Stopařský týden – srpen 2015
Na počátek srpna jsem Darovi naplánovala intenzivní stopařský výcvik. Podmínky nebudou vůbec lehké – podmítnuté pole se zbytky slámy ze strniště a vyschlá hlína, kterou ani zřídkavý slabý déšť nestačí zbavit prašnosti. A jako „bonus“ obtížnosti i neradostná předpověď meteorologů, slibující tropický týden… Jenže letos jsme toho zrovna moc neodstopovali, Darovi (ale i mně) chybí kromě stopařského tréninku i kondice... tak nás čeká v příštích dnech několik asi hodně perných rán.
Stopa 1.8.2015
V sobotu, první srpnový den, jsme vyšli s Darem z domu v půl osmé a o pár minut později již jsem Dara odložila poblíž nášlapu a začala klást stopu. Dnes ve tvaru pro IPO-FH, prodlouženou o 1 úsek (zpět k nášlapu) v celkové délce 1050 kroků. Šlapala jsem asi 11 minut – pole je hrbolaté a jde se po něm docela špatně. Na nášlap jsem, jako obvykle, dala 2 půlky Froliku a na stopě celkem 6 předmětů – kromě 5 obvyklých IPO (každý jiný) jsem přidala jako 6. předmět (na předposledním úseku 5. v pořadí) váleček plastových sáčků na Darovy ... tušíte co. Dar ho nikdy neviděl, tak jsem byla zvědavá, jestli ho označí.
Pracovat stopu jsme šli již po 20 minutách. Dar sebral na nášlapu oba kousky pamlsku a pak již vyšel v práci na 1., nejdelší úsek. Pole je silně prašné, tak Dar již po pár desítkách kroků odfrkával z nosu prach. První úsek byl nicméně velmi pěkný, jen na 1. křížení zvěří si Dar udělal malé ověření, 1. předmět, který označil zalehnutím, jsem ale opravovala - zalehnutí totiž bylo velmi lajdácké a skoro kolmo k předmětu. 1. lom, ukončující úsek, Dar trošku přešel (max. půl metru), ale hned se zase napojil na stopu, jenže sotva po 10m na tomhle 2. úseku Dar najednou udělal další lom (tam, kde žádný nebyl!) a suverénně se vracel k nášlapu!! Nevědět, že tam stopa určitě nejde, tak jsem to Darovi uvěřila, jak věrohodně při tom vypadal! Samozřejmě jsem mu vynadala a vrátila ho - myslím, že tenhle Darův kousek byl stále ještě pozůstatkem či následkem toho lenošení o prázdninách, kdy si Dar čichal, jak chtěl. Dar se vrátil, bez problémů chytil opuštěnou stopu a pak byla jeho práce na stopě až po 1. ostrý lom velice pěkná a přesná i včetně vykroužení oblouku a označení položených předmětů. Na ostrém lomu Dar nějak netrefil úhel, lom sice udělal, ale zřejmě hned "vypnul" a přešel při té nepozornosti stranou stopy, takže ji vzápětí musel chvíli hledat. Traverz (6. úsek) pak byl v pořádku včetně najitého předmětu, pěkný a přesný 2. ostrý lom a bez váhání Dar označil i ten váleček sáčků. Stopa byla hodně namáhavá, tak jsem Darovi tolerovala i to jeho obvyklé rozvalení „na kýtu“ - aspoň že Dar lehal rovně a předmět měl mezi packami. Pěkně provedený byl i ten poslední lom a já už se radovala, jak hezky Dar dochází stopu, jenže … Dar po lomu zase nějak "vypnul" a znovu ztratil stopu. Tentokrát ji hledal opravdu dost dlouho a už to i chtěl vzdát... Musela jsem ho několikrát pobídnout, i dost ostře, aby se snažil hledat stopu dál… Nakonec ji našel a také v pořádku došel i s označením závěrečného předmětu. Strašná škoda - něco podobného na posledním úseku zpátky k trasírce Dar udělal už – no dostkrát a pokazil tak vcelku slušnou stopu.. Ale jsme pořád jen na samém začátku letního tréninku, po pracovním výpadku Darovi chybí kondice, zvláště na slunci, byť mírném ranním, tak musím mít trochu tolerance a hodně trpělivosti.
V neděli odpočíváme a s další stopou se vrátíme na pole zase v pondělí.
