Stopařský trénink - poslední říjnový týden 2015
Říjen nám pomalu končí, ale počasí nám přeje, naše tréninkové pole zvolna vysychá a v listopadu nás čekají ještě dvoje zkoušky, tak jsem poslední říjnový týden opět věnovala stopám. Ráno na pole, nachystat stopy pro FH2, pak po cca 3 hodinách na pole zpátky i s Darem položené stopy vypracovat. Pro intenzivní trénink jsem se rozhodla pro 4 stopy v 5 dnech. Hlavně v počátku týdne byla hlína na poli ještě dost navlhlá, tak jsme stopy začali pracovat na volno … a zatím jsme se ke stopovačce nevrátili. Možná zase až na zkoušky.
Stopa 25.10.2015
Ráno jsem se (hlavně díky posunu času z letního na zimní) přiměla vypravit se na pole již v 7 hodin a položila Darovi „rozběhovou“ stopu Aby Dar neměl stereotyp, vymyslela jsem mu opět novou stopu – délka 1530 kroků, začátek stopy na "M", pak úsek s obloukem uprostřed a na zkráceném závěrečném úseku na zakončení "U", otočené směrem od nášlapu. Celkem 9 lomů (2 ostré, 7 pravoúhlých). Někde jsem vytrousila 1 malý předmět, tak jsem mohla položit na stopu „jen“ 9 předmětů (6 IPO, kabel, sirky, textilní vlasová sponka). Šla jsem rychleji než obvykle, s delšími kroky, tak stopa byla jistě nějakých 800m dlouhá. Pracovali jsme po 3 hodinách od nášlapu a Dar byl … moc dobrý. Velmi pěkné lomy (přejitý byl až ten poslední, ale sotva o metr), označených 8 předmětů, tentokrát se Darovi nechtělo označit sirky (7. předmět), ani opakovaně, jen obvykle přecházený zelený kobereček byl zasednut - doslova (Dar ho měl až pod kořenem ocasu). Dar si stopu užíval, tak široký rozkmit ocasu u něj na stopě nepamatuji. Snad jediné, s čím jsem se musela opravdu zlobit, byla rychlost na některých (rovných) úsecích - Dar to hnal klidně 3m s čumákem nahoru, pak asi tak 2x čichl do šlápot a zase... až na tuhle darebnost to jinak byla velice povedená stopa v pěkném čase - za 22 minut.
Stopa 26.10.2015
Tento „blok“ intenzivního stopařského tréninku jsem pojala jaksi inovačně a tohle ráno připravila pro Dara další obměněnou stopu. Lehce jsem se při tom "rozšoupla" a natáhla stopu na 2210 kroků. Zase jsme šli po 3 hodinách (+ pár minut), ale už nám svítilo sluníčko a Darovi se zdálo toho tepla nějak moc, tak jsem se s ním zlobila víc, než obvykle. Už z nášlapu se mi vydal po staré stopě rovnou nahoru svahem a hodně se divil, jak je možné, že jde stopa z nášlapu šikmo (tenhle fígl jsem mu letos ještě neudělala, tak na něj pozapomněl). Lomy většinou ušly, ale jak byl Dar nějak unavený a ne moc soustředěný v tom teple, při východu z oblouku přešel lom v koleji a klidně si pokračoval dál k silnici, že jsem ho nakonec musela zavolat zpátky - vůbec nedošel na to (a nebo mu to bylo jedno), že stopa šla jinam. V tom teple také chtěl mít stopu brzy hotovou, tak mi na jednom úseku, kde stopa byla dost dobře vidět, prostě po ní běžel se zvednutým nosem klusem!! Šli jsme zase na volno, tak jsem ho mohla přibrzdit jen slovně (popravdě: z mého naštvaného řvaní, aby šel pomalu a dal čumák dolu, si nic moc nedělal). Z 11 předmětů 1 přešel (zase sirky jako včera), u kabelu sedl až metr za ním (měl ho „schovaný“ pod ocasem) a pár dalších předmětů (asi 3) bylo označených trochu lajdácky (lehnutí či sednutí se zadkem šikmo, aby na mně viděl). Ovšem, pacholek, jak mi přešel ten lom a já mu rozzlobeně řekla, že za takovou stopu nebude žádná velká tyčinka (ta jeho oblíbená) a také žádná odměna (zaštěrchala jsem mu přitom před nosem krabičkou s pečeným masem a sýrem), že to je pro šikovného psa, Dar hned pořádně zapnul a do konce stopy už to byla moc pěkná práce. Tak ty odměny dostal, ovšem bez tyčinky. Já stopu šlapala 22 minut, s Darem jsme ji pracovali 37 minut, tak i čas Darovy práce ušel. Určitě nemohu říci, že by stopa Dara nějak moc zatěžovala - většinu stopy si komíhal ocasem a po skončení si šel poběhat a počichat s pohazováním si košíkem a trasírkou, které mi měl podat - což je vždy známkou jeho výborného rozmaru.
