Stopa 29.4.2014
Ráno jsem vzala Dara na poslední stopu u nás na osení. Šla jsem tam, co měla minulý týden stopu Eliška, ale za ten necelý týden osení opět poporostlo, takže už je na stopování až příliš vysoké všude. Dar mi při příchodu na pole utekl až skoro k silnici do Moravan, chvíli trvalo, než jsem se ho dovolala (přiletěl celý udýchaný), tak doufám, že se nebudu muset vrátit k lekci s elektrickým obojkem.
Našlápla jsem stopu víceméně stejnou jako 19.4. (kolem 850 kroků, 7 pravoúhlých lomů a 2 ostré), jen s hlubším "U" na prvním úseku. Dost jsem pamlskovala (Froliky - hrst), .abych pak stopu našla, značky opravdu nešly dávat a neviděla jsem dokonce ani trasírku nášlapu. Na stopu jsem dala 4 předměty (2x filc, 1x proužek z ponožky a poslední dřevo z Gappay), navíc dřevěný kolíček na prádlo a (asi v "pominutí smyslů") i naše vodítko. Dara jsem měla při šlapání stopy jen odloženého, než jsem se se stopou vracela na předposledním úseku, viděla jsem, že se mi zatím posunul kousek po mé příchozí stopě k nášlapu do osení, ale tam počkal.
Stopu jsme šli vypracovat po půl hodině, ale nášlap jsme si ve vysokém osení (u kraje pole až do půli stehen) museli nejprve najít. První úsek stopy byl pěkný, Dar šel většinou s čumákem vnořeným hluboko do osení (i to "nízké" už bylo mezitím dost vysoké, mně skoro po kolena), sem tam Dar čumák tak na 2 kroky zvedl a pak zase zanořil. I první lomy vypadaly dobře, celkem pěkně zalehl i 1. předmět. Pak jsme docházeli ke konci té dlouhé strany vloženého "U" (rovnoběžné s prvním úsekem") a já čekala lom, když najednou z trávy snad jen 5m od nás vyrazila srnka. Dar byl hned našponovaný, ale křikla jsem "Ne!" a vzápětí "Stopa", tak se zarazil, ale nejprve koukal po té srnce. Pak strčil čumák do trávy a vypadalo to, že půjde pěkně dál, když mi jen po pár krocích zabočil právě tam, odkud ta srnka vyběhla. Srnka žel kromě Dara vyrušila i mne, takže jsem úplně zapomněla, na kterém místě stopy právě jsme… Darovi jsem vynadala, kde má stopu, ale Dar místo hledání stopy zvedl hlavu a nechtěl jít dál. Už jsem na něj byla nepříjemná a Dar to doslova zabalil, když jsem ho přece jen přesvědčila, aby hledal zpátky ... a znovu zabočil tam, kde už šel předtím - a já si v tu chvíli uvědomila, že jsem to zase po... , tady byl totiž ten lom na krátkou stranu "U". Ta srnka musela ležet snad těsně vedle stopy… Takže předtím šel Dar dobře, po mé stopě, ne se podívat, jak jsem si myslela, odkud ta srnka vyběhla... a proto byl pak tak zmatený a nechtěl hledat dál. Na to, že jsme šli ve vysokém osení, to pak zase bylo kus velmi dobré, slušně vypracovaný lom, pak jen o málo přejitý lom mezi 1. a 2. úsekem, na 2. úseku Dar zvládl i malou výsmyčku na nízké osení a našel 2. předmět, další lom na zpětný úsek s malou otočkou ... a v té chvíli začalo docela nepříjemně foukat. Přešli jsme jedny z kolejí a Dar tam zase začal hledat stopu, kterou za kolejemi ztratil, resp. nenašel - už mi to nedalo a koukla jsem se, co je to za koleje (daly se poznat podle několika domků u silnice). Zjistila jsem, že zase to byly ty stejné, co na nich měl problém už posledně a nejspíš i několikrát předtím. Pár desítek kroků za nimi se Dar celkem dobře srovnal s 1. ostrým lomem a na šikmém úseku ztratil stopu zase na těch stejných kolejích, které jsem znovu křížila. Na pokračování stopy (tady byla naštěstí vidět ulička v osení) jsem ho musela navést. 2. ostrý lom sice nebyl moc přesný, ale na stopu se Dar napojil docela rychle, no a pak zase při křížení stopy a kolejí (opět "těch") Dar zalehl 3. předmět, který jsem položila „geniálně“ právě do 2. koleje. Po předmětu následovalo další hledání stopy za kolejemi ... čemuž jsem se ani nemohla moc divit, a pak přejité jak vodítko, tak i kolíček. O vodítko jsem samozřejmě nechtěla přijít, všimla jsem si, že Dar tam na stopě chvilku déle čichal, jakoby přemýšlel, zda našel předmět k zalehnutí nebo ne, tak jsem pomaličku šla po stopě a hledala a Dara jsem zatím nechala se zahozenou stopovačkou jít. Viděla jsem, jak vypracoval poslední lom a pak šel závěrečný úsek. Vodítko jsem zatím naštěstí našla, tak jsem pospíchala za Darem. Dar mezitím asi došel na konec stopy, byla ve vysokém osení, ohlédl se na mne a když viděl, že jsem "kilometr" za ním, tak prostě bez zalehnutí posledního předmětu odcházel po stopě, kterou jsem opouštěla pole. Zavolala jsem Dara zpátky, jednak jsem potřebovala ukončit stopu, jak se ukončit má, a také nepřijít o předmět Gappay (dřevo). Chvíli jsme hledali, Darovi už se asi nechtělo, už to tam také bylo došlapané jak od něj, tak ode mne, ale nakonec Dar našel tu správnou původní stopu a předmět zalehl. Tak jsem chválila a dala mu dožrat zbytek bůčku z krabičky ještě ze zkoušek, i když ten konec (asi hlavně mojí vinou) nebyl "nic moc".
Takže se stopami tady u nás jsme dnes (aspoň pro příští týdny) definitivně skončili, zbyl nám jen ten úzký trávník na ulici. Chtěla jsem ještě s Darem udělat teď na jaře nějaké stopařské zkoušky, ale s terény na trénink to bude velmi složité - do Bosonoh či jinam asi manžela často nedostanu. Tak se jedině musím spolehnout, že to Dar zvládne i bez těch našich intenzivních tréninků… a zkoušky prostě zkusit.