Prodloužený stopařský týden II – srpen 2015
Na závěr srpna 2015 jsem naplánovala letošní 2. stopařský týden - tentokrát zaměřený na trénink zavadlých stop. Podzimní zkoušky se pomalu blíží a tak trénink směřuji s výhledem na FH2.
Stopa 23.8.2015
V dnešní nedělní ráno jsem sice chtěla mít po včerejší výstavě v Bratislavě volný den na relaxaci, ale Dar tolik zlobil, že chce jít ven, prý i na stopu, tak jsem si nakonec řekla, že když byl včera na výstavním kruhu při předvádění se tolik "nažhavený" na čichání, tak si dáme úvodní stopu už dnes. Bylo chladno, tak jsem mohla vyrazit až po 8. hodině. Zvolila jsem zase stejnou stopu jako obě poslední, jen trochu delší (850 kroků), šli jsme sotva po čtvrt hodině. Foukal vítr, Dar na začátku trošku zlobil, ale pak byla stopa velice solidní. Slušné lomy (bez otoček nebo čichání kolem), přesné sledování stopy a jedině předměty - resp. jejich označení - byly na odpisy bodů - Dar už si totiž zase začal házet zadek vedle nich a ke všemu trochu našikmo, navíc u 2 předmětů měl předmět až pod hrudí. Ale zase naopak výborně zvládl takový netypický "špek" - závěrečný úsek šel těsně vedle sloupu, kolem nějž bylo poházených několik zmačkaných pet lahví i pár dalších odpadků. Čekala jsem, zda je Dar nebude chtít označit jako předmět, ale Dar byl skvělý - jen si je kratičce zkontroloval a klidně prošel dál po stopě. Roličku plastových sáčků, co jsem dala jako předposlední předmět, naopak označil bez váhání...
Stopa 24.8.2015
Rána jsou teď poměrně chladná, tak jsem načala další stopařský týden stopou s delší časovou prodlevou po nášlapu. Stopa byla stejná, jako ty poslední v počátku srpna, jen prodloužená na 850 kroků (podobně jako včerejší stopa, ale zrcadlově).
Na stopu jsem poprvé vyrazila bez Dara a začala ji klást od 6.40 hod. Zejména úvodní úsek nebyl vůbec jednoduchý – kostrbatá hlína podmítnutého pole přecházela v pruh řídkého osení a pak vzápětí v pár metrů dlouhý pruh trčících konců stébel a ten zase v pás na poli ležící slámy, ukončený už opět na hlíně 1. lomem (neoznačeným, mohla jsem se ale orientovat podle rohu blízkého plotu). Kromě 6 předmětů jsem Darovi pohodila na 3. úseku malý bonbon (v barevném celofánu) a pak nachystala na posledním úseku pořádný „špek“ (tedy aspoň jsem si to myslela) – jak jsem míjela sloup el. vedení, kolem nějž bylo poházeno dost odpadků, položila jsem sotva metr za jednu ze zmačkaných PET lahví svůj předmět – černou kůži dle IPO. Stopu jsem kladla necelých 10 minut.