Stopa 3.8.2015
Po nedělním odpočinku jsem v pondělí našlápla Darovi další stopu – zvolila jsem takřka stejnou, jako byla ta poslední, téže délky jen s 1 předmětem navíc, přidaném na 1. úseku 15 kroků před lomem, takže předmětů bylo na stopě položeno celkem 7, a prohozenými délkami 2. a 4. úseku (před a za obloukem) a 5. a 7. úseku (před a za traverzem s ostrými lomy). Stopu jsme začínali pracovat v 8.15, teď obvyklých 20 minut po nášlapu. Slunce bylo sice schováno za mraky, ale během stopy přece bylo až nepříjemné dusno, tak Dar šetřil energií a sledoval stopu co nejpečlivěji, aby pak při ztrátě ji nemusel dlouze hledat … Lomy jsem měla tradičně označené špejlemi a dnes jsem si poprvé nebyla zcela jistá, že se Dar neorientuje ohledně lomů tak trochu i podle nich… I když – předměty, až na ten poslední, označil Dar všechny, ač ne tak, jak by se mi líbilo. První dva byly označeny šikmým lehnutím (a s obvyklým rozvalením zadku), takže se opravovalo, a předposlední 6. předmět byl zalehnut úplně z boku. Rovné úseky stopy ale byly pracovány naprosto přesně, Dar občas i zřetelně pročichl v hlíně zanechaný otisk mé boty, oblouk byl trošku vachrlatě, jak Dar sledoval někdy levé šlápoty, pak zase pravé, ale dnes i za lomy držel nos u země a neulevoval si zvednutím hlavy na nejbližší dva metry za lomem. První ostrý lom byl tentokrát vypracován o poznání lépe, i když i dnes s trochou hledání přesného směru, traverzový 6. úsek pak byl naprosto přesný a předmět na něm označen asi nejlépe ze všech. 2. ostrý lom byl naprosto suverénní – byl také mnohem jednodušší, stopu jsem vedla od lomu souběžně po řádcích. Část tohoto úseku vedla po úzkém pruhu slámy a právě na něj jsem uložila ten 6. předmět. Dar nechtěl jít po slámě, ač právě po ní moje stopa šla, a sledoval ji vedle pruhu po hlíně, tak žádný div, když objevil předmět až na poslední chvíli, jak ho df. míjel, a rychle jej zalehl na kolmo. Takže další oprava, než jsem mohla i pochválit. Poslední lom byl také s kratičkým hledáním odchozí stopy na poslední úsek, ale tady jsem myslím zapomněla lom prošlápnout a udělala jej prostým odkrokem bez ukončení stopy, tak tu nepřesnost nemohu Darovi moc vyčítat… Ovšem zalajdání na samém konci stopy ano. Výjimečně jsem měla zapíchnutou špejli pár kroků za závěrečným předmětem, abychom ho případně nemuseli dlouze hledat, a tak Dara podezřívám, že poslední kroky šel právě dle té špejle – předmět totiž přešel a začal jej hledat až v její těsné blízkosti!! Nezbylo mi, než vrátit jej k sobě a nechat poslední kroky stopy vypracovat dodatečně. Zatrápený pes … zase ten konec tak nepěkně pokazit. Ale odměnu stejně dostal – označení předmětu bylo pěkné a za předchozí práci si ji skutečně zasloužil. Stopu jsme zvládli asi za 21 minut a Dar po ní, přes dusno, nebyl už tak unavený, jako v sobotu. Jistě to bude s každou další stopou jen lepší a lepší.
Stopa 4.8.2015
Ráno jsem byla s Darem na další stopě a i když jsme šli o něco dříve, horko je každé ráno větší a větší. Když jsme přešli silnici, Dar se kupodivu v běhu nezastavil a pelášil přímo na pole. Divila jsem se jen chvilku – o pár vteřin později jsem uviděla dvojici zajíců, jak běží po poli kolem plotu a Dar za nimi. Ale stačilo jediné písknutí, aby se Dar zarazil, vrátil se podívat, odkud vyběhli, a pak již rovnou ke mně, aby se o pár kroků dál v klidu položil na obvyklé místo na začátku pole, kde vždy čekává, než stopu připravím.
