Stopa 24.4.2014
Pro dnešní poslední stopu před zkouškou ZM jsem požádala Evu o spolupráci a tak jsme se opět spolu a oběma jejími holkami sešly po pár dnech na „našem poli“. Eva mi slíbila našlápnout stopu pro Dara – cizí stopa (resp. kohokoliv jiného, než moje) je jedinou šancí na to, aby mi v sobotu na zkouškové stopě Dar neošidil nášlap.
Eva, když viděla ten hustý a vysoký kožich osení na poli, se na stopu tvářila velmi skepticky. Vůbec si nebyla jistá, jak taková stopa půjde vypracovat. Proto jsem si vzala pro Dara k práci nejhorší část pole, kde bylo osení nejvyšší i velmi husté a navíc pole hodně poježděné traktorem. Stopu jsem sice pro Dara zamýšlela jako jednodušší generálku na sobotu, jenže to dopadlo nakonec úplně jinak…
Po chvíli domluv jsme začaly s Evou zároveň šlapat stopu pro Dara a jednu z Eviných holek. Navrhla jsem Evě jednoduché delší „U“, aby se na něm dobře orientovala, leč Eva si přála těžší stopu, tak to základní „U“ v délce cca 600 kroků (nakonec to bylo zřejmě ještě o něco víc) bylo vylepšeno dvěma vlnovkami na úvodním úseku a po jednom velkém oblouku na druhém a závěrečném 3. úseku. Značky v osení nebyly vidět, tak jsem pro začátek vlnovek volila vždy stopu křížící koleje a pamlsek, další pamlsek byl na vrcholu každého oblouku. První lom a většinu 2. úseku jsem položila pár kroků za jedněmi z kolejí po traktoru, druhý lom jsem mohla označit pouze vedle hozeným čtverečkem a doufat, že čtvereček bude vidět. Oblouk na závěrečném úseku byl ukončen právě mezi dvojicí traktorových kolejí, takže tam to bude mít stopař zvláště těžké. Předměty jsem dala čtyři, opět dobře odpachované s uložením do kapsy až sotva víc než půlhodinu před nášlapem, většinou z domácích zdrojů (2x filc, 1x kobereček), posledním, který se dobře dohledá, kdyby se snad stopa nedošla, byla kůže z Gappay. Stopu jsem šlapala něco přes 10 minut a byla jsem hotová prakticky zároveň s Evou. Eva si pak šla našlápnout ještě druhou stopu. Začínalo být až nepříjemné teplo, na tričko, tak jsme raději vyvedly naše stopaře z auta a nechaly je čekat na vypracování stop venku. Ovšem před sluncem se stejně neměli kde schovat.
Dar měl na svoji stopu, s ohledem na zkoušku, kde se bude stopa vypracovávat již čtvrt hodiny po nášlapu, nejmenší prodlevu, ale i tak jsme stáli na nášlapu až po 35 minutách po položení prvních kroků stopy. Stopu jsem si přála jen s několika pamlsky, na nášlapu nic, jako na zkoušce. Jak jsem čekala, Dar, když zjistil, že stopa není moje, nášlap přece jen trochu pročichal a pak se velmi pomalu vydal po Evině stopě. Stopa byla takové nepovedené „R“ v délce asi 650 kroků, jen se čtyřmi pravoúhlými lomy a dvěma ostrými, lomy označené čtverečky, 4 předměty.
Nevím, jestli to bylo hlavně tím horkem, (myslím, že spíš ne), ale Darova stopa nebyla dobrá. Hlavně lomy byly většinou doslova mizerně vypracované s velkým přecházením, motáním se na lomu a případně i hledáním stopy. Zejména hned na tom prvním lomu, pravoúhlém, se Dar motal neuvěřitelným způsobem, málem se zašněroval do stopovačky, přivíral oči a vypadal zoufale unaveně - jako by tam snad někde byly zbytky paliva, ale přešli jsme před lomem jen jediné koleje a u lomu jsem opravdu nic zvláštního neviděla. Ten první ostrý lom si Dar usekl, ale stopu našel poměrně rychle - co si uvědomuji, tak lom byl kousek za kolejemi. Ovšem ten 2. ostrý lom Evě vyšel přímo na malý trojúhelník vysokého osení, vymezený kolejemi, a tam měl Dar další pořádný problém. A za dalšími kolejemi přes kolmý úsek ztráta koncentrace i stopy a po chvilce pootáčení se na malém kroužku s vysokým nosem... Zdálo se, že tam pořád ještě mohlo na těch kolejích být cítit palivo... Dar tak na to totiž vypadal (s vysokým nosem mi chodil kousky úseků stop zatím hlavně v Bosonohách na místech poježděných terénními motorkami popř. jiným motorovým vozidlem). A poslední problémy byly ještě i na předposledním lomu, který Dar také pořádně přešel a hledal stopu s čumákem hodně nahoře. Trochu se srovnal až ke konci stopy, v místech, která jsou "čistá" a kde nemívá problém nikdy. Předměty ale našel všechny, většinu z nich ze směru stopy, jen jeden měl o malý kousek bokem – ovšem označil je všechny svým typickým rozvalením se a u toho závěrečného se složil div ne jako žok… Stopa nám trvala 17 minut a Eva, která ji celou sledovala při čekání před jejich stopami, říkala, že Dar šel skoro celou stopu s vysokým nosem. … Takže tahle stopa jako vše těsně před zkouškou nebyla opravdu „nic moc“.