S Darem jsem se vrátila na pole po více než dvou hodinách. Připadalo mi, že je vcelku snesitelně, bylo polojasno, ale foukal dost silný, nárazový vítr a povrch pole byl už zase vysušený. A Darovi se najednou už opět moc do stopy nechtělo (asi mu těch +20 či později +21°C připadalo až příliš). Povel „stopa“ jsem nakonec musela říci 3x, než se Dar skutečně po stopě vydal – ovšem po opakovaném očichání nejen nášlapu, ale dokonce i praporku trasírky … myslím si ověřoval, že dnešní stopa je opravdu už značně zavadlá a bude tedy i pořádně náročná. Pracoval doslova hlemýždím tempem, občas (možná i díky bočnímu větru) stopu na okamžik ztratil a pak ji musel chvilku hledat, neoznačený 1. lom sice zaregistroval, ale to motání se, než se konečně vydal na 2. úsek… Dnes bylo i sledování rovných úseků s pár chybami a jistý byl jen jediný lom – pravoúhlý mezi oběma traverzovými úseky (střed „M“). Naproti tomu bylo 5 ze šesti předmětů označených, dva dokonce i přijatelně. Bonbon Dar sice přešel, ale když jsem ho vrátila, věděl, o co šlo, a bonbon také dodatečně označil lehnutím a šťouchnutím čumáku… zato ten přejitý předmět (3. na předposledním úseku) Dar označil až po 2. vrácení… Ale s tím mým „špekem“ si Dar poradil zcela bezchybně – minul všechny odpadky a předmět bez váhání pěkně zalehl. Závěrečný úsek byl vůbec už celý pěkný a bez chyb, nepokazit to Dar šikmým označením závěrečného předmětu. Přes rychlejší práci na tomto úseku (po větru) ovšem byl celkový čas práce doslova děsivý – těch 850 kroků stopy jsme totiž zvedali 30 minut!! Už abychom měli na stopy konečně aspoň ranní chladno…
Stopa 26.8.2015
Po dni pauzy, v němž opakovaně trochu pršelo, bylo ráno pole ještě trochu namoklé a na trávě i ranní rosa. Vycházela jsem z domu za nezvyklého chladna, kdy teplota byla jen +8°C. Stopu jsem začala klást od 6.25 hod a zvolila ji podobnou, jako 6.8. při prvním srpnovém stopařském týdnu – jen maličko prodlouženou na 1450 kroků a v opačném směru (první úsek dlouhý 400 kroků se 2 předměty po 200 a 300 krocích a „bonbónkem“ 20 kroků před lomem v podobě skutečného malého bonbonu, téhož, který jsem pokusně použila již předevčírem). Stopa je zkrácenou a trošku ztíženou verzí stopy FH2 (8 lomů, 9 úseků včetně oblouku, 8 IPO předmětů + krabička sirek a bonbon). Chladnější, byť slunečné ráno mi umožnilo prodloužit čas pro chladnutí stopy – na nášlap jsem Dara uvedla po takřka 2 a půl hodině v 8.50 hod. Stopa rozhodně nebyla jednoduchá, v posledních dnech vyrostly mezi hlínou pruhy (asi metr široké) s řídkým osením, které od kladení stopy stačilo oschnout, ale hlína, ještě mírně navlhlá, se aspoň neprášila.
Darovi se jít hned pracovat nechtělo, chvíli koukal po poli, jestli neuvidí nějakou srnku či zajíčka, ale pak si dal říci, přišel k nášlapu a po jeho krátkém prozkoumání a slupnutí Froliku se vydal na první úsek. Práce byla sice poměrně pomalá, ale vypadala velmi slušně, … dokud jsem neviděla přejitý první předmět. Dar šel snad třičtvrtě metru vedle něj, což mne dost překvapilo a vrátila jsem ho na opravu značně nevlídně. Jenže Dar ho, byť šel přesně po mých šlépějích, minul i podruhé! Vrátila jsem tedy Dara ještě jednou, tentokrát jen krok před předmět, který Dar konečně označil. Při pokračování na úseku ale měl Dar nečekané potíže najít stopu, ač strkal čumák přímo do šlápot, a po pár vteřinách si přestoupil do stopy sotva o metr vedle rovněž s mými šlápotami, které pak přesně sledoval. Až v tu chvíli jsem pochopila, že jsem Darovi s tím přejitím předmětu zřejmě křivdila a než se natáhla stopovačka si rychle místo prohlédla. Uvědomila jsem si, že předmět ležel přímo ve šlápotě, do níž jsem ho nedala (hodila jsem ho za chůze na zem mezi stopy) a navíc na něm byla hrudka hlíny, zřejmě odhozená zajícem, který musel po mém kladení stopy proběhnout kolem … a předmět odhodit stranou do mojí staré šlápoty… a to byl důvod všech Darových potíží. Dar byl nicméně poté velmi pečlivý, žel i „příslušně“ pomalý, ale všechny další předměty včetně toho bonbonu bezpečně a ihned označil (i když většinou ne předpisově a sem tam nějaký bodík by to na zkoušce stálo). I lomy byly bez přecházení, zato s ověřováním a oblouk, hlavně jeho úvod, dost „capratý“. Ostrý lom dal Darovi zabrat asi nejvíce, několikeré ověřování správného směru, ale pak dokonale provedený travers i s pěkným označením položeného předmětu. 2. ostrý lom byl tradičně mnohem lepší a po pěkném vyřešení pravoúhlého předposledního lomu na následném 8. úseku (260 kroků) Dar znatelně v tempu přidal a začal si k práci spokojeně pohupovat ocasem… Však jsem také mohla až do konce stopy už jen chválit – přesná stopa, zbylé 3 předměty pěkně značené lehnutím (no, lehké rozvalení už smířená toleruji) a výsledný čas práce 34 minut (stopu jsem já kladla 16 minut), což nakonec nebylo až tak hrozivé, jak to na začátku a hlavně ještě v půlce stopy vypadalo…
Tak jsem byla nakonec se stopou spokojená, určitě splnila svůj účel a posunula nás v práci zase o kousek dál.
