Stopa - 24.1.2014
Od sobotního cvičáku minulý týden měl Dar díky krajně nevlídnému, deštivému počasí v tomto týdnu i páníčkově rekreaci na horách vpravdě prázdniny. Jedinou výjimkou byla „malá“ stopa na trávníku před domem v úterý.
Darovi jsem to dopoledne šlápla vcelku jednoduchou stopu, dala jsem jen 1 ostrý lom hned na začátku a max. 6 pravoúhlých, 4 předměty a šli jsme sotva po hodině. Dara jsem nechala jít stopu bez vodítka, jen jsem (aspoň začátek) přihlížela opodál. Dar to docela flákal, ze začátku ho ani spousta pamlsků nedonutila čichat a jít pořádně, ale aspoň předměty byly pěkné, dva dokonce zalehl i docela rovně. A dokázal ignorovat i malého pejska, co šel s paničkou po silnici, i když ho moc dobře viděl. Byla to zkrátka taková „prázdninová stopa pro radost“ (psa).
Ale pak mne Dar mile překvapil, když předtím tak lajdal stopu (i když 2. půlka už byla dobrá), že se mu chtělo do poslušnosti - udělal mi pěkně přivolání z odložení i vysílačku ... obojí vesele cválal a skoro až ke mně, pak i doma aport a když já skončila, tahal mi činku z ruky, že si ještě nějaký aport dáme... Ten dělal parádní (tedy až na předčasné vyběhnutí při 1. aportu), na zkouškách by to bylo na plné body.
Dnešní stopy jsme dělali opět s Evou a oběma jejími stopařkami až v půli dopoledne (musela jsem nejprve počkat na pošťáka, až mi doveze pro Dara objednaný rukáv na obrany). Do rána sice trošku nasněžilo, bylo těsně pod 0°C, půda na povrchu docela zmrzlá, ale sníh vytvořil sotva poprašek, tak aspoň budou naše stopy na poli dobře vidět.
Eva šlapala trochu kratší a jednodušší stopy pouze s pravoúhlými lomy, štědře pamlskovala obě stopy, já zvolila opět podobnou stopu, kterou jsme zde s Darem chodili v posledních 2 týdnech, jen více pravoúhlých lomů hned na úvodní části stopy. Stejně jako Eva jsem i já nešetřila pamlsky a „sypala“ je na stopu hlavně v její 2. části. Předměty jsem položila 4 a doplnila opět (jen navíc) zkušebně textilní sponkou. Stopu v délce cca 1100 kroků (ale šla jsem jen středně rychle obvyklými kratšími kroky) jsem dnes šlapala necelou čtvrthodinku. Evě trvalo našlápnutí obou stop jen o malou chvilku déle. Počkaly jsme ještě pár minut a půl hodiny od nášlapu jsem vyšla s Darem a Eva s Arwen na vypracování stop.
Dar byl už od vyskočení z auta jako z divokých vajec. Nechtěla jsem ho brát na šňůru, ale nakonec jsem musela – nechtěl mi jít k nášlapu asi 100m dál u nohy a vběhl do křoví čichat po peleších zajíčků. Nejspíš to byl důsledek včerejšího nicnedělání, když se vyběhal jen na ranní procházce a pak celý den (i noc) pospával… Před nášlapem jsem Dara uvolnila ze šňůry a chtěla opět zkusit stopu na volno, abych mohla jít za Darem těch zkouškových 10 až 15m. Ale dnes to byla zřejmě chyba – Dar sice zhltl na nášlapu 2 pamlsky, ale třetí tam nechal a vyrazil po mé stopě tak rychle, že byl přede mnou těch 10m již po pár vteřinách. Skoro jsem utíkala, ale vzdálenost od Dara přesto rostla. Dar byl „nažhavený“ a bez korekce šňůrou si šel stopu „po svém“ – pár šlápot v rychlosti pročichnout (co kdyby tam byl nějaký pamlsek…?), pak zvednout hlavu a 2 či 3m popoběhnout. Snažila jsem se ho dohonit, ale naprosto marně. Jak se dalo čekat, první lom přeběhl a napojil se nejspíš na jinou stopu, která naši křížila ve velmi ostrém úhlu (cca 5, max. 10°). Když pak najednou odbočil vpravo, došla mi trpělivost, Dara jsem „stopla“ a zavolala zpět k sobě. Bylo zřejmé, že dnes to bez šňůry nepůjde, tak jsem rozmotala stopovačku a Dara zapnula. Celou stopu jsem pak šla mu těsně za zadkem a sledovala i hlídala, jak stopu vypracovává. S tím odbočením vpravo měl sice pravdu, byla to dokonce i moje stopa, jenže ne ta od 1. lomu, ale naopak ta, která mířila ke 4. lomu zpět na úvodní dlouhý rovný úsek. Ale stejně jsme po ní ušli pár metrů, než jsem si všimla, že otisky mých bot jdou obráceně. Dar se ale stáhnout ze stopy nenechal a klidně mne vedl v opačném směru vlastně zpátky. Nechtěla jsem „jen tak“ hledat, kde vlastně končí první část úvodního rovného úseku na tom přejitém prvním lomu, tak jsem Dara nechala (i když to bylo z hlediska stopařské práce špatně) vypracovat celou tuhle část stopy až na ten první lom v opačném směru. Dar se tvářil, že mu to vůbec nevadí, s chutí sledoval stopu (a sledoval ji přesně), dokud nevypracoval ten hledaný 