Stopa 28.10.2015
Po dni volna jsem se vrátila na pole k naší zkouškové stopě FH2 (z VFU), jejíž jedinou změnou bylo přidání tupého úhlu 50 kroků před koncem stopy. 11 předmětů (8 IPO, sirky, kabel, sponka).
Stopu v délce 1980 kroků jsem kladla od 7.18 celkem 19 minut.. S Darem jsem stanula na nášlapu o 3 hodiny později. Oproti ránu zůstalo sice takřka polojasno, ale foukal docela protivný, studený vítr … což ale bylo pro ztížení tréninku jen dobře. Dar podal svůj obvyklý spolehlivý výkon, jen (díky větru a tím pomalejšímu postupu na velké části stopy) tradičně „vyšperkovaný“ nepřesnostmi při označení předmětů (většina sednutím se zadkem do strany, předmět asi 2x až pod Darovým hrudníkem za předními packami), opět ignorace téhož zeleného koberečku, běh po stopě se zvednutým čumákem, když byl protivítr a přinášel Darovi pach stopy rovnou pod čumák (no, tak nějak lidsky Dara chápu: proč by měl pročichávat jednotlivé šlápoty, když stopu cítí mnohem lépe a také pohodlněji při zvednuté hlavě, že, a navíc si může s prací pospíšit, aby už dostal tu závěrečnou odměnu). Nejvíce mne potěšily oba najité a označené předměty na oblouku (ten 2. kousek před koncem oblouku Dar rozhodně nemohl čekat) a pěkně zvládnutý tupý lom 50 kroků před koncem. Stopu jsme zvládli za 37 minut, takže si Dar zasloužil (byť s lehkými výhradami k některým lajdárnám) i všechny svoje odměny. Patřilo k nim i následné vyběhání se po poli s pročucháním si zajímavých míst, jimž se Dar nemohl věnovat během stopy. Jak jsem viděla, ta stopa mohla být ještě o pěkný kus delší a Darovi by to zřejmě zase tak moc nevadilo…
Stopa 29.10.2015
Dnešní stopu jsem kladla až skoro od tři čtvrtě na osm a zase jsem na ní provedla další inovaci. Po Darově zcela nedávném problému s šikmým východem z nášlapu jsem tentokrát dala úplně na úvod mírně traverzový východ z nášlapu s prvními úseky ve tvaru „W“ a lomy v úhlech 35 až 65°. Bylo docela pošmourno, foukal vítr, ale (až na tem vítr) počasí pro Dara ideální. Ten 1. úsek, hlavně jeho úvodní kroky, byly docela těžké – nášlap jsem položila na již dost podupaný terén, kde jsem nášlapy dávala pro většinu stop, a Dar si bude muset najít tu správnou stopu mezi dalšími 3, vedoucími z téhož místa (staré stopy, hlouběji vyražené, svíraly spolu pravý úhel a dnešní stopa byla v úhlu cca 30°od stopy kolmo na řádky). Stopa byla v délce 1750 koků, 9 úseků (včetně oblouku), kladla jsem ji 18 minut.
Pracovat jsme šli po necelých 3 hodinách. Stále ještě foukal vítr, ale podstatně mírnější, než včera. Dar šel k nášlapu docela ochotně, slupl pamlsek a pak se vydal po první stopě, která ho napadla… Stopu hledal dost lajdácky (aspoň mi to tak připadalo, je pravda, že Darovi vítr zřejmě přifoukával můj pach, jak jsem tak stála u nášlapu), chodil si zkusmo nejprve po řádcích, pak kolmo na ně, k nášlapu jsem ho vracela pořádně si „načíst“ stopu, asi 3x, než konečně, celé 3 minuty od úvodního čichnutí (aspoň dle hodin na mobilu), Dar identifikoval správnou stopu a konečně po ní vyšel… A pak už byla stopa docela solidní. Lomy (hlavně ty nezvyklé na „W“) s malým hledáním úvodu dalšího úseku, 10 předmětů označených (i když asi na 3 z nich jsem opravovala příliš šikmé sednutí popř. ležel předmět až pod sedícím Darem), přejitý 1 předmět, který jsem „zlomyslně“ umístila jen 10 kroků za lom, abych donutila Dara k pozornosti i v úseku bezprostředně za lomem, kde si Dar po bezpečném zjištění směru stopy zvykl ulevovat se zvednutým čumákem. Stopa byla v pěkném, pravidelném tempu, Darovi se líbila a od vyjití po 1. úseku (když ho našel) jsme došli k závěrečnému předmětu za 29 minut – takže i pěkný čas. Tak mohl Dar dostat nejen obvyklé pochvaly a odměnu, ale doma i tu „velkou“ tyčinku.
Teď Dara čeká další den volna a ke stopám se vrátíme až v neděli - zřejmě při výletu na Vysočinu si uděláme nějakou menší stopu na trávě. Příští neděli je před námi další pokus o zdolání zkoušky FH2, tak s "ostrým" tréninkem stop končíme v počátku příštího týdne.