Stopa 27.8.2015
Na dnešní ráno jsem si pro Dara připravila zatím nejnáročnější stopu letošního roku. Zamýšlela jsem ji z hlediska obtížnosti co nejpodobnější stopě FH2, byť s některými úpravami – stopa byla o cca 100 kroků kratší, ale zase o 1 pravoúhlý lom, 1 úsek a 2 předměty (+ bonbon navíc) složitější. Abych se vešla se tříhodinovou stopou do ještě „rozumné“ ranní doby, začínala jsem stopu klást už před východem slunce a 6. hodinou ranní. Bylo velice příjemně, sotva +11°C, jasno a v osení drobná rosa. Úvodní dlouhý úsek jsem tentokrát položila do úzkého pruhu řídkého osení podél sloupů VN, takže tuto část bude mít Dar trochu jednodušší. Stejně jako včera jsem na závěr toho 1. úseku položila onen malý bonbon a následný pravoúhlý lom nechala bez označení. Kladení stopy mi zabralo asi 19 minut.
Bylo tak krásné ráno, že mne Dar, jen jsem přišla domů, přemlouval, abychom šli na stopu hned, a když jsem mu líčila, jaké dobroty budou „za šikovného psa“, jen se olizoval. Ale musel počkat, než stopa řádně zavadne na potřebné 3 hodiny po nášlapu.
Samozřejmě … když jsme krátce před 9. hodinou ranní šli na nášlap, už zase citelně svítilo slunce a Darovi se jako obvykle přestalo chtít… možná jsem ho mohla nechat lehnout si chvilku do sporadického stínu k plotu, kde byl obvykle odložený, aby se trošku zklidnil z cesty na pole a rozkoukal se po něm. Takhle bylo třeba chvíli přemlouvání a pobídek, než se Dar odhodlal jít pracovat.
Na úvodním úseku zůstalo na osení ještě zbytek rosy, tak tahle část stopy skutečně nebyla pro Dara nějak zvlášť obtížná. Přesto se těžko srovnával s teplotou na slunci a chvilkami vypadal jako po maratónu… První dva předměty nicméně označil (a vcelku slušně) a přešel až ten malý bonbon. Neoznačený lom byl jen s krátkým ověřováním, zato si na tomhle 2. úseku Dar klidně lehl k odpočinku! Pozitivní aspoň bylo, že se při tom netvářil, že by tam byl nějaký předmět – prostě se na stopě složil a rozvalil s intenzivním oddechováním a odfrknutím. Ovšemže jsem ho za to nepochválila a hned pobídla k další práci. Dar poslechl, po chvilce pěkně označil 3. předmět a velmi slušně vypracoval (na jediné ověření) 1. ostrý lom, končící tento úsek. Traverzová část byla pracována pomaleji, ale skutečně poctivě, zcela bez nejmenší chybičky, i předmět byl (na Darovy poměry) dobře označený. Ovšem pořádná „kaňka“ stopy přišla na 2. ostrém lomu – Dar měl dnes zjevně práce na slunci dost, po chvíli hledání uviděl jakousi starou a výraznou stopu zpátky k nášlapu a bez nejmenšího zaváhání zamířil s hlavou nahoře po ní!! Musela jsem ho hodně nepříjemným hlasem upozornit, kam to jde, kde má stopu, než se Dar vrátil k poctivému vyňuchávání a pak rychlému nalezení té správné stopy. Zjistil, že tentokrát mne neošidí, tak konečně pořádně zabral a celý zbytek stopy už byl skutečně pěkný … tedy až na přejité hned 2 ze zbylých předmětů – první kousek za lomem (5. předmět na 5. úseku) a ten druhý na předposledním úseku – Dar byl zjevně přesvědčen, že předposlední (8.) předmět bude zase až těsně před koncem stopy. Předmět na oblouku a závěrečný předmět ale byly označeny skoro ukázkově (okamžitým a rovným lehnutím) a velmi mne potěšil i přesný oblouk.
