Stopa - 17.12.2013
Určitě bych nechtěla psát o každé naší jednotlivé stopě, ale dnešek byl tak výjimečný, že zkrátka musím…
Na dnešní ráno jsme se domluvily s Evou na další společné stopy na „našem poli“. V posledních dnech je krajně nevlídno, vlezlo, teploty kolem 0°C, tak jsme obě zvolily složitější stopu s kratším čekáním před vypracováním … tedy jsme to tak aspoň dopředu zamýšlely. Pro Arwen si Eva vybrala tu moji „extra“ stopu, kterou jsem s Darem šla na tomhle poli v pátek, pro Dara mi oplátkou sama šlapala její zrcadlovou verzi.
Arwen jsem stopu našlápla jen s dílčím zjednodušením, když jsem na prvním úseku vynechala oblouky a ubrala 1 předmět (Eva chtěla jen tři, ale uvědomila jsem si to pozdě a tak měla o 1 víc), jako vždy u tak tvarově složité stopy jsem umisťovala vedle lomů cedulky a pár kroků za lomy dávala pamlsek jako odměnu za správnou práci na stopě. Musím se pochválit, stopa mi vyšla skoro dle plánku, jen jsem zřejmě přidala o deset kroků navíc na šikmém úseku a neodhadla přesně úhel lomu, takže jsem musela naopak poslední dva úseky trošku zkrátit.
Eva dle mého přání vynechala na stopě pro Dara několik cedulek (natolik jsem už Darovi věřila a šlápoty byly celkem slušně vidět) a šetřila s pamlsky, předmětů dala všech pět a ještě jeden atypický navíc (textilní vlasovou sponku, abych viděla, zda se Dar dokáže u předmětu orientovat nejen podle „zkouškového“ tvaru). Když skončila, šla si ještě vedle stopy pro Arwen šlápnout stopu s více lomy pro Elišku. Než došlapala, vzali jsme Dara s Arwen z auta a vedli je k nášlapům, uplynulo od úvodních šlápnutí právě tři čtvrtě hodiny... Jít až za takhle dlouho jsme s Evou rozhodně nezamýšlely…
Dara jsem měla plné ruce, jak byl natěšený a táhl mne k trasírce. Na nášlapu sebral pamlsek a pak se pustil přímo po stopě. Libovala jsem si, jak pěkně jde, když mi najednou šel někam bokem. Zadržela jsem ho a nutila jít zpět na stopu, kde jsem si myslela, že vede, ale Dar se k tomu neměl, tvářil se nechápavě a koukal na mne, co po něm chci. Podívala jsem se pořádně na zem a málem si vynadala… Dar měl pravdu, stopa zahýbala tam, kam šel – já jsem (protože Arwen jsem sama šlapala tuhle stopu bez oblouků) úplně zapomněla na ty dva půloblouky pár desítek kroků od nášlapu! Ach jo… Dar se ukázal jako „velkorysý pes“- když jsem se mu omluvila, že to panička spletla, a vybídla ho, aby pokračoval, sklonil nos ke stopě a prakticky přesně po ní pokračoval. Podával krásný výkon až do prvního ostrého lomu, kde se trošku zamotal a hledal v kroužku (a pak i větším opakovaném) pokračování stopy. Chvíli jsem ji neviděla ani já – ten lom byl snad s úhlem (max. !) 30° s ostrou špicí, zkrátka extrémně těžký. K Darově cti musím říci, že Dar nakonec stopu sám našel a dokázal po ní jít s minimálními odchylkami až na konec. Během té práce jsem často otisky neviděla, půda byla porušená traktorem nebo i pošlapáním z dřívějška, ale spolehla jsem se plně na Dara, nechala ho pracovat a jen šla za ním … a sbírala předměty, které nacházel a označoval. S naprostou jistotou vypracoval všechny další lomy včetně 2. ostrého (ten už nebyl tak přeúhlený, jako ten první), poradil si s rozrytou půdou, posbíral občasné pamlsky. Jediný předmět, který neoznačil, byla ta sponka, nad kterou přešel bez většího povšimnutí. Ale ta je z umělého vlákna, Eva ji měla u sebe jen po dobu šlapání stopy, tak je možné, že sponka (zcela nová, vytažená z igelitového sáčku) nestačila za tu chvíli do sebe nasát Evin pach.
