Stopa 1.4.2014
V osm ráno jsme odjely s Evou na další náročnou společnou stopu před blížícími se zkouškami. Eva měla s sebou jen Elišku, Arwen „byla na lepším“ (na výletě s páníčkem), tak jsme pro Dara a Elišku volily s Evou „hodinovku“. Eva minulý týden stopovala sama v Moravanech, ale měla nějaké diskuse s místním členem honební společnosti, tak se zase pro naše stopy vrátila na naše osvědčené pole, kde byl klid. Navíc i osení je zde podstatně nižší, než výše na kopci, takže pro stopu vhodnější.
Zase jsme se trefily do jednoho krásného prosluněného rána s rosou na osení, stopy byly v místech s hustějšími řádky dobře vidět a teplota byla velmi příznivá jak pro nás, tak zejména pro naše stopaře.
Darovi jsem vymyslela další „extra-speciál stopu“ (no, někdo by ji asi nazval naprosto šílenou) – to abych mu trochu „osladila“ to „úžasné“ běhání na výstavě i pár dní vynechaný výcvik. Skutečně, nic těžšího jsem mu ještě nedala. Když jsem při domluvě, jak budeme šlapat, ukázala svůj plánek Evě, ta okamžitě zavrtěla hlavou – že tohle ať prý si šlapu sama… a tak jsme každá připravily stopu pro vlastního psa.
Aby mi Dar neošidil nášlap, šla jsem k němu šikmo a navíc pak vedla první úsek již pod úhlem 45° k hlavní rovině stopy. Šla jsem zkouškovým krokem, středně rychle, prakticky bez pamlsků, vždy po 1 Froliku jsem položila jen na vrcholech tří lomů (to aby byl Dar na lomech přesný) a pak až v posledních asi 200 krocích stopy na posledních 2 úsecích, aby měl Dar motivaci tu přetěžkou (a také pořádně dlouhou) stopu dobře dojít. Lomy jsem si samozřejmě označila plastovými čtverečky kousek vedle lomu. I ty lomy jsem šla zkouškově, žádné prošlapávání. Na stopu jsem položila 4 předměty, na první úsek již méně používané dřevo (originální předmět z Gappay). Byť jsem šla trošku rychleji, tak mi položení téhle stopy trvalo přesně čtvrthodinu. Dar zatím čekal uvázaný u stromku, klidně ležel a díval se, jak šlapu polem, ale nemyslím, že si mohl tak členitou stopu nějak pamatovat. I já sama s ní budu mít asi trochu problém … co jsem se pak dopočítala, stopa měla 1100 kroků a já si říkala, že pokud Dar nikde nezabloudí a dojde až na konec, tak bude skutečně „machr“ a zaslouží si nejen obvyklou krabičku dobrot, ale i dodatečnou snídani (ráno před stopou jsem ovšemže Dara nekrmila).
Nevím, jak dlouhou stopu šlapala Elišce Eva, ale byla hotová chviličku po mně (začínala ale o něco později, neboť si pro svoji stopu vybrala pole o hodný kus dál). Protože Eliščina stopa byla tvarově podstatně jednodušší (pokud ne i kratší) a bylo zřejmé, že Eliška skončí o dost dříve, než Dar, tak jsem Dara uvedla k nášlapu naší stopy již po 53 minutách. Eva zůstala chvíli na místě, aby se na úvod naší stopy podívala.