Stopu jsme i s několika vraceními se k přešlým předmětům zvládli za 34 minut, což jistě nebyl tak špatný čas. Přes všechny chyby (a konec konců i tu Darovu darebnost na 2. ostrém lomu) jsem byla se stopou spokojená a Dar nakonec dostal i všechny ty slíbené dobroty…
Já se na stopě cvičila v jiné věci: silně jsem omezila hlasové povzbuzování a místo něj Dara chválila a povzbuzovala jen v intenzivních myšlenkách. Nebylo to vůbec jednoduché, musela jsem při tom hlídat stopu a sledovat Darovu práci i případně přejité předměty, ale na úsecích, kde se mi to dařilo, nám to s Darem skutečně fungovalo. … byli jsme spolu opravdu tým.
Zítra bude odpočinkový den, možná si v něm uděláme radost chvilkou potahání se s rukávem.
Tu radost jsme si opravdu udělali. Opět jsem "odfigurovala" pár cviků obran na sebe, Dar krásně vyštěkával na "revíru" (za psí boudou) a když ho začalo bavit pořádně držet rukáv, měla jsem ho skutečně "plné tělo".
Stopa 29.8.2015
V sobotní ráno jsem po chvíli přemlouvání sama sebe k časnému vstávání nakonec dorazila na pole ještě před východem slunce. Stopu jsem začala klást těsně před 6. hodinou ranní, ovšem za nepovzbudivě vysoké ranní teploty +18°C… Šla jsem podobnou stopu, jako tu poslední ve čtvrtek (27.8.), ale v obráceném směru a s prodlouženými 2 úseky (1. a s ním rovnoběžný 5. úsek), takže celková délka stopy dosahovala 1850 kroků. Ponechala jsem i 9 předmětů a bonbon navíc. Práce na vytvoření stopy mi tentokrát trvala 21 minut.
Vzhledem k jasnému dni a stoupající teplotě, zejména na slunci, jsem trochu zkrátila čas od nášlapu k začátku práce, takže stopu jsme začali s Darem zvedat pár minut po půl deváté, tedy něco přes 2,5 hodiny po nášlapu. To byla zároveň jediná úleva z náročnosti stopy FH2. Po (dnes jen sporadické) ranní rose nebylo ani památky a pole pod slunečními paprsky už začínalo nepříjemně sálat. Dar přišel na pole udýchaný, tak jsem mu nechala chviličku na odpočinek a snažila se mu vlastním tělem zastínit aspoň hlavu. Zřejmě i tak jsem ho odvedla na nášlap příliš brzy – Dar si zopakoval lelkování na nášlapu a vyšel až na 3. povel. Ke všemu si lehl na stopě již po sotva 50 krocích … na což jsem již skutečně vypěnila a k ostrým slovům přidala i lehké plácnutí (já vím, tohle se opravdu nemá, ale s Darem to občas – aspoň v tréninku – jinak nejde). A od té chvíle jako by se stal skoro zázrak!! Dar akceptoval, že je potřeba zabrat, a stopa od té chvíle byla … výborná! Jistě si nevzpomenu na lepší. Nebyla bez chyby, ale těch chyb na ní bylo naprosté minimum a žádná zásadní. Pěkně vypracované lomy bez přecházení, dokonce i oba ostré byly vypracovány v pár vteřinách s natočením se do správného směru a pouze s malou korekcí úhlu, na dlouhých úsecích jen 2 či 3 otočky při ověřování silně vyrytých křížení, největší chyba na posledním