Stopa - 14.1.2014
Dnes dopoledne jsme s Darem absolvovali naši zatím nejdelší a zároveň i nejlepší stopu!
Opět jsme se sešly s Evou ke společným stopám na „našem poli“, já jsem šlapala trochu kratší (oproti minulým dnům) a hlavně tvarově jednodušší stopu Arwen, Eva naopak tisíci krokové stopy nejprve Darovi, pak Elišce. Než bylo došlapáno, uplynulo bezmála tři čtvrtě hodiny a tak jsme s Darem a Arwen bez dalšího čekání vyrazili na jejich vypracování. Než jsme se dostali s oběma stopaři na nášlapy, uplynulo stejně skoro dalších deset minut…
Darovi Eva vytvořila podobnou stopu, kterou jsme šli na tomto poli v pátek a předtím minulé úterý, i když jen s 1 ostrým lomem, zato však o dobrých sto metrů delší (Eviny kroky jsou přece jen o něco delší, než moje), tak celá Darova stopa mohla mít snad tři čtvrtě kilometru… Dva pamlsky na nášlapu, na dlouhých úsecích jen sporadicky, zato hlavní pravoúhlé lomy Eva poctivě vyšlapala a vypamlskovala. Na stopu položila celkem 3 předměty shodně jako já na předešlých stopách.
Uvažovala jsem, zda opět nezkusit stopu bez vodítka, ale přímo před námi proběhlo polem několik zajíců a pak i trojice srnek, tak mne od toho Eva zrazovala a já jí raději dala za pravdu a zapnula Darovi cvičnou čtyřmetrovou stopovačku.
Dar k nášlapu už zase táhl, chytil stopu již pár metrů před ním, tak jsem ho nechala jít. Jenže Dar prošel jen okraj nášlapu, pamlsků si ani nevšiml a šel evidentně vedle Eviny stopy zřejmě po nějaké jiné…! Tak mi nezbylo, než ho po pár metrech zarazit, vrátit k nášlapu a nechat ho vypracovat nášlap pořádně. Teprve teď si Dar sebral pamlsky a pak vyšel středně rychle (musela jsem jít o maličko rychlejším krokem) po Evině stopě s naprosto přesným kopírováním jejích šlápot. Bylo vidět, jak nosem tak těsně nad zemí, že jím div chvilkami nebrousil o osení, poctivě čichá do každé ťápoty. A když Eva náhodně udělala úkrok do strany, neváhal prověřit i tenhle otisk… Na prvním lomu, kde mívám krátkou „výsmyčku“ (Eva vložený krátký kolmý úsek prodloužila asi na dvojnásobek), si Dar zase nejprve ověřil asi metr na opačnou stranu, než šla stopa, než s obvyklou otočkou vyšel správným směrem, druhý lom, končící kolmý úsek, si naopak trochu zkrátil, takže tam jsem ho pár kroků vrátila a přiměla vypracovat lom pořádně. A to bylo vlastně naposledy, co jsem ho dnes na stopě korigovala. Od té chvíle byly rovné úseky prakticky dokonalé, s pročichanou každou ťápotou, na kříženích více stop (což bylo během stopy asi 3x) Dar ověřil na každé křížící stopě jen dva za sebou jdoucí dolíky (to jsem si ověřila, když jsem sama k tomu místu došla) a hned se sám vracel na stopu zpět, aniž bych ho musela jakkoliv upomenout, nepustil se dál ani po srnčích stopách. Opět bych bývala vůbec šňůru nepotřebovala… Pravoúhlé lomy mu Eva v této části vybavila pamlsky, takže měl Dar jedinečnou motivaci jít je absolutně přesně, a oba předměty na stopě také zalehl zcela samozřejmě. Ale díval se přitom na mne tak (s drobným olíznutím se), že jsem ho zkrátka za tu úžasnou práci, co dnes odváděl, na předmětech odměnit hrstí voňavých pamlsků prostě musela…! Ostrý lom si udělal s malým obloučkem trošku nepřesně, ale sotva dva, tři metry za ním již byl zase