Stopařský víkend na Vysočině 8.-9.10.2016
MR hovawartů stopařů je již doslova přede dveřmi, tak poslední víkend před ním byl věnován „ladění formy“ s ostrým tréninkem. První stopu jsme si udělali ještě v pátek doma, při společných stopách s kamarádkou Evou a jejími holkami. Na hlíně jsem Darovi připravila stopu tvaru FH2 se krácenými úseky, takže celá stopa vycházela jen něco přes polovinu standardní délky. Čas byl ovšem dodržen a na suché hlíně, zejména v úvodních úsecích hodně pošlapaných dalšími stopami (venčící se psi, zajíci, lidé…), nebyla nijak jednoduchá. Dar si s ní ale poradil velmi dobře, stopu prošel bez větších chyb, označil i všechny položené předměty, tak jsem mohla být spokojená.
V sobotu ráno jsme si ještě zajeli krátce na cvičák, zopakovat si cviky na poslušnost ZVV1 (i trochu se „rozptýlit“ na záchranářských překážkách) a po obědě zamířili na chatu na vysočině, kde ukončíme náš stopařský trénink na letošní MR dvěma náročnými stopami.
První stopu jsem Darovi našlápla v sobotu odpoledne na dvou sousedících ekologických loukách – ve stejném tvaru, jako posledně (8 pravoúhlých lomů, 3 ostré, velký a malý oblouk), 1450 kroků, 8 předmětů.. Zvedat stopu jsme šli po 3 hodinách v podvečer. Začátek - resp. prvních 1000 kroků mi Dar dělal skutečně radost, pěkná, ochotná práce skoro bez chybičky, čistě pracovaná stopa a pěkné i lomy, ale v dolní části louky, po níž jezdili s auty, zase skoro kolaps … postupovali jsme snad po centimetrech s dlouhými pauzami na oddech, ale nakonec jsme se tím obtížným úsekem přece jen nějak protloukli. Jak jsme se dostali zase na normální louku, Dar se rychle vzpamatoval a zbytek stopy byl už opět pěkný a bezchybný. Relax si pak Dar vybral sám, když si následného volna užil víc, než bych byla chtěla, a poběhal si v lese počichat si po svém.
Nedělní stopu jsem opět připravila až odpoledne (ráno si Dar užil procházku a vášnivé čichání po loukách s páníčkem). Vybrala jsem pro ni jiný terén a nakonec z toho vyšla takřka kombinace s tartem. První část stopy (600 kroků) jsem položila na nízké jetelině, pak následoval přechod přes polní cestu, kousek šikmo vysokou seschlou odkvetlou jetelinou a závěr stopy byl na další ekologické louce (na svahu). Celkem 8 předmětů, 1350 kroků, stopa končila 2 "Z" za sebou, tedy 4 ostrými lomy pár metrů od ohrady s krávami (které se přišly podívat, co tam dělám – nejprve já, pak i s Darem). Docházela jsem právě poslední úsek, když na louku vyjeli lesáci s teréňákem a přejeli mi s ním většinu úseků... Už jsem z toho byla skutečně nešťastná – terén jsem vybrala proto, aby ho měl Dar čistý od smradů z aut či traktorů, hlavně po tom včerejšku, a teď tohle…!! Stopu jsme šli pracovat po 2 a půl hodině. Terén byl docela těžký, mělo pršet, ale oba dva dny bylo sucho. Nejprve jsem váhala, zda stopu neukončit ještě před cestou na 3. předmětu po 600 krocích a neobětovat zbylých 5 předmětů, ale pak jsme dojít zkusili. S Darem jsem se tentokrát dost zlobila už na konci oblouku (3. úsek), byly tam nějaké nory a Dar si postavil hlavu, že tohle je přednější, než práce na stopě, ale po pár čichnutích do děr si dal říci a pracoval už nanejvýš poctivě. Právě proto jsem mu trochu pomohla na netypických úsecích (spíš pro tart) i přes polní cestu a jakmile jsme se dostali přes cíp přeschlé jeteliny na louku a Dar si našel stopu vedle kolejí od aut - metr až 1,5m od krajní vyjeté koleje (kus po ní jel i ten teréňák, co jsem viděla), už se se stopou docela slušně vypořádal. K mé velké radosti ustál i ty přejezdy úseků. Trošku problém Dar měl jen na 1 ostrém lomu, kde se dle stop auto otáčelo, a u 7. předmětu - Dar ho totiž chvilku usilovně hledal a pak tvrdošíjně opakovaně označoval místo, kde nic nebylo. Předmět jsem pak uviděla asi o 2m dál, zjevně vedle stopy v blízkosti koleje od auta - buď ho tam odhodilo jedoucí auto nebo běžící zvěř. Dar si pak našel pokračování stopy bez problému, pěkně zvládl i poslední ostrý lom a závěrečný úsek "neměl chybu". Samozřejmě, měla jsem z Dara velkou radost, stopu jsme došli a našli i všechny předměty... v což jsem, po pravdě, moc nedoufala.
V úterý ráno jsme si (zase doma na hlíně) udělali už jen poslední stopu – „pro radost“. Darovi ji připravila Eva, malé „R“ se třemi předměty a 1 ostrým lomem, na ideálně vlhké hlíně a ve velmi příjemném počasí (zataženo, vlhko), jak ho mají naši psi nejraději. Pracovali jsme již po nějaké půlhodince a Dar si stopu opravdu užil. Neodpustil si nepročichat si jakýsi přeběh, ale pak už byla stopa takřka dokonalá. Odměnila jsem ji pochvalami i štědrými pamlsky, tak věřím, že na závodní stopu v sobotu bude Dar dobře naladěný a snad i natěšený. Nezbývá, než přát si pro závod aspoň ždibínek štěstí.