úseku, kde si Dar po křížení, „připomínajícím dálnici“, popošel po křížící stopě ve zvědavosti asi 3 kroky, než se vrátil na pracovanou stopu. Vše ostatní … paráda. Dar si na dlouhých úsecích stopy dokonce i chvílemi lehce pohupoval ocasem v zájmu o práci, označil všech 9 předmětů stopy, rovně v jejím směru, většinou lehnutím s navalením na kyčel, předmět mezi předními packami, a když jsem došla k němu, tak zadek narovnával do předpisové polohy, jen na posledním úseku 7. a 8. předmět (položené 200 a 330 kroků za poslední lom) označil sednutím s předmětem těsně před sebou. Přešel jen ten malý bonbon, ale … kdo ví – v místech, kde jsem ho položila, se Dar zastavil s intenzivním čicháním, bylo to tam nějak podivně poskákané, ale nic tam nebylo (bonbon možná zatím zmizel pod hlínou), nenašla jsem ho ani já. Tak jsem chválila, především na předmětech (za předměty i odměňovala), a na dlouhých úsecích i za lomy komunikovala s Darem v myšlenkách … což zjevně fungovalo. Dar to na závěrečném úseku pořádně hnal, o to víc mne potěšilo, že v tom fofru byl tak pozorný, že včas nacházel a označoval položené předměty. A čas práce byl dnes neuvěřitelný … pouhých rovných 30 minut! Moje nadšené pochvaly i odměny „na etapy“ (po krabičce dobrot hned na poli další slíbené čekaly ještě doma) si Dar vychutnal a sotva kdy si je zasloužil víc.
Stopa 30.8.2015
Po včerejší výborné a náročné stopě jsem hodně váhala, zda nezařadit raději další volný den.Vyřešilo se to samo … ráno jsem se vzbudila ještě za tmy, tak jsem obětovala nedělní ráno a se svítáním vyrazila opět na pole. Měsíc byl v úplňku, jasno, světla víc, než dost a teplota už teď přes +18°C…
Stopu jsem vybrala stejnou jako ve čtvrtek, ale s upravenými úseky dle včerejší stopy, takže její délka byla 1850 kroků (v přepočtu kilometr). Stejný se včerejškem byl i čas kladení – 21 minut. Když jsem došlapala, právě vycházelo slunce. S ohledem na předpovídaný další tropický den (v Brně nad 35°C) jsem ještě zkrátila čas od nášlapu a s Darem vycházela z domu již v půl osmé. Jenže: když jsem chtěla vyjít z branky, právě šel kolem našeho z ranní vycházky „nepřítel č.1“, jemuž říkáme Koule (jinak „maxipes Fík“) a jehož jako „nepřítele“ zdědil Dar ještě po Argovi. Následovalo obvyklé nadávání si obou psů a zběsilé lítání kolem plotu, až oba sotva lapali po dechu. Musela jsem ovšemže počkat, až Koule odejde s paničkou domů, nechat Dara trochu vydýchat a také napít … jinak by ani nemělo smysl na pole jít. Dar ovšem dýchal „jako čtyři“ ještě i po dojití k nášlapu, tak další chvíle na odpočinek pokud možno v zastínění. Na nášlapu jsme tak stanuli po dvou hodinách od položení stopy – ovšem Dar stále ještě nebyl plně připraven a handrkování se s ním, aby konečně vyšel, bylo dnes ještě delší, než kdykoliv jindy… Stopa tedy začínala „přímo báječně“.
