Silvestrovská stopa 31.12.2015
Stalo se už tak trochu naší tradicí, že rok, který právě končí, vyprovázíme poslední stopou právě na Silvestra. Po mlhavém počasí s rozbláceným polem přišel konečně mírný mráz s jasnou oblohou, který nám umožnil vyběhnout zase po dlouhých týdnech na „naše“ pole.
Ráno, když jsem po půl deváté vycházela na pole, bylo jen několik málo stupňů pod nulou a pomaličku se oteplovalo, tak jsem Darovi nachystala středně dlouhou stopu se 6 předměty, několika lomy a malým obloukem. Když jsme ji šli po 2 a čtvrt hodině pracovat, byl už jen -1°C, takže mi podmínky připadaly skoro ideální … tedy až na dost slušný vítr, který se rozfoukal brzy po začátku naší práce.
Stopa byla hlavně rozloučením s pracovním rokem 2015 … a tak trochu mi připadalo, že to tak pojal i Dar. Nevím, zda pro něj bylo sledování stopy na zmrzlém terénu ve větru tak náročné či byl nesoustředěný z dlouhého lenošení, kdy si mohl při procházkách s páníčkem dělat (a čichat!) jen to, co sám chtěl, ale určitě jsme spolu dělali lepší stopy. Část lomů byla nepřesná, na 1. ostrém a pak na konci oblouku Darovi chvíli trvalo, než našel z lomu odchozí stopu, na tom 1. ostrém lomu se Dar zjevně moc nesoustředil, na lomu v konci oblouku už aspoň intenzivně čenichal, tak jsem ho mohla pochválit aspoň za snahu. Hned 2 předměty ale Dar přešel bez povšimnutí, označení většiny ukázaných bylo unaveným sednutím. Dar jakoby šel stopu tak nějak z povinnosti, úplně bez radosti a moc ho nezajímaly ani pamlsky za označený předmět… ovšem závěrečnou krabičku odměn si náležitě vychutnal, šťastný, že má stopu zdárně za sebou a může si jít poběhat trošku po poli.
Tahle silvestrovská stopa jakoby tak příznačně zakončila rok se závěrečným obdobím stopařských strastí a neúspěchů. Pevně věřím, že s novým rokem 2016 se Darovi chuť, poctivost a vášeň k práci skvělého stopaře zase vrátí.