Stopa 21.3.2014
Podle již osvědčeného rytmu dvou „velkých“ stop (na poli) za týden jsem dnes vyrazila s Darem na první jarní stopu. Dnes jsme šli jen sami, bylo nádherně, tak jsme z domu vyšli již o půl osmé. Dara jsem cestou na pole nechala trošku proběhnout na volno po ulici, kterou jdeme na pole, pozdravit se s několika psy za plotem (resp. si s některými vzájemně vynadat) a pak jsem jej nechala odloženého u cestičky u kraje pole, než mu našlapu stopu.
Původně jsem zamýšlela jít jen středně dlouhou či kratší a trochu pamlskovou stopu „na přesnost“, ale jako obvykle jsem se na poslední chvíli rozhodla jinak. Ve výsledku z toho nakonec vznikla snad nejdelší stopa (či jedna ze dvou nejdelších), jakou jsme s Darem vypracovali, v délce přes 1100 kroků, s 11 lomy (2 ostré, ostatní pravoúhlé) a čtyřmi položenými předměty. I ty předměty jsem dala trochu těžší (říkala jsem si, že kdybychom se na stopě někde ztratili, tak aby těch nenalezených předmětů nebyla škoda) – jedním z nich byl proužek z ponožky, sešitý na dvojito, standardních 2,5 x 10cm, ale s tloušťkou sotva 2mm, druhý občas používaný testovací úštěpek dřeva se sotva poloviční velikostí i tloušťkou. Ostatní 2 předměty byly kousek z koberce (od Evy) a filc, který jediný byl dle předpisů IPO. Na stopu jsem dala slušnou hrst Froliků (první ale až asi 30 kroků za nášlapem), další na dlouhých úsecích a vždy pár kroků za většinou lomů 2. části stopy. Stopu jsem šla (na sebe) trochu prodlouženými kroky a středně rychle – i přesto mi její položení trvalo čtvrthodinu. Většinu lomů jsem si označila čtverečky půl metru až metr od lomu, 3 hlavní lomy (po dlouhých úsecích) zahrádkářskými cedulkami.
Osení bylo krásně zarosené, některé úseky byly díky rose dobře viditelné, ještě nebylo příliš teplo, takže pro Dara a konec konců i pro mne opět ideální podmínky. Tedy až na vítr, který se začínal zvedat, a chvílemi foukal docela silně – nepříjemný byl hlavně ve střídání své intenzity a navíc se trochu i točil. Ale Dar se v posledních dnech zase pěkně pracovně „rozběhl“ (středeční "stopa pro radost" na trávníku před domem byla výborná i včerejší obrany už zase byly mnohem lepší než v minulých týdnech), vypadal, že se na stopu těší, tak jsem doufala, že z ní dnes budeme mít radost oba.
Na stopu jsme se vydali po půl hodině. Dar se opět „napíchl“ na moji stopu již před nášlapem, sotva jsem mu zapnula na přípravném místě před nášlapem stopovačku a pobídla ho, aby šel k nášlapu. Nášlap jen prošel a úvodní metry postupoval stopou tak pomalu, až mne to nepříjemně zarazilo – šli jsme asi tak rychlostí želvy. Navíc hned za prvními kolejemi od traktoru kousek za nášlapem zvedal hlavu a jako by byl nějak unavený – což jsem opravdu nechápala (že by nějaké výraznější stopy paliva či chemikálie z postřiku?). Jenže jen pár kroků dál konečně našel 1. pamlsek a to jej jakoby uspokojilo, že konečně pořádně nalepil nos na stopu a znatelně zrychlil, tak jsem za ním mohla postupovat volným krokem. První tři lomy (na „U“, vloženém do 1. úseku, ale tentokrát otočeném z „obdélníku“ stopy ven) byly nádherné – absolutně přesné se stejnou rychlostí na příchozím i odchozím úseku lomu, prostě tak nečekaně precizní, až mne to šokovalo. Čtvrtý lom už tak pěkný nebyl, Dar si na něm udělal otočku, ale na stopu se bezpečně napojil a po pár desítkách krocích zalehl 1. předmět. Zase trochu nakřivo a s rozvalením, ale jinak rychle a jistě, takže jsem mimo velké pochvaly i odměnila dobrůtkami z krabičky. Následný „hlavní“ lom, označený cedulkou, byl zase s otočkou a tentokrát jsem musela Darovi vyprošťovat tlapku ze šňůry, ale 2. úsek byl také zcela jistý – k „dokonalosti“ mu chybělo jen rovné zalehnutí 2. předmětu (to bylo jen o trošku míň křivé, než u prvního předmětu, jinak shodné). Následující 3 kolmé lomy byly většinou s malým přejitím, ale okamžitým napojením se po lomech zase na stopu, jenže také začala přibývat „čichací“ kolečka s občasným vracením se (jednou až skoro ke mně) na rovných úsecích – tyhle Darovy nežádoucí „produkce“ vždy končily úspěšným nalezením pamlsku (jak občas silněji foukl boční vítr, tak měl Dar trošku problém pamlsek hned najít). Docela mne to mrzelo – největší a vlastně skoro jediné chyby na dnešní stopě byly kvůli položeným pamlskům… První ostrý lom jsem měla označený cedulkou a Dar si u ní zase lehl. Ovšem dnes jsem ho odmítla odměnit, zdaleka jsme ještě neměli „odpracováno“, tak s vysvětlením: „Ne, to není předmět“, jsem poslala Dara zpět na stopu. Jako obvykle, když mi zalehl ostrý lom, tak neměl nejmenší problém najít stopu dalšího úseku a uprostřed něj pak i 3. předmět. I když byl Dar tak nějak zase lehce rozvalený, pochvalu i pamlsky si zasloužil. Druhý ostrý lom, tentokrát po dvojnásobně dlouhém šikmém úseku, než obvykle, šel s trošku větším obloučkem, ale zase jistě, bez hledání stopy. I když zase trochu víc čenichal kvůli nalezení pamlsků, šel rovný úsek k poslednímu lomu velmi pěkně. A udělal mi na něm opravdu velkou radost, když od zahrad se začalo ozývat jakési bouchání, pak i zvuk motoru auta, ale Dar tomu nevěnoval nejmenší pozornost a soustředil se jen na stopu. Ale už začínal být opravdu unavený, před lomem zvedl trošku hlavu a myslím si protáhl krk … a pak přešel lom. Protože jsem dnes šla „na přesnost“, byť až na konci čtyř metrové stopovačky, Dara jsem zastavila rázným škubnutím. Probral se (myslím, že předtím už na stopě, když šla rovně, relaxoval), rychle našel stopu od lomu a už zase pěkně došel ten poslední úsek. Když se složil před posledním předmětem, bylo vidět, že toho má skutečně „tak akorát“. Naposledy jsem mu opravila polohu na „předpisové“ rovné lehnutí a pak už jen pochvaly a zbytek pamlsků. Dar si obojí očividně užíval … určitě si byl vědom, jak dobrou práci dnes odvedl. Na délku stopy ani náš čas nebyl tak špatný – stopu jsme vypracovali za 25 minut.
Přestože stopa nebyla „dokonalá“, měla jsem z ní a hlavně Darovy dnešní práce opravdu radost. Darovi jsem dala po stopě volno, aby se mohl trošku proběhnout po poli, ale Dar dnes pracoval tak poctivě, že již dál čichat (ani po svých oblíbených zaječích stopách) neměl zájem…! A to mne těšilo o to víc.