Úvodní úsek (400 kroků, 2 předměty) byl ale dnes pro Dara velmi lehký, úsek jsem totiž vedla po houstnoucím pruhu osení dosud velmi sympatické výšky (cca 10cm), v němž se stále ještě držela ranní rosa, a tak, ač to asi zní dost podivně, Dar si na stopě trochu odpočinul a ještě před koncem úseku mi jeho mírně pohupující se ocas zřejmě říkal, že Dara práce začala bavit. První lom, který jsem neměla označený (až o pár metrů dál na 2. úseku) Dar trochu přešel, ale od té chvíle byl o to pozornější. Stopa vůbec nebyla lehká – úseky s vlhkým osením sice byly skoro „odpočinkové“, ale přechody do mezilehlých pruhů hlíny s trčícími stébly i přes podmítnutí pole občas dost hustého strniště (hlína byla suchá a sálala teplem) byly o to těžší – stopa tak vlastně byla mnohonásobnými přechody dvou diametrálně různých terénů. Ve výsledku nebyla stopa až tak pěkná, jako ta včerejší, ale přesto byla velice dobrá. Lomy byly některé přesné a čisté, asi polovina s ověřováním směru (hlavně 2. ostrý, ten byl i s otočkou), asi 3x Dar ztratil koncentraci i na dlouhém rovném úseku a po otočce na místě musel stopu zase najít (ovšem od stopy se odchýlil max. o metr) – vždy to ale bylo v místech hustého, nepříjemného strniště, kde si Dar trošku zvedl hlavu, aby ho stébla nepíchala do čumáku… Označil i prvních 8 z 9 položených předmětů, jediný natolik šikmým lehnutím, že jsem polohu nechala opravovat, další asi 3 předměty byly označeny jen mírně šikmo, dva předměty ke konci stopy opět označené sednutím. O to více mrzel přejitý závěrečný předmět, k němuž jsem Dara musela vracet dokonce 2x… Ale když jsem předmět pokládala, vůbec jsem si neuvědomila, jaký „špek“ jsem Darovi nachystala právě na konec stopy: Předmět jsem totiž položila na suchou hlínu bezprostředně za pruh oroseného osení – předmět navíc byl sešitý ze 4 vrstev staré černé ponožky (s tloušťkou max. 1,5mm) a patřil k těm, které Dar přecházel nejčastěji. Abych Dara mohla po zásluze odměnit za celou tu stopu předtím, hodila jsem mu nakonec o pár kroků před sebe náhradní předmět, který Dar hned nádherně označil lehnutím a tím ukončil stopu, jak by měl konec být. A čas práce byl i dnes, přes to závěrečné krátké vracení se, shodný se včerejškem – 30 minut, s nímž jsem byla velice spokojená. Stopu jsme přitom pracovali nezvykle tiše, nahlas jsem chválila vlastně jen u předmětů, a všechny ostatní pochvaly a povzbuzení Dara byly jen v mých intenzivních myšlenkách. Jak se zdá, tak tento způsob spolupráce nám nakonec docela půjde.
Samozřejmě – po skončení práce pochvaly, odměna, volno… Dar vypadal po stopě mnohem čilejší, než když jsme konečně vyšli z nášlapu, a odběhl si po poli ještě si sám pořichat po tom, co ho zajímalo. I přes rostoucí teplo (na slunci přes +33°C) si Dar dnes zjevně stopu užil.
Stopa 1.9.2015
Dnešní stopa zřejmě ukončila celý ten náročný stopařský týden. Ještě v pološeru teplého rána jsem vycházela z nášlapu (jako obvykle s položenými 2 půlkami Froliku) na nakonec nejdelší letošní stopu (a 4. nejdelší vůbec). Po vedrech předchozích dní (i nocí) byla země zcela bez rosy, takže stopa bude pro Dara opět hodně těžká. Zvolila jsem znovu velmi podobnou stopu, jakou jsem šla v tomto týdnu již dvakrát, ale rozhodla jsem se omezit tyčky na lomech a tak, abych si polohy lomů vůbec pamatovala, přizpůsobila jsem délky úseků stopy orientaci dle pruhů osení a výrazných bodů na horizontě. Ve výsledku to znamenalo, že většina úseků mi vyšla oproti předchozím stopám prodloužených a to na celkových 1950 kroků… Šla jsem (pochopitelně na sebe) dost rychle, takže stopa byla položená již za 20 minut. Polovina lomů s tyčkami (většinou až na dalším úseku pár kroků za lomem), ostatní bez značky. Kromě 8 obvyklých IPO předmětů (či jim podobných tvarem) byla 3. předmětem (byl upozorněním na lom k oblouku) rolička plastových sáčků a 9. krabička sirek.
Pracovat jsme šli po 2 a čtvrt hodině, krátce po 8. hodině ranní. Dnes by měly tropické dny vrcholit odpolední teplotou opět na +35°C a už ráno na to vypadalo – slunce vydatně hřálo a teplo vydávalo i celé pole. Darovi se jako v poslední době obvykle z nášlapu zrovna moc nechtělo, rozhlížel se po poli i silnici a registroval každého chodce u silnice i v zahradách a dal se chvilku přemlouvat, než konečně strčil čumák do hlíny a vydal se pracovat. Ovšem od té chvíle už nebylo žádné další lelkování či šizení stopy.
