jsem mohla čekat díky narušení povrchu sněhu poběháním vším možným velmi zajímavý terén. V tom jsem se nemýlila, na poli už bylo skutečně hodně stop, o něž se postarali zajíci, srnky, ptáci, lyžaři i chodci… A řepka navíc byla celá skrytá pod sněhem. Bylo nádherně, jasná obloha, sluníčko, teplota kolem nuly, mírný vítr. A docela jako bonus pán na čtyřkolce, zkracující si právě cestu polem a míjející nás až docela u kraje pole. Pro mne to byla velice vítaná možnost potrénovat s Darem jednu z jeho velkých slabin – smrdící stopu přes koleje od motorového vozidla.
Dara jsem jako obvykle odložila u plotu rozvodny a nakladla stopu. Trvalo mi to 8 minut, stopa byla odhadem asi 650 až 700 kroků dlouhá, 9 pravoúhlých lomů, menší oblouk, 3 IPO předměty + 1 malý kobereček (cca 25 x 40mm). Samozřejmě jsem využila ty čerstvé koleje po čtyřkolce a křížila je celkem 3x, poslední z těch křížení bylo jen poloviční s lomem mezi kolejemi, mezi nimiž jsem pak šla asi 40 kroků.
Stopu jsme šli zvednout prakticky hned. Na Darovi bylo vidět, že se těší, už mu ty stopy asi trošku chyběly. S chutí píchl nos do nášlapu a pustil se po stopě. Ovšem hned po pár metrech přišel (zcela očekávaně) první zádrhel … na 1. křížení čtyřkolky. Přiznávám, že jsem dala nášlap asi jen 10m před tohle první křížení kolejí, což bylo ode mne pořádným „špekem“ a pro Dara nanejvýš náročné. Dar se nejprve na křížení trošku motal, zkoušel hledat stopu čichem v kroužku, pak i vyfrkával nos, ale posléze si poradil si hned na 2. pokus (byl to trénink, tak jsem mu slovně radila, aby se vrátil a zkusil projít stopu před kolejemi znovu, což Dar udělal a koleje už přešel bez nesnází). Další křížení kolejí už bylo úplně čisté. Když pak jsme šli to poslední půl křížení s lomem mezi kolejemi, Dar maličko přešel 2. kolej, čekal, že jde zase o křížení, ale velmi rychle se vrátil a našel stopu mezi kolejemi. Odbočku z kolejí zvládl perfektně, křížení se stopami lyží nebo zvěře i cizími šlápotami buď také zcela čistá nebo max. s ověřením 1. stopy vedle (tedy žádná chyba), oblouk rovněž perfektní. Předměty IPO byly označené bezchybně (sednutí, na 2. předmětu okamžité snad ve zlomku vteřiny), jen ten malý předmět jsme nenašli – při kladení jsem ho jen položila na sníh, nebyl ve šlápotě, ale mezi nimi, a pak na předmět zřejmě kopla sníh, jak jsem šla. Lomy jsem tentokrát ani neprošlápla, většina byla malým odkrokem bez zavření stopy (test pozornosti). Kde byl lom na čistém sněhu, Dar si prvních několik kroků za lomem "odfoukl" s nosem nahoru, ale většinou šlo o krásnou práci s pročicháváním šlápot. Prošli jsme to asi za 9 až 10 minut, takže na nás opravdu rychle. Přes ten ztracený předmět jsem byla s Darem moc spokojená, hlavně ta zkušenost se čtyřkolkou mne velice těší. Dar po stopě trochu oddechoval, dala mu lehce zabrat, hlavně ten vyšší sníh (asi 15cm), ale pak si Dar s chutí poběhal po poli a vyválel si kožich, tak myslím, že se bude těšit i na další stopu.
Pokud nám vydrží podmínky, jistě si tady na zasněženém poli ještě zastopujeme.