Dnes jsem šlápla stopu jako byla ta včerejší, ale zrcadlově a o 2x 100 kroků delší (1250 kroků) - přidala jsem po 100 krocích na 1. a pak předposledním úseku. A hned 100 kroků od nášlapu, který byl po delší době bez pamlsků (Froliky jsem zapomněla doma), jsem pohodila na stopu navíc zase ten váleček černých plastových sáčků. Tyčky k označení lomů jsem tentokrát dávala většinou mimo lomy (2 až 10 kroků před ně), aby Dar ztratil systém. I špejli z vrcholu oblouku (u ní vždy ležívá předmět) jsem dnes posunula až metr za předmět. Jak jsem tak musela hlídat (a hlavně si pamatovat) moc věcí naráz, přistihla jsem se, že jsem u pár lomů zase zapomněla ukončit stopu přešlápnutím a udělala lom menším odkrokem, a ke všemu se mi „podařilo“ místo ostrého lomu jít na pravoúhlý. Uvědomila jsem si to po 4 krocích, tak jsem opatrně zacouvala zpátky na stopu , protáhla úsek o 15 kroků a udělala správný ostrý lom. Šlapala jsem dnes celých 15 minut, šli jsme stopu vypracovat 5 minut poté (tedy opět čerstvou stopu po 20 minutách od nášlapu). To už začínalo být dost teplo, zvlášť na poli, otočeném na východ ke slunci, nepříjemně pražilo (asi za to může ta hnědá hlína pole), připadala jsem si hlavně ke konci stopy (a to jsme ji došli jen krátce po 8. hodině ranní) jako v sauně... Dara, který obvykle už netrpělivě čeká na pokyn k práci, jsem dnes musela vyzvat, aby se zvedl z odložení, dokonce 2x... Ale stopa byla zase o poznání lepší, i když chybám jsme se opět nevyhnuli - největší byla na oblouku, kdy jsem šla nejprve pár kroků rovně (Dar usoudil, že úsek bude rovný, a přešel odklon stopy na oblouk, musela jsem ho upozornit, kde má stopu, ať dává pozor) a pak o dobře metr a půl přejitý 1. ostrý lom, ale tady se Dar zarazil a opravil sám. Označování předmětů bylo také docela hrozné - asi 3 Dar označil lehnutím našikmo (něco natolik šikmo, že jsme opravovali), pak 2x sednutím a ten závěrečný, položený metr za orientační špejlí, Dar zasedl doslova - měl ho až pod zadkem, takže když jsem Dara vyzvala, aby mi předmět ukázal, kde ho má, musel k němu s čumákem zacouvat. Ovšem tu moji chybu těsně před tím 1. ostrým lomem s falešnou krátkou "odbočkou" naproti tomu zvládl nečekaně hladce: zastavil se, natáhl nos co nejdál po odbočce, začichal a pak pokračoval dál rovně po stopě - vypadalo to, že zjistil, že ta stopa pak nikam dál nevede... Stopu jsme zvládli za 29 minut, což bylo vzhledem k podmínkám a prodlevám na předmětech vcelku slušné, a Dar si pak hned ještě odběhl trochu počichat ... takže je vidět, že s každou další stopou rychle nabývá na kondici.
Volný den
Dar vypadal docela zklamaně, když jsme ráno nikam nešli, tak jsem s ním jako „drobnou kompenzaci“ nejprve v pozdním ránu odcvičila trošku poslušnosti na zahradě a nakonec vytáhla na chvíli rukáv a "obětovala se". Moje „figurování“ vypadá nejspíš docela úsměvně, ale „účel světí prostředky“. Dar sice nabídnutý rukáv prvně jen chytal-nechytal, raději by se přetahoval o hračku, ale nedala jsem se odradit. Dara jsem posadila na zahradní chodník a schovala se o pár kroků dál za psí boudy na „revír“. Vyslat Dara jsem musela ovšemže sama, povelem „revír“ z „úkrytu“. Dar se okamžitě chytil, přiletěl jako střela a po "nápovědě" na vyštěkání začal i krásně štěkat… a pak už se zase nemohl práce s rukávem ani nabažit. Závěrečný 2. revír byl parádní s krásným a okamžitým vyštěkáváním (... na tyčinku). Velmi spokojený a nasnídaný se pak Dar rozložil k "zaslouženému odpočinku" na terase.
