Stopa 28.7.2014
Ráno jsem využila stále ještě slušného počasí a suchého pole, než se na něm budeme v příštích dnech, vyplní-li se předpověď meteorologů i pro naši oblast, brodit v blátě, vyběhla na pole a dala Darovi pořádnou stopu. Píši-li "pořádnou", pak ta stopa také taková byla. Byla to nakonec z hlediska členitosti doposud nejtěžší stopa a na lomy jsem vypotřebovala bez jediného všechny své plastové čtverečky... (19 ks!). V délce byla stopa 2. nejdelší vůbec, bezmála 1450 kroků. Šlapala jsem ji od 6.45 rovných 15 minut, položila 5 předmětů, každý z jiného materiálu, asi 5 Froliků po stopě, a šli jsme ji s Darem vypracovat po hodině a tři čtvrtě. Ty dlouhé úseky (na plánku stopy mírně šikmo) jsem šla souběžně s řepkovými řádky, ale než jsme přešli těch úvodních 100 kroků, myslela jsem, že stopu půjdeme snad do oběda!! Ty řádky v malém úhlu ke stopě dělaly Darovi pořádný problém, navíc mu vadily trčící zbytky stébel, tak než jsme se dostali na 1. předmět, pracovali jsme skoro 5 minut...!! Hlemýžď „jako vymalovaný“... Ale na těch úsecích stopy již v řádcích se Dar brzy slušně rozešel. Ovšem ty lomy...! Všechny byly přejité (s výjimkou jediného), některé až o metr a půl, některé s krátkým hledáním stopy a otočkou... A to přesto, že jsem je všechny poctivě přešlápla na "L" ... Když jsem zkusila Dara na lomu přidržet, bylo to ještě horší – Dar začal zmatkovat, že lom přešel, a vracel se dva tři kroky zpátky, než se pořádně soustředil a lom vypracoval. Ale čichal poctivě a při hledání stopy za lomem i velmi intenzivně, tady mu nemohu nic vytknout. Největší problém měl s úseky šikmo na řádky na úseku tvaru "W", tam navíc bylo snad rejdiště zaječích stop (některé zřejmě docela čerstvé) a 1 čtvereček na označení vedle lomu byl částečně zahrnutý hlínou, jak zajíc přeběhl přímo přes něj... Nakonec jsem to psychicky nevydržela a šla ve 2. části toho "W" místo na konci 4m dlouhé stopovačky (jako do té chvíle) až skoro vedle Dara a hlídala si ho, aby čichal do každé šlápoty (otázku: "Kde máš stopu?" jsem mu dala během krátké chvilky snad 10x...). Na tom vyloženém "U" těsně před závěrem dnešní stopy už toho měl Dar skutečně "plné tlapky".a přešel lom tak, jako by tam žádný snad ani nebyl - uviděla jsem čtvereček, až když jsem byla skoro u něho... Dar to nakonec "nějak" došel, ale u předposledního i posledního lomu si chtěl lehat. Přesto stopu dokončil s nízkým nosem a viděla jsem, že do mých šlápot opravdu čichá.
Všech 5 předmětů Dar opět našel a zalehl, první dva rovně, jen s rozvalením na stehno, třetí pěkně, čtvrtý na krátkém šikmém úseku "W" také zešikma a s hrábnutím packou na něj, poslední byl označený vcelku pěkně (navalení na stehno, ale aspoň rovně). Stopa byla nakonec i v relativně (hlavně na Dara) dobrém čase - pracovali jsme 31 minut. Během stopy jsme měli i trošku smůlu - sotva jsme vyšli z nášlapu, vykouklo slunce z mraků a docela hřálo (ve stínu bylo již při odchodu na stopu z domu 20°C), ve druhé části stopy se trochu zatáhlo a začalo foukat (to jsme právě pracovali tu nejtěžší část), ale aspoň nebylo horko.
No, stopa byla s vážnými chybami, být to zkouška, sotva bychom ji udělali (především pro ten úplně přejitý, resp. doslova "zazděný" 17. lom – i když lomů bylo na stopě dobře na tři zkoušky), hlavně v začátku jsem Dara víc chválila (na dlouhých úsecích, když Dar zdárně minul nějaké křížení stopy) a od 2. předmětu jsem odměňovala i pamlsky a nechávala Darovi na předmětu vždycky pár vteřin na odpočinek. Ale stejně jsem s dnešní stopou mnohem víc spokojená, než nespokojená, na stopě bylo i hodně pozitiv.
Dar se po skončení stopy (pochvale a odměně) jen krátce proběhl, skoro si už ani nečichal, a když jsme došli domů, "vypil by rybník". Byla to zase jedna celkem poctivě odpracovaná stopa.