Stopa 25.3.2014
Na tuhle stopu jsme se vypravili opět „v plné sestavě“ – tedy i s Evou a jejími holkami. Tentokrát jsme kvůli lepším podmínkám vyjeli již v osm ráno. Byla rosa, osení nám za těch pár dní od poslední stopy znatelně poporostlo a bylo takřka bezvětří.
Eva si dnes chtěla šlapat pro obě fenky stopy sama, já o tom, že ji našlápnu Darovi, také uvažovala, tak jsme již před čtvrt na devět stály na nášlapech.
Pro Dara jsem si vymyslela zase takovou „trošku pikantnější“ stopu přes takřka celou šířku pole, s celkem 12 lomy (3 ostré, zbylé pravoúhlé), 4 předměty (jedním z nich, v pořadí 3., byl můj „testovací" dřevěný úštěpek) a jen 4 pamlsky ve 2. části stopy, jako obvykle kolem 10 až 15 kroků za lomy. Lomy jsem si označila plastovými čtverečky cca metr od lomu, jen u toho posledního jsem už nemohla žádný čtvereček najít, tak jsem použila zahrádkářskou cedulku. Stopu jsem šla prodlouženými kroky (cca 60cm), středně rychle (na sebe a terén) a trvalo mi to přesně čtvrt hodiny.
Eva šlapala pro obě své stopařky stopy ve tvaru „U“ s přídavnou výsmyčkou a u Elišky, která měla stopu delší, i s přídavným koncovým úsekem (víceméně na „uzavření obdélníku blízko k nášlapu). Obě stopy byly zcela bez pamlsků. Eliška měla na stopě 3 předměty, pro Arwen „zbyl“ Evě jen jeden na závěr stopy.
Na stopu vyšla Eva jako první po tři čtvrtě hodině s Arwen a já se šla chvíli podívat, abych nechala Darovu stopu ještě o pár minut déle „odležet“. Podmínky se zatím trochu zhoršily, chvílemi vál až ostrý vítr proměnlivé intenzity, který stopy pochopitelně dost ztěžoval.
Arwen šla velmi pěkně, úvodní úsek s nízkým nosem, přesně tak, jak to má být, první lom trošku přešla (což jsem ale z dálky neviděla), kolmý 2. úsek, pracovaný proti větru, byl chvílemi s vyšším nosem. Následující lom byl (i dle Evina pozdějšího hlášení) přesný. Dál jsem už nečekala a vrátila se pro Dara, abych ho uvedla na naši stopu. Bez sedmi minut jsme měli stopu starou již hodinu.
K nášlapu jsem tentokrát vedla Dara jinudy, než jsem šla předtím sama, aby si nemohl „načichnout“ stopu předem (třeba i s nějakou jinou, pokud bych se snad do takové nešťastně trefila). Pochopitelně nebyl na nášlapu ani žádný pamlsek. Dar ho krátce pročichal a pak pomalu vyšel po stopě. Úvodní úsek vypadal vcelku dobře, i když asi uprostřed úvodního úseku si Dar vybočil ověřit křížící stopu (zajíc) asi metr na každou stranu, takže jsem jej musela upozornit („Stopa!“), aby se věnoval stopě, kterou má jít, první lom na vložené „U“ mi Dar přešel o víc, než metr, ale opravil se, jako vždy, sám. Další lomy pak už byly podstatně lepší a jistě polovina z nich i zcela přesná. První i druhý předmět Dar bezpečně našel (zalehl je sice zepředu, ale s rozvalením na stehno, ale jestliže jsem ho za první předmět jen pochválila, za ten druhý již dostal k pochvale i pamlsky), a pak k mé mrzutosti si opět vybočil mírně ze stopy, aby si pročichal pelech (nejspíš) po zajíci… Lom končící 2. úsek byl téměř přesný, stejně tak i oba lomy „výsmyčky“, ale žel jsme nějak přešli či minuli 3. předmět. Netuším, jak se to stalo, když se Dar dobře trefil na všechny lomy… První ostrý lom opět asi o metr přešel, chviličku hledal stopu (poté, co se na ni hned po lomu napojil, něčím znejistěl, k lomu se tři či čtyři kroky vrátil, otočil se se zamotáním tlapky do šňůry, takže jsem mu ji musela vyprostit, pak pokusně čichl vpravo vlevo kolem stopy, až zase bezpečně po ní šel dál) a nakonec trochu klikatě šel šikmo polem. Nebyla jsem si jistá, zda jsem opravdu dělala ostřejší lom a směrem na který strom jsem pak po lomu šla, ale na můj komentář: „Dare, skutečně tady? A … „Neděláš si ze mne srandu?