Argo a spol.

17.1.2014

Dnes jsme pokračovali v hezky započaté „tradici“ dvou dlouhých stop na „našem poli“ v každém týdnu. S Evou jsme si v podstatě zopakovaly úterní stopu, jenže v ještě těžší verzi – já pro Dara, Eva pro Elišku.

Darova stopa byla obdobného tvaru hlavně na výdrž, přidala jsem o 200 kroků více, takže celková délka byla 1200 kroků. A přidala jsem na předposledním úseku ještě další dva lomy, takže kromě tří předmětů bylo na stopě 7 pravoúhlých lomů a dva ostré… Teprve na poli při nášlapu jsem navíc zjistila, že jsem doma zapomněla cvičební vestu jak s cedulkami, tak s pamlsky, tak jsem aspoň vzala dva klacíky na nejdůležitější lomy a od Evy vyškemrala pět Froliků (tři jsem rozdělila na půl), takže na tak dlouhou stopu bylo těch pamlsků opravdu minimálně… Kromě dvou na nášlapu jsem půlku rozdělila na dlouhých úsecích a zbytek na první tři lomy. Eva zatím šlapala Elišce podobnou stopu, jako já v úterý Arwen, jen podstatně delší (možná o několik desítek kroků víc, než byla dnešní Darova).

Stopy jsme nechaly vychládat a vrátily se k nám domů, kde Eva nejprve našlápla na našem trávníku na ulici jednoduchou stopu pro Arwen, aby Arwen získala první zkušenost s přechody. Po půl hodině si ji šly vypracovat. Pro Arwen bylo mnohé nové – zajímavou zkušeností pro ni byly nejen přechody, ale i slepice hned za plotem. S přechody se vyrovnala velice brzy (samozřejmě jí v tom pomáhaly i cestičky z pamlsků) – jakmile zjistila, že stopa za přechodem přes štěrk (a nakonec i dlažbu) pokračuje na dalším trávníku, šla už po stopě docela samozřejmě. Poslední úsek se závěrečným předmětem už byl naprosto jistý jako kdekoliv na poli. Eva měla určitě radost.

A pak už byl čas pro Darovu a Eliščinu stopu na poli. Když jsme stanuly na nášlapech, uplynulo od jejich tvorby přes hodinu a tři čtvrtě. Dara jsem vedla k nášlapu u nohy na volno, těšil se, ale dal se u nohy udržet, a tak jsem tentokrát zkusila na volno i celou stopu.

Začátek stopy byl tentokrát naprosto bezproblémový a Dar se krásně držel mých šlápot. Prakticky bez čichání vedle stopy postupoval celkem rychle, musela jsem lehce šlápnout do kroku, ale tempo bylo přijatelné. Dokonce jsme trošku utekli i Elišce… Šla jsem za Darem ve zkouškové vzdálenosti 10 a místy až 15m a jen ho sledovala. Když jsme ale došli k „výsmyčce“, Dar opět přešel lom (a dokonce i pamlsek na něm!) a šel souběžně s kolmým úsekem, jenže asi dva kroky od něj. Když přešel i druhý lom, zavolala jsem ho zpátky ještě před „výsmyčku“ a nechala ho vypracovat lom znovu. Tentokrát už byl přesný a druhý lom „výsmyčky“, byť byl s malým obloučkem, byl také proveden vcelku přijatelně. Pak si Dar najednou lehl, jakoby byl unavený, ale než jsem se stačila divit, co se děje, začal si vytahovat kudlibabky z „praporků“ pacek a odmítal pokračovat ve stopě, dokud se aspoň těch hlavních nezbavil. Pravoúhlý lom, ukončující ten úvodní dlouhý úsek, byl pěkný a přesný (to jsem viděla podle zabodnutého klacíku), ale pár desítek kroků za ním se nechal Dar čímsi „unést“ a musela jsem jej upomenout na stopu povelem. Hned se vrátil a zase šel, jak měl, naprosto přesně. Zalehl 1. předmět (a koukal na mne tak, že jsem ho za něj musela odměnit), pak opět čistě vypracovaný další lom a výborný dlouhý rovný úsek. Najednou si Dar zase lehl. Měli jsme za sebou na 800 kroků, tak jsem si myslela, že je unavený a potřebuje si chvilku odpočinout, tak jsem ho pár vteřin nechala. Jenže Dar se nezvedal, tak jsem ho povelem „stopa“ vybídla k další práci. Ale Dar zůstal ležet, podíval se na mne a výmluvně škrábl packou na předmět před sebou… (který jsem si myslela, že je dál). Tak jsem ho musela opět moc pochválit a samozřejmě i znovu odměnit pamlsky.  Dar pak pokračoval v krásné stopě, maličko přešel ostrý lom, ale okamžitě jej zaregistroval a snad do tří vteřin již byl za ním na stopě. A další ostrý lom vypracoval snad ještě lépe … aspoň to tak z „hladkosti“ křivek ode mne vypadalo (zůstala jsem totiž stát asi těch 15m před lomem a jen se dívala, jak si s ním Dar poradí. Jak šel bezpečně zase na stopě, pochválila jsem ho a těšila se, jak pěkně jde … jenže zase přišel „úlet“. Zřejmě na nějakém křížení stop mi Dar vybočil a šel najednou na opačnou stranu, takže mi nezbylo, než na něj dokonce opakovaně zakřičet! Na první volání totiž vůbec nereagoval. Byla to velká škoda, stopa byla od 1. předmětu takřka bezchybná a teď tohle! Na druhé volání se Dar konečně „vzpamatoval“, vrátil se zase na stopu a už ji zcela bezchybně došel až na konec. Dvě kratičká zvednutí hlavy, aby nabral dech, by myslím ani na zkoušce moc nevadila… Když označil závěrečný předmět, bylo zřejmé, že dnes pro něj ta stopa byla „tak akorát“. Užil si moji pochvalu i pamlsky odměnou a protože Eliška skončila prakticky skoro zároveň, dovolila jsem mu odběhnout za ní, čehož Dar radostně využil. A než jsme si s Evou pověděly, jak se našim stopařům dnes dařilo, běhal si kolem nás a vesele čenichal po stopách zajíčků, kterým se dosud nemohl věnovat.

Eva byla až nebývale spokojená. Eliška odvedla prakticky bezchybnou stopu, šla rovnoměrným tempem (neletěla na začátku, jako jindy), přesně vypracovávala lomy, zalehávala předměty a lépe vystačila s dechem, než v úterý. Jen ke konci že se na jednom místě dvakrát zamotala zcela bez příčiny – aspoň Eva tam vůbec nic zvláštního neviděla, tak soudila, že tím možná chtěla Eliška vyjádřit, že stopa je přece jen už dost dlouhá… Ale tak či tak – šla ji skvěle.

Pro úplnost dodám, že na stopu jsme dnes potřebovali kolem 25 minut, což byl při délce a náročnosti stop myslím velmi dobrý čas.