Stopa 6.8.2015
Ráno jsme opět vyrazili na stopu. Tento týden budeme pracovat jen čerstvé stopy (položené kolem 20 minut), tak zatímco kladu stopu, Dar čeká v dlouhodobém odložení. I když jsme šli na pole dříve a stopu jsem začala šlapat chvilku po 6.45 hod, stejně už bylo větší horko, než předevčírem. Stopu jsem tentokrát zvolila tvarově trošku jinou a šla ji "od konce" (dlouhý úsek podél sloupů VN, jímž dosud stopy začínaly, byl dnes naopak úsekem závěrečným). Na stopě bylo položeno 7 IPO předmětů, krabička zápalek a dva „nouzové“ předměty (sáček a vodítko)
Hlavně začátek stopy nezvyklému teplu zcela odpovídal - Dar sice velmi pečlivě vypracoval nášlap a šel na rovném úseku přesně, ale nejprve si neodpustil krátké počichání na křížení stopy zvěří a pak přešel 1. předmět. Předmět jsem uviděla, tak jsem k němu Dara vrátila. Dar byl ale dost nepozorný, 1. lom přešel také (tyčka k označení lomu byla už 10 kroků před ním), a 2. předmět jen 10 kroků za lomem, jsme přešli oba. Uvědomila jsem si to až po dalších pár krocích, tak jsme se vraceli snad 30 kroků zpátky a Dar musel hledat stopu, protože lom už samozřejmě nikde označený nebyl. Dar po chviličce našel nejen tu stopu, ale rovnou i dotyčný předmět, tak ho hajdalák zalehl v opačném směru... No ... rozhodně jsem ho nechválila, byla jsem docela dost ironická, ale pomohlo to, Dar pak šel opravdu poctivě a soustředěně. Lom byl velmi slušný, 3. předmět byl konečně označený (lehnutím – resp. rozvalením, ale pochvala byla). Ostrý lom byl zase s menším hledáním, ale tentokrát zůstal Dar stát přímo na lomu a po 3 otočkách na místě konečně načichl stopu na úsek traverzem, ktetý byl i se slušným označením předmětu zcela bez chyby. Další nepřesnost přišla až na oblouku - začínala jsem ho pár kroků rovně a Dar rovně opět pokračoval, ale dnes jsem ho nechala, jen jsem pustila z ruky stopovačku a čekala, jestli to Dar sám zjistí. Potěšilo mne, že si Dar zkorigoval směr hned vzápětí, byl zatím sotva metr vedle, a zbytek oblouku byl v pořádku. Ovšem předmět na vrcholu (krabička sirek) opět ignorovaný - Dar nad ním asi tak 2 vteřiny postál a pak chtěl jít dál.. Další předmět označený, oba pravoúhlé lomy celkem slušně, předmět na začátku závěrečného úseku zase ignorace a Dara jsem vracela. V dolní části úseku jsem měla položeny příležitostné "atypy" - nejprve složený mikrotenový sáček, pak stočené vodítko. Dar označil oba, i když u toho sáčku nejprve maličko zaváhal, tak jsem mu zde zcela ojediněle pomohla "nápovědou" mírným zatažením šňůry. Konec stopy byl pěkný, přesný, s žuchnutím u závěrečného předmětu - položila jsem ho na pruh slámy, ale Dar byl skutečně pozorný. I přes to rozvalení na konci stopy jsem mohla Dara upřímně chválit a odměnit obvyklou krabičkou dobrot.