1. lom. Převedla jsem ho ještě asi 5 kroků zpět po 1. úseku a pak vybídla vypracovat stopu znovu – a tentokrát ve správném směru. Darovi to naprosto nevadilo, šel zcela přesně po mých původních stopách, pečlivě je pročichával a sebral si pamlsky, čekající na tom 4. lomu. Našel 1. předmět s celkem pěkným označením (na první připomenutí rovného zalehnutí se opravil z přilehnutí „na kýtu“) a pak jsem mohla jen chválit. Pravda, pamlsky byly prakticky na každém lomu, ale kromě štědře položených na 1 pravoúhlém a 1. ostrém lomu Dar pečlivě a takřka přesně (odchylky tak do 30cm) vypracoval i ty zbylé lomy s pamlsky podstatně spořejšími. Označil (také s lepším zalehnutím před předmětem) všechny zbylé předměty, jen tu sponku navíc nejprve přešel, ale když jsem ho podržela šňůrou, uvědomil si, že i ta sponka je předmět a zalehl i ji. Velká škoda toho zbrklého začátku … stopa by byla moc pěkná. Po jejím dokončení Dar vůbec nevypadal, že by něco dělal, přestože jsme dnes na stopě pracovali skoro půl hodiny a původní stopu jsme si prodloužili skoro o 250kroků… Koukal po Elišce, která byla ještě na stopě, a těšil se na proběhnutí. Když Eliška po chvíli došla stopu a skončila, pustila jsem Dara za ní. Eliška dnes nebyla tak nevrlá, jako obvykle, tak se spolu trošku proběhli a poškádlili se.
Eva, když došla, byla naštvaná, zklamaná, rezignovaná … od každého něco a všechno najednou… jak jsem ji ještě neviděla. Prý to vzdává, se stopami končí a to definitivně…! „Všechno špatně“, obě stopy na nic… No, samozřejmě přeháněla, určitě to „v reálu“ nebylo tak zlé… Když se trošku zklidnila, říkala, že Arwen šla ještě jakž-takž, ale Eliška ji hluboce zklamala (zejména s ohledem na to, kolik stop již mají nachozených a kolik toho má Eliška načicháno). Ze začátku že šla Eliška pěkně (na rovných úsecích po celé stopě), ale lomy že byly katastrofa – pokud je neměla Eliška vypamlskované (ty precizně „vyzobala“), klidně je přecházela a kdyby ji Eva nehlídala šňůrou, tak by prý šla až kdo ví kam… A když Eliška zjistila, že je mimo stopu, začala „panikařit“ a při usilovném hledání stopy si všechno došlapala. Evu nejvíc zlobilo, že obě její holky měly poslední dny prázdniny, jen si běhaly po vycházkách a hrály si s paničkou, na stopu byly natěšené, včera při chvilce poslušnosti cvičily s nevšední radostí … a teď tohle! U hovíků se přitom traduje, že před náročným výkonem (třeba zkoušky) si mají několik dní odpočinout, aby se těšili a odvedli pak výbornou práci – a Eva se tím vždy řídila a vyplácelo se jí to. Proto ji ten dnešní „výbuch“ hlavně od Elišky pořádně namíchl i šokoval.
No, já toho zatím s Darem moc nedokázala, ale z toho, co se nám povedlo, mám zkušenost maličko jinou. I když – to zdůrazňuji – je to moje zkušenost s Darem a každý pes je jiný. Aspoň trochu. U Dara, když jsme před zkouškou z poslušnosti (a poslušnost Dara zrovna moc nebaví), se mi osvědčilo necvičit jen ten poslední den před zkouškou a večer si jen zopakovat v rámci každovečerního rituálu pár cviků „na vytrávení“ před večeří. Ráno vyvenčit s trochou vyběhání se a pak je Dar při zkoušce lepší, než kdykoliv na cvičáku při cvičení. Pokud ale jde o stopu, kterou miluje přímo vášnivě, je jakýkoliv vícedenní výpadek v práci podnětem k tomu, aby z natěšení byl už od nášlapu strašně zbrklý, po stopě letěl chvílemi i se zvednutým nosem a pak v té radosti ze stopy přecházel lomy a nesoustředil se na stopu tak, jak je potřeba. Z přebytku energie a „čichací euforie“ si ověřuje prakticky všechny křižující stopy (a občas se i pustí po nich dál). Zklidní se mi až po nějakých 100 popř. i 200 krocích a pak je stopa už většinou bezchybná, jenže na zkoušce by nás právě ten zbrklý začátek mohl stát úplně celou zkoušku… Samozřejmě – před stopou nesmím (aspoň půl hodiny před začátkem práce na stopě, ale raději vůbec) dovolit Darovi čichat si, co uzná za vhodné, protože pak mi tohle chování zopakuje i na začátku stopy – případně je z venčení se „samostatnou stopařskou prací“ už tak unavený (a také uspokojený), že vlastní stopa nestojí za nic… Myslím, že to je trochu i případ Elišky.
Předpověď počasí slibuje velmi mrazivý víkend a v příštím týdnu možná kromě mrazu i sněžení, tak nejspíš naše „stopařské prázdniny“ budou pokračovat i v příštích dnech. Mohu jen doufat, že mi Dar za ty dny docela „nezvlčí“.
