Víkend s Darem na chatě II - září 2014
V první víkend září jsme se znovu vypravili s Darem na chatu na vysočinu, tentokrát i s manželem Darovi jsem na ty necelé dva dny naplánovala opět tři stopy, každou na jedné z okolních luk. Po velmi vydařených stopách u nás na poli v týdnu jsem byla docela zvědavá, jak se Darovi bude dařit na loukách tentokrát.
Všechny tři stopy nám našlápl dle plánků manžel. První hned po příjezdu na nejmenší louce pod chatou a šli jsme ji po obědě (asi po hodině a půl). Bylo nádherně, louka otočená k jihozápadu v plném slunci (na pořádné výhni) a od minule na ní přibyly další aromatické byliny. Stopa měla jen 8 lomů, 5 předmětů a celková délka kolem 500 kroků. … Dovedla jsem Dara k nášlapu a hned vzápětí přišla pořádná sprcha. Dar si nejspíš připomněl, že je hovawart, vyletěl po stopě jako na dostizích, jakoby snad chtěl překonat nějaký traťový rekord – a stopu ztratil už po pár krocích. Hledal ji tak lajdácky, že jsem neměla dlouhou trpělivost a vrátila jej s vynadáním na nášlap. Pak už to napodruhé jakž-takž šlo, ale předměty Dar označovat nemínil (v tom horku se mu zjevně nechtělo u nich lehat), pomohlo až vrácení kousek před předmět – po 2. předmětu Dar pochopil, že předmět prostě označit zalehnutím musí, tak zbylé předměty již označil. Ovšem lomy byly skoro všechny s menším přejitím a na stopě Dar obcházel (s frkáním) koláče rozkvetlé mateřídoušky i dalších voňavých bylin. Stopa tak samozřejmě byla pořádně cik-cak a do přesného sledování měla … dost rezerv. Náladu mi po takové stopě spravila procházka s košíkem na houbách (ovšem jen do té chvíle, než se musely čistit). Večer jsme s Darem při procházce trošku pocvičili poslušnost a Dar mi při ní udělal opravdu radost – konečně se nám podařila již dlouho neúspěšně nacvičovaná „vysílačka“.
Druhou a „hlavní“ stopu na horní louce u lesa našlápl manžel v neděli ráno. Louka byla pro stopaře evidentně přijatelnější – byla tu hlavně tráva a pár listů lopuchů či kotrčů kopřiv nijak nevadilo. Stopa měla 9 lomů (z nich obvyklé 2 na „Z“ ostré), opět 5 předmětů a delší hlavní úseky, takže celkem myslím dosahovala takřka tři čtvrtě kilometru. Šli jsme ji vypracovat asi po hodině a půl. Tahle stopa se Darovi líbila, nebylo horko, louka byla velkou částí ve stínu lesa a tak i vypracování stopy bylo mnohem lepší. Všechny předměty byly označené, lomy jen s malým přejitím, pár ověření na kříženích stopami zvěře, celkem přesné sledování stopy i slušná rychlost práce. Konečně jsem mohla Dara chválit a být s jeho prací aspoň trochu spokojená. Nechali jsme Dara.v chatě odpočívat a vyrazili ještě na jednu houbařkou výpravu. Už jsem si sice při ní víc užívala nedělního dne a krásné přírody, ale těch hub bylo v lese skutečně hodně a tak, i když jsem se ke konci výpravy snažila nedívat napravo-nalevo, přesto jsem přišla jako soumar s přetékající kabelou hříbků a kozáků… V lese jsme byli déle, než jsme původně chtěli, tak manžel rychle vyběhl našlápnout poslední stopu (dala jsem mu plánek s IPO stopou s tím, aby ty dlouhé úseky zkrátil dle velikosti louky). 