Stopa - 18.1.2014
Dnešní ráno jsme, jako většinu sobot, opět vyrazili s Darem na cvičák. Byla jsem dohodnutá s Evou, že se sejdeme asi čtvrt hodiny před začátkem cvičení poslušnosti a našlápneme si stopy pro Dara a Arwen, aby nám, než docvičíme, zatím trochu vychladly. Eva měla zpoždění, tak jsem začala šlapat stopu sama.
Dnešní stopu jsem po delší době zamýšlela pojmout jako lekci přesného stopování. Úvodní úsek jsem dala dlouhý a pouze rovný, až kousek před koncem pole s prvním pravoúhlým lomem, na nějž po kratším úseku navazoval tupý lom, pak vždy po kratších úsecích (30 až 40 kroků) dalších několik lomů různých úhlů (nejprve pravoúhlý, pak další tupý, opět pravoúhlý) a po dvou ostrých lomech druhý dlouhý úsek, přerušený v první třetině vloženým půlkruhem. Úsek končil posledním pravoúhlým lomem a něco přes 100 kroků dlouhou závěrečnou částí. Stopa byla dlouhá přes 800 kroků. Abych Dara povzbudila k co největší přesnosti, položila jsem na ni slušnou hrst Froliků, vždy 1 až 2 na každý lom (jako odměnu za přesné vypracování) a několik na dlouhé úseky. Předmětů jsem položila 5 – kromě obvyklých tří i další dva trochu netypické, které jsem na stopu přidala pokusně a hlavně ze zvědavosti. Byla jimi textilní sponka do vlasů (okrový kroužek, který připomínal stočený kousek slámy) a odštěpek dřívka asi třetinové velikosti oproti „zkouškovému“ dřevěnému hranolku firmy Gappay, který běžně používám. Sponku mi před časem Dar označoval, dřívko většinou ne, tak jsem byla velmi zvědavá, jak tomu bude s označením těchto „atypických“ předmětů psovoda dnes.
Než jsem došlapala stopu a očistila nánosy bláta z bot, na cvičáku již se zatím začala poslušnost, ale cvičilo tolik lidí (a hlavně psů), že jsem dnes „pořadovku“ vzdala. A protože mezitím přišla Eva, šla jsem s ní podívat se, jak šlape Arwen stopu o pořádný kus dál na druhém konci pole. Na cvičák jsme s Darem a Arwen došly až ke konci cvičení, kdy už si členové procvičovali jen individuálně některé cviky. Dar byl trochu „podivočený“, byl by si rád hrál se začátečníky, kteří se již na malém place s překážkami agility začali po cvičení honit, tak naše vlastní cvičení nebylo „nic moc“. Bariéru i aport přes překážky jsme museli opakovat 2x, než to bylo aspoň jakž-takž v pořádku, ale, kupodivu, „revír“ se podařil jako jediný hned na poprvé. Nemělo smysl už dál něco cvičit, ale měli jsme do stopy ještě čas, tak jsem zašla s Darem na zadní plac a poprvé od loňské zimy jsem ho nechala si přejít většinu překážek. Trošku to pozapomněl, skoro všechny překážky jsme museli jít dvakrát, houpačku dokonce ještě na potřetí, než si vzpomněl, jak se to dělá, ale Dara to bavilo stejně jako před rokem. S ohledem na stopu, která na nás ještě čekala, jsem ho moc nehonila, ale i tak mi připadal trochu unavený.
Na vypracování stopy jsme se dostali po více než hodině a půl od jejího nášlapu. Zapnula jsem sice Dara na stopovačku, ale měla jí většinu smotanou v ruce a Dara vedla vlastně jen na krátkém vodítku, tak, abych mohla jít vedle něho u jeho zádi. Šla jsem tak celou stopu - dnes to bylo hlavně na přesnost, abych Darovi nedovolila čichat zbytečně vedle a zarazila mu případné pokusy zadržením za vodítko hned v zárodku, i když jsem měla na stopě opravdu docela hodně pamlsků.