Tak jistě nemusím podotýkat, jak MOC jsem byla dnes s Darem spokojená. A to jsem ještě netušila, že tohle byl jen „jednodušší“ začátek…
Eva už zatím (trochu překvapivě) s Arwen skončila a začínala stopu s Eliškou, tak jsem Dara odvedla k autu, uvázala ke stromku, aby počkal, a šla se podívat. Dar by býval chtěl jít se mnou, vůbec nebyl unavený a vypadal, že by si klidně dal ještě „repete“. Eliška, jak jsem viděla, šla zatím stopu s jistotou, tak než ji dokončila, pomazlila jsem se trošku s odloženou Arwen. Byla jsem zvědavá, co Eva řekne, jak bude s dneškem spokojená.
Eva spokojená byla a nebyla. S Eliškou ano, ta šla moc pěkně, s Arwen ale jen tak napůl. Říkala, že první část stopy šla Arwen krásně, ale pak se trošku zamotala a navíc Eva zpanikařila, že se dostala příliš blízko k našlápnuté stopě pro Elišku, a Arwen zmátla stažením ze stopy zpět. Eva měla pocit, že stopa byla nějaká kratší, než měla být, a nebyla si jistá, zda opravdu šly celou stopu, kudy měly jít. Koncové úseky stopy že se Arwen zase chytila a šla opět hezky a bezchybně, takže i s touto částí mohla být Eva spokojená. Když mi dávala nalezené předměty, jeden chyběl a také cedulek z lomů bylo o 1 méně, takže část stopy s 3. předmětem musely nějak nešťastně vynechat…
Dar byl opodál plný života, tak mi to nedalo, zašla jsem pro něj a zkusili jsme tu stopu projít ještě jednou, zda tu chybějící cedulku a možná i předmět nenajdeme. Byla to opravdu velká výzva! Jak jsem zjistila pohledem na hodinky, od mého nášlapu stopy uplynula už hodina a tři čtvrtě. Trasírku jsem sice už z nášlapu vytáhla, ale díky mé i Evině stopě k němu vedla div ne dálnice, tak stačilo pustit Dara po ní.
A Dar s chutí vyrazil. Vůbec mu nevadilo, že na stopě nejsou pamlsky, cedulky, ani předměty, Evina stopa byla stará necelou hodinu a Darovi se navíc asi líbilo sledovat stopu Arwen (kde Eva nekopírovala přesně svoji stopařku, tam šel Dar po otiscích psích tlapek). Měl takovou rychlost, že jsem mu sotva stačila. Bylo pro mne úžasné sledovat, jak přesně Dar „vystřihuje“ lomy, které Arwen vypracovala. A pak jsem asi 30 kroků bokem, úplně mimo stopu, zahlédla v poli cedulku – podle jejího tvaru mi bylo zřejmé, že to nemůže být ta hledaná, ale nejspíš ta, kterou jsme nenašly už před pár dny. Stáhla jsem proto Dara ze stopy, zašla s ním pro cedulku a pak nechala Dara, aby si stopu vyhledal znovu sám. Chvilku revíroval po poli přibližným směrem zpět a já už trošku začínala pochybovat, zda stopu vůbec ještě najdeme, když jsem uviděla tu hledanou cedulku. Navedla jsem Dara směrem k ní a najednou vidím, že Dar chytil stopu a jde po ní. Byly to jen samotné lidské šlápoty a mířily k cedulce, takže bylo zřejmé, že Dar zachytil tu moji ranní stopu. Velice jsem ho pochválila a stopu označila jako tu správnou, po které má jít. Šel přesně, našel i ten chybějící předmět, dva pamlsky, co jsem kladla na stopu pro Arwen, a nakonec po zase spojené stopě došel až na místo, kde byl předtím stopu končící závěrečný předmět. A kdybych neřekla, že je konec a nehodila před něj „náhradní“ předmět, aby ho mohl označit, šel by klidně ještě dál … tak moc ho dnes stopování bavilo a těšilo…
Nevím, jak to bude s Darovým výcvikem pokračovat a kam až to může dojít – Dar se mi mění v pracovního psa a zlepšuje se stále rychleji. Asi jsem si na sebe upletla pořádný bič…