bezpečně na stopě bez nejmenšího váhání či bloudění, tak jsem ho brala jako dobře vypracovaný, a dál jen šla, s občasnou pochvalou za přesné čichání, kdy Dar kopíroval i nejmenší vlnění stopy, aniž bych Darovi do práce sebeméně mluvila. Eva právě v té chvíli šla krajem pole, když si zašla po hotové stopě s Arwen pro Elišku, která zatím čekala v autě, ale Dar jen kratičce zvedl hlavu, zkontroloval si je pohledem a zase se hned věnoval stopě se stále stejnou vytrvalostí i maximální přesností. Blížil se konec stopy, už jsem viděla jak cedulku za stopou, tak závěrečný předmět a tetelila se blahem, jak dnes šel Dar krásně, když snad na posledních třech či čtyřech metrech najednou Dar vyšel vedle stopy a sotva půl kroku od něj přešel stopu končící předmět… Taková hloupá chyba po tak nádherné stopě…! Jen jsem stačila vyčítavě říci :“Dare…“, když se Dar zastavil a sotva metr za předmětem otočil zpět. Nevím, možná se zastavil sám, že ten předmět ucítil, každopádně to vypadalo, že ho chce zalehnout z druhé strany. To jsem mu nedovolila, zavolala Dara k sobě k místu, kde udělal ten půlkrok ze stopy, a dala (na stopě teprve podruhé) povel „stopa“. Dar okamžitě sklonil čumák, poctivě se pročichal ty tři metry až k předmětu a složil se vedle něj. Teprve teď, v té chvilce, bylo vidět, že hlouběji oddechuje a je unavený. Samozřejmě jsem jej obrovsky pochválila, odvedla pár kroků dál za konec stopy a odměnila všemi pamlsky z krabičky. Chtěla jsem sice prvně nechat aspoň malý mls Arwen s Eliškou, ale Dar se nemínil za skvělou práci dělit a zhltl je všechny. Únava z něj během chvilky spadla a se zájmem si šel po Evině stopě dál až ke kraji pole. Nechala jsem ho, když ho to těšilo, i když se obecně říká, že se po skončení stopy má pes odvést a nenechat ho dál čichat. Dar je tak náruživý stopař, že se mu stopa asi nikdy neomrzí.
Eva zatím byla s Eliškou již v půlce jejich stopy, Arwen odloženou kousek od nášlapu, tak jsem vzala Dara a šla se podívat. Nemohla jsem ho pustit, aby se trošku vyběhal, dokud Eliška neskončí. Tak se jen pozdravil s Arwen, pak si ochotně lehl u ní a v klidu odpočíval.
Eva přišla s Eliškou v pár minutách a skoro zářila. Byla nesmírně spokojená stejně jako já. I ona označila obě dnešní stopy za nejlepší, co zřejmě kdy šla. Obě stopy byly tvarově jednodušší než Darova, vlastně jen neuzavřený obdélník, u Elišky s délkou Darovy stopy (cca 1000 Eviných kroků), u Arwen asi o 200 méně (zapomněla jsem při kladení stopy kroky počítat a tak jsem délku stopy nechtě trošku „ošidila“, ale pro mladou Arwen to bylo „tak akorát“). Eva říkala, že obě šly nádherně, přesně a poctivě dlouhé úseky, žádný zájem o stopy zajíců či srnek, i když Arwen Eva musela jednou opět lehce klepnout po čenichu, když koukala po zvěři opodál, pěkné pamlskované lomy i ten poslední bez pamlsků, nalezené všechny předměty u obou. Na Elišce že byl ale stále znát ten výpadek v tréninku a tudíž slabší kondice – Eliška prý dýchala jako sentinel… Ale obě měly chuť pracovat a pracovaly výborně (stejně jako Dar), což bylo to vůbec nejpodstatnější a pro nás paničky velice, převelice potěšující. Tak teď už … jen tak dál!
Za dnešní stopu (i když samozřejmě nejen za ni) Evě moc děkuji.
