Argo a spol.

Dnes jsme definitivně ukončili Darovy letní prázdniny a začali zase pracovat. Naše oblíbené pole je již  podmítnuté, tak jsem na něm připravila první stopu – jednoduchou, jen "na rozběh". Našlápla jsem mírně prodloužené "R" (pro FPr3), jehož závěrečný zpětný úsek jsem lehce přetáhla a ukončila ostrým lomem s přídavným zpětným úsekem šikmo k nášlapu, jen asi 20 kroků mimo něj trošku vzhůru, jako bych chtěla křížit 1. úsek stopy. Délky úseků byly 175, 150, 3x100 a (poslední šikmý) 50 kroků, 5 různých předmětů, pamlsky (2 Froliky) jen na nášlapu.  Dar na mne zatím spořádaně čekal odložený kousek od nášlapu. Šli jsme pracovat po asi 20 minutách těsně před 8.15. Dar se těšil, šel stopu pěkně, přesně, s minimálním ověřováním (jen čichnutí) na křížení stop zvěře i lidí, i lomy byly velice pěkné a přesné, včetně toho posledního ostrého. Přešli jsme ale 1 předmět („samozřejmě“ jsem si nepamatovala, který, tentokrát jsem šlapala bez plánku), ostatní byly označené (3 v leže s pořádným rozvalením, ten 2. v pořadí na 3. úseku lehce šikmým sednutím). Vcelku krásnou stopu (tedy až na ten 1 přejitý předmět a "ležérní" označení zbylých) Dar totálně pokazil v samém závěru - jak jsme šli konec šikmého úseku, Dar koukl k nášlapu, asi viděl, že míjí trasírku, tak po dalších pár krocích, asi jen 5m před závěrečným předmětem, stopu prostě ukončil a namířil si to k nášlapu!! Samozřejmě jsem ho vrátila až skoro k sobě a nechala ho stopu dopracovat. Po pochvale a malé odměně za závěrečný předmět jsem se rozhodla s Darovou pomocí dohledat ten ztracený předmět, tak jsem Dara přiměla, aby šel stopu ještě jednou, dokud předmět nenajdeme. Myslela jsem, že to bylo někde na 2. úseku (tam jsem měla oči „na stopkách“ a studovala terén jako indián). Už dost pálilo slunce, horko začínalo být i mně, a Dar toho měl už asi plné tlapky - na stopě totiž hned několikrát lehl a odpočíval. 4. a 5. úsek šel kupodivu už bez odpočívání – asi pochopil, že ten ztracený předmět prostě musí najít, že mu z toho neustoupím a stopu dříve neukončíme... Dar nakonec předmět našel až za půlkou předposledního úseku (sotva 100 kroků před koncem stopy, kdy už jsem si myslela, že jsme jej opět přešli – a oba), takže jsme mohli skončit nádherně pozitivně. Samozřejmě ode mne veliká pochvala, odměna, volno. Ale Darovi se už ani čichat moc nechtělo - měl toho dnes opravdu dost. Však také hned napoprvé odešel přes 1200 kroků, i když to „repete“ stopy už měl mnohem lehčí pro dvojitou stopu ode mne i svoji vlastní - ovšem s pozorným hledáním 1 předmětu.  Myslím, že na začátek letní fáze tréninku to nebylo tak docela špatné a věřím, že s dalšími stopami se budeme rychle zlepšovat. A doufám, že brzy i s našimi kamarádkami.