Tak už zase stopujeme!
V týdnu po návratu z tábora v Tyře jsme se zase vrátili ke stopám i doma. Nejprve jen na trávníku před domem, v neděli na první větší stopu - na louce za Nebovidami. Louka byla před pár týdny pokosená, tráva už sice zase trochu vyrostla (ale jen asi do výšky 30cm), ale po suchu byla tráva na slunci hodně řídká s velkým "prokvetením" hlínou. Ve stínu stromů u kraje louky byla tráva celkem hustá a vlhká, takže z tohoto pohledu docela těžký terén. Jednotlivé úseky stopy totiž přecházely střídavě ze stínu na plné slunce. I když jsme stopu šli již půl hodiny po nášlapu mezi 8.10 a 8.40 (délka asi 650 + 250 kroků), slunce už pořádně pálilo a stopa byla - resp. Darova práce na ní - doslova hrozná. Ke všemu ještě začal během práce na stopě foukat dost silný vítr. Dar přecházel lomy, a dokonce i předměty, zalehl až docela poslední ze 4 (!!!), druhý a 3. předmět jsem vůbec nenašla. Byly to 2 nové dřevěné předměty, 1 nový kobereček (možná byly předměty málo napachované…?), Dar na stopě zalehl až látku (předmět „domácí výroby“ z lemu ponožky). Uprostřed stopy Dar už nechtěl ani jít, musela jsem ho hodně přemlouvat - asi hlavně tím, že přešel ty předměty, si neměl kde odpočinout a na sluneční výhni toho měl rychle dost... Ale když jsem ho nechala odpočinout si na tom 4. předmětu, tak už pak šel docela slušně. Tenhle 4. předmět měl být původně ukončením stopy, ale když jsem pak šla kolem lesa přes 250 kroků zpátky, napadlo mne, že je přece škoda, abych "jen tak šla" a po prošacování se jsem našla ještě plastové srdíčko se sáčky (dostali jsme jej v Nitře na výstavě). To srdíčko jsem dala na konec prodloužené stopy. A Dar šel kupodivu tenhle poslední úsek již dobře i ochotně, mírně (asi o půl metru) sešel od stopy až v jejím samém závěru, ale srdíčko uviděl a zalehl z boku. No, měla jsem radost aspoň z toho a po opravě polohy ho mohla konečně pořádně pochválit. ... Ale měl toho opravdu "plné tlapky"
K mé radosti sklidili i řepku na poli jen malý kousek od nás, pole je zorané s jakýms takýms uvláčením, tak jsem hned následující ráno vyrazila s Darem již těsně po sedmé na hlínu. Stopu jsem dala kolem 750 kroků, Dara jsem zatím měla odloženého v polostínu, a šli jsme ji vypracovat již sotva po 20 minutách. Na tento den hlásila předpověď počasí pro Brno pořádný pařák (snad až k 35°C), a horko začínalo být již ráno. Úvodní úsek stopy Dar šel neskutečně pomalu a pečlivě, byl jako lunochod, čichal do každé ťápoty, říkala jsem si, že s takovou to půjdeme snad hodinu... Ale stopu na hlíně jsme šli naposledy před několika měsíci, Dar se s ním musel zase „sčichat“, tak jsem se obrnila trpělivostí. Už ke konci 1. úseku (120 kroků) se Dar rozešel a i když to nebylo úplně v pořádku, stopa nebyla zase až tak špatná. Dala jsem jen 6 pravoúhlých lomů a 5 předmětů (1. a 4. dřevo, 2. a 3. kobereček, 5. látka), různě dlouhé úseky (120 - 60 - 80 - 50 - 170 - 150 - cca 160 kroků). Lomy mi Dar trochu přecházel, ale první 3 předměty bezpečně zalehl (první 2 zepředu, třetí trochu šikmo), pak začal být už asi hodně unavený (a zřejmě i trochu přehřátý), tak nejen přešel 2. dřevo, ale trochu i hledal ke konci stopu - je pravda, že tam jsem šla trochu klikatě, ze země tam občas trčely celé trsy zbytků stonků řepky, tak jsem musela nakonec Darovi pomoci s tím posledním předmětem (zase šel k němu z boku, tak jsem ho vrátila k sobě, aby ho zalehl zepředu). … Abych věděla, jak se pes v takových podmínkách (teplé, slunečné ráno po tropické noci) asi cítí, vzala jsem si na stopu svoji výcvikovou černou (neprodyšnou) vestu a, přestože nebylo ještě ani 8 hodin, bylo pod ní příšerně... Vůbec jsem se Darovi nedivila, že šel konec stopy už jako "bludná ovce". A své zřejmě udělal i prach z pole ve psím nose. ... Abych to Darovi trochu kompenzovala, udělala jsem mu další den na mokré trávě (v noci pořádně sprchlo) stopu „pro radost“ – lehkou s pár lomy a hodně pamlsky. Tu šel Dar opravdu velice pěkně a „užil si ji“.