Stopa 18.3.2014
Po týdnu jsme se s Evou a „jejími holkami“ opět vypravily na společné stopy na „naše pole“. Eva sice měla trochu obavu z již opravdu hodně stopami ošlapaného terénu, ale když viděla, jak za ten týden krásně povyrostlo osení, že spíše již připomínalo travnatou louku, už nic nenamítala. Aspoň to budou mít naši stopaři díky křížení starých stop trošku zajímavější.
Nejprve jsme ale musely s kladením stop chvilku počkat, na poli totiž venčila jedna slečna svého kokříka, ale pak už jsme s Evou vyrazily na v podstatě paralelní stopu pro Dara a Elišku. Obě byly tvarově velmi podobné, v délce přes 800 kroků, se třemi předměty a 8 resp. 9 lomy (shodné se stopou z 20.února). Darova stopa se od Eliščiny lišila pouze 2 ostrými lomy místo pravoúhlých, měla o něco delší kolmý 2. úsek a Elišce jsem naopak přidala krátký úsek zpět k trasírce nášlapu s 1 lomem. Eva si přála pro Elišku lomy dobře prošlapávat s obloučkem místo špičky a na stopě několik pamlsků, hlavně za lomy, já požádala o stopu zcela bez pamlsků a s lomy dle zkoušek (uzavřené jen kolmým přešlápnutím).
Při mém šlapání stopy Elišce se žel ukázalo, že pruh na stopu, který mi Eva nechala mezi krajem pole a stopou, co šlapala pro Dara, byl příliš úzký… Když jsem totiž vytvořila „výsmyčku“ s kolmým úsekem, který Eva obvykle chtěla nejméně 20 kroků, a šla již dlouhý úsek, najednou jsem uviděla před sebou v trávě ležet plastový čtvereček, označující lom (byl to jeden z těch lomů vloženého „U“ na prvním úseku). V té chvíli již jsem nemohla se stopou nic dělat, nezbylo mi, než okamžitě udělat lom bez označení a vlnovkovou zpětnou výsmyčkou se dostat se stopou aspoň o pár kroků dál od stopy z první části. Byla jsem z toho docela nešťastná a nebyla si jistá, jak si s tím Eliška poradí. Eva určitě nebude mít radost…
Stopu jsme došlapaly skoro zároveň po 10 minutách a Eva šla ještě našlápnout podstatně kratší a jednodušší stopu Arwen – bylo to jen „U“ s výsmyčkou na koncovém úseku v délce nanejvýš 300 kroků a se 2 předměty. Pak jsme ještě nějakou chvíli počkaly, než Eva vzala Arwen a šla s ní jako s první vypracovat tu její stopu. Šla jsem s Evou v roli rozhodčí a sledovala, jak Arwen jde i techniku jejího stopování.
Arwen stopa bavila a výsledek také vypadal dle toho. 1. lom byl sice maličko „stříhnutý“ (což Evu docela zlobilo), ten druhý podobně, ale zbytek stopy byl precizní – jak oba lomy výsmyčky, tak krásné rovné zalehnutí. Eva oprávněně odměňovala a moc a moc chválila.
Přesně po hodině jsme vyrazili s Darem a Eliškou na naše stopy. Evě jsem sice nabídla, že tu nepovedenou stopu pro Elišku projdu s Darem, ale Eva to vyměnit nechtěla. Tak jsme šli, jak bylo původně domluveno. Dar chytil Evinu stopu jako obvykle již před nášlapem, ale na nášlapu samém a metr za něj nejprve provedl průzkumné kolečko.(asi si říkal, copak tady zase není žádný pamlsek?) a pak teprve vyšel po stopě. Rovné části byly jakž-takž, ale lomy vloženého "U" byly tak lajdácké, jako málokdy. Nechtěla jsem Dara na nich korigovat šňůrou … a tak je Dar vesele přecházel aspoň o 2 metry. Po třetím lomu jsem musela na chvilku pustit šňůru, abych sebrala značku, ale než jsem mohla šňůru znovu chytit, Dar vystartoval a zdrhnul mi za Eliškou, která právě zalehla 1. předmět. Eva ho s hněvivým křiknutím odehnala, ale já si mohla snad minutu vyřvat hlasivky, než Dar konečně přišel zpátky. Samozřejmě jsem ho nepochválila, ale s pořádnou bouřkou ho vytáhla za ucho (aby zase na ta ouška příště pořádně slyšel!!) a okamžik přemýšlela, co dál. Teď by bývalo bylo správné jej bez dalšího slova stáhnout ze stopy, mlčky dovést domů a někam ho aspoň do zítřka zavřít, aby si to pořádně pamatoval, jenže jsme nedošli