Dar chytil moji stopu asi 2 kroky před nášlapem, ale asi tušil „nějakou zradu“, tak nášlap nezvykle pečlivě pročichal a pustil se pak z něj přímo po šikmo vedoucí stopě. Stopa šla samozřejmě šikmo přes řádky a brzy i přes koleje od traktoru, kde měl Dar maličké potíže (pročichl asi krok kolejí od stopy), tak jsem mu pomohla nejprve pochvalou, pak dvojím povelem „stopa“ – na zkouškách určitě takhle obtížné podmínky nebudou, tak jsem si tu pomoc mohla dovolit. A Dar, jak byl zase bezpečně na stopě za těmi kolejemi, šel krásně, že se Eva měla na co dívat. Úvodní ostrý lom zvládl precizně, na kolmém úseku již byl zase úplně jistý, následující lomy i rovné úseky mezi nimi byly také zcela přesné. Že by Dar takto bezchybně až precizně prošel tolik lomů za sebou jsem skutečně nepamatovala. Ovšem pak přišla „sprcha“ a vystřízlivění z radostné euforie – Dar totiž přešel bez povšimnutí první předmět… A šel přímo nad ním. Tak jsem dřívko bez komentáře sebrala a přemýšlela, co se stalo. Jediné, co mne napadlo, bylo, že tenhle předmět jsem měla dlouho jen ve cvičební vestě bez použití, tak možná byl málo „napachovaný“. Doufala jsem, že aspoň další předmět Dar označí. Dar zatím šel krásně, pečlivě pročichával stopu, přesně prošel i hlavní lom. Oblouk, vložený do dlouhého kolmého úseku, maličko „ošidil“ v napojení na rovný úsek v jeho samém začátku, ale pak ho prošel zcela přesně (to jsem mohla dobře kontrolovat v hustém kožichu stále ještě mírně oroseného osení, navíc byl na oblouku položený i 1 pamlsek), trefil se zase na rovný úsek a pak i pěkně vypracoval další hlavní lom, za nímž se stopa otáčela ke zpětným úsekům. Po pár desítkách kroků zůstal Dar asi vteřinu stát a vzápětí se složil na zem a rozvalil se na stehno. Když jsem se zastavila, koukl na mne a škrábl packou před sebe. Našel právě 2. předmět. Opravdu velice se mi ulevila, povelem („narovnej prcinu“) jsem Dara „srovnala“ do přesné polohy při označení předmětu a pak už jsem chválila a odměňovala z krabičky. Dar byl trochu zadýchaný, tak jsem to chválení mírně protáhla, aby si mohl trošku odpočinout, a pak jej vyslala na další práci. Okamžitě poslechl, vyskočil na nohy a s připíchnutím čumáku k osení pokračoval ve stopě. Bezchybně vypracoval i brzkou „výsmyčku“ a trochu se zarazil až na prvním z dvojice ostrých lomů – udělal si kolem něj čichací kolečko, při němž si zamotal tlapku do stopovačky (takže jsem ho pak, když již zase sledoval stopu za lomem musela zastavit a tlapku mu uvolnit), ale stopu k dalšímu ostrému lomu zase rychle objevil a sledoval ji s jedinou drobnou nejistotou na kolejích od traktoru, které stopu křížily ve velmi ostrém úhlu. Nicméně i tady jsem Darovi pomohla povelem „stopa“, když mi na dvě – tři vteřiny zvedl nos, a druhý ostrý lom již byl jen s drobným obloučkem navíc po zvolení špatného úhlu na výchozí stopu … což myslím, že již pramenilo z nastupující únavy. Následný dlouhý rovný úsek (se třemi pamlsky na povzbuzení) Dar dobře zvládl ve středně rychlém tempu a zalehl další předmět – teď už rovně, ale zase s následným rozvalením. Samozřejmě další pochvaly, pamlsky i chvilička odpočinku na vydýchání. Když jsme se už blížili k poslednímu lomu, viděla jsem, že se Eva vrací s Eliškou po dokončené stopě. Dar po Elišce po chvilce zřejmě také koukl a přešel při tom ten poslední lom. Ale jen o metr, hned se zase opravil a malým obloučkem napojil na poslední už jen kratší úsek stopy. Možná i díky pamlsku uprostřed úseku jej pěkně prošel a s velkou úlevou se složil u závěrečného předmětu. Skoro jsem nechtěla věřit, že tu dnešní tak náročnou stopu prošel a ke všemu takhle … skoro úžasně. Koukla jsem na hodinky – stopa nám trvala (zde musím napsat pouhých!!) 25 minut. Už jsem Dara ani neopravovala k předpisovému lehnutí. Teď již jsem jej jen chválila, mazlila a krmila zbylými pamlsky (nechala jsem jen jeden pro Elišku). Pracoval dnes výborně a mrzel mne jen ten jediný přejitý předmět.
Eva byla s Eliškou dnes také moc spokojená. Říkala, ať dnes o jejich stopě nepíši, abychom to snad nezakřikly…! Ale to určitě ne… Dar i Eliška měli oba prostě dnes výborný stopařský den, však i podmínky byly pro stopu optimální (příjemná teplota, rosa, prakticky bezvětří). Za jedinou maličkou chybičku na své stopě si Eliška ode mne ten vyšetřený Darův pamlsek víc než zasloužila (však si také ke mně pro něj přišla a pak se mi snažila šacovat kapsy, jestli by se v nich ještě něco nenašlo).
Evě tímto za společné stopování moc děkuji.