Dara jsem dovedla k nášlapu a nedovolila mu čichat již před ním, aby snad Dar náhodou nenasál kromě mojí stopy i nějakou jinou (jak se nám už víckrát stalo). Dar si sebral z nášlapu pamlsky a pak rychlejším tempem, ale přesně po mých otiscích vyšel na stopu. Ale právě v tom úvodním dlouhém rovném úseku, byť jej šel zcela přesně, Dar snad třikrát (poprvé již po pár desítkách kroků) drobně zvedl čumák od stopy a pak vždy skoro popoběhl pár kroků, než ho zase sklonil, pročichl pár šlápot a znovu. Stopa byla krásně vidět, tak (ale to mne napadlo až později) ten můj lajdák možná vždy koukl, jestli ta stopa vede stále rovně, a jednoduše si to ulehčil... Mazaný je na to dost.
Když přišly lomy, Dar znatelně zvolnil, ale (možná i díky pamlskům) lomy vypracovával velice dobře. Ale i přesto se nevyhnul dvěma hrubším chybám, kdy jsem musela Dara přidržet, aby mi nešel dál po špatné stopě, a jednou i vrátit, když mi (již na zpětném dlouhém úseku) místo na oblouk šel rovně - tam jsem ho začala podezírat, že vidí pokračovat stopu o nějakých dvacet kroků dál (v tom místě byla div ne jako dálnice) a není hloupý, aby si zacházel na nějaký oblouk... Tak mu nezbylo, než oblouk také vypracovat. V této fázi stopy bylo už zřetelně vidět, že Dar je skutečně hodně unavený, šel až extrémně pomalu, takže místy jsem se vedle něj loudala i já(!!) Sice nefuněl, ale únava byla zřejmá dle stylu práce na stopě, lehání u předmětů a konečně i z Darova výrazu tváře. Nicméně poctivě šel (a já ho v povzbuzení občas pochválila), o pár desítek kroků dál zalehl předmět, v pořadí již třetí (předtím označil i oba předchozí, druhým z nich byla k mé radosti mezi sérií lomů i ta textilní sponka), a pak už až do konce stopy šel … krásně. Navíc skvěle ustál i pořádné bouchání v závěru stopy od baráku opodál za cestou – při první ráně jen krátce zvedl hlavu, koukl, odkud to jde, a hned zase sám sklonil čumák ke stopě. Před jejím koncem Dar zalehl nejprve ten úštěpek dřeva, pak i závěrečný filcový předmět.
Na stopu, resp. její vypracování, jsme nakonec potřebovali 20 minut. I když ta stopa nebyla bezchybná, tak jsme se zase posunuli o kousek dál a Dar mi při ní udělal velkou radost. Jak svou vytrvalostí ve sledování stopy i přes značnou únavu, tak označenými všemi předměty. Stopu od stopy se z Dara stále více klube opravdový stopař.
Občas budu podobnou stopu (s chůzí vedle Dara na krátké šňůře) opakovat, abych se postupně pokusila zcela odstranit ty Darovy tendence pouštět se ze stopy kvůli něčemu jinému - byť by to bylo třeba jen na dva kroky. Pak, věřím, už stopa nebude mít chybu.
O Arwen a jejich dnešní stopě mi pak Eva napsala: "Dnešní stopa byla opět pěkná, 300 kroků šla krásně, před lomem, nevím proč, zvedla hlavu, načež lom švihla přímo a nevypracovala. Další úseky, předměty a lomy byly bez chyb...snad pomalejší zalehnutí, ale to bych byla moc přísná. Zajímal mě přechod stopy přes cestu... tam Arwen trošku revírovala, ale hned se napojila a stopu došla. Moc jsem ji pochválila a dostala mimo porce pamlsků konzervičku paštiky. Zapomněla jsem v autě stopovačku a tak byla na krátkém vodítku a já jí šla téměř v patách. Nebylo to zrovna OK .. ." Mám radost s Evou.
