Stopa - 12 a 13.12.2013
12.12.2013
Dnes jsem Darovi přichystala stopu zase jen před domem na travnatém pruhu na ulici. Stopu jsem nechala „uležet“ jen čtvrt hodinku a trošku ubrala pamlsky. Stopa byla kombinací toho nejtěžšího z posledních stop, tak jsme šli na ni brzy..
Stopa byla na začátku doslova paráda - ještě jsem Darovi "vylepšila" ten nedávný „špek“ a místo pravoúhlého lomu 4m po nášlapu tam dala ostrý zpětný a pak hned po asi 8 krocích (uprostřed trávníku) další a pak navazující ovál. Dar je šel nanejvýš přesně a kdyby mi pak nepřešel 1. předmět, částečně schovaný ve spadlém listí, musela bych jen chválit. Uprostřed stopy se ale nějak "rozhodil" (možná se při přechodu přes štěrkový příjezd do zahrady načichl nafty či benzínu ?), přestal se soustředit a stopu mi hledal doslova "vyhledáváním", že už jsem ho chtěla stáhnout. Musela jsem chodit s ním a opakovaně ho vracet a navádět. Nevím, co se s ním v té chvíli dělo... Pravda je, že (kromě možného nasátí paliva) to byla část s oblouky, spojenými velmi krátkým rovným úsekem, a ty jsme speciálně necvičili. Asi s jejich nácvikem také budeme muset začít. Druhý předmět byl pak už v pořádku, pomohla jsem Darovi přes dlažbu, ale neuvědomila jsem si, jak blízko jsem dala po dlouhé smyčce ten závěrečný 3. předmět, Dar ho uviděl (nebo možná ucítil) a samozřejmě mi ho označil dřív, něž jsem ho stačila zadržet... Moje chyba. Dar si dal naštěstí říci, že máme kousek stopy ještě jinde, a jak se na ni napojil, šel zase bez chyby a dobře označil ten (už jednou zalehnutý) poslední předmět. Samozřejmě jsem chválila a krmila, za ten závěrečný úsek se 4 lomy a dvěma kratičkými úseky po 4 krocích si to myslím skutečně zasloužil.
Jak jsme šli domů, ještě jsme si trošku zacvičili před sobotním závodem na Rybníčku a Dar mi dělal opravdu radost. Zkusili jsme si UPr1 - ovšemže bez aportů a dlouhodobého odložení a jen ta vysílačka nebyla nic moc, jinak (na naše poměry zvlášť) se mi to moc líbilo. Moc bodů bychom nepoztráceli, Dar byl přesný i rychlý. Doma jsme si pak hodili přetahovací pletený "balonek" na šňůrce a když odhlédnu od toho, že si s ním Dar pohodil (což mu nemohu mít za zlé, vlastně již jsme si hráli a tohle je hračka) bylo to jinak "dle regulí". Šikulka můj šikovný.
13.12.2013
Šla jsem s Darem na „naše pole“ a protože bylo hodně "vlezlo", nechtěla jsem dlouho čekat a tak jsem šlápla o to těžší stopu. Musím konstatovat, že jsem se pořádně "vyřádila" a stopa opravdu stála za to! Myslím jsem šlapala skoro 10 minut. Dnes žádné cedulky na lomech, dost malých pamlsků, 5 různých předmětů. Ťápoty byly vidět, (proto jsem to zase jednou zkusila na osení bez cedulek, abych viděla, jak moc si jimi Dar na předchozích stopách pomáhal). Šla jsem zkouškovým krokem, lomy nijak nezvýrazňovala prošlápnutím či ukončením překřížením toho právě realizovaného rovného úseku. Počkala jsem ještě 10 minut, takže jsme na stopu šli po 20 minutách. Úvodní oblouk na 1. úseku jsem začátkem trochu neuhlídala, ale pak jsem si Dara vzala prakticky vedle sebe a kontrolovala mu přesnost - upozorňovala jsem ho na sebemenší chyby, ale také pochválila za přesné úseky. S prvním obloukem měl problém, stále mi chtěl jít kratičkými rovnými úseky s otevřenými lomy, druhý oblouk už byl lepší. Pak už jsem ho nechala jít na délku (4m) stopovačky. Lomy mi o trošku (tak o půl metru) přešel všechny, ale na stopu se zase napojoval prakticky již na 2. až 3., nejpozději 4. šlápotě, rovné úseky šel většinu stopy s ťukáním do jednotlivých šlápot, tedy nanejvýš poctivě. Už tak neletí, je pomalejší, ale pečlivější. Přejití lomů do toho půl metru je už velmi přijatelné a stále se to lepší. Několikrát jsme křížili koleje po traktoru v různých úhlech, ale tam nebyl dnes ani ten nejmenší problém. První ostrý lom jsem také neuhlídala, tam byly dneska vlastně jediné větší problémy, lom šel s obloukem snad metr a půl, tak jsem Dara kousek vrátila, aby si ho zkusil vypracovat pořádně, jenže Dar si kopíroval předchozí svou stopu, tak jsem to vzdala a nechala ho jít. Trošinku problém pak byl i na posledním lomu - Dar už toho měl plné tlapky (doslova - na packách měl tolik bláta, že je sotva zvedal a byly spíš jako noha slůněte), byl hodně unavený, ale šel statečně a poctivě. Našel a označil všechny předměty, posbíral si cestou také většinu pamlsků, pak ještě čichal i po ukončení stopy po mých šlépějích zbylých pár metrů až na cestičku, kde jsem měla odložený košík. I když jsem mu dala volno, tak běhat vůbec neměl zájem, i pozdravení se psy za plotem, kolem kterých jsme šli domů, bylo jen tak, aby se neřeklo. Dopoledne pak doma dospával, ale navečer byl opět plný chuti k práci. Začíná mi dělat velkou radost.