“ Dar nijak nezapochyboval, že by snad šel špatně, dokud mi nedokázal, že měl zase jednou pravdu – došel přesně na druhý ostrý lom. Jeho vypracování bylo rychlé a takřka přesné, čímž mi pochopitelně udělal velkou radost. Odměnou mu byl jeden ze 4 Froliků, které jsem na dnešní stopu dala, a samozřejmě i moje pochvala. Zase začal foukat ostrý protivítr a nesl pach ze stopy přímo proti Darovi – výsledkem bylo, že Dar, přestože šel dále s nosem u stopy, výrazně zrychlil, takže šel tak, jak chodíval ještě na podzim (musela jsem pořádně přidat do kroku). Eva, jak jsem viděla, již zatím skončila, Eliška musela pracovat podstatně rychleji, než Dar. Poslední ostrý lom, končící tento úsek, Dar pořádně přešel – nevím, zda se zase nějak z únavy „zasnil“ a nebo právě koukal po Elišce a stopu na chvilku „vypustil“. Na to přejití lomu jsme oba přišli zároveň. Dar se vrátil, vcelku rychle našel pokračování stopy z lomu a pomalu docházel tento předposlední úsek (závěrečné přídavné „V“). Ale měl s ním problém, největší z celé stopy – na těch 40 krocích se hned 2x zamotal tlapkou do šňůry (nejvíce úsilí jej stála křížení stopy zatáčejícími kolejemi po traktoru) a na lomu si u cedulky prostě lehl. Trval na tom, že cedulka na lomu je předmět (dnes byla na stopě jen tahle jedna), oddechoval a vydal se na poslední krátký úsek až na moji třetí výzvu… Zastavil se mi asi 2 metry před posledním předmětem (možná koukl kousek stranou, viděl trasírku na nášlapu a divil se, že by stopa šla až před ni, to jsem mu udělala úplně poprvé) a musela jsem mu domlouvat, že jde dobře, ale ještě opravdu není konec. Pak ty dva metry přece jen došel a s obrovskou úlevou se složil před závěrečným předmětem, aby na něj po rozvalení se škrábl packou. Mazlila jsem Dara, chválila a odměnila ještě skoro plnou krabičkou dobrot. Jistě, stopa měla „mouchy“, nejvíce mne mrzel ten nenalezený předmět, ale po pravdě – když jsem tuhle stopu došlapala, moc jsem nevěřila, že ji vůbec dojdeme a že ji Dar bez mé pomoci (a skoro i pamlsků!) takhle zvládne. Stopu s délkou přes tisíc kroků jsme vypracovali za 24 minut – takže i náš čas byl docela dobrý.
Po skončení stopy jsem dala Darovi volno, aby si mohl zaběhnout za Arwen, ale myslím se jen pozdravili a Dar si šel počichat, vyvenčit se i podívat se za rotvajlerem o zahradu dál (K Darově zklamání rotvajler na zahradě nebyl, tak si nemohli vzájemně vynadávat). Nechala jsem ho a vyptala se Evy, jak se jim dařilo.
S Arwen byla Eva po pár týdnech konečně zase spokojená. Arwen prošla celou stopu tak pěkně, jak jsem viděla na začátku, jen jeden lom trošku přešla ale hned se napojila,.ostatní lomy, rovné úseky a předměty byly (Evinými slovy) „bez ztráty kytičky“. A hlavně – Arwen zase stopa bavila. Však také Eva po konci stopy Arwen velmi chválila a odměnila.
Eliška se na prvním rovném úseku 2x zamotala, jakoby tam (snad jen chvílí předtím) ležely srny, a pak už šla také pěkně, lomy pěkně, první předmět zalehla nakřivo (jelikož vyhlíží krabičku s pamlsky). Tak za něj nedostala nic. Další předmět byl označený pěkně, ale poslední vůbec nenašly.... byl jím kobereček, který zřejmě odvál nárazový vítr. Eva ho nahradila předhozením jiného předmětu, aby byla stopa zakončená správně, Eliška skončila pozitivně a Eva ji mohla pochválit..
Tento týden to byla zřejmě jediná společná stopa a ani já s Darem se na pole už nedostanu. Stopy musí zase počkat až na příští týden.