Přestože jsem dnes stopu šlapala 16 minut, tak jsme ji opět i přes ta vracení se pracovali jen 29 minut jako o kus kratší stopu předevčírem. Dar totiž ty úseky po řádcích docela hnal, takže čas jsme ušetřili tam. Docela mne překvapilo, že na stopě ani nezvedal hlavu, šel opravdu velmi poctivě a většinu stopy jsem viděla svoje šlápoty přímo pod nohama. Kdyby to bylo na zkoušce nebo závodě, byl by nejspíš s těmi ignorovanými předměty malér, Dar, když mu projde nějaké přejití, tak se obvykle v horku či unavený vykašle i na označení těch dalších... Je úsměvné, jak ho popíchne moje ironie, že pak pracuje velice poctivě, jen aby si naopak vysloužil moje upřímné uznání. Na tom posledním úseku jsem mu u označeného sáčku slíbila „za šikovného psa“ doma ještě snídani a tyčinku, tak možná i proto byl celý konec stopy velice pěkný. Dar pak pospíchal si počichat ve stínu a vypadal velice spokojený. Doma ovšem hned koukal, kde je ta tyčinka a snídaně…
Stopa 7.8.2015
Ráno jsme s Darem vyrazili podle plánu na další stopu - podařilo se mi konečně vypravit se z domu již krátce po 6. hodině ráno, Stopu jsem kladla od 6.15 a to dobrých 19 minut - stopu jsem zase ještě prodloužila, dnes na 1650 kroků, s 10 předměty a 11 lomy. Chtěla jsem jít stopu ze včera v otočeném směru a s prodloužením o vložené „U“ do úvodního úseku („U“ s hloubkou 50 kroků a bez jakéhokoliv označení lomů), na dlouhé straně "U" byl položen 1. předmět (váleček plastových sáčků). Ostatní předměty byly IPO s doplněním o krabičku sirek. Ovšem na 1. ostrém lomu (dle plánku stopy) jsem se opět zapomněla a našlápla lom pravoúhlý – když jsem si tu chybu uvědomila, bylo již pozdě na nápravu, tak jsem musela improvizovat… Výsledná stopa byla nejen prodloužená, ale i extrémně těžká, ani jediný úsek jsem totiž nešla po řádcích, ale i ty dlouhé úseky jsem vedla mírně šikmo na řádky, tak Dar nikde nemohl jen "nasadit čumák a jet". Ke všemu bylo skoro 20°C, již když jsme odcházeli z domu, teplota znatelně stoupala a ze mne už od půlky kladení stopy pořádně lilo. Jistě, potní kůra mi rozhodně neuškodí, ale Darovi musí být v takových podmínkách skutečně strašně... (Na stopy chodím v neprodyšné černé cvičební vestě – je to hlavně kvůli „solidaritě“ s mým psím partnerem, abych tak říkajíc na vlastní kůži cítila podmínky pro jeho práci a měla pro Dara v úmorném parnu více pochopení…) A tak, i když se Dar ráno ven velice těšil a zjevně i na práci na stopě, vůbec se mu nechtělo zvednout se z odložení a jít k trasírce Až po chvilce laskavého přemlouvání...
Úvod stopy byl ještě z Darovy strany v jakémsi "odpočinkovém režimu", myslím mu dělala problém i ta stopa mírně šikmo k řádkům, než se trochu rozešel. První lomy na vloženém „U“ nebyly sice exkluzivní, ale 1. předmět Dar označil a dobře se trefil i na pokračování "běžné" stopy. Před obloukem jsem Dara musela trochu pobídnout k práci, oblouk byl v Darově podání dost vachrlatý a předmět na jeho vrcholu Dari přešel, další předmět pak označil lehnutím skoro vedle něj a na 5. předmět zpětného úseku se „vyignoroval“. Za ten přejitý předmět jsem byla na Dara opravdu hodně nepříjemná, vrátila jsem ho s pořádným trhnutím šňůry a dodatečné pěkné označení lehnutím jsem komentovala jen strohým "dobře", ale má „nevlídnost“ byla jen ku prospěchu - Dar zase pořádně zabral a snažil se až do konce stopy. Bylo na ní sice ještě pár chybek - 2 otočky na 1. ostrém lomu, než Dar našel začátek traverzu, korekce sledování stopy na dlouhém předposledním úseku chůzí v řádcích (v řádcích se přece jde líp, tak si Dar vždycky jen přestoupil do vedlejšího řádku, když šla stopa chvíli tím řádkem), přejitý (přes označení tyčkou) poslední lom ... a to o dost, myslím dobře o metr a půl. Ale také dobře označené všechny zbývající předměty, většinou sednutím a se škrábnutím packou, abych viděla, že předmět skutečně našel a kde je.... Za drobnou chybku docela na konci stopy jsem asi mohla už já - na 9. předmětu sotva 30 kroků před koncem jsem totiž po nadšené pochvale Darovi řekla, že už bude konec, a Dar to chápal, že ten "konec" už je ... tak musel na mé upozornění ještě stopu, z níž zatím odcházel, dohledat a dopracovat. Ale zvládl to pěkně a měl radost, když jsem jeho práci náležitě ocenila jak odměnou, tak nadšenými pochvalami na "šikovného psa". Stopu jsme dělali 33 minut a za ten týden byla určitě nejlepší. Takže jsem dnes byla s Darovou stopou i přes ty chyby velmi spokojená...
