Stopa 5.9.2014
Po dalším z počátku velmi deštivém týdnu jsem s Darem vyrazila znovu na pole opět až v pátek. Malou stopu jsme si udělali sice již ve středu na ulici (Dar už se zase nudil a pořád se díval, kdy zase půjdeme stopovat, stačila pak malá zmínka o udělání stopy a již nadšeně letěl k brance), ale na „pořádnou“ jsme se dostali až o dva dny později, když pole zase stačilo vyschnout…
Tentokrát jsem se rozhodla pro stopu (skoro) přesně dle IPO-FH, jednu z těch, které uvádí MZŘ, jen jsem ji kvůli délce stopy prodloužila ještě o jeden závěrečný lom s následný krátký úsek.
Nakonec mi vyšla df. naše první „dvoutisícovka“. Začala jsem ji šlapat v 7.25, středně rychle mi to trvalo 25 minut, stopu jsme šli vypracovat od 10.40 (tedy za 3 a čtvrt hodiny). Zase jsme měli „štěstí“ na horké počasí - už když jsme vycházeli, bylo ve stínu 20°C a plné slunce, na nebi ani mráček... Dar naštěstí vzal stopu velmi vážně, myslím již tušil, jak náročná pro něj v tom horku a na slunci bude, tak nijak neblbnul a šel stopu velmi zodpovědně již od nášlapu – vlastně už pár kroků před ním, kde chytil moji stopu. První úsek, hlavně úvodních pár metrů, měl jako obvykle trošku pomalejších, pak začal jít velmi dobře, ověřoval na kříženích max.do 2 kroků od stopy (a to jen na těch nejvýraznějších lidských). První úsek stopy po oblouk (300 kroků), který jsem šlapala asi 4 minuty (nezapomněla jsem se pro svoji informaci podívat při šlapání stopy na hodinky), Dar vypracoval i s předmětem za necelých 6 minut, což bylo na první úsek docela parádní. Velmi slušně dal i oblouk, dokonce sám zalehl (stejně jako už 1.) předmět. První předmět měl zalehlý trochu z boku, na 2. předmětu na oblouku nad ním asi vteřinu váhal, než u něj lehl ... ale označil ho. Další úseky byly skoro přesné, minimum drobných chyb, ty chybičky se objevovaly hlavně na hodně hroudovité půdě a jinak šlo jen o krátká ověřování na četných kříženích stopy (myslím těch křížení bylo přinejmenším 30!!, lidská, zaječí i srnčí, v různém stáří stop). Šla jsem za Darem na 4m stopovačce, občas jsem ji pouštěla z ruky a nechala Dara jít dál ode mne. Dar pak označil, ale na drobné zatažení šňůrou, i 3. předmět (úsek byl kolmo na řádky a těsně před předmětem čerstvý přeběh zajíce - ten tam, když jsem stopu šlapala, ještě určitě nebyl)). Další lom byl celkem slušný, úsek z něj šel po řádcích, tak byl ten lom vcelku jednoduchý. A samozřejmě naprosto bezchybně a také rychle jitý (musela jsem pořádně přidat do kroku, abych Darovi stačila, jak rychle šel stopu). 4. předmět při tom Dar přešel, tak jsem Dara pár kroků vrátila a pak předmět označil velmi pěkně. První trochu větší chyba byla až na 1. ostrém lomu, ten sice Dar vypracoval velmi pěkně, ale pak na něčem zdupaném ztratil stopu (byla o metr vedle) a chvilku ji hledal včetně vrácení se na půl cesty (2m) ke mně. Jak Dar zase stopu našel, už si dával pozor, byl to úsek šikmo na řádky, dost podupaný, přejezd traktorem, tak ho šel pomaleji a raději „ťukal nosem“ stopu od stopy. Kupodivu do té doby nesebral ani jediný Frolik, kterých jsem dala na stopu celkem asi 7. Další ostrý lom byl parádní, úsek z něj zase šel po řádcích a Dar byl přesný. Pátý předmět na tomhle úseku zalehl (tedy nejprve "zasedl" a lehl až na povel, takže by to byla chyba) sám, i když trochu z boku, zato 6. předmět (no co má co dělat 2. předmět na tomtéž úseku...??) přešel jak Dar, tak žel i já. Zjistila jsem to až poblíž lomu, končícího úsek, a než jsem se rozmyslela, zda se budu vracet, byl už Dar na lomu. O několik kroků ho přešel (poprvé za celou stopu a dobře o 2,5m), ale pak to sám zjistil, vrátil se k lomu a stopu z něj si už bezpečně našel. Když byl za lomem asi 10 kroků, zastavila jsem ho na stopě a odložila (samozřejmě, vím, že se to obecně nemá dělat, ale u Dara „beztrestně“ můžu, Dar je náruživý stopař a stopu šel velmi odhodlaně až zarputile a již ji chtěl rychle dojít bez nějakého zdržování se předměty). Já se vrátila zpátky po stopě cca těch 90 kroků od lomu a předmět si dohledala. Dara jsem si nakonec zavolala k sobě pár kroků před předmět a nechala ho ten předmět označit. Samozřejmě, celý úsek i lom jsme pak pracovali znovu. Ale musela jsem to udělat - když jsem totiž Darovi nechávala projít neoznačení předmětů, tak se na to, když bylo horko a byl unavený, prostě vykašlal! Po ten lom to bylo také vypracované přesně, jenže na lomu, který opět nejprve přešel, se Dar najednou začal motat, hledal stopy všude možně, jen ne tam, kde opravdu byla... Nakonec mi připadlo, že Dar už začíná fixlovat, tak jsem ho nejprve citelně zatáhla za kožich a pak mu stopu z lomu ukázala rukou. Dar zřejmě tuhle lekci potřeboval - zase šel naprosto ukázkově, krásně vypracoval poslední lom i krátký závěrečný úsek a dokonce i čistě označil závěrečný předmět!! A čas pracování stopy byl při tom pouhých 37 minut!! A to v nich byly zahrnuty i nejméně 2 minuty na to vrácení se na stopě a hledání na opakovaně pracovaném lomu! Dara jsem po ukončení stopy samozřejmě nadšeně pochválila a odměnila úplně plnou krabičkou dobrot - dnes totiž Dar na předmětech vůbec pamlsky nechtěl, stačila mu moje pochvala, a raději spěchal rychle pracovat dál.
Tak bych tu dnešní stopu hodnotila jako velice dobrou a "nadějnou" stopu, neboť nebýt mého rozhodnutí vrátit se kvůli ztracenému 6. předmětu, zřejmě by ta stopa byla jen s několika drobnými či ještě drobnějšími chybami a chybičkami (včetně 2 resp. 3 neoznačených předmětů). Když jsme došli domů, Dar by vypil rybník a na slunci bylo 34°C. Skoro sauna... Od Dara to byl dnes skutečně obdivuhodný výkon.