Generálka na II. česko-slovenský závod hovawartů
Do sobotního II. česko-slovenského závodu hovawartů, jehož se i my s Darem letos účastníme v kategorii stop FPr3, zbývá posledních několik dní a s výhledem na předpovědí počasí slibovaný déšť (a rozblácené pole) musíme využít každou možnost si ještě naposledy pořádně zatrénovat.
Dnes ještě bylo naštěstí krásně, tak jsem se ráno „vyhnala“ na pole, i když zase o trochu později (nášlap 7.25), musela jsem totiž před odchodem z domu ještě narychlo nakreslit dnešní stopu. Něco (menšího) jsem sice měla nachystané již od včera, ale na poslední chvíli jsem se rozhodla jinak. S ohledem na sobotní závod i dnešek bez deště jsem chtěla jít df. cosi jako prodlouženou FPr3, jen s delším časovým odstupem.
Vymyslela jsem tvarově krásnou stopu, s kroky jsem se nepočítala, ale zase jsem tam dala všechny prvky na IPO-FH včetně 7 předmětů. Samozřejmě mi vyšlo i "trošku" víc lomů a na Froliky jsem si vzpomněla až v samém závěru stopy (poslední 2 úseky), tak jsem na stopu dala jen 3. Stopu jsem šlapala svým rychlejším krokem celkem 24 minut – doma mi to nedalo, spočítala jsem úseky a jen zalapala po dechu… No, tohle bude pro Dara pořádný záběr! Rozhodnutí, za jak dlouho po nášlapu jít stopu pracovat, za mne vyřešila má „práce do práce“. Zatloukla jsem se totiž doma pracovně na počítači, tak jsem se s Darem dokodrcala na nášlap až v 10.30. Ještě mne při poslední přípravě Dara (podvlečení stopovačky pod přední packou) před navedením k nášlapu chytil klient telefonem... a pak jsme konečně vyšli. Dar se docela těšil, podmínky byly lepší, než včera, nebylo tak velké horko, ale zase velkou část stopy foukalo. Úvodních asi 10m bylo nejhorších z celé stopy, ale stopu křížila hned asi 3m od nášlapu nějaká dost hluboká stopa zajíce a o dva či 3m dál moje stará stopa (ze včera) ... Jak tohle Dar (ovšemže strašně pomalu, s ověřováním i malým vracením se před křížení pro najití návaznosti mé stopy) překonal, šel už velice dobře. Žádné odbočování na kříženích, sem tam pirueta nebo malé kolečko (na rovném úseku) při nějakém křížení stopy, krásně zvládl i proužek s prorostlou hustou řepkou (výška cca 15cm), přes který se šlo šikmo, lomy bez přecházení (přejití o krok jen na posledních 2 lomech), hodně z nich i bez čichání vedle - prostě čistě, jen oblouk byl trošku "capratý", ale tam jsem šla lehce cik-cak kvůli hroudám i já. Dar výborně vyřešil i špek asi v půlce stopy, kdy jsem měla původně nakreslen ostrý lom (opět „M“ jako včera), ale zapomněla jsem na něj, tak jsem musela mírně improvizovat a udělat malý skoro uzavřený trojúhelníček. První 3 předměty Dar označil lehnutím (jako obvykle s rozvalením), nad 4. zůstal chvilku čichat a pak šel (dřevo, které se zašláplo do hlíny a vůbec z ní nečouhalo), 5. až 7 předmět měl Dar zase označené, přičemž 6. a 7. skoro "předpisově". Na půlce předmětů jsem vedle nadšené pochvaly Dara odměnila i z krabičky s pamlsky, ojediněle vřele jsem ovšemže chválila a mazlila i po konci stopy. Dar měl také radost a ještě mne vytáhl (jako bonus) na krátkou procházku do zahrádek za kamarádkou, která tam ale dnes nebyla... A čas práce - Dar to na dvou dlouhých úsecích pořádně hnal, jinak šel středně rychle (závěrečnou třetinu stopy si dokonce spokojeně pohupoval ocasem, což nikdy nedělá, a pozorně a se zájmem čichal) a výsledkem byl skoro neuvěřitelný "rychlostní rekord" pouhých 37 minut ... což při délce a náročnosti stopy bylo skutečně parádní… Generálka na závod se Darovi opravdu vydařila.