Volný den
Dar měl po dvou dnech náročnějších stop opět volný den … i když ne tak docela. Hned ráno jsme totiž spolu vyběhli na malinkou a lehoučkou stopu na ulici (vypracovali jsme ji hned, sotva jsem ji došlapala, a stopa byla pěkná), aby měl Dar změnu, a pak ho vzal manžel na krátký výlet do údolí říčky Bobravy, kde se prošli lesem a Dar se mohl vyběhat a vykoupat.
Večer, když se Dar vrátil div ne uvařený z obvyklé procházky, vypil by snad rybník ... a místo ze svých misek nebo kýblu s čistou vodou začal pít z vědra, kde manžel máčel válečky po malování... Včera se totiž manžel pustil do dlouho odkládaného malování ložnice… Nevím, jestli bylo Darovi špatně z té slabě Primalexové vody či byl „jen“ přetopený, ale když se Dar zvedal z odpočinku (strašně neochotně) ke krátkému pocvičení před večeří, vyzvracel trochu žaludečních šťáv a večeři nechal zcela bez povšimnutí. Ráno už byl zase naprosto v pořádku.
Stopa 9.8.2015
Ráno se slunce právě vyhuplo nad obzor, když jsem s Darem vyrazila z domu na další stopu na pole (bylo 5.45 hod). Bylo přece jen příjemněji, než v pátek, teplota zatím nepřesáhla 20°C a podmínky byly vcelku přijatelné. Stopu jsem zvolila obdobnou jako ve čtvrtek (6.8.), ale s prodloužením na celkem cca 1580 kroků a s vloženým mělkým "U" na závěrečném úseku (krátké strany „U“ měly jen 25 kroků). Nevím, jestli jsem dnes šla tak pomalu nebo stopa byla nakonec delší, ale šlapala jsem celých 21 minut. A tak, sotva jsem se vrátila k čekajícímu Darovi, rozmotala jsem stopovačku a zamířila k nášlapu. Doma jsem zapomněla obvyklou trasírku, tak jsem dnes musela nouzově vyznačit nášlap jednou z tyček na označování lomů. A asi i díky tomu jsem zapomněla položit na nášlap i Froliky…
Stopa byla … hrozná. Darovi se už na nášlap vůbec nechtělo a přichystal mi malé překvapení - když jsem Dara po pochvale za odložení volala k nášlapu, abych mu před ním zapnula stopovačku, tak si to Dar namířil místo ke mně zpátky domů!! K nášlapu pak na opakované zavolání přišel, ale byl asi nemile překvapený, že žádný Frolik, a šel stopu tak, že jsme ji spolu skoro „přetrpěli“. Většinu lomů jsem měla přesně označených tyčkami (jen u toho vloženého "U" byl označený až 3. lom), ale Dar nevypracoval jediný lom pěkně, chyby a hledání stopy byly skoro na všech lomech, 1. ostrý lom byl doslova tragický - Dar hledal stopu všude jinde kolem lomu (asi v metrovém kroužku), jen ne tam, kde skutečně byla (možná proto, že traverzový úsek z lomu šel směrem dál od nášlapu), 2 předměty byly zcela přejité (ty jsem našla já), hned na 2. úseku po sotva 250 krocích stopy si Dar lehl k odpočinku, oblouk začal s vrácením se po dobře 5m až skoro k lomu, než chytil rádius a sledoval skutečně oblouk, předměty, které Dar označil, byly označované neskutečně lajdácky, většinou lehnutím vedle nich (a jednou i za předmětem!), a vrchol všeho byl, když po 2. přejitém předmětu (7. v pořadí) Dar přehrčel i neoznačený lom na to vložené "U"... Vrátila jsem ho ovšem zpátky, ale asi příliš málo, Dar zjevně ten lom nenašel, ale zato si to namířil jakousi jinou stopou a lom udělal, až narazil na tu delší stranu "U" - svoje stopy té dlouhé strany "U" jsem totiž viděla aspoň dalších 5m od místa napojení na 2. stranu. Nevím, zda Dar tu stopu ucítil (foukal vítr), nebo si pamatoval, že jsem tak šlapala, když mne sledoval při odložení ... ale už po pár krocích zalehl 8. předmět. Až úplně poslední lom stopy, neoznačený, kde se to "U" zase napojovalo na závěrečný úsek, byl pěkný a čistý, bylo i označení obou zbylých předmětů, ovšem zase tak, že jsem musela žádat Dara o opravu - ten závěrečný předmět Dar opravoval dokonce 2x a stejně to označení bylo zase lajdácké!! Pracovali jsme dnes strašně dlouho, 43 minut, a na stopě nebylo skoro nic, co bych byla mohla pochválit. Zato výtek a upozorňování na chyby dost a dost… Však také mi zbylo přes půl krabičky odměn a tentokrát Dar doma nedostal ani snídani. Bylo zřejmě vidět, že si je Dar vědom, že si nic nezaslouží a také nedostane (že byla "fuj stopa" a tak žádná odměna a žádná snídaně jsem Darovi zdůraznila již na poli) - Dar lehl na chodbě a jen po mně loupal očima. Manžel mi pak říkal, co se divím, že stopa "nedopadla", když jsem večer psa vyhnala na noc ven na zahradu a on proštěkal půl noci... Nějaká fenka v sousedství teď právě hárá, Dar pospíchá ven si hlavně „přečíst nové zprávy“, tak myslím, že ten "noční rozhovor" měl právě s ní. Ale nějak příliš unavený přesto na stopě nevypadal, tak věřím, že příští stopa už bude zase vypadat lépe.