7 předmětů, 8 lomů, oblouk. Pracovat jsme šli po 2 hodinách. Bylo sice již po 4. hodině odpoledne, ale slunce pálilo snad ještě víc, než včera, svítilo přímo na louku, že jsem si připadala div ne jako v sauně a Darovi muselo být ještě o to hůř. Nášlapová trasírka byla již na horní louce, kde jsme měli stopu včera, ale Dar nešel z nášlapu dolů na velkou louku, nýbrž (i přes mé nepříjemné upozorňování, kde má stopu) stále tvrdohlavě trval na stopě na malé louce. Nakonec mi to nedalo a po chvilce jsem zavolala manželovi, kde vlastně tu stopu šlapal. Samozřejmě …! Manžel to spletl a udělal stopu opět na té stejné louce, jako v sobotu, Dar měl pravdu! Jenže louka je opravdu malá a tak se stopa, která měla být cca 1400 kroků dlouhá, smrskla na méně, než polovinu… Víc, než nějakých 600 kroků (a snad ještě méně) se tam vejít nemohlo. Navíc nebylo poznat, která ulička v trávě je právě ta dnešní, takže jsem si nemohla být jistá, jak přesně Dar jde. Začátek stopy na opakovaném nášlapu zase nebyl nic moc, Dara zřejmě to dohadování se o stopu trochu rozhodilo, přecházel mezi dvěma „uličkami“ sotva metr od sebe a přešel tak 1. předmět. Kupodivu – oblouk byl velmi pěkný a přesný i s označením předmětu na jeho vrcholu. Střed stopy byl vcelku slušný, ale úseky kolem „Z“ byly s hodně odbočkami „kdo ví, po čem“, ale 4. až 6. předmět Dar přesto našel (a označil), jenže u posledního lomu si udělal jakousi podivnou variaci a závěrečný předmět jsme nenašli. Nechtěla jsem ho tam nechat, tak jsme nejprve dohledali předmět z 1. úseku (to jsme zvládli velmi rychle) a pak znovu hledali závěr stopy. Podařilo se nám to až po dobré půl hodině od nášlapu… Nezbývá, než doufat, že v takových podmínkách, jako jsme měli na téhle stopě, žádnou zkouškovou stopu nepůjdeme.
Z víkendových stop jsem rozhodně nemohla mít žádnou velkou radost (ještě, že vyšly aspoň ty houby!!), tak jsem se už těšila na naše pole. V pondělí jsem nechala Dara odpočívat (a Dar ani nikam jít ráno nechtěl) a v úterý jsem našlápla od 7.15 zase jednu z delších stop u nás na poli. 1460 kroků, 8 lomů (2 ostré byly jako vrcholy „M“) 7 předmětů, oblouk. Šlapala jsem 17 minut a další drobnou „novinkou“ bylo prodloužení úseků šikmých a kolmých na řádky na úkor kratších úseků po řádcích. Byl hlášen během dne déšť, tak jsem raději dlouho neváhala a šli jsme pracovat již po hodině a půl. Dar už se zase na stopu těšil a přes lehké dusno ji šel velmi pěkně. Všechny předměty označené, žádné vycházení bokem od stopy, sice troška hledání v kroužku resp. piruetě (asi 3x) ale přímo na stopě, pěkné a v celku přesné i všechny lomy. Přesně vypracovaný i oblouk. Dnes jsem si ale poprvé všimla, že Dar věnoval pozornost několika mým špejlím na lomech – ke dvěma si dokonce čichl na koncích, kde jsem je držela při zabodnutí do hlíny. Ale všiml si jich, až když do nich skoro vrazil nosem, tak nemyslím, že by se podle nich orientoval na lom – i když, kdo ví… je to přece jen mazaný hovík. Náš čas tentokrát nebyl nějak zvlášť rychlý, potřebovali jsme na práci rovných 30 minut, ale na to, že většina stopy vedla v úhlu na řádky, kde Dar musel jít mnohem pozorněji, ani tohle nebylo vůbec špatné. Však jsem také Dara moc a moc chválila a patřičně odměnila. Dnešní stopa mi po tom víkendovém skoro propadáku opět zvedla hodně pokleslou náladu.