Stopa 20.3.2016
Po zrušení týdny domluvené zkoušky v Pardubicích se na nás přece jen usmálo štěstí – o zkoušku se pokusíme v ZKO Štěpánov a to již příští týden, na velikonoční neděli. A co lepšího – v téhle ZKO mají se stopami FH2 (a jejich kladením) praktické zkušenosti, takže se můžeme těšit na kvalitně položenou stopu. Ovšem stopa bude kladena na trávě.
Tak jsme přesně týden před zkouškou v neděli hned ráno odjeli na velkou louku kousek za Střelicemi, dostatečně velkou pro „generálku“. Prohlédla jsem si terén, zvolila si tvar stopy a pak již ji začala klást. Dar zatím vesele „vycházkoval“ s páníčkem.
Tahle louka byla jedním z nejnáročnějších terénů, jaké jsem kdy pro stopu viděla: zjevně ekologicky vedená louka u řeky byla většinou pokrytá starou trávou ve vyšších, silných trsech, místy i nesklizené pruhy suchého sena, stařina byla v pásu u řeky prorostlá novou zelenou travičkou, ale také na ní byly hned v několika místech u silnice pořádně veliké louže, takže louka tu připomínala spíše bažinu!! Četné stopy svědčily o tom, že louka je navíc oblíbeným místem pro zvěř… i černou.
Stopu jsem kladla na trochu kratší FH2 (celkem 1670 kroků), rychlým tempem (tedy "rychlým" pochopitelně na sebe), ostré lomy do „M“, 8 IPO předmětů + zmuchlaný papírový kapesník. Šlapala jsem jen 16 či 17 minut, ale prošla jsem se pořádně A to, jak obtížný terén jsem pro Dara vybrala, se plně ukazovalo až v průběhu kladení stopy. – nejvíce zřejmě v závěru předposledního úseku, kde jsem se v asi 15m dlouhém úseku bažiny cachtala ve vodě místy až po kotníky, a pak z ní rovnou vyšla do naprosté sušiny. Říkala jsem si, že jestli tuhle stopu Dar nezvládne, nemohu mu nic vyčítat, je to skutečně extrémně těžké. Ale těžce na cvičišti…
Pracovat jsme se vrátili po skoro 3 a půl hodině před polednem (a přes poledne). Bylo zataženo, příjemně chladno, i když na začátku stopy nám foukal i docela slušný vítr. Darovi se zprvu nezvyklý terén moc nezdál, ale brzy se s ním srovnal a rozešel se, i když hlavně úvodní 3 úseky pracoval až nezvykle pomalým tempem, ale …stopu zvládl!! Všechny položené předměty byly označené, některé dokonce přesným sednutím, žádné odbočování ze stopy mimo, jedinými „vadami na kráse“ bylo trošku hledání na 1. (ostrý) a předposledním (pravoúhlém) lomu, naopak krásně vypracovaný 2. ostrý lom, kolmé označení lehnutím jednoho z předmětů a asi 3x zastavení se a malé odfouknutí, jak moc Darovi dávala stopa zabrat - tam jsem Darovi na 2 místech raději pomohla pobídkou „stopa“ i pochvalami. Přechody různých typů terénů louky i dvě přecházená místa bažin, kterých jsem se bála nejvíc, byly absolutně bez problémů! Závěrečný úsek už byl prakticky naprosto přesný (včetně malého obloučku, jímž jsem se vyhýbala další bažině) a docela rychlý. Dar stopu vypracoval za 38 minut, takže i čas by byl v limitu.
Ze stopy jsem měla úžasný pocit a obrovskou radost ... a samozřejmě i Dara patřičně chválila a odměnila. Dnešním výkonem mi dokázal, že k vysoké stopařině již skutečně dozrál.
V týdnu si uděláme ještě nějakou hodně malou stopu na trávě, aby si Dar „spravil chuť“ a těšil se, a pak už jen budeme doufat, že konečně budeme mít na zkoušky i trošku štěstí …