Dnešní nedělní stopou jsme završili mírně prodloužený stopařský týden. I ten příští týden by měl být podobně horký (a suchý), ale jistě si s Darem uděláme i při zmírněném režimu s více odpočinkem aspoň nějakou náročnější stopu … abychom se udrželi v kondici a zároveň (aspoň doufám!) i pro radost.
Dovětek - stopa 10.8.2015
Přemýšlela jsem, zda nedat po včerejší špatné stopě raději odpočinkový den, ale ráno bylo poměrně chladno (+18°C před šestou ráno) a Dar za mnou chodil, že by šel ven, tak jsme nakonec šli. Stopu jsem našlápla podstatně kratší, jen kolem 800 kroků, 6 lomů (z nich 2 ostré, tentokrát na „M“), 5 předmětů + sáček a šli jsme hned, sotva 10 minut po nášlapu. Jenže i za tu chvilku čekání na slunci se Dar nějak rozležel a přestalo se mu chtít … Na nášlap si došel jen kvůli posbírání Froliků a pak jsem ho musela hodně důrazně pobídnout, aby šel pracovat stopu. Už na prvním lomu (pravoúhlém) se chvilku motal a pak zůstal stát, že končíme, pak to chvíli ušlo až po 1. ostrý lom, kde opět Dar hledal úvod 1. traverzu. Pravoúhlý lom (uvnitř „M“) zvládl celkem slušně, pak i 2. traverz a 2. ostrý lom, takže to vypadalo, že se přece jen rozešel … ovšem skoro vzápětí přešel 3. předmět (předchozí dva označil) a po vrácení se k němu pořádný kus (nechala jsem Dara jít, zatímco jsem hledala přejitý předmět) a označení si Dar jen o kousek dál na předposledním úseku lehl a odpočíval… Závěr tohoto úseku byl hrozný, Dar ztratil stopu ve změti jiných stop a hodnou chvíli ji hledal. To už jsem ho povzbuzovala, aby to hledání nevzdával, a když stopu konečně našel a o pár kroků dál označil 4. předmět, jsem Dara i odměnila… Poslední lom byl konečně slušný a rovněž i závěrečný úsek – Dar bez váhání označil zmačkaný plastový sáček (a slušně!) a pak i závěrečný předmět… tak jsem alespoň za ten poslední úsek mohla pochválit a odměnit. Dar hned spěchal do stínu a o chvilku později už na něm nebyla znát nejmenší únava. Cestu domů si užil.
Po téhle stopě jsem stopařský výcvik pro nejbližší dny (aspoň tady na osluněném poli) „odpískala“ - při Darově rozpoložení a chuti nemá nejmenší smysl – spíš naopak.
O tom, že to bylo dobré rozhodnutí, mne v další ráno Dar přesvědčil zcela neomylně – když přišel po nočním hlídání domů, vůbec mne nešel jako jiná rána pozdravit a dělal, že mne snad ani nezná, jen abych si snad nevymyslela nějakou ranní práci… I pes si potřebuje (zvláště v současných vedrech) někdy psychicky odpočinout i od jinak velmi oblíbené činnosti. Tak možná stopu zkusíme raději brzy po svítání zase koncem týdne.