Stopa se kvalitou práce zařadila k těm posledním – měla pár chyb i „vad na kráse“, ale přesto byla velice dobrá. První (neoznačený) lom byl maličko přejitý (připadlo mi, že si Dar kontroloval, kde je tyčka, ale hned vzápětí věřil svému nosu). Když lehl u 3. předmětu (zapomněla jsem, že jsem tam ty sáčky položila), myslela jsem nejprve, že Dar lajdá, ale na dotaz, „co je?“ Dar škrábl packou na sáčky… takže jsem se hned upamatovala i na začátek oblouku o nějakých 10m dál. Ten ale Dar přešel a to pořádně (snad o 3m) – myslím se na slunci „zasnil“ v relaxaci a na chviličku povolil v koncentraci, ale opravil se sám a jeho hledání stopy zde bylo opravdu velmi poctivé a intenzivní… To byla zároveň největší chyba dnešní stopy. Oblouk jsem šla „capartě“ už já, vůbec se mi nepodařil, ale na jeho vrchol se Dar pěkně trefil a stejně pěkně označil i předmět. Další část stopy byla prakticky bez chyby, i lom nad 5. předmětem byl s jediným ověřovacím čichnutím (ale byl označený špejlí) a pak v půlce úseku kolmo k řádkům orby najednou Darova ztráta stopy, otočka v hledání směru a přejití o 2m vedle, kde stopa pokračovala. Koukala jsem, co to zase ten pes dělá, jak mohl tolik ze stopy sejít, a uvědomila jsem si až mnohem později, že Dar byl vlastně přesný a měl pravdu! Úplně jsem zapomněla, že při kladení stopy jsem uviděla na poli vypadlý plastový sáček, k němuž jsem udělala tuhle maličkou „výsmyčku“, abych ho mohla sebrat! První ostrý lom nebyl označený (ale byl přímo v pruhu osení proti sloupu VN, tak jsem se nemohla mýlit), ale Dar jej zvládl nečekaně dobře: zastavení se na lomu, čichnutí nahoru, pak dolu a napotřetí již pokračoval po stopě traverzem. I předmět na tomto úseku byl nalezen včas a velmi slušně označen sednutím. Ještě lepší byl i následný 2. ostrý lom (s označením špejlí) a předposlední úsek i poslední lom již „neměly chybu“. Na počátku závěrečného úseku, jen Dar označil 8. předmět, zalezlo slunce za ojedinělý mráček a Dar v pár sekundách zřetelně ožil – ocas se mu začal spokojeně komíhat a Dar si stopy očividně užíval. Však ji také po pruhu osení dolů kopcem pořádně hnal… Natolik, že sirky (9. předmět) zpozoroval na poslední chvíli, ťukl na ně čumákem a pak se rozhodl dál nezdržovat a prostě je přejít. Moc dobře věděl, co se děje, když jsem ho zarazila káravým :“Dare…!“ Stačilo jen ukázat hlavou k předmětu a Dar již se sám vracel, aby pak předmět označil krásným lehnutím. Byl to jediný přešlý předmět dnešní stopy. Zbytek úseku byl opět přesný a rychlý i se závěrečným sednutím nad posledním předmětem. Podívala jsem se na čas – 31 minut, což bylo nádherné. Pochvaly, odměna, potvrzení slibu na další odměny doma a pak už volno, které se nakonec protáhlo díky telefonátu, s nímž mne po pár vteřinách chytila kolegyně, skoro na čtvrthodinu. V ní si Dar vesele běhal kolem mne po poli a čichal si po všem, co ho zajímalo. Stopařské práce dnes zjevně neměl dost. … což mne samozřejmě s výhledem na zkoušku FH2 i MR hw stopařů v půli října jen a jen těší…
Mírně prodloužený týden intenzivního stopařského tréninku skončil, ale během září budeme dle možností stopavat dál. Občas i s kamarádkami.