ani k prvnímu předmětu … a ty byly všechny Eviny. Ty jsem určitě nechtěla nechat ležet na poli. A tak jsem Dara ještě velmi hněvivě a otráveně vyslala znovu na stopu. Pár vteřin trvalo, než se vydýchal a zklidnil natolik, že poslechl. Ale od toho okamžiku šel velmi poctivě a zbylá stopa byla vypracovaná výborně jen s jedinou drobnou chybičkou Dar si evidentně byl vědom, že to dnes „přepískl“ a tak se o to víc snažil. Lomy byly vypracovány přesně, značku (plastový čtvereček) u lomu jsem viděla až v okamžiku, kdy už byl Dar na kolmém úseku od něj aspoň na 3 metry, prakticky přesně byl vypracován i ten první zpětný lom a na druhém si Dar udělal jen malé kolečko bez jakéhokoliv dalšího hledání stopy. Předměty byly tentokrát všechny označeny zepředu mezi tlapami a ten závěrečný dokonce i naprosto rovně bez převalení se na stehno. Takže jestliže jsem za 1. předmět ještě neodměnila, jen krátce pochválila (Dar u mne měl pořádný vroubek), tak za 2. předmět už jsem dala i pamlsek s pochvalou a přestože jsem (za ten útěk) nemínila za stopu odměnit vůbec, tak to bylo tak pěkné, že jsem nakonec dala Darovi na konci stopy dobře polovinu pamlsků z krabičky. Pacholek darebný – ukázal mi, jak pěkně umí vypracovat stopu … když chce. A včetně toho útěku i prostoje, než se Dar vrátil na stopu, jsme dnes potřebovali na její vypracování pouhou čtvrthodinu. Což byl velmi pěkný čas.
Eva skončila podstatně dříve, než my, strašně naštvaná. Říkala, že Eliška šla krásně, dokud se nedostala k tomu problematickému místu. Tam se ztratila tak totálně, že ji Eva ze stopy stáhla a teď jí šla udělat náhradní malou stopu, aby skončily pozitivně. Nevěděla jsem, zda dohledaly všechny předměty, tak jsem Dara, kterého jsem mezitím pustila proběhnout a vyvenčit se, nasadila ještě na tu Eliščinu stopu.
Darova práce na stopě byla velmi zajímavá. Přestože měl za sebou již svoji stopu i trošku vyběhání, pustil se po téhle stopě (možná hlavně díky stopování Elišky) docela ochotně. Šli jsme pochopitelně již bez pomocných značek na lomech, ale celý první úsek vypadal dobře, myslím že se Dar na stopu celkem slušně trefoval. Trochu nejistot (resp. ověřování) bylo až v úseku, kdy přiběhl za Eliškou, a pak na konci 2. úseku, kdy mi přešel až na stopu, kterou jsme spolu šli předtím. Nejhorší byla pochopitelně ta část, kde se (zřejmě) Eliška „ztratila“. Tady jsem musela Dara opakovaně vybízet k df. plošnému vyhledávání stopy, aby zachytil tu původní moji (pobízela jsem ho takovým netypickým povelem: „hledej stopu“) . Začínal být unavený, chvilkami šel trochu klikatě (však také nebylo divu – neodpočal si při žádném nalezeném předmětu, ty našla před ním už Eliška), ale vypracoval i tu moji obloukovou výsmyčku (že jsme za ní, mi došlo až dodatečně). Že jdeme dobře po mé stopě mne ujistilo nalezení značky lomu i jeden Frolik, který si Dar neopomněl sebrat. Na závěrečném přidaném krátkém úseku už toho měl skutečně „plné tlapky“, už před posledním lomem zvedal hlavu, a musela jsem ho pobízet, aby stopu došel. Předmět jsme nenašli (Eva mi později předala všechny) a já právě přemýšlela, jak Darovi zakončit stopu nějakým náhradním předmětem, když si to Dar vyřešil po svém: došel k trasírce, kterou jsem zabodla na náhradním nášlapu, když jsme tuhle stopu začínali, a lehl u ní, jako že je to ten předmět… Nic jsem nenamítala, ale přesto jsem pohodila před sebe jeden ze svých předmětů, zavolala Dara a nechala ho stopu ukončit, jak se patří. Asi nemusím moc zdůrazňovat, že pamlsky teď už padly všechny… A rovněž tahle stopa byla hotová za čtvrthodinu.
Po té rošťárně, co mi Dar udělal v začátku naší stopy, to nakonec dnes dopadlo docela dobře a tak jsem byla i vcelku spokojená.