Nechala jsem Dara odpočívat a šla s Evou na vypracování stopy, kterou jsem pro ně dnes šlapala. Myslela jsem si, že bude pro Elišku, ale nakonec ji Eva určila pro Arwen.
Stopa byla žel pro Arwen příliš těžká. Vysoké a husté osení, „cizí“ stopa, změna stopařského terénu oproti minulým dnům… S oblouky na úvodním úseku ještě Arwen nějak zápolila, první předmět na rovné části stopy úplně přešla a pak na lomu pokračovala dál a dál po úplně jiné stopě… k čemuž jsem nešťastně přispěla i já, protože jsem si až příliš pozdě uvědomila, že lom byl už za předchozími kolejemi… Eva proto stopu předčasně ukončila a já se šla podívat, kde jsme vlastně měli ten lom. Čtvereček, který jsem při kladení stopy házela vedle něj, jsem ale stejně nenašla. Než jsem si uvědomila, že budu chtít aspoň dohledat předměty, stopu jsem, stejně jako předtím již Eva s Arwen, přešlápla…
Říkala jsem si, zda nebude tu stopu chtít zkusit Eva s Eliškou, ale Eva již Elišku vedla ke stopě, kterou jí předtím našlapala, a vybídla mne, zda na tuhle stopu nevezmu pro dohledání předmětů Dara. Kvůli zkoušce v sobotu jsem trochu váhala, ale ne dlouho. Dar vypadal zase odpočatý a když jsem ho vedla na stopovače k nášlapu, docela táhl. Nastal drobný problém, že jsem nějak neviděla na nášlapu stále ještě zabodnutou trasírku, tak si Dar musel nejprve nášlap víceméně najít… Vysvětlila jsem mu, že půjde po mé stopě, a pak již ho pustila na nášlap. Na tom úvodním úseku měl Dar vlastně k výběru 4 stopy, po kterých mohl jít - ty oblouky zrovna moc nevypracovával, šel skoro rovně (ale až doma mne napadlo, že zřejmě šel po té mojí čerstvější stopě, jak jsem šla s Evou, to by tak odpovídalo). Tu stopu nešel vůbec špatně, v části pole s nižším osením šel s obvyklým nízkým nosem, vypadal mnohem čerstvěji, než předtím na své stopě. Našel ten Arwen přejitý předmět a pak i lom a napojil se na moji původní stopu – vůbec nevím, jak to udělal, ale že jde po ní mne ujistilo najití pamlsku několik kroků za lomem… Velký oblouk byl tak všelijak, ale druhý předmět opět bezpečně našel a druhý lom (stejně jako ten první dle Evina přání dobře prošlapaný na oblouček) vypracoval celkem slušně, tentokrát bez otočky a jediný problém, zato docela pořádný, měl na zpětném úseku, kde končil velký oblouk a přecházel na závěrečný rovný úsek. Ten přechod mi vyšel právě mezi koleje a Dar se tam pořádně zamotal, bezradně zvedal hlavu a hledal s vysokým nosem, jako by tam zase "něco bylo". Musela jsem mu pomoci a navést ho, což musím dělat opravdu zřídka kdy… Když se Dar konečně zase napojil na stopu, došel ji skoro přesně (snad jen s jediným drobným vybočením) až do konce a zalehl i oba zbylé předměty (samozřejmě – zase všechny s rozvalením). Pamlsky jsem sice už neměla, na ty si musel počkat až do auta, ale Dar se spokojil s pochvalou a o chvilku později i s dováděním a poběháním si s Evinými holkami. Eva skončila s Eliškou jejich stopu jen těsně před námi a byla se stopou docela spokojená. Eliška šla dobře, měla také nejlehčí terén (značná část pole s její stopou byla s nízkým osením, které Elišce nedělalo problém) a našla i všechny předměty. Šikovná holka.
S jarním stopováním jsme tady na poli již zřejmě skončili, možná si ještě příští týden uděláme jednu stopu na tom nízkém osení, kde ji měla dnes Eliška, jinak to už nemá pro Dara smysl. Jsem si jistá, že všechny (nebo skoro všechny) chyby na obou stopách, co Dar pracoval, nebyly proto, že by Dar čichal snad špatně a nebo stopu odflákl... S Evou se na stopách sejdeme nejspíš až za pár dní na louce či možná osení u Bosonoh .
Když jsme se vrátili domů, Dar dostal ještě nádavkem dobrou snídani a pak se natáhl pod stůl odpočívat. Nespěchal po manželově příchodu z práce ani na svou oblíbenou procházku. Musel toho dneska mít plné tlapky i nos.
Zítra Dara čeká odpočinkový den a pak už ta naše první pracovní zkouška... Prosím, myslete na nás a držte nám všechny palce